MaxipesFik

Každému, kdo má rád divadlo a je tak trochu masochista, mohu jen doporučit.

Skvělá kamera.

Zas ta obvyklá Trierova hra s divákem: "Malá, malá... fuj ty kozo stará!" Často je to předvídatelné, někdy až únavné. Poznámky: 1) Zajímavé, jak Trier neustále cítí intenzivní potřebu konfrontovat se s křesťanskými ideami: vina, hřích, pokání... Připadá mi jako člověk, který se verbálně vymezuje vůči křesťanství, protože si vskrytu uvědomuje, jak hluboce v něm zakořenilo. Všimněme si, že film má formální podobu zpovědi včetně rozhřešení na konci (které je ale potřeba okamžitě zpochybnit ironickým šklebem: "aby si snad někdo nemyslel, že jsem sentimentální" - nebo to je ta infantilní hra, "nalákám vás na vějičku a pak vás klepnu pořádně přes prsty"?; ať tak nebo onak, klišé je pouze nahrazeno jiným). 2) Pro mě nejzajímavější moment filmu je scéna (ne)zastřelení Jerôma, kde jej hraje jiný herec. Původně jsem si myslel, že pointa spočívá v tom, že je to skutečně jiný muž, náhodná známost P. Ale tuto verzi vyvrací reminiscence motivu 3+5, kterou by nemohl reprezentovat nikdo kromě Jerôma. V tom případě je to snad symbolické vyjádření odcizenosti, kdy Joe přestává rozlišovat podobu svých milenců (včetně své životní lásky), stejně jako má většina postav filmu svá jména nahrazená jen jedinou iniciálou. Alternativní vysvětlení: zcizující prvek, jež má vyvolat v divákovi pochybnost, zda je vyprávěný příběh "reálný", tj. může být jen plodem představivosti Joe. Anebo se jednoduše jedná o další Trierovu poťouchlost, jíž netřeba přikládat zvláštní význam. Mimochodem, úplně stejný postup (leč důsledněji) požil Buñuel v Cet obscur objet du désir.