Vrahovia mesiaca kvetov

Banalita zla v americkém podání, přičemž "banalita" je synonymem každodennosti a obyčejnosti, nikoli však snadné čitelnosti. Scorsese potřebuje ty tři a půl hodiny, aby mohl s maximální znepokojivostí vykreslit paradoxy a absurdity v počínání lidí, kteří s podporou institucionalizovaného rasismu a pod záštitou svých vlastních pravd a idealizovaných hodnot mohli žít bok po boku s těmi, které zabíjeli. Při tom proti sobě staví na jedné straně mytologii jednoho národa, která koroduje adaptováním se na importovaný životní styl, respektive cizí mýtus blahobytu. Tragédie Osedžů spočívá v tom, že se pokoušeli přenastavit na cizí mýtus, který ale z pohledu bílých cizinců byl (a dodnes zůstává) myšlený jen pro ně samé a nikoli kohokoli jiného. Na straně druhé pak dostáváme zatvrzelou sebestřednost podpíranou vsugerovaným právem na blahobyt v zemi neomezených možností, což pak v praxi znamená že je dovoleno se ho domoci jakýmikoli prostředky na úkor druhých. Vyprávění důsledně zpřítomňuje, že zlo spočívá nikoli v nějakých morálních kotrmelcích, kterými by si jednotlivec ospravedlňoval své protivení se vůči dobru. Naopak podstata zla spočívá v naprostém racionálním ignorantství vůči čemukoli cizímu, včetně morálky. Zásadní oporu tomu skýtají vštípené role, vzory a ideály, kterým má člověk dostát, protože právě úsilí o jejich naplnění pomáhá nevidět cokoli jiného. Ale naštěstí tu ještě máme třetí stranu, kterou zastupují autority nikoli lokální nýbrž státní, které jsou ve Scorseseho typicky idealistickém vidění zcela imunní vůči kazům a pokušením okolního světa, protože jsou vybudovány přímo za účelem potírání zla. "Zabijáci rozkvetlého měsíce" nejen díky přítomnosti DiCapria představují reparát k "Vlkovi z Wall Street", kde Scorsese vykreslil zvrhlost egocentrismu a prospěchářství natolik okázale, až se jeho film pro mnohé kokoty stal zhmotněním jejich snů a aspirační laťkou. Tentokrát se v samotném hereckém projevu (počínaje DiCapriovým tlačeným humpoláctvím až po DeNira adaptujícícho mimiku Donalda Trumpa) i v cíleně pozvolném tempu záměrně jistí, aby jeho pohled na hodnoty Ameriky nebyl jakkoli zneužitelný v jejich pokračování - byť je to ale nakonec úsilí marné, protože přesvědčené rasisty a mamonáře nic externího stejně nezlomí. (19.11.2023)

Monumentální film. Není to snadná podívaná, přeci jen strávit čtyři hodiny ve společnosti brutálních, vypočítavých, někdy až hloupých mužů je těžko zkousnutelná záležitost, ale přesto nebo právě proto, je to zatraceně silný komentář k ne úplně hezké americké historii. Po vyrolování závěrečných titulků jsem se navíc nemohl zbavit pocitu, že se zavírá jedna velká kapitola v dějinách filmu. [IMAX] (19.10.2023)

Během těch 206 minut jsem si pokládal otázku, pro koho Marty tak dlouhé filmy v dnešní době točí. Dnešní zrychlená generace se délky musí zaleknout a pokud jim (což se jednou reálně stane) jednou DiCaprio a De Niro nebudou nic říkat, nezbyde než dojít ke zjištění, že to točí pro nás – pro dnešní filmové fanoušky. Tak ten film totiž opravdu působí. Je natočen profesionálním milovníkem filmové techniky pro milovníky filmu, kteří si dokáží rochnit v každém detailu, který je jakkoliv atypický. Je teda pravda, že první hodina a půl byla hodně plonková, a byť ten námět je hodně jednoznačný, dostával jsem se do něj dost těžce. Pak se to ale zlomilo a já si začal užívat jakoukoliv mimiku De Nira a DiCapria, kterou na place předvádí. DiCaprio navíc vychytal svojí mluvu k dokonalosti a v obou případech tu své postavy rozjely pecky tak závratným tempem, že ve druhé polovině filmu jsem si je začal doslova užívat. A to i přesto, že jeden byl labilní psychopat a druhý debil – takže nikdo, komu byste začali vysloveně fandit. Epilog je pak učiněný pomyslný bonbonek na filmu, který je sice zatraceně dlouhý, ale umí být i zatraceně dobrý. (17.01.2024)

Vlastně typický Scorsese, když jej nikdo nehlídá. První půlhodina osvěžující náhled na úplně neznámé kapitoly dějin, pak příšerná rozbředlá táhlá nuda s šíleně televizním lookem. Kolik že to stálo ? 200 mega babek ? Ahaaa.... Není to špatný, ale Sheridan ve Wind River nebo 1883 a 1923 ukázal daleko lépe. To samé bravůrní Až na krev... (10.12.2023)

Scorsese si zaslúži jedno veľké - ďakujem. Posledných asi 10 rokov sme svedkami toho ako sa kiná pomaly menia na miesta vyhradené iba pre filmy plné digitálneho bordelu, česť výnimkám (J. Cameron). Akoby nebolo iných divákov, akoby nikto nemal záujem vidieť aj niečo iné ako bandu digitálnych pajácov, ktorí znova a znova zachraňujú planétu. Na úspechu aj tohto filmu závisí osud ďalšieho vývoja kinematografie. Scorsese si to sám trochu sťažil, pretože stopáž 3 a pol hodiny je dosť a trochu zaskočila aj mňa. V kine sa však moje pochybnosti rozplynuly a ja som sa pomaly ponáral do silného príbehu, plného fantastických hereckých výkonov, lokácií a výbornej hudby. DiCaprio si zahral nie príliš chytrého blbečka, no ako inak než znova doslova Oscarovo..., uvidíme. Rovnako DeNiro, je skvelé ho vidieť po priemerných filmoch znova v plnej forme. Naozaj veľkým prekvapením je Lily Gladstone, ktorá hrá doslova iba pohľadom. Stačí pohľad a je úplne dokonale presvedčivá. Treba povedať, že v hromade pokrivených charakterov je jej postava jediné čisté dobro, jediná postava ktorej budete fandiť a užívať si každé jej slovo, každý pohľad...Film zbehol pomerne rýchlo, no nejakých 20-30 minút by vystrihnúť šlo, bez nejakej ujmy na kvalite. Aspoň v kino verzii, na blueray by som tak či tak volil rozšírenú. Posledná polhodina je naozaj skvelá, DiCaprio excelentný. V závere sa v zaujímavej, ale podľa mňa trochu zbytočnej scéne objaví aj režisér Scorsese, ktorý si podľa mňa na najbližších Oscaroch pozbiera čo sa dá a to plne zaslúžene. 90%. (22.10.2023)