Zaniklý svět rukavic

Má to geniální nápad, skvělou animaci a spoustu chytrých momentů. Ale něco mi na tom vadí, abych to dokázal přijmout beze zbytku. Nejvíc asi spojovací rámec (bagrista, půllitr, cigarety a socialistickej tfujtajbl), který mi připadá nějak chtěný, nekonzistentní s povídkami, dodatečný ("Hmm, uděláme s tím ještě něco, aby to drželo pohromadě."). Na druhou stranu je to právě tento rámec, který má v sobě ukryto mnoho symbolů (např. bagrista-proletář umění nepochopí a pohřbí ho v betonu). Váhám - 3,5* (31.08.2009)

Jako jo, je to zajímavé, originální, nápad je skvělý a jednotlivé povídky něco do sebe více či méně mají, to jo... ale pořád se nedokážu ubránit zklamání. Nemůžu si pomoct, ale prostě jsem od toho čekal víc než jen povídky na různá témata, čekal jsem něco celistvého a hlavně silného. Tohle bohužel nebylo ani jedno ani druhé. Ale třeba je to jen můj osobní problém a až Zaniklý svět rukavic někdy uvidím, tak ho možná docením víc, protože už budu vědět, do čeho jdu. Silné 3* (11.01.2021)

Geniální prolínání klasického Chaplina, raného Buňuela, Riefenstahl, hollywoodského melodramatu a českých salónních filmů typu Kristián v jednom, Felliniho (nemyslím, že by se jednalo o Satyricon, spíše se mi nabízí Casanova a Sladký život), detektivek a'la Čínská čtvrť, a Blízkých setkání třetího druhu s typickým českým humorem (rukavice jsou samy o sobě výborným nápadem, navíc tvůrci potvrzují relativní znalost žánru). Sice spíše švankmajerovský než dle vlastních not, ale i tak asi nejlepší film Jiřího Barty. (02.06.2010)

Zaniklému světu rukavic nerozumím jako archeologii zaniklé civilizace, ale vnímám ji jako poctu prvním uměleckým formám, reprezentovaným pantomimou, tělem, předjazykovým a rajským stavem. Surrealistický překlad, akcentující zvýznamněným torzem zmar, samozřejmě navozuje nejistotu, přesahující hranice filmu (a snad právě k nim stále poukazuje), ale poselství mi přijde optimistické: návrat je možný. Pomocná ruka podaná přes hranice nesdělných frází. (13.02.2015)

Česká avantgarda a surrealismus se snad nejlépe projevují právě ve filmovém světě a to, co nám zde Bárat představuje, je okouzlující ukázka autorovy bujné imaginace. Jednotlivé scénky jsou zábavné a obzvláště se mi líbilo, jak dokázal vystihnout "osobnost" jednotlivých rukavic tím, že je udělal buď otrhané nebo naopak vyfintěné či obyčejné pletené. A jako člověk znalý surrealistického umění nezapomněl ani na narážku na Bunuelova Andaluského psa. (21.06.2011)