nonick1

Text distributora tentokráte kupodivu sedí: jde skutečně o autentický portrét drsného života na počátku devatenáctého století na americkém severozápadě, podobně jako je třeba vykreslen v případě Revenanta, až na to, že Kelly Reichardt není Alejandro González Iñárritu. Film již svým prologem avizuje, že diváka čeká něco na způsob Marquézovy Kroniky ohlášené smrti, pokud tedy přijmeme premisu, že majitel slepice - místo aby mu snášela zlatá vejce - jí prostě zatne tipec. Každopádně, založit svůj byznysplán výroby koblih na surovinách, z nichž tu nejdůležitější musíte krást, není zrovna šťastný nápad.

Je s podivem, jak dlouho mi tento rozpočtem malý, přesahem velký film unikal...

Martin Scorsese ve svých 80 letech natočil působivou filmovou výpověď o krutém osudu Osedžů, která je zároveň nesmlouvavou obžalobou. Obžalobou nenasytnosti a chamtivosti, obžalobou bezskrupulóznosti a hrabivosti neznající mezí a rozlézající se jako mor od dob conquisty (divoký Západ nevyjímaje) až do současnosti. Obžalobou,  jejímž mottem by mohlo být ono biblické: Láska k penězům je kořenem všeho zla. Vytáhnout na světlo Boží tyto temné události amerických dějin a otevřít dveře oněch  skrývaných skříní, z nichž se začnou hrnout hromady osedžských kostlivců – to chce sakra odvahu a Scorsese si toho byl jistě vědom. I v momentě, kdy si Robert de Niro, coby největší  zlosyn, maskován aureolou filantropa, natahuje zednářskou zástěru. ONI nezapomínají. A neodpouštějí. Snad proto zazní ve filmu nepřeslechnutelná věta, kterou prostřednictvím starého Alvina Reynoldse vzkazuje osmdesátiletý Martin Scorsese svým divákům: "Moje hodinka už se blíží tak i tak, takže vám vše povím". Jako vystřižené z Drdovy povídky Vyšší princip:“Jsem starý muž. Na sklonku života už nebudu lhát“. Ne všichni jsou možná na tuto pravdu připraveni, tedy zejména na rozsah onoho hrůzného komplotu dlouhé série vražd, z nichž se podařilo objasnit pouze malou část. Za zmínku stojí vynikající herecký výkon Leonarda Di Capria, který se definitivně oprostil od herecké manýry spojené s hezkou tváří – postavě Ernesta vdechl takovou uvěřitelnost jako by jej hrál přinejmenším Willem Dafoe.

Výborná Inna Čurikova se skvělým dabingem Ivy Janžurové v "čechovovské" tragikomedii ze zapadlé vísky v jelcinovském Rusku. Kromě slepičky Rjaby dojde na vory v zakoně, zlaté vejce, jakož i na pověstné stakany vodky - kdo nevěří, ať tam běží!

Nebýt té bizarní korejské herecké školy, byl by to celkem slušně uvařený ne-hollywoodský vesmírný gulášek, s výraznou příchutí Hvězdných válek, Elysia a Strážců galaxie. Ve výsledku je to ovšem takový NETFIXLovský sterilní kočkopes: něco jako vesmírný thriller pro děti či vizuálně zajímavá sci-fi pohádka pro dospělé.

„Ztratili jsme Stalina“ aneb jak jsme se smáli, až jsme se za břicho popadali. Chacha, cheche, chichi, chocho... Co takhle natočit dalších pár dílů, třeba „Našli jsme Pinocheta“ nebo „Tichá noc, Bartolomějská noc“ abychom se při povraždění hugenotů zasmáli v Evropě, konkrétně v Paříži... Marně přemýšlím, kde by se tvůrci takovýchto „popravčích taškařic“ zastavili – možná před branou Osvětimi. I o nelehkých a temných dobách se nechá natočit parodie (Diktátor v podání S.B. Cohena či Tarantinovi Hanební pancharti), komedie (Lajko), či dramedie (Koncert), avšak těžko mohou tvůrci počítat s tím, že se divák v jednu chvíli bude smíchy popadat za břicho, aby za okamžik strnul hrůzou při scénách zatýkání a poprav ve vyšetřovacích celách. Pochcanej tepich - v Bigu Lebowském vtipný, zde pouze trapný. V tomto „hybridním“ filmu, který se pokouší sloučit neslučitelné, je úsměvná snad pouze neznalost reálií v tehdejším SSSR: v Chruščovově bytě se těžko mohla nacházet ve filmu ukázaná automatická pračka a klavíristka by si rozhodně nemohla troufnout licitovat o výši honoráře za koncert pro generalissima. Čeho ve filmu přebývá, je šablonovité a karikaturní ztvárnění přisprostlé panoptikální klauniády členů politbyra, čeho se filmu naopak nedostává, je respekt, úcta a pokora před tím ohromným počtem obětí tehdejšího režimu, jejichž rodinní příslušníci museli mít a dodnes mají na ony časy traumatizující vzpomínky. Na závěr si dovolím ocitovat část komentáře uživatelky Ketska: ...jen vulgární repliky a smát se nebylo čemu. Nejsmutnější "komedie", kterou jsem kdy viděla.

Čas oponou trhl a na některých filmech je to, bohužel, hodně poznat...

ABSOLUT SADE.

Zábavná "coenovsky" laděná záležitost. Ačkoliv na laťku nastavenou bratrskou dvojicí tak úplně nedosáhne, na čtyři hvězdy to s přehledem stačí.

Coenovská inspirace je zřejmá, ale co naplat, když dva dělají totéž, není to totéž. Na druhou stranu - mohlo to dopadnout i hůře a nebýt oné nezamýšleně parodické policejní akce, bylo by to i na čtyři hvězdy.