nonick1

Nebýt té bizarní korejské herecké školy, byl by to celkem slušně uvařený ne-hollywoodský vesmírný gulášek, s výraznou příchutí Hvězdných válek, Elysia a Strážců galaxie. Ve výsledku je to ovšem takový NETFIXLovský sterilní kočkopes: něco jako vesmírný thriller pro děti či vizuálně zajímavá sci-fi pohádka pro dospělé.

„Ztratili jsme Stalina“ aneb jak jsme se smáli, až jsme se za břicho popadali. Chacha, cheche, chichi, chocho... Co takhle natočit dalších pár dílů, třeba „Našli jsme Pinocheta“ nebo „Tichá noc, Bartolomějská noc“ abychom se při povraždění hugenotů zasmáli v Evropě, konkrétně v Paříži... Marně přemýšlím, kde by se tvůrci takovýchto „popravčích taškařic“ zastavili – možná před branou Osvětimi. I o nelehkých a temných dobách se nechá natočit parodie (Diktátor v podání S.B. Cohena či Tarantinovi Hanební pancharti), komedie (Lajko), či dramedie (Koncert), avšak těžko mohou tvůrci počítat s tím, že se divák v jednu chvíli bude smíchy popadat za břicho, aby za okamžik strnul hrůzou při scénách zatýkání a poprav ve vyšetřovacích celách. Pochcanej tepich - v Bigu Lebowském vtipný, zde pouze trapný. V tomto „hybridním“ filmu, který se pokouší sloučit neslučitelné, je úsměvná snad pouze neznalost reálií v tehdejším SSSR: v Chruščovově bytě se těžko mohla nacházet ve filmu ukázaná automatická pračka a klavíristka by si rozhodně nemohla troufnout licitovat o výši honoráře za koncert pro generalissima. Čeho ve filmu přebývá, je šablonovité a karikaturní ztvárnění přisprostlé panoptikální klauniády členů politbyra, čeho se filmu naopak nedostává, je respekt, úcta a pokora před tím ohromným počtem obětí tehdejšího režimu, jejichž rodinní příslušníci museli mít a dodnes mají na ony časy traumatizující vzpomínky. Na závěr si dovolím ocitovat část komentáře uživatelky Ketska: ...jen vulgární repliky a smát se nebylo čemu. Nejsmutnější "komedie", kterou jsem kdy viděla.

Čas oponou trhl a na některých filmech je to, bohužel, hodně poznat...

ABSOLUT SADE.

Zábavná "coenovsky" laděná záležitost. Ačkoliv na laťku nastavenou bratrskou dvojicí tak úplně nedosáhne, na čtyři hvězdy to s přehledem stačí.

Coenovská inspirace je zřejmá, ale co naplat, když dva dělají totéž, není to totéž. Na druhou stranu - mohlo to dopadnout i hůře a nebýt oné nezamýšleně parodické policejní akce, bylo by to i na čtyři hvězdy.

Velmi povedený dokument, ve kterém vztahy mezi členy kapely vyznívají naprosto jinak, než ve filmu Bohemian Rhapsody.

Film o hledání sebe sama a o věčných pochybnostech, zda tráva u sousedního partnera není přece jen zelenější... Čas přitom kvapí, život utíká a je důležité si uvědomit, že to, co hledám, už vlastně mám: už je to ONO - a nic jiného, kromě pozdního litování, najít nelze. Podle mého soudu velmi povedená záležitost.

Jen další superdigitálně hypernavoněná megazdechlina pro "smart"generace, vyučené na komiksech.

Během sledování této "komedie" jsem se zasmál JEDNOU - a to při "cimrmanovském" vypípávání  (patrně jadrných?) maďarských nadávek, neboť pravděpodobnost, že by jim u nás někdo rozuměl, se limitně blíží nule. Proč vůbec byl tento film natočen? Je to jen neskrývaná, půldruhé hodiny trvající reklama na Kempinski a Bogner - jinak nechápu důvod natočení tohoto filmu, prošpikovaného product placementem, ani důvod, pro který se této blamáže zúčastnil Jiří Bartoška. Přiznám se, že jsem o něm měl poněkud vyšší mínění.