nonick1

S odstupem času musím konstatovat, že jde jen o další propagandistický americký počin nesoucí se na doznívající vlně Reaganovy metody „klamat a provokovat“. Tedy z dob „studené války“, kdy jsme ještě věřili Americe její plamenná hesla o boji kapitalistického dobra proti komunistickému zlu. Jak se však časem ukázalo, USA nikdy nebojovaly proti komunismu, ale vždy proti Rusku. Ať už v jeho čele stál kdokoliv. Car... Lenin… Stalin... nebo Putin. Pouze věčně opilý Jelcin měl od doby jeho kongresového „God Bless America“ žolíka beztrestnosti. Paradoxem zůstává, že film přestože je z období studené války, zachycuje boxerský zápas mezi americkým a ruským borcem (jakkoliv z boxerského hlediska doslova směšný), zatímco dnes by se už žádný takový zápas kvůli celoplanetárnímu bojkotu všeho ruského, vůbec nemohl uskutečnit! Americký boj „proti komunismu“ totiž pokračuje se zvyšující se intenzitou, a to navzdory skutečnosti, že v současném Rusku už žádní komunisté ve vládě nejsou.

I mistr tesař se někdy utne a ani Mistr Kore'eda se v tomto ohledu nestal výjimkou. Pro jeho tvorbu je typická civilní drobnokresba nejednoznačných lidských povah a osudů. Zde ale narazila na mantinely scénáře, jehož vyfabulované černobílé postavy doslova šustí papírem a jejich osudy tak nechávají diváka chladným. Nepříliš věrohodné situace se navíc odehrávají v jakémsi bezčasí, takže při chronologicky zpřeházeném ději divák vůbec netuší, zda uplynula pouze hodina či celý měsíc. Film má sice své silné „kore'edovské“ momenty (kdo je netvor či příčina kakofonické dechové hudby), ale udržet divákovu pozornost se režisérovi daří jen velmi obtížně. Přece jen vykalkulovanost z tohoto filmu příliš trčí. Autor scénáře měl zřejmě zacílit filmový konflikt věkově o pár let později - teenagerům by jejich tápání ohledně sexuality divák jistě věřil více než dětem. Výstižný komentář: honajz2.

Prušinovský (po včerejšku spíše Prušvihovský) natočil bezkrevnou mozaiku poslepovanou ze sekce „Co se do vysílání nevešlo“. Již zcela bez hlavních tahounů a bez natáčení Dobrého rána – a ono to prostě   n e f u n g u j e. Ostatně je přece jasné, že bez masa dobrý guláš neuvaříš. A ani rachitický Šmarda, opravující svůj bicykl, ani brněnská gejša, umanutě hledající ztracenou sponku, to zachránit nemohou. Jako vzkaz divákům už jen chybělo, aby ten Cyrilův prstík byl prostředníček...

Velkými plusy filmu jsou za prvé: obsazení neokoukaných hereckých tváří, namísto „osvědčených es“ provařených z otravných televizních reklam. A za druhé: chytré a vtipné dialogy. Téma je rozehrané: tchyně, která se zničehonic nakvartýruje k mladým do bytu. Nelze se tudíž divit, že film skutečně osciluje mezi komedií a doslova hororem. Evidentně je tu ovšem dost lidí, kteří nechápou, že nedobrovolné soužití s tchyní může být horší, než horor s Freddym Kruegerem. Mimochodem, výkon Simony Pekové si říká přinejmenším o Českého lva. Škoda jen, že před svým koncem snímek poněkud ztrácí počáteční švih a tempo, jako by mu spadl řemen, a už se ho nepodařilo znovu nahodit. Ale stále je to na poctivé čtyři hvězdy. Upgrade 09.03.2024,22:15 hod: Tak to s tím Českým lvem vyšlo! :-)

Dokument, jehož jediným plusem jsou záběry krajiny na Špicberkách. Vysokoškolsky vzdělaná sociální antropoložka se zcela vážně ptá, proč by nemohla vychovat své děti tam, kde chce? Proč jenom doma? Jako by to snad bylo nezpochybnitelné právo každého člověka již od jeho narození: moci si sám bez omezení vybrat, na jakém místě planety bude chtít žít. Že bychom se třeba všichni i se svými rodinami sebrali a vyrazili dejme tomu do Švýcarska...? Nebo na Capri...? Nebo do toho (nyní již zpropadeného) Norska, jehož vláda se konečně odhodlala řešit neúnosnou situaci a společně se Švédskem, Dánskem, Finskem a Islandem spolupracuje při vyhošťování nelegálních imigrantů? Doslova tragikomicky pak působí etiopský kosmický fyzik, bědující, že malém v rybářském městečku daleko za polárním kruhem nemůže najít práci. To je asi jako kdybych se rozhodl postavit si rozhlednu ve sklepě a pak naříkal, že odtud nikam nevidím. Pani Zdeňka, které norská vláda přidělením grantu zajistila dva roky existence pro celou její rodinu se třemi dětmi, prolévá krokodýlí slzy nad tím, že když její dvouletá výzkumná činnost skončila, musí se opět vrátit domů. Ovšem na to není připravena - z dobrého bydla v norském dotačním ráji prostoupeném hyghe už se jí k rodné hroudě vracet nechce. Svou frustraci tedy vtělí do jalového výkřiku v závěrečných titulcích: prý - věnováno všem, kteří museli ze Špicberk odjet dřív, než na to byli připraveni. Co k tomu dodat… točit ten dokument pro těch pár lidí snad ani nestálo za to.

Zajímavý dokument o vztazích nezajímavých lidí -  sebestředných mudrlantů, zaměňujících lásku za vášeň a využívajících příležitosti sdělovat svá plytká moudra do kamery. Dokument se věnuje střídavě několika bizarním vztahům, ale takové „Nebinární propagátor polyamorie Fró“ by aspirovalo na samostatný oddíl. Podobně jako vysloužilá komunitní matka, vesele sdílející v loži už bůhvíkolikátého milence, zatímco vedle v pokoji se její přítel s bezbřehou tolerancí, jako vystřiženou ze života falangy utopického socialismu, stará o další děti, z nichž jeho vlastní jsou naštěstí stále jen dvě (Miloslav Šimek®). Největším překvapením dokumentu je však výsledek jejího pozitivního testu: ne HIV… jen další gravidita.

Filmová parafráze výroku Andyho Warhola, že každý bude jednou aspoň 15 minut slavný. Paul se stal slavným, ovšem bez svého přičinění, zcela nevědomky. Odvrácenou stranou mince slávy je jeho zjištění, že zájem veřejnosti, zpovykané bublinami sociálních sítí, je dvojsečnou zbraní. Ta v dnešní době cancel culture, kdy (nejen) virtuální existence člověka závisí na množství lajků, může být doslova zničující. Škoda toho dalšího bezradného prdu místo dotaženějšího závěru. Za zmínku ovšem stojí Nikolas Cage a jeho pozoruhodný výkon v roli profesora Paula.

Po letech mi ona chytilovsko/suchařípovská manýra nějak méně vadí, a kromě svébytného rukopisu a sakrastického nadhledu oceňuji i odvahu režisérky obsadit do role jedné ze slečen vlastní dceru.

Sešup pokračuje a humoru ubývá, zato hluchých míst přibývá, takže seriál svou vatovou výplní začíná ze všeho nejvíce připomínat obyčejnou televizní Ulici. Po minulém dílu, který by mohl mít pro nebohé koncesionáře ČT přijatelný název „Zvesela šukáme“, se scénárista snad dočista pomátl a z nemocného režiséra udělal nesvéprávného trumberu, který po hrstích polyká neznámé prášky z dózy, přestože je na ní pouze nápis v arabštině a obrázek koně(!) To jako vážně? Inu, kde nic není ani čert nebere – tak holt se budeme smát tomu, že Vietnamec na kole rozváží „čínu“. Dvě hvězdy – s ohledem na… Proč vlastně?

Dnes jen těžko představitelná záležitost: Terminátor 2 tajně natočen na kameru v německém kině a s německým dabingem pouštěn v českém (domácím) kině, které se tehdy sestávalo z VHS přehrávače, CRT televize a spousty kamarádů, včetně dětí kolem gauče. Český rychlodabing musel být pořešen jaksi on line přímo na místě samém :-)