Jeoffrey

Občas narazím na podivnosti, jako je toto anime, kde si nejsem tak nějak jistý, co si mám o tomhle myslet. Začnu tím, co vím - tenhle styl animace se mi líbil, bylo to dostatečně roztomilé a dívenkám to slušelo. Líbil se mi opening, byl příjemný a svěží, takže jsem ho rozhodně nechtěl přeskakovat. A tím jsem to pro mě jasné vyčerpal... Co se týká dalších věcí, tak musím uznat, že tohle byla taková hodně podivná a nahodilá podívaná, kde se kombinovalo hned několik druhů vtipů a jejich point a to tak, že ani moje hlava nepobírala, jestli se jí výsledek toho všeho líbí nebo ne a hlavně jestli to všechno chápe. Zkrátka byly tu vtípky, které bych pochopil, kdybych se vyznal v zákoutích japonského jazyka a dokázal ocenit, jak si zde hrají se slovy a přesmyčkami, což mě ale bohužel díky mé neznalosti míjí. Byly zde vtípky plné yuri narážek a tužeb mladých dívek po kontaktu s některou další dívkou, které ale často končily jako všechny pokusy třeba v ecchi - tedy bez úspěchu (a někdy i potrestané) a plnili v podstatě takovou roli mluveného fanservisu (ten viditelný tam ale skoro žádný není). Co tím myslím? Třeba klasické rozebírání výhod a nevýhod velkého poprsí (včetně opakované snahy si sáhnout), ovšem tentokráte obohacené novými, neotřelými a zvláštními zjištěními samotných dívek (Ona spadla, protože přes svoje prsa nevidí dolů na schody! Namočila se jí kravata, protože jí na jejích velkých prsou až moc odstává!). Zkrátka takhle se taky dají zpracovávat data a o tomhle to všechno asi je. O zpracovávání dat a nacházení nových nečekaných a naprosto podivných asociací. A tím se dostáváme k další škále vtipů - těch nad kterými zůstane rozum stát a člověk si říká: "Proč zrovna na tohle teď přišli, odkud si to vymysleli?" No a skoro pokaždé, když vás tohle napadne nedostanete odpověď, protože tohle je místy tak neskutečně nahodilé, že jsem si připadal jak v dílu South Parku, kde se ukázalo že jeden populární seriál (Family Guy) prostě vzniká tím, že kapustňáci tahají z bazénu míčky se slovy, z kterých se pak skládají vtipy. Takže jsem měl u podstatné části seriálu pocit asi jako když bych poslouchal rozhovor typu --- Venku je hezky. - Proč? - Protože BAGR! - Proč Bagr? - Protože bagruje? - Proč bagruje - Protože je venku hezky! --- A to ještě ta moje paralela z dětského hřiště dává v některých případech větší smysl, než to, co zde uvidíte na obrazovce. Zkrátka je tohle anime hodně neobvyklé, třeba už jen složením ústřední trojice, kdy děvče, které lze označit jako "bláznivá a bezstarostná" dostaneme hned dvakrát! Tohle jsem zatím neviděl a je to kombinace veskrze vražedná, která jen podtrhuje ten celkový efekt "nahodilých nesmyslů" který jsem z celého anime tak intenzivně cítil. Je to divné, je to nahodilé, je to bláznivé, ale je to také plné energie a nálada ze sledování byla i přes všechno co jsem viděl spíše pozitivní a i úsměv občas přišel (často rozpačitý, jindy nechápavý a jednou snad i milý a pobavený...). Navíc kdo jsem, abych řekl, že když něco nechápu, tak to je špatné - co když mi jen nedošla genialita tohohle díla - možná mi chyběla spousta kritických informací a nebo celou dobu špatně zpracovávám data... 6/10

Je to opravdu lepší než první série? V mnoha ohledech ano, třeba charaktery zde dostávají mnohem víc prostoru a předvádějí daleko širší paletu emocí a rozhodnutí, které jim dávají oproti první sérii onu potřebnou hloubku, aby je dokázal divák mít rád. No a docela to funguje, protože si třeba dokážete i oblíbit velitele Gilgamešovi expediční jednotky, který díky seznámení se s robo lolitkou dosáhne nakonec v každém srdci vykoupení... Navíc je zde příběh v podstatě řádně zakončen a tak divák dostává svojí satisfakci, které se mu v první polovině prostě nedostalo. Tedy můžete konečně prožít tu spokojenost nad tím, že osudy vašich hrdinů jsou uzavřené a většinou to opravdu ladí s tím, co si někdo jako já pro postavy přeje - až na jednu velkou výjimku, s kterou ale ve výsledku a s ohledem na to co se dělo v první sérii dokážu žít... Co se děje týká, tak je to o něco víc zamotanější než první série, což by měla být vzhledem k faktu, že jsem tam přímočarost kritizoval asi výhoda, ale pravda je taková, že já si na rozdíl od ostatních ten "mišmaš" ani moc neužíval. Ze začátku mě to ještě i docela bavilo a třeba ve třetí episodě jsem uvítal všechny ty filmové odkazy (odpočítávání jak ve 24 hodin, Landovská zrada jak ze Star Wars a plán útěku z vězení jak v Shawshanku...), ale pak se objevili roboti zabijáci a já si říkal, že mi tam tohle prostě moc nesedí stejně tak, jako třeba závěrečná přestřelka s bohyní. Jistě znám fantasy, kde se podobné prvky vyskytují, třeba mnou v předchozí sérii zmíněná herní série Might and Magic (kde třeba v MaM VI zjistíme, že jedna z pyramid ukrývá vesmírnou loď...), ale ne vždy mě tahle kombinace baví a tady to na mě působilo spíš divně a nevhodně. Stejně tak ta celá hlavní dějová linka, to co představuje Věž fantasie a jak je to všechno propojené se skutečností a bohy a jednotlivými postavami - nevím, nejspíš mě to mělo překvapovat, dostávat na kolena a zajímat, ale já byl celou dobu jen v takovém tom poklidném stavu, který bych popsal slovy "ale tak OK". Zpět na začátek a k otázce - je to lepší než první řada? Když si to shrnu tak odpověď zní ano. Ale hned si musím přidat další otázku - Bavilo mě to víc než první řada? A tady se dostávám jen k tomu, že ano, ale ne o moc... 6,4/10

Taková docela zajímavá a malinko nadprůměrná fantasy s lehce podprůměrnými vtípky, narážkami a parodiemi, která nezapře, že je pokračováním staré arkádové hry. Když si člověk o tomhle něco zjistí, tak mu najednou ten díl, kdy je hlavní hrdina doslova ovládán, aby přehrál původní Gilgamešovo dobrodružství, přijde vlastně i docela vtipný a povedený. Zkrátka pro fanoušky RPG, DaD (prostě pro ty, co znají dobrodružství ze starých herních sérií jako byl Might and Magic nebo Baldur's Gate) tohle bude důvěrně známé, tedy je to skoro ničím nepřekvapí, ale svým prostředím a atmosférou by je to mohlo docela bavit. Hlavní hrdina během jednotlivých dílu zaznamenává viditelný postup (leveluje) a i když je mu neustále předhazováno, že vlastně není ničím výjimečný, tak je stejně všem jasné, že to nějak dá a co nezvládne pomocí svých schopností, to prostě porazí díky síle odhodlání a samozřejmě i díky spolupráci s ostatními, což je především v hrdinských anime obvyklé asi jako třeba v ecchi příliš krátké kalhotky, ale když se to dobře zpracuje, tak to nemůže vadit a když se to zpracuje skvěle (toto anime však není ten případ), pak se to i líbí. Co se dalších postav týká, tím že je to v podstatě závod několika skupin, tak jich je tady poměrně hodně, ale i tak se autoři snaží nám každého z hráčů alespoň minimálně přiblížit, nastínit jeho motivaci, zkrátka abychom si k postavám udělali nějaký vztah a mohlo nás tak třeba bolet, když umřou. Bohužel tím, kolik tam těch postav je a kolik dostávají prostoru to u mě stejně fungovalo jen v jednom případě a i když byla úmrtí pokaždé náležitě teatrální se snahou o to být co nejvíce emotivní (v jeden okamžik jsem si dokonce vzpomněl na smrt vrhače nožů Britta ze Sedmy statečných), tak u mě skoro žádná odezva - prostě trochu smutný jsem byl jen jednou. Co se příběhu týká, je to tak jak píše Subjektiv, tedy příběh není nijak zamotaný, spíš jen taková lineární cesta, kde každou chvilku dostáváme neskutečně okaté náznaky, že přijde velké překvapení, které nám má vyrazit dech. Jenže nevyrazí... Možná to jen přijde trochu zajímavé a někdo jako já si řekne, že ano - chci se podívat na další sérii, protože chci vědět jak to dopadne, ale že bych byl v šoku, napnutý, těšil se - zapomeňte! Tedy za mě tahle první část jen za 6/10 a jdu pokračovat, protože druhá polovina vypadá dle zdejších hodnocení mnohem lépe...

Přehlídka obrovské spousty vtipů a vtipných situací, kde však na mě osobně většina absolutně nefunguje. Když se u komediálního seriálu usmějete tak jednou, dvakrát za díl, tak je to prostě málo. Sice je to vše v takové docela líbivé animaci, díky které některé (dívčí) postavy vypadají občas velmi roztomile, ale tohle u mě dojem zachraňuje jen částečně. Postavy jsou totiž až příliš ploché, klasické šablony, které hrají stále dokola svou roli, jen v neustále se měnících kulisách. A tak dochází na to, že se pointy vtipů až příliš často opakují, stejně tak jako reakce postav... Což může někoho docela nudit, i když u mě to spíš způsobilo, že se vytrácel element překvapení, což u komedie teprve nechcete. Ale i tak jsem neměl problém s tím, že by mě postavy štvaly, dívat se na to dalo, ale tak maximálně jen na jedno shlédnutí - na zabití času, protože kdybych si to pustil podruhé, tak bych se tentokrát asi opravdu nudil. 5/10

Poměrně jednoduchá a hodně emotivní záležitost, která v samotném závěru nejspíš prověří, jak moc velká jste citlivka, protože řekněme si upřímně, že finále je oproti zbytku filmu hodně vygradované a to až do takové silné pohádkové naivity. A právě tady se asi bude lámat chleba, kdy se rozhodne o tom, jestli vás tohle dílo dojme, příběh a jeho pointa padne na úrodnou půdu a pro vás to bude silný zážitek a nebo jen budete sedět, říkat si, že tohle je až moc, nebo vás ta přehnaná pohádkovost prostě odradí, protože jste spíše pragmatikem, než snílkem a tedy by na vás spíše zapůsobilo takové vyústění jako třeba v anime Sora yori mo Tooi Basho. Navíc pokud jste konzerva ohledně tradičního stylu animace, tak pro vás bude těžké si na zdejší styl zvyknout. Zvláštně namalované obličeje, kdy jsem si při pohledu na rysy některých z nich připadal, jako bych se díval do tváře naší suchozemské želvy. Také je zde výrazné bílé orámování vlasů některých postav, což je sice něco, co nevidím poprvé, ale zde to občas působilo, když byly postavy zabrané z dálky, že tam prostě jen stojí z papíru vystřižené modely. No a pokud nemáte rádi 3D a CGI pak vězte, že při pohledu na zdejší auta či tramvaje vám příjemně nebude a hned vás zaujme jeden z prvních záběrů na projíždějící tramvaj, kde za oknem sedí řidič, který vypadá v kombinaci s CGI tak neživě, jako by byl jen plakátem nalepeným zevnitř na okno. Co tím chci říct je, že ne každý si na zdejší originální vizuální provedení zvykne (ale určitě se najdou i tací, kteří ho ocení - já to nebudu). Ale dost už kritiky, zkrátka viděl jsem film, který nebyl nikterak složitý, díky svému tématu byl i do jisté míry hřejivý, zajímavý i sympatický ale u mě nezasáhl tak intenzivně jak měl, nebo spíš tak, jak moc se snažil... 6/10

Jsem neobjektivní a zaslepený fanoušek této anime série, která mě vždy dokázala nějak okouzlit. Neměla by, protože když se na ní podívám zpětně, tak je zde spousta klišé a některé scény jsou emocionálně prostě hodně přehnané, ale co na tom záleží, když v konečném důsledku na mě všechno dokonale funguje. Takže jak u seriálu, tak i u filmu se dokáži po většinu stopáže blbě usmívat a pozorovat roztomilé dívenky a jejich interakci se stejným zájmem s jakým třeba milovník koček sleduje hrající si koťata. A i zde ve filmu u mě vše funguje tak dobře jako v anime - třeba postavy, z kterých mám stále nejradši Chino, hned za ní je Cocoa, pak Chiya, Rize... Zkrátka ani tady se po tomhle filmu nic nemění. Stále mě baví vzájemný vztah mezi hlavními hrdinkami, který mě dokáže dojmout, hlavně díky Chino, ale ona i ta Cocoa má své roztomilé chvilky... A vůbec všechny ty roztomilé momenty, fakt že i ty největší klišé věty o tom, jak se mají postavy mezi sebou rádi a i ty nejpodivnější situace mě dokáží dojmout, potěšit, nebo minimálně zaujmout, vysvětluje, proč mezi všemi těmi "cute girls do cute things" si téhle série pořád tak vysoko cením. Film v tomhle ohledu opět v ničem nezaostává, má pro mě silných okamžiků hned několik. Stejně jako u anime ale i zde nakonec nemám pocit, že bych vystoupal na pomyslný trůn blaženosti a tak i když je pro mě film minimálně stejným zážitkem jako byl seriál a tedy si zaslouží ode mě stejné hodnocení, tak mi nepřijde, že by něčím seriál překonal. Tedy u mě je i tento filmový přídavek za 9/10 a prosím objednat u Rize jednoho plyšového králíka!

Umělá inteligence a umělý život, jaká to zajímavá témata, když se s nimi umí dobře pracovat, to pak vznikají různá zajímavá veledíla a to už od dob Karla Čapka a jeho R.U.R. V posledních dnech mohla některé z vás uchvátit třeba i hra pro PS4 s názvem Detroit: Become Human, kde se s tématem toho, co znamená "být živý" v podání umělé inteligence, také skvěle pracuje... No a jak dopadá dle mého tohle dílo od Netflixu a studia Bones, které si s tématem umělého života pohrává také tak nějak po svém? Za mě je to po všech stránkách lehce nadprůměrný seriál, animace je slušná, hudba je příjemná, ať již openning nebo ending, charaktery jsou - no dobře, z charakterů kromě ústřední dvojice jen málokdo vyčnívá a většinou jde jen o zapomenutelné postavy, jejichž jména zítra ani nebudu znát a skončí v propadlišti dějin nebo možná jen jako ta ukřičená, ten s umělou rukou, holka v kómatu... Ale i tak tam nikdo není vysloveně otravný, hlavní asi záporák má svou naprosto klasickou a klišé motivaci, díky které má být vlastně smutným hrdinou a i když často nic není tak jak se zdá, dá se spousta věcí odvodit a uhodnout. Navíc by mě asi potěšil spíš hořko-sladký konec s nějakým výrazným poselstvím, takhle je to takové slabé, nebo možná nevyužité. A to si přesně myslím nakonec i o celém příběhu, sice je nadprůměrný, je zajímavý, ale ten filozofický a příběhový potenciál rozhodně není naplno využitý a člověk tak nemá po dokoukání dojem, že by viděl něco vynikajícího a silného - spíš jen něco docela zajímavého...6,4/10

Tam kde většina romantických děl končí příběh Shirayuki vlastně teprve začíná. Je sice hezké, že si hlavní hrdinové vyznali lásku, ale teď je na čase začít o ní bojovat, rozvíjet jí a chránit. Díky tomu je druhá sezóna mnohem zajímavější, protože se tam skoro pořád něco děje a většina z těch událostí je docela zajímavá. Zen je sice pořád až moc ideální princ, ale Shirayuki už nepůsobí tak úplně jako slabá dáma v nesnázích a to jí u mě přidává na přitažlivosti. Navíc jsem si docela oblíbil některé vedlejší charaktery, hlavně Kiki, Mitsuhideho a mého osobního favorita Obiho. Zkrátka se do toho stále více dostávám a tentokrát jsem si docela jistý, že pokud vyjde další série, tak se na ní podívám. 7/10

První věc, kterou musím hodně vyzvednout je hudba, takhle povedený hudební doprovod mě dokázal dosti účinně okouzlit a vyhnal zážitek o stupínek výš, než jaký by byl, kdybych si hudbu odmyslel. Další věc, která mě zaujala byl samotný příběh, jistě variací na téma "coby, kdyby", kde si autoři pohrávají s časem a realitami jsem už pár viděl, ale tady to bylo kvalitně seskládané a mělo to své kouzlo (třeba už jen ten nápis "If" uvnitř té koule...). Co se postav týká, tak byly sympatické, ale nějak jsem z toho necítil tak silnou chemii jak bych si představoval, také mi bylo trochu líto Yuusukeho, sice udělal něco, co vám žádná dívka neodpustí, ale nějak si naivně říkám, že jeho částečná motivace byla v tom, že věděl, co Norimichi k Nazumě cítí - alespoň si to chci myslet, protože pak by jeho chování bylo pro mě mnohem logičtější a mohl bych prohlásit, že mě nenaštval... Další věc je animace, některé obrazy jsou nádherné, třeba některé variace na ohňostroj, záběry na krajinu, ale jindy je to díky CGI trošku rušivé a skoro až nehezké (třeba jízda na kole). No a co jsem si z filmu odnesl, asi hlavně to, že možností je vždy spousta a že když něco opravdu chceš, pak po tom musíš minimálně natáhnout ruku... Stejně tak doufám, že jsem vše správně pochopil a že konec vůbec není tak otevřený, jak by mohlo někoho, kdo nedával pozor napadnout. Líbilo se 7/10

UMU Extra: Last Monogatari má opravdu jen 10 dílů? Na Anichartu slibovali 13 a závěr toho desátého, ať už byl do jisté míry i trochu zajímavý mi rozhodně nepřinesl žádné adekvátní rozuzlení a tak si připadám, jako při sledování koně, který chcípl před cílovou rovinkou... Ono to bylo vůbec zvláštní anime, stačí jen to, že mě na něm asi nejvíc pobavil UMU counter, který si tam přidal na pár dílů jeden vtipný autor titulků (a který by pro mě byl dobrým návodem na chlastací hru). Kromě téhle zábavné podivnosti se mi ještě líbilo zpracování jednotlivých pater, tak rozmanité a občas i nápadité a dobře předváděné - no studio, které nám přineslo sérii Monogatari se nezapřelo... Ještě přidám Saber, která byla tak podivná, že to bylo vlastně i roztomilé a taky Rin, protože sakra, kdo nemá rád Rin... No ale to je tak nějak všechno, souboje nejsou nijak epické ani zajímavé, příběh člověku, který nezná hru přijde tak nějak podivný a nezaujal, no a hlavní hrdina? Já bych tam asi radši měl tu holku, co zaklepe bačkorama hned na začátku... Nejsem asi zase tak naštvaný jako někteří ostatní, ale bylo to takové - neuspokojivé. 4,6/10 EDIT 1.8.2018 - Tak na Anichartu nekecali a opravdu je 13 dílů, jenom se na ty poslední tři muselo chvíli počkat... Takže dnes se mi konečně dostalo vcelku uspokojivého konce. Hlavně proto, že to tentokrát opravdu skončilo a i to nakonec možná dávalo tak trochu i nějaký ten smysl. Dostal jsem dalších 80 minut (protože poslední díl má víc jak 40), UMU counter se tentokrát zastavil na 11, což je překvapivě docela málo a rozloučil jsem se s tou podivnou a ukecanou Saber, která je mi pořád vlastně docela sympatická i s tím vším UMU. Taky jsem viděl blond Rin, což je novinka, pár docela krátkých soubojů a hromadu filosofování a debat o lidské společnosti a o tom, jestli má smysl nás zachraňovat... Ale i tak se můj dojem nemění, tenhle Fate mi sice nevadí, ale je to něco jiného, než na co jsem zvyklý (už třeba jen tím, že bitvy nejsou ve stylu battle royale, ale jsou instancované), je to podivné a nemůžu říct, že bych si to nějak extrémně oblíbil. Ale když si to vezmu kolem a kolem, tak mě to možná bavilo o trošku víc než celá Apocrypha ale víš jak na 5/10 se stejně nedostanu...