Jeoffrey

Sympatická podívaná s příjemným humorem, troškou přehánění a nejrůznějších nadsázek přináší přesně to, co jsem si sliboval. Umírněnější a poklidnější, než druhá školní šílenost této sezóny (Asobi Asobase), přesto milé, občas ztřeštěné, často zábavné a originální... Navíc se spoustou zajímavých postav, kde jen trošku lituji, že Čio a Andó nedostávají víc prostoru, protože tahle rádoby romantická linie mě hodně bavila. Ideální letní anime, protože je prostě (stejně jako třeba Grand Blue) svým způsobem velmi osvěžující. 8/10

Co říct o tomhle dílku, které jsem si pracovně překřtil na "Overlord Alternative: Boobies talks"? Tak rozhodně je to zážitek, nebo spíš je to plné zážitků... Kde jinde člověk uvidí několikaminutovou sekvenci, kdy dvě dívky vedou dialog a kamera střídá jen pohled na jejich hrudníky. To vám tu najednou mluví mála prsa s velkými prsy a já si říkám, že jsme zase s tím ecchi o něco dál. Když k tomu přidám místy i reálně erotické scény a pak i scénu u které stačí vypnout obraz a nevíte jestli koukáte na hentai (Jo, už cítím Diabla v sobě...) tak prostě musím uznat, že tohle je přeci jen "něco nového". Jasně, je to špatné, je to ale tak špatné až je to pro mě zábavné, někdy dokonce i zajímavé. Sakra vždyť i strašlivý Krebskulm musí mít obrovské nárazníky... Když si k tomu přidám všechnu tu ironii o tom, jak asociál co nemá rád lidi pomáhá ostatním, pán démonů chrání lidi před démony a totální beta samec co neumí komunikovat, tu předstírá, že je sebevědomý a alfa, tak nemůžu jinak, než se ještě jednou pobaveně pousmát a zakončit tohle putování i se všemi jeho obrovskými nedostatky na solidních 6/10 Proč? Prostě proto, že jsem se po dlouhé době u něčeho takového (isekai + ecchi) upřímně bavil...

Tento komentář obsahuje spoilery - přímé i nepřímé - tedy by ho asi nikdo neměl číst... Nebudu zapírat, že Scalpelexis zase jednou napsal to, co se chytám zplodit i já, ale co na to říct, asi jsme koukali na stejné anime... O čem to tedy je? Točíme se v kruhu, ale i tak ta slavná síla lásky nakonec překoná všechny překážky... Nečekané? Trochu. Šokující? Ne zase tolik jako představa, jak to mohlo skončit, kdyby Rinne (ta první, i když vlastně asi druhá) a Setsuna... Dost! řeknu jen, že můj mozek zabývající se klasickými věcmi jako "Co by, kdyby..." je momentálně dost nepříjemně zaneprázdněn... Říkám si, že fakt, že z tohohle je VNko a že znám Japonce a jejich fetiše, mě docela děsí a pokud tohle je kánon a VNko nabízí spoustu různých možností... No řekněme, že tuhle hru asi radši hrát nebudu... Ale dost už! Co se anime týká, tak rozjezd je zbytečně rozvleklý, nepříliš zajímavý (nebo spíš málo tajemný) a je z toho hodně cítit, že tady máme tři hrdinky a můžeme vybírat, takže se motáme a vybíráme a pomáháme... Expozice se tomu myslím říká a tady se vleče jak hlemýžď. No a pak se najednou rozhodneme, že je potřeba začít něco řešit, přijde zajímavá část někde úplně jinde (nebo spíš jindy), která ale díky předchozí roztahané expozici nemá tolik prostoru, vše působí uspěchaně a nemá takový efekt, jak by asi mít mělo... Příklad? Umřou tam děti, hodně dětí a se mnou to vůbec nic neudělalo. Necítil jsem zlobu, necítil jsem smutek, necítil jsem vůbec nic...Byl jsem v šoku? Možná, trochu... Ale to je v takovém momentu asi dost málo - nemyslíte? A pak zase přijde závěr, nebo možná nový začátek? Setsuna tady dokazuje, že Hyoin Kyouma je pěkný ňouma, protože on všechno řeší na první dobrou, žádné napětí, žádná osudovost, tu jsme si ponechali až na finální pointu toho všeho - sice docela pěknou, ovšem která ve mě zanechala ony pochyby a otázky o tom "Co by, kdyby...", ale to už jsem zase zpátky na začátku já... Ve výsledku je to jak špatně poskládané puzzle, nějaký obrázek to i dává, ale poskládat se to dalo mnohem lépe...4/10

Tak jsem se dozvěděl, že člověk může žít celý život v klidu jako zbabělec a nebo jeden den riskovat a třeba i umřít jako hrdina... Hodně jednoduchá pohádka, v některých částech mírně uspěchaná, po stránce animační ryze průměrná s poměrně příjemným soudtrackem. Dojem je u mě asi takové to "Neurazí ale ani nikterak nenadchne" nebo "Na jedno letní odpoledne dobrý". Na druhou stranu dětem by se mohla líbit a docela mě i překvapilo, že nám autoři zase až tak nenutí takové to klasické - lepší být hrdinou než se krčit v koutě - spíš to berou tak, že je to otázka volby a že každému může vyhovovat něco jiného... 5,2/10

Po poslední episodě tohle možná (nemyslím si) ještě přepíšu, ale 46 dílů a pořád tak nějak o tom samém? Myslím, že jsem viděl dost na to, abych mohl s klidem říct, že Black Clover je podprůměrný zástupce žánru shounen, který má všechny největší klišé, odpornosti a zvěrstva, která nám jiná velká díla tohoto žánru ukázala. Zkrátka vezměte to co vás štvalo v Narutovi, Bleachi, One piece, Fairy Tail a mnohých dalších a dejte to dohromady do jednoho seriálu. Takže tu máme neskutečně otravného, ukřičeného a předimenzovaně odhodlaného hlavního hrdinu, proti kterému je Ichigo milý chlapec, Naruto kliďas a Luffy úžasný sympaťák. Aby všechno bylo ještě více podtržené, tak má Asta hlas příjemný asi jako mimozemšťan Alzák v kombinaci s hejnem vran. Co se episod týká, tak každá začíná tak 3 minutovou rekapitulací, která zbytečně ubírá čas ději a zase jednou až příliš často dostáváme ve vypjatých okamžicích dosti nepatřičné a atmosféru ničící flashbacky, které sice nemají třeba délku celých episod, ale stejně ruší. Souboje jsou jak vystřižené z Bleache, kdy musí hrdina dostat minimálně 3x přes držku, aby opět vstal ("Mada mada...") v nejpříhodnější okamžik, náhodou našel další nové schopnosti a pak konečně vyhrál. K dokonalosti tomu už chybí jen Dragon Ballovské levlení až na ultra- super- duper-božskou úroveň a ještě dál, ale i tohle může přijít... Vedlejší postavy jsou povětšinou jen hromada klišé šablon, které jsou tu proto, aby vyplňovaly čas v mezidobí, než se náš hrdina znovu zvedne v souboji, občas nějak (opakovaně tím samým) rádoby pobavily a sloužily jako motivace, protože "síla přátelství" přeci musí zvítězit. Jejich vývoj je stejný jak u hlavního hrdiny, dostávají po hubě, aby pak našli novou sílu a znovu dostali po hubě, nebo se nechali zachránit od někoho dalšího (většinou našeho "Mada mada..." Asty). No a příběh? "Já chci být Wizard King!" - to už tu bylo (Pirate King, Hokage)... K tomu magické guildy jako když zkřížíte ty z Fairy Tail s oddíly z Bleache. Když si to shrnu a zopakuji, tak je Black Clover jen neoriginálním a podprůměrným shounenem u kterého mě drží asi jenom to, že mám tenhle žánr rád (protože akce, souboje...) + že to má pro mě poměrně sympatické a zajímavé fantasy prostředí (které mě chytlo už jen tou obrovskou lebkou démona na začátku...) + že tam je alespoň jedna cool postava (Yami). Zatím 4/10 EDIT 9.4.2020: Celý epochální příběh s Elfy byl sice docela zajímavý, ukázalo se, že minimálně na soubojích se dost zapracovalo, ale také je mi jasné, že tohle bude ještě hodně dlouhé a po pravdě už mě bohužel skoro vůbec nezajímá co bude dál. Yami je super postava a oblíbil jsem si i třeba Zoru, ale nějak mi to k dalšímu pokračování nestačí. Chtěl jsem skončit už několikrát a tentokrát to již opravdu udělám (nebo to možná bude minimálně delší pauza). Tedy Drop po 129. díle a za ty elfy přihodím jeden bodík a Black Clover tak ode mě alespoň získává označení "průměrný shounen". 5/10

JoJo mi byl opakovaně doporučován, má poměrně slušné hodnocení a já se na něj opakovaně pokoušel dívat a pokaždé s ním po pár dílech skončil. Tohle je jak telenovela, ale pro chlapy! Jsem z anime zvyklý na přehánění, ale zdejší dramata a zápletky, to je prostě na mě moc. K tomu dialogy plné dramatického patosu, které mají být drsné a cool, nebo mají právě tím jaké jsou bavit, ale já se bavit prostě nedokázal. Je mi líto, ale občas jsem strašný suchar a tenhle macho fanservis nabitý testosteronem, hromadou drsných soubojů, přehnaných zvratů a dramatických rozmluv mě prostě zrovna tady nějak nic neříká. Chápu, proč to má tak dobrá hodnocení, ono je to třeba tak trochu jak filmy od Tarantina - pořád se něco děje, rádi přeháníme a nadsazujeme a postavy se tváří cool a záludně... Ale u mě tohle tady až moc často prostě nefunguje (stejně jako u mě občas nefungují i některé Tarantinovi filmy), je to až moc přepálený a tak místo abych se bavil a užíval, mám náladu se až příliš často držet za hlavu a říkat si, tohle je moc a u některých rozmluv a dramatických prohlášení jen pochybovačně zvedám obočí... Zkrátka mi JoJo nesedl a s tím po šesti dílech (což je tentokrát nejdál, kam jsem se dostal, jindy jsem nepřešel ani první tři) končím. Drop po 6. díle a za mě jen 4/10...

Nevíme o lásce nic, ale nebojíme se si ledacos vymyslet! Ze začátku se mi to jevilo jako taková klasická blbůstka, kdy roztomilá děvčátka mají svůj tajný klubík, kde s naprostou neznalostí zkoumají romantiku a lásku. Občas jsem se zasmál nad hloupostí jejich balících strategií a to bylo všechno. Stejně tak prvotní závan dramatu s Eno a Sayo, které se snažili tenhle tajný klubík odhalit, jsem moc neprožíval. Navíc se vše vyřešilo až moc rychle a jednoduše, zkrátka ani z poloviny to nebylo takové drama, jaké jsem si od toho sliboval. Prvních pět dílů tedy moc nenadchlo, takový průměr co občas pobaví a občas je neskutečně hloupý. Od šestého dílu se to pro mě ale viditelně zlepšilo, z části proto, že se do příběhu zapojila druhá dvojice dívek, tentokráte z novinářského klubu, která chtěla v podstatě to samé co Eno a Sayo (odhalit dívky), jenom k tomu přistupovala zajímavěji, zodpovědněji a nakonec dívkám i docela zatopily. Ale hlavně se od šestého dílu objevily opravdoví chlapci! A to bylo najednou všechno mnohem zábavnější, když člověk sledoval setkání dívčích naivních iluzí s realitou, výsledky těchto vztahů a všechny ještě absurdnější situace, které díky tomu vznikaly. Zkrátka byl to hlavně příchod chlapců do tohoto anime o roztomilých slečnách (vím, zní to hodně divně...), co z toho pro mě udělal nadprůměrnou a hlavně velmi zábavnou show. Od toho 6. dílu do nějakého 10. jsem se smál skoro pořád a příjemný dojem mi nepokazilo ani ukřičené, ubrečené a přehnané drama v posledním díle. Jenom škoda, že se to těm vztahům Riko x Nagi a hlavně Maki x Jan nevěnovalo mnohem víc, tahle interakce mě opravdu bavila hodně a chtěl bych vidět, jak některé ty šílené balící praktiky zkouší dívky v reálu... Nakonec tedy díky té zábavě z druhé poloviny končím i docela spokojený a kdyby někdy v budoucnu bylo nějaké pokračování, tak bych se podíval. 6,9/10

Moje první dojmy, když jsem viděl 2 dívky a balet byly, jestli náhodou nemám očekávat animovanou Černou Labuť, ale ono se to vydalo na cestu nadpřirozeným směrem... Jako proč ne, on ten koncept Aguu, prostě jak to celé funguje, je docela zajímavý, jen kdyby tam byly jiné postavy. Už dlouho se mi nestalo, aby mi byla naivní a hloupá hrdinka tak nesympatická a asi hlavní hrdina (říkejme mu třeba blonďák) si ode mě vysloužil jen přívlastky jako debilní, nesnesitelný, otravný... Po třetím díle jsem byl naprosto na straně "ševců" a především Machi, protože ta chtěla udělat něco nesobeckého a pochopitelného, ale ta pitomá Ai jí naprášila "zachráncům" a jenom se ukázalo, jak velký ..... (doplňte si libovolné sprosté slovo, hodí se jich sem opravdu hodně) náš blonďák je a jak neschopná a naivní je Ai. No a jak chudák Machi dopadla?!? Vážně jsem cítil jenom přání, aby se to dál ubíralo směrem k tomu, že naše milá a asi jako jediná zajímavá Machi zabije Ai i blonďáka. Ale takhle to nebude, jak ukázal další díl, bude to o Ai a o blonďákovi, o jejich naivitě, hlouposti a nesnesitelnosti (z které se možná dlouze a obtížně budou vyhrabávat až k nějakému tomu prozření) a tak po 4. díle si říkám, že na takovou podívanou kašlu, protože na tyhle dva se prostě koukat nevydržím, protože mě neskutečně štvou a vadí. Mor na ně! Drop po 4.díle - 2/10

Zajímavé tři příběhy ze života. Jeden o lásce k nudlové polévce a o tom, jak se některé věci mění a jiné zůstávají pořád stejné. Za mě asi nejsympatičtější z celé trojice a to nejen proto, že tam bylo moc hezky vyobrazené jídlo, ale hlavně proto, že mi to přišlo takové vyvážené, zajímavé a poetické. (8/10) Druhý příběh o kamarádství a lásce mezi sourozenci. Ze začátku mi to díky zvolené tématu (móda) moc neříkalo, ale je to hezky vygradované s milým koncem (7,5/10). No a třetí příběh? Prostě zkrácených "5 centimetrů za sekundu" od pana Šinkaje, akorát místo dopisů s kazetami a pro mě mnohem uspokojivějším (ale zároveň i tuctovějším !!!) koncem (7,5/10). Všechny příběhy s moc povedenou animací, kdy třeba záběr na noční Šanghaj z okna je prostě lahůdka. Stejně tak hudební doprovod je výborný. Příjemný zážitek! 7,7/10

Prostě nádhera! Zábavné, milé, hezké a tak emotivní a romantické. Zbožňoval jsem už první sérii, která byla neskutečně vtipná s úžasnými postavami a milou zápletkou o lidech s velkou fantasií, kteří jako ochranu před tím skutečným světem tam venku radši v té své fantasii žijí. A k tomu romantika, vždy velmi dobře zvládnutá, i když u druhé série to bylo víc romantické než zábavné, což mi tehdy přišlo spíš na škodu... Ale ve filmu to funguje skvěle! Ze začátku je to veselé a hravé, postupně s troškou toho dramatu a pak velkým emotivním romantickým finále, které mě sundalo, že jsem byl naměkko jak tavený sýr nechaný dlouho na slunci. Sice bych mohl vyčítat, že je to v podstatě jen takový obyčejný road-trip a že útěků mladých lidí za poznáním sebe sama a nebo síly vzájemné lásky (u párů) jsem už pár viděl. Nebo že poselství o tom, že pravá láska je ta, kdy někoho máme rádi i se všemi jeho podivnostmi (nebo právě pro ně) je taky tak nějak provařené --- ale kašlu na to v momentě, když to na mě funguje. Zobal jsem to celé autorům z ruky, bavil se zábavnou interakcí mezi Dekomori a "Mori Summer", prožíval romantiku mezi hlavním hrdinou a neskutečně roztomilou Rikkou a to jak to skončí jsem považoval za neskutečně naplňující a příjemné. Zkrátka i když to popírám, někde ve mě je ukrytý romantik a ten zbožňuje příběhy, jako je tento. Naprostá spokojenost - 9,5/10