nonick1

Ničím nepřekvapující film o zákulisních praktikách prosazování zákonů v USA, jehož ústřední postavou je Elizabeth Sloane coby superžena - lobbistka (už to slovo samo o sobě je stejně odporné jako činnost, kterou představuje). Sloanne je takový nezničitelný Dalík v sukních, s vizáží jednovaječného ryšavého dvojčete Hany Vágnerové. Usilovně den co den od rána do večera lobbuje, občas si něco nasype, aby to nasazení vydržela, láduje se hůlkami ve fastfoodu (asiaté zřejmě v PP přeplatili mekáč), shání prachy, rozdává členům týmu objemné fascikly spisů, které místo nich stihla vlastnoručně sama sepsat, sem tam si zaplatí hotelovou šukačku s gigolem, zase bere prášky a opět shání prachy, za které rozjíždí jakousi lobbystickou kampaň (ovšem jakou vlastně, to se z filmu divák nedozví). Prostě - odžívá si svůj marný život, zcela pohlcený lobbingem. Konkurence ji chce přechytračit, ale Sloanne nakonec přechytračí ji. Tedy téměř, protože nakonec jde stejně do tepláků, tak jako Dalík – ten si svůj trest ovšem odkroutil pěkně potichoučku ve znojemském penziónu U Císaře Zikmunda. Aleluja..! Pokud jde o námět, nabízí se srovnání s politickým thrillerem Nepřítel státu, který je ovšem po všech stránkách o mnoho mnoho levelů výše. A tak jediným pozoruhodným zjištěním je skutečnost, že nejméně nápadnými nositeli sledovacích zařízení jsou v prostředí amerického kongresu – živí švábi.

Zábavná komedie (jak jinak, vždyť je z osmdesátek) napěchovaná gagy, jinotaji vedoucími až k anglické královské rodině (Battenberg/Mountbatten) a komickými situacemi – u mě vedou „sýrové“ programy v anglické TV a bavorská fackovaná s pódiovým ejchuchů, kolena do vrchu.

Čtyři scénáristé a dva režiséři, no to by v tom byl čert, aby nešlo o povedenou filmovou záležitost, což je u Coenovic bratrské dvojice téměř pravidlem. Jo, kdeže doby vtipných amerických komedií, natočených před dvaceti lety, jsou... Ty současné, ve které "vtipnost" = pitvoření (bohužel včetně českých) mohou po takové kvalitě jen se závistí pokukovat. Ve druhé půlce už filmu trochu dochází dech, ale pořád je to na poctivé čtyři hvězdy – z toho jedna pro tehdy doslova úchvatnou Zetu :-)

Hasičárna Telecí, scénář slepičí, výsledek skopový. Jako by se divák na ono pomyslné dno trapnosti koukal ještě odspodu...

Na to, že má jít o satirickou krimi komedii, je pro mě „Na nože“ celkem zklamáním – je vidět, že režisér, který si sám napsal i scénář, má do Agathy Christie hodně daleko. Výčet prohřešků by byl dlouhý jako seznam známých hereckých jmen v tomto filmu účinkujících, ale vzhledem k tomu, že jde o detektivku, musím se jim v hodnocení vyhnout a spokojit se s konstatováním, že v podobném duchu pojatá česká klasika „Rozpuštěný a vypuštěný“ je mnohem rafinovanější i zábavnější.

Další naprosto zbytečná holírna, hltající peníze daňových poplatníků ze Státního fondu ČR pro podporu české kinematografie, s plytkým scénářem, mdlými hereckými výkony a beznadějně tápající režijí, navíc skrz naskrz prošpikovaná product placementem, kterému tentokráte vévodí trojcípá hvězda. A hudba? Hrůza.

Staré japonské přísloví z Kokury praví: kolik třešní, tolik višní / kolik lidí, tolik částí; v tomto případě to ale tak úplně nesedí, protože nám přebývá jeden jazyk a tři prsty k tomu. Kdo společně s japonským režisérem sdílí stejně úchylnou, řekl bych až patologicky zvrhlou obsesi lolitkami se zkušenostmi s akupunkturou a řezáním hnátů, bude zřejmě nadšen, ostatní nad tímto scénáristicky plytkým a samoúčelně nechutným ki(mo)no-výblitkem jen zakroutí hlavou. Včetně mě, teda.

Tento snímek se scénářem jako vystřiženým z červené knihovny dělají nezapomenutelným nejen Blahníkovic dvojčata Jiří a Lumír (herecké a muzikální nadání těchto dvou prcků je neuvěřitelné), ale zejména „oskarové“ výkony Jaroslava Marvana a Jindřicha Plachty - jeho scéna s pletením košíku je dokonalou vizitkou vynikajícího herectví. Jo, kdeže ty zlaté časy skvělých českých herců jsou...

Na závěr takové Casino Royale na český způsob - jen místo pokeru blackjack, místo bondgirl policejní femme fatale... a místo Vesperu vlašák s rohlíkem. Nakonec, i díky muzice a hláškám, suchým jako martini, proč ne?

Temný filmový příběh, ve kterém exceluje Christian Bale v uvěřitelné roli psychicky vyšinutého ostříleného válečného veterána, kterému nic nevychází podle jeho představ - je bez práce, bez peněz, bez budoucnosti, a tak mu špatnou náladu zvedá jen pár plechovek piva a sem tam joint. No, opravdu bych ho nechtěl mít za souseda – a stejně nebo podobně postižených navrátilců z Afghánistánu je v USA přes 25 000... Přesto - jak vidno - se i pro takové psychopaty práce najde: své zájmy má americká vláda po celém světě a někdo si ty ruce holt ušpinit musí...