Jeoffrey

Zase jednou slušné, civilní a milé romantické anime, které potěší. Postavy jsou sympatické, ale zároveň poměrně reálné, příběh není sice nikterak komplikovaný, ale pořád je docela nevyzpytatelný a i když vše vlastně končí tak, že si člověk řekne, že tak to mělo být, tak cesta k tomu je klikatá, občas zvláštní, ale on ten život prostě asi takový je. Takže příjemné překvapení, které mi nezkazil ani fakt, že podle mě nejlepší ženská postava skončila na ocet, i když bych si tipl, že dobrá polovina diváků je s výsledkem naprosto spokojená (a já díky tomu, jak to bylo provedené vlastně taky nejsem naštvaný, prostě to tak logicky mělo být...). 7,5/10

"Jsem světoznámý lupič Arséne Lupin a přišel jsem, abych ukradl tvé srdce..." Už po prvním díle je naprosto jasné, že jste natrefili na průměrné generické shoujo, kde bude spousta krásných chlapců, kteří budou tentokrát představovat různé románové postavy a kteří budou zachraňovat další dívku v nesnázích s velkýma smutnýma očima a dlouhým smutným příběhem... Tedy nic pro obyčejné mužské publikum, protože mladý Drákula v podobě blonďatého shouty zabije i poslední iluze o zajímavých postavách. Přesto jsem to dokoukal až do konce a teď tady sedím a přemýšlím, proč mě tohle tak neotravovalo jako třeba Sengoku Night Blood, které jsem vydržel (a to s obtížemi) jen první díl. Možná to bude proto, že Lupin byl docela sympatický, i když pak si vybavím všechny ty jeho šílené a klišé hlášky, rádoby epické momenty... Ne tím to nebylo. Možná to bylo kvůli příběhu, který občas vypadal zajímavě a nečekaně... Pak se mi ale vybaví ta hromada nesmyslů u kterých jsem se chytal za hlavu... Ne tohle to taky asi nebylo. Cardia - hlavní hrdinka působila roztomile, měla hned několik momentů, kdy ve mě probouzela ochranitelské pudy a kdy jsem chápal, proč se kolem ní ten pánský harém motá. Prostě děvče v nesnázích a asi hodně dobře napsané... To by mohlo být ono a když si k tomu přihodím tu šílenou romantiku, která byla místy neskutečně přehnaná (ale tak je to shoujo), ale u mě pořád sem tam fungovala... Ale jo, sice žádná sláva, ale dokoukal jsem to...3,5/10

Mluví se tu o anime, tvoří se tu anime a nakonec je to všechno vlastně anime... Člověk se dozví pár zajímavých faktů a v podstatě se seznámí se spoustou aspektů, které anime jeho fanouškům nabízí. Problém ale je, že se autoři snaží to brát hodně ze široka, pro všechny skupiny a žánry a tak se to všechno míchá dohromady, až nakonec je z toho strašný a nepřehledný guláš. No a samotný závěr byl v podstatě hromada všeho možného souvisejícího s anime splácaného dohromady. Zkrátka tam, kde by se daly udělat tři různé série zaměřené na různé věci okolo anime, jsem dostal jen jeden seriál, který je díky té kombinaci všeho hodně zvláštní, jen se nemůžu rozhodnout, jestli to je dobře - a spíš mě to nepřesvědčilo... 5,5/10

Původně jsem očekával další rip-off Natsumeho, ale pravda je taková, že tohle je především slice of life a teprve potom je až to nadpřirozeno, zkrátka jak píše Dawe - Slice of life s nadpřirozenem... Tedy důraz na tajemný svět, řešení nadpřirozených problémů, to vše tam sice je, ale ustupuje to do pozadí běžnému životu, studiím, přátelství a všem těm relativně obyčejným věcem, kterých je slice of life plné. No a je to spíš na škodu, protože tak zde místo zajímavého a hlubokého příběhu plného nadpřirozena máme jen obyčejný příběh plný obyčejných starostí a obecných životních mouder s trochou toho nadpřirozena, které ale ve finále kdyby tam nebylo, tak by to pořád byl vcelku průměrný seriál ze života. 6/10

Tak a teď už vím, že cesta k ženskému srdci vede přes sklenku něčeho dobrého... Jenom škoda, že v reále nejsou opilé ženy ani zdaleka tak roztomilé jako hlavní hrdinka a pravda, chlapi rozhodně nebývají většinou tak chápaví jako její manžel. Takže bych to vzal jako takovou anime variaci na píseň Michala Tučného "Když si báječnou ženskou vezme bájéčnej chlap" a dovolím tomu mě na pár minut týdně opíjet sladkými představami o tom, jak je pití super...6/10

Mám tuhle anime sérii rád, protože mi přináší jednu z nejroztomilejších sbírek sympatických děvčátek a nějak se pořád nemůžu rozhodnout, jestli mám nejradši Kirii, Ebinu, Umaru nebo Sylphi. Každá je svým způsobem roztomilá a každá mě baví, stejně jako mě baví všechny pohromadě. Přesto jsem ale v téhle druhé sérii čekal nějaký posun, očekával jsem, že se začne řešit Umaru a její identity, že třeba i dojde na nějakou romantičtější linku, zkrátka, že se něco stane. No nestalo se vlastně skoro nic, jen přibylo pár nových postav, jistě opět vcelku sympatických, ale pro děj nikterak zásadních, seriál byl episodický, takže na nějaký souvislejší příběh jsem si musel nechat zajít chuť. Jistě, ono hlavní devízou tohohle je ono pověstné "cute girls do cute things", ale když se to někam neposouvá, tak se to časem může malinko okoukat a proto si nemůžu pomoct a i když mě to opět bavilo ta úvodní zamilovanost a nekritičnost začíná lehce ustupovat. 8/10

Průměrný slice of life se slušnou dávkou moe. Na druhou stranu ne vždy to na mě fungovalo a i když mi charaktery byly vcelku milé, přesto jsem si jen málokdy připadal okouzlený roztomilostí, nebo dobře pobavený zdejšími vtípky. 5,5/10

Pořád je to stejně dobré jako první série, i když mě tam nějaký ten ucelenější příběh tentokrát spíš chyběl. Na druhou stranu i jako episodický seriál to díky fantasii a skvěle bláznivým postavám bez problému obstojí. Finále opět skvělé a při poslední bitvě, kdy to tam Klaus neskutečně zandá za skvělého audiovizuálního doprovodu jsem si říkal, že to bylo opět prostě super. 8/10

Tam, kde jeden vidí jen nudu a hloupost, může někdo jiný vidět nádherné poetické dílo plné životních mouder. Ve scéně, která jednomu může přijít bídná až idiotská může někdo jiný vidět krásnou paralelu na boj o přežití a odnést si drobné poučení, že za určitých předpokladů může být "člověk člověku vlkem" a je jedno jak blízcí si jste. A takových zajímavých okamžiků, které mi říkali mnohé a které dráždili mojí mysl, představivost i vnímání zde byla spousta. Navíc jsou zde i minimálně tři části (sympfonie deště, svit měsíce, robot a ryba), které považuji za naprosto úžasné a při kterých jsem byl na vrcholu blaha, jak moc krásné, hluboké a silné mi přišli. Dozvěděl jsem se, že krása se dá najít i v obyčejných věcech, zjistil jsem co je to soucit a jaká je cena života, poučil jsem se, že člověk by se neměl nikdy vzdávat a mnoho dalšího a to vše podávané velmi sympaticky, srozumitelně a mile. Podíl na tom mají obě hlavní hrdinky, na kterých je vše vystavěné, kdy zde máme blonďatou Yuu, která může působit jako hloupá holka, ale je to spíš taková ta dětská naivita, která skvěle kontrastuje s Chi a její zvídavostí. Hodně je to postavené na dialozích, kdy se hlavní hrdinky baví o důležitých i triviálních věcech a vždy se dostávají k zajímavým poznatkům, někdy hloupým, jindy originálním závěrům a vždy nechávají prostor pro diváka, aby si spoustu věcí domyslel, našel si svou vlastní odpověď. Představivost je zde pokoušena pravidelně, vždyť celý seriál toho ze začátku příliš neřekne, jen nás uvede do toho, že dvě dívky putují zničeným světem a hledají zásoby. Jaký je jejich cíl, co přesně se stalo se společností - tohle vám odhalí vlastně až v samém závěru, ale většinu času vás prostě nechají abyste přemýšleli, vnímali prázdnotu okolního světa a zároveň sledovali snahu o přežití hlavních hrdinek, jejich každodenní starosti. To jak to mezi sebou kontrastuje a fakt, že i ty nejveselejší okamžiky působí pořád tak nějak hořkosladce byly dalším příjemným aspektem tohoto anime. Animace se mi líbila, opět to byl krásný kontrast roztomilých postav a šedého prázdného prostředí, které na mě skvěle působilo. Hudba byla skvělá, líbil se mi opening i ending, stejně tak jsem i ocenil, když u jedné vážnější části veselý opening vynechali. Navíc hudba, která dotvářela atmosféru během jednotlivých dílů byla prostě skvostná, nešla nevnímat a výborně se hodila. Zkrátka práce s atmosférou a emocemi je zde zvládnuta na výbornou - alespoň na mě to perfektně zabíralo. Když si to shrnu, tak když si odmyslím všechna pokračování a vezmu čistě nové kousky, tak i pro mě je tohle "anime of the season", ale je mi jasné, že se na tom se spoustou lidí neshodnu, protože tohle není o příběhu, ale spíš o emocích, tohle není o rozumu, ale spíš o představivosti a hlavním aspektem tady prostě je, že někdy není důležitý cíl, ale cesta... 9,5/10

Nová a moderní zpracování známých anime sérií se v poslední době jen málokdy povedou a vždy se najdou příznivci té původní série, kteří budou tvrdit, že nové zpracování je podstatně horší. U Kino no Tabi je to opět pravda, oproti originálu je tohle nové zpracování slabší, animace není již tak hezká a využití CGI je spíš na škodu, hudba také nedokresluje atmosféru tak skvěle jako v první sérii a zkrátka pryč je ta kouzelná atmosféra, kterou fanoušci milovali. Ale je to opravdu takový strašný průšvih? Příběhy jsou pořád poměrně promyšlené a skoro vždy nějak překvapí, dialogy mezi Kino a Hermesem jsou vcelku líbivé a obě tyto postavy stejně jako Shizu a jeho skupina mi prostě byly sympatické. Chápu, že bych měl být naštván, měl bych se zlobit, že z kouzelného anime udělali něco takového, ale pořád musím uznat, že v této sezóně a i v té záplavě anime, co jsem už v životě viděl, je to pořád díky příběhům, postavám a pár povedeným momentům dle mého průměr, nebo spíš lehký nadprůměr. Jistě na takovou sérii jsou takováto hodnocení málo a pro mě osobně je to samo o sobě zklamáním, že to na mě tak působí, ale na lepší jak 6/10 to nemá a kdybych chtěl dát horší, tak bych zase musel jít a přehodnotit velké množství již viděných anime, protože horších věcí než nové Kino no Tabi jsem viděl opravdu hodně...