Jeoffrey

Bláznivé parodie, hromada komedie a zábavy - to vše nabízí i druhá série pana Osomatsu. I když tentokrát mě to bavilo snad ještě víc. Autoři opět ukázali, že jim nic není svaté a že dokáží udělat podivnou, bláznivou nebo i pitomou legraci snad ze všeho. Navíc mě ale tentokrát přesvědčili, že dokáží i mnohem víc. Gintama je pro mě králem anime komedie třeba i proto, že dokáže udělat zábavný díl, během kterého hlavní postavy jen sedí a celý díl mluví o tom, kam se Gintama ubírá - tohle zde v části jednoho dílu dokázali také. Gintama také dokáže přejít s komedie na mnohem vážnější notu a vy to autorům věříte a emocionálně to s vámi pohne - tohle pro mě zde byla episoda s názvem "Iyami, Alone in the Wind". Gintama dokáže být epická akce plná cool soubojů... Dobře, král je pro mě jen jeden, ale Osomatsu-san má velmi dobře nakročeno na to stát se "tím druhým". 8,5/10

"Pedobear marched in like a Lion" a přinesl s sebou několik momentů, které ve spojitosti s devítiletými holčičkami působili tak silně, že někteří komentátoři v diskusních sekcích na nejrůznějších stránkách volali po okamžitém zásahu policejních složek či samotné FBI. Jeoffrey ale není tak prudérní a na tomhle anime zase tolik nevhodného materiálu neshledal. Jistě, je to z části fanservisové, ale nemyslím si, že by se to přehánělo a ani mi nepřišlo, že by to bylo tolik přes čáru jako třeba Eromanga - sensei. Takže tohle téma opustím a dám se do zbytku. Kromě toho, že je to plné neskutečně roztomilých děvčátek se zde snaží autoři i o trochu toho děje stylem sportovního anime. Hraní Shogi je zde vidět častěji, než třeba v Sangatsu no Lion, i když to se spíš zaměřuje na postavy, vztahy a obyčejný život. Tady jde také občas o obyčejný život, jen je to mnohem víc hnané do klasických (rozuměj klišé) vtípků, nedorozumění a opět toho lehkého ecchi. I tento přístup si, jak je vidno, své fanoušky bez problémů najde a já tak nějak nemůžu díky všem těm roztomilým dívenkám (sakra má to i loli tsundere) dát méně než 6/10.

Milé anime se spoustou sympatických postav a klasickým konceptem, kdy milé dívky dělají milé věci. Ovšem u mě celkový dojem nejvíc trpí tím, že vyšlo ve stejné sezóně jako několik dalších a na rozdíl od kempování, Antarktidy nebo bláznivých Colors tady jsem nedokázal najít nic navíc. Zkrátka když jsem se chtěl podívat na něco příjemného, tak Slow Start pro mě bylo až jako poslední. Na druhou stranu je to škoda, protože i tohle anime má své kvality, je příjemné na pohled, Kamuri je kawai over 9000 a i další charaktery jsou něčím zajímavé. Přesto mi ale přišlo, že nevidím nic nového, vzpomněl jsem si na Yuru Yuri, Hinako Note a spoustu dalších podobných anime a tohle vše bylo tak nějak povětšinou stejné - již viděné... Skoro se až bojím, jestli jsem se roztomilých dívenek nepřejedl, možná snad jen tuhle sezónu... Ale budu spravedlivý a i když si nemyslím, že by si Slow Start zasloužilo nějaké špatné hodnocení, protože není třeba oproti výše zmíněným zase o tolik slabší, stejně musím zhodnotit svůj dojem ze sledování a ten je jen u lepšího průměru. Jednou, až bude sezóna zase plná bojových shounenů a speciálních akademií si tohle anime zkusím dát znovu a třeba si ho napodruhé užiji o něco víc. 6,3/10

Docela pohodové anime plné dětské roztomilosti, kdy malý Kotaro je ukázkou ideálního dítěte, které by si přál asi každý rodič - klidný, chápavý, tichý, milující (zkrátka nereálný). Stejně tak i hlavní hrdina je ukázkou uvědomělého dospívajícího, který nade vše miluje svého bratra (protože je tím posledním, kdo mu z rodiny zůstal), je chápající, starostlivý... Vše je zkrátka až nereálně klidné, sladké a někdy až přehnaně roztomilé, že se u toho sice dá vcelku příjemně relaxovat, ale tak nějak si podvědomě uvědomuji, že výchova dětí rozhodně není takováto poklidná zábava. Oni i autoři občas ukáží pár drobných úskalí, která starost o malé děti přináší, ale vše se zase většinou vyřeší tak nějak moc "růžově". Co se humoru týká, tak když některé z dětí předvádí něco roztomilého, tak to občas u mě dokázalo vykouzlit letmý úsměv, ale když se o vtípky pokouší některá z dospělých postav, tak to zpravidla moc nefunguje... 5,5/10

Zpočátku jsem si ještě nebyl tak úplně jistý, ale nyní můžu s klidným svědomím říct, že tohle anime sympaticky reprezentuje šťastné dětství a ukazuje to, co je na tom být dítětem tak krásné. Pro člověka, který vyrůstal v době, kdy ještě nebyly mobilní telefony, počítače a jiné další vymoženosti, které nám dnes žerou čas, je tohle neskutečně příjemnou, sympatickou a nostalgickou záležitostí. Protože když jsem já byl děcko, tak každý volný den byl plný dobrodružství s kamarády strávený venku, pokaždé některý z nás přišel s nějakým novým hloupým nápadem, zajímavou hrou a svět byl barevný, zajímavý a já se dozvídal a objevoval pořád něco nového. Jistě, nebylo to tak pořád, vše mělo svá úskalí a byly i věci, které člověku dokázali vyrůstání hodně znepříjemnit (děti umí být kruté), ale na to si člověk při sledování tohohle anime prostě nevzpomene. Tady se mi vybavily jen ty hezké věci, bavil jsem se nad nápady a naivitou hlavních hrdinek, na co všechno dokáží přijít, co si dokáží vymyslet a jak si každé své dobrodružství dokáží užívat. Je to energické, je to přihlouplé a místy je to opravdu hodně zábavné i roztomilé a takové seriály mám já rád. Tohle se zkrátka povedlo a já se asi poprvé při sledování anime s tématikou "milých děvčátek, která dělají milé věci" nerozplýval jen nad tím, co se děje na obrazovce, ale přemýšlel nad reálným životem, svou vlastní minulostí a jak už jsem napsal zkrátka nad vším, co bylo v době mého vlastního dětství tak super. Takže i když to má nějaké nedostatky, jako je třeba pro mě občas docela rušivá doprovodná hudba (opening i ending ale sedí skvěle), nemohu jinak, než prohlásit, že tohle byla hodně dobrá podívaná. 8,3/10

Asi jsem měl příliš velká očekávání, která plynula z poměrně povedeného traileru i faktu, že se režie ujal pan Jonebajaši, který na svých předchozích počinech spolupracoval se studiem Ghibli. On ten pocit, že sleduji něco jako anime film od Ghibli přetrvává skoro celou dobu, co jsem film sledoval, jen jsou snad veškeré aspekty minimálně o stupeň horší. Ať si vezmu postavy, příběh, atmosféru, nebo třeba i poselství, které se snaží film předat. Okouzlení a ten pocit, že se dívám na něco úžasného, co bych chtěl vidět znovu se tady prostě nekoná. Jistě, je to slušný film, animace je povedená, hudba také velmi zdařilá, zkrátka je to vše taková docela sympatická pohádka, jen tomu chybí intenzita, větší hravost a tvořivost (rozhodně oproti tomu co jsem očekával) - chybí tomu kouzlo. Nechci říkat, že jsem zklamaný, ale na víc než na slabý nadprůměr to prostě nevidím. 6,6/10

Anime zaměřených na konzumaci jídla je poměrně hodně a skoro každou sezónu se nějaké objeví. Anime zaměřených takhle výhradně pouze na jeden druh se ale už tolik nevidí. Vzpomněl jsem si na Dagashi Kashi (jehož druhá sezóna právě také končí s polovičním počtem minut na díl), kde byla také hlavní hrdinka doslova posedlá svou vyvolenou potravinou a představovala různé variace a přinášela stále nová fakta, v případě DK ze světa sladkostí. Každopádně anime o Koizumi, co má ráda rámen je na můj vkus až příliš ploché, repetitivní a chybí mu jakýkoli přesah a nebo vývoj někam. Je tu chladná Koizumi, co má ráda jen rámen a vše ostatní je jí ukradené. Je tu její stalkerka, která je nezdravě posedlá Koizumi (což má být základem vtipných situací) a vše ostatní jí nezajímá, kromě rámen, protože ty zajímají Koizumi. Je tu pár dalších postav, které ale za týden zapomenete... Zkrátka dostanete jen to, co vám řekne samotný název anime a nic navíc, žádné uzavření, žádný posun a to vše se děje v plné délce 24 minut na díl, kdy už v polovině dílu se začínáte tak trošku nudit, protože pointy většiny událostí dokážete odhadnout během vteřiny. K čemu je to dobré je dát si díl před jídlem (oběd, večeře), protože na povzbuzení apetitu to i docela může zabrat. Jiný smysl jsem zde však nenašel a asi jediný, komu bych toto anime s chutí doporučil je obdobný rámen fanatik jako je Koizumi, pokud se někde najde. Není to ale nijak závadné anime, dívat se na to určitě dá (vždyť jsem se dostal až na samotný konec první série), ale nějak si říkám, že kdyby byly díly, stejně jako u druhé série již zmíněného Dagashi Kashi, poloviční tak by to bylo asi efektivnější a třeba bych se tak často nenudil...3,5/10

"Jestli mi nedovolíš vyhrát, proč si mi dal srdce, abych cítil všechnu tu bolest"... Musím říct, že dát k veselému a barevnému seriálu plnému napínavých her takovou hutnou filmovou backstory je prostě geniální. Připomnělo mi to Adventure Time a ten pocit, kdy jsem začal pronikat do historie zdejšího světa a plně pochopil, jak je míněný autorův výrok o sladkém bonbónku s velmi hořkým tajemstvím. Zkrátka tenhle příběh je skvěle vymyšlený, parádně kontrastuje se seriálem, ale přináší i jisté logické předpoklady o hlavních hrdinech i spoustě dalších postav. K tomu spousta zajímavých témat o lidské povaze, síle odhodlání, podstatě lidského srdce, spousta strategie, emocí a velmi napínavých okamžiků. Již samotné prostředí filmu je úchvatné, hudba vhodně zvolená a animace, až na pár pompézních bojových scén, kde je občas až moc cítit CGI, také velmi dobrá. Jistě, dalo by se pár věcí vytknout, občas se s tím dramatem a emocemi trochu moc tlačí na pilu, ale na tohle jsem si u anime vlastně docela zvykl. Ze začátku překvapení, že tohle je No game, No life, vystřídalo zaujetí a závěrečná spokojenost s intenzitou a promyšleností toho všeho u mě vyhnala výsledný dojem hodně vysoko. 9/10

Když jsem slyšel, že se bude dělat remake něčeho, co provázelo mé dětství a co jsem si jako malý docela oblíbil, tak jsem byl zvědavý, ale zároveň poměrně hodně skeptický. Málokdy se povede udělat moderní verzi, která osloví nové i původní diváky a která bude pro někoho, kdo zná starší sérii v podstatě podobně dobrá. Tady se to ale povedlo! Jistě, sice chvíli trvalo, než jsem si zvykl na nový styl animace, ale když jsem slyšel opět starou známou úvodní znělku, která zní pořád stejně a zároveň jinak, pak jsem se rozhodl, že dám i celé téhle sérii šanci. A vše působí obdobně, jako ta ústřední melodie - na jednu stranu je vše tak známé a stejné a na druhou v některých ohledech nové a jiné. Přesto stále zajímavé, dobrodružné se sympatickými postavami a docela povedenými příběhy. Překvapení se najde hned několik, třeba nová podoba paní Čvachtové, fakt, že trojčata Bubík, Dulík a Kulík jsou tentokrát mnohem lépe rozeznatelná a každý má trochu jinou povahu, nebo třeba to, že se mnohem častěji vidíme s Donaldem. Na druhou stranu je již v první sérii většina známých postav, takže opět vidím Rafany, Hamouna, Rampu... Zkrátka tahle nová série ctí tu původní a na její fanoušky si připravila spoustu pomrknutí (třeba Skrblíkovu garáž) a zároveň se snaží být mnohem dynamičtější, napínavější a nebojí se jít v určitých ohledech vlastní cestou. Zkrátka tahle nějak se dělá dobrý remake... 8/10

Někdy stačí jeden díl a hned tušíte kam tohle bude směřovat. And so the Rape Wars continues... Drop po prvním díle.