nonick1

Ve filmu jako by se naplno projevilo Greenawayovo životní krédo: “Jestliže chcete vyprávět příběhy, staňte se spisovatelem, ne filmařem.“ A kromě spisovatele též výtvarníkem, patřilo by se v jeho případě doplnit. Před očima nám totiž doslova ožívají barvou saturované obrazy, vjemově přeplněné obdobně jako oltáře barokních kostelů. Nazřídka se schránami k uctívání relikvií – tu část prstu, tam jazyk, onde zase lebka, podobně jako v případě krutého konce dítěte z Maconu. Vhodnou legendou opředený „zázrak“ se stává pro každého (církev nevyjímaje) vítaným zdrojem k získání moci, peněz a vlivu. Dojde i na Greenawayovu obsesi čísly – v drsné scéně, která je pozoruhodným způsobem zároveň divadelní i reálná, a tak v reálných kulisách na divadelních prknech, které znamenají svět, se odehrává věčné představení, jehož jsme zároveň diváci i hlavní protagonisté.

Co že nám k obsahu říká oficiální text? Bla, bla, bla...ukáže se však, že Karl má problémy s chůzí, protože jsou jeho nohy posety krvavými boláky... To je tak, když si ani oficiální distributor nenajde trochu času, aby se na film alespoň zběžně podíval. Nohy poseté krvavými boláky má Marcus, ne Karl... Film nenadchne, ani neurazí: bolívijská džungle je dostatečně neproniknutelná, zcestovalý Yossi Ghinberg na konci patřičně vyhublý – a to, že domovinou hlavního hrdiny je (sic!) Izrael, to už je dnes tak nějak samozřejmostí.

Téměř dokumentárně pojatý film, ukazující, myslím, dostatečně jasně, že se oblasti ve výšce nad osm tisíc metrů neříká „zóna smrti“ jen tak zbůhdarma, že dosažení vrcholu ještě neznamená vítězství, a že velehory skutečně nic neodpouštějí. Nepřesnosti či odchylky od skutečnosti s tragickými událostmi lze prominout, protože dodnes není úplně jasné, kdo z horolezeckých týmů Adventure Consultants a Mountain Madness, zajišťujících komerční expedice, měl či mohl koho zachránit, kdo komu co řekl nebo neřekl, koho kdo měl poslechnout, či kdo měl co zajistit. Jediným problémem tohoto filmu tak zůstává - díky jeho "přelidnění" postavami - téměř absence emocí, kdy divák zůstává tak nějak "nad věcí", ale možná to byl režijní záměr: v zóně smrti nemaji emoce co pohledávat.

Zpočátku velmi povedený, vtipný a originální seriál, u jehož prvních dílů budete místy doslova řičet smíchy, aby vám po nelogickém žánrovém veletoči u posledních dvou dílů příslovečně zmrzl úsměv na tváři. Z komedie je náhle drama ve stylu Dobří holubi se vracejí - a to by se asi u komediálního seriálu stávat nemělo. Příčin může být několik: za a) scénárista se zbláznil, za b) poslední dva díly dělal někdo úplně jiný, c) v ČT usoudili, že je třeba „nastavit zrcadlo“ podnikatelskému prostředí, ve kterém si úspěch vybírá svou daň. Kdyby seriál skončil po desátém dílu, bylo by to na nejvyšší počet, takhle je to pouze na silnější tři hvězdy. Aktualizace 13.03.2024: po opakovaném zhlédnutí výhrady sice i nadále zůstávají, ale vzhledem k hereckým výkonům rád přihazuji čtvrtou hvězdu :-).

Třetí řada, přes technickou dokonalost, představuje oproti prvním dvěma sériím kvalitativní i dramatický posun směrem dolů. Lze to zčásti přičíst na vrub onomu covidovému bezčasí, ve kterém závodní dráhu lemují jen liduprázdné tribuny, a ve kterém z obličejů skrytých pod rouškami či respirátory nelze vyčíst žádné emoce – ani jezdecké ani manažerské, navíc se zdá, že si jednotlivé stáje začínají udržovat od štábu Netflixu jistý „covidový?“ odstup... Tomu se tak pochopitelně nedaří dostat se událostem „pod kůži“ a přenést drama a napětí z prvních dvou řad na televizní obrazovku. Co je ovšem horší: v žádném z nových dílů se nedozvíme nové a dost zásadní informace např. o tom, že tým Williams se poprvé ve své historii objevil na startovní čáře bez Williamsů, když skončila Claire Williams, ani to, že americký tým Haas začne jezdit v ruských barvách s ruským pilotem Mazepinem (dalším pilotem bude syn legendárního „Schumiho“ Mick - v sérii to zdánlivě vypadá na jednání pouze s německou firmou). Zato BLM politkorekt dobrovolně-povinné pokleknutí jezdců před startem závodu a Hamiltona též v triku BLM na bedně, to na Netflixu neopomenou. Za pozornost tak stojí zejména strhující Perézův příběh, kdy při hrozícím vyhazovu dokázal z posledního místa v závodě zvítězit a zejména „Zázrak v přímém přenosu“: Grosjeanova hrůzostrašná havárie, po které v troskách roztrženého vozu zůstal půl minuty v hořícím pekle - aby z něj vylezl živ a zdráv, jen s popáleninami na rukou, poté, co přestál bez úhony i přetížení 67 G. Mimochodem: v mém případě jde definitivně o labutí píseň Netflixu s jeho čím dál více otravnou feministicko / polit-korekt / transgender / multikulti / LGBT agendou.

Originální film, který prostřednictvím poněkud ztřeštěných, přesto uvěřitelných příběhů členů rodinky Tenenbaumových naplno vypovídá o imaginaci, kreativitě a originalitě jeho tvůrce. Před dvaceti lety se zároveň stal jakýmsi předobrazem věcí příštích a filmovým odrazovým můstkem k dalším snímkům s podobně nezaměnitelným režijně-scénáristickým rukopisem – od Fantastického pana Lišáka až po Psí ostrov. Jasných pět hvězd a pro fanoušky Wese Andersona „povinná četba“.

Brutální film – doslova i přeneseně - vypovídající prostřednictvím kriminální zápletky o současnosti, ve které je lhostejnost vlastní sestrou brutality. Film ne o dystopické budoucnosti, ale o stávajícím (téměř už globálně nastoleném) systému, ve kterém člověk musí celý život klečet či klopýtat, aby mohl splácet všechny ty dluhy, nájmy, hypotéky, faktury, úvěry a půjčky –  za cenu prostituce, nemožnosti prožívat mateřství či nakonec i loupeže. Myslím, že v osobě policisty celoživotně poctivě sloužícího státní moci, přesto více a více balancujícího na hranici bídy, se spousta lidí pozná. Jeho rozhodnutí se tak člověk snad ani nediví. Film osciluje mezi sociálním dramatem a brutálním násilím - asi jako kdyby snímek „Já, Daniel Blake“ režíroval Quentin Tarantino. Možná se, tak jako ve filmu, čím dál více lidí dostává do situace, kdy si musí položit otázku, zda stojí na té správné straně. Je s podivem, že v dnešní době "klečících policistů" takovýto film v USA vůbec vznikl. A myslím, že je zhola zbytečné ptát se, komu zvoní hrana.

To je ještě víc jidiš, než oba Coeni i s Woodym Allenem dohromady - nelze než napsat krátkou recenzi zprava doleva :-) !ittoM ,vot lezaM .ežůmopen níbar ina edk ,rešok ež ěnsaj ,eidemok áksvodiž ánvabáZ

Příjemný retro snímek ze šuplíku feelgood movie o zarputilé švédské veterinární asistentce s duší automobilové závodnice a její cestě za splněním svého snu startovat na skutečné rallye. Zábavné a úsměvné momenty jsou vybalancovány vážnějšími okamžiky, a toto (podobně jako v životě) trvale přítomné tragikomično činí snímek stravitelně uvěřitelným. Mimochodem, rallye se účastní i vozy Saab – nostalgická připomínka kdysi slavné, dnes už zaniklé švédské automobilové značky.

Poetický film volně natočený podle skutečné události o významném archeologickém objevu a jeho objeviteli. Romantické podtóny a melancholická nálada vytáhnou film na čtyři hvězdy, avšak kdo má osobní zkušenost s archeobyznysem či památkáři, strhává automaticky jednu hvězdu, takže celkově za tři.