Rebeca

Zvědavost, marnost, přepych, frivolnost - msta, zločin, válka... etudy končící v jámě a zality betonem...

Japonsko v roce 1940, před leteckým útokem na Pearl Harbor; atmosféra už ale vzhledem na situaci v Evropě houstne a každý den je potřeba vzdávat náležitou úctu císařovi; Asakuská divadelní čtvrť, Divadlo smíchu, jeden cenzor, scénárista a výslechová místnost - tolik k lokacím snímku. (!obsah) Cenzor, pan Sakisaka je človek, jenž vzbuzuje strach; na druhé straně ale potlačuje své touhy, protože je přesvědčen, že své představy není schopen realizovat a tak raději kritizuje a "škrtá" tvůrčí práci jiných z prostého důvodu: je to jednodušší. Má promyšlený nebo nalajnovaný systém, jak to dělat. Červené štítky označují nevhodné části textu a čím je jich více, tím nižší je šance na schválení scénáře. S žadatelem, či spíše obětí rozehrává psychologickou hru slovíček, aby ho "nachytal"  a výtvor mohl opatřit razítkem "Neschváleno". Nejprve si s ním hraje ("Klid prosím, mučíme jen zřídka...") a pak ho postaví před realitu ve spojení se svým heslem: "Všechno zakázat! Zámek-pažba-hlaveň!" Nepomohou ani pozornosti žadatele typu fazolových koláčků. Je nekompromisní, ale něco  v něm začíná "tát" pod vlyvem mladého a ambiciózního autora (každý den s novým motýlkem u límce košile) Hajime Tsubakiho. Ten napsal parodii na Romea a Julii, která však podle cenzora byla podobná pojídání sushi vyrobeného Churchillem. Dostane tedy šanci na opravu ve lhůtě 24 hod a další den jsou mu předloženy nové požadavky na korekturu atd., atd., až do doby, než pan Sakisaka sám přiloží "ruku k dílu" a najednou je z něho spoluautor! To byl tedy šikovný tah od Hajimeho - podal pomocnou ruku nešťastnému cenzorovi a tím  mu poskytl podporu a vyřešil i svůj problém. Směřovalo by to k happyendu, ale kdepak - v poslední třetině se to zašmodrchalo ("Chci komedii beze smíchu"), v neprospěch hlavní postavy, až nakonec...obsahově už fakt ani písmenko.   Podtrženo, sečteno: originální scénář, kvalitní režie, vynikající Kódži Jakušo (musím napsat: zas a znovu, viz Dokonalé dny) i Goró Inagaki. Navzdory velkému rozdílu ve zkušenostech těchto dvou herců, jsou na plátně dobře sehraní. Inagakiho hravá nevázanost je úplně přirozená. A nesmím zapomenout na nápaditou práci kamery: pan Hiroshi Takase ovšem není uveden jako tvůrce u tohoto snímku, ani se nenachází v databázi ČSFD, i když nasnímal i další filmy. Jak je u mně zvykem, všímám si muziku jako důležitou součást vyznění díla: tady je v absolutním souladu s příběhem. Velice fajn, příjemná podívaná. Apropos, ke snímku jsem se dlouhou dobu nemohla dostat; moje opětovné Děkuji tedy směřuje k EP a partičce kolem WK :)

Objektivně vzato - víc jak na 4* to není, ale (subjektivně) se filmečku podařilo, abych se na chvíli cítila jako dítě, ktoré objevuje a usmívá se u toho... nádherná postavička v červených šatech a slušivém klobouku, který navíc i pomáhá :)