nonick1

Úsměvná italská taškařice s překvapivým účinkováním bývalé femme fatale pana účetního Fantozziho: Anny Mazzamauro, která zřejmě bude v Itálii něco jako u nás Bohdalka. Druhý díl se dokonce povedl ještě lépe.

Tahle "echt" italská crazy komedie, vyčnívá z dnešní šedivé, vesměs pouze pitvorně trapné komediální produkce, jako záď potápějícího se Titaniku z Atlantického oceánu. Postmoderní přístup se spoustou popkulturních odkazů i narážek na povrchnost (nejen) italského politikaření, spolu s optimistickým vyzněním a překvapivým dějovým zvratem na závěr, dělá z tohoto filmu zábavnou komedii s morálním poselstvím, podávaným s úsměvem a spikleneckým pomrkáváním.

Jen krátce, protože prakticky vše už bylo řečeno / napsáno – a to na kompletní hodnotící škále: od kanálu po trůn. Cameronův Avatar je dokonalý blockbuster, se vším, co k tomu patří. Řečeno slovy (virtuálního) klasika: "Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat."

Průměrný a vcelku plochý snímek „zabalený“ do krásného filmového obalu. Gérard Simon, stojící za kamerou si určitě zaslouží uznání a pochvalu za estetické pojetí světa čokolády. Se zbytkem filmu je ovšem potíž: rád by byl Amélií i nesmělým blondýnem, rád by byl romantickým filmem i potrhlou komedií, ale vzhledem k bezradnému scénáři nedokáže být ničím z toho. Pokud bych měl přirovnat mé filmové očekávání k čokoládovému natěšení, je to podobné, jako když si koupíte čokoládu v lákavém, pozlaceném obalu. Rozbalíte ji a kousek ochutnáte. Pak se nevěřícně se podíváte na zadní stranu. Tam je miniaturním písmem napsáno: Made in Poland.

...takže ze svatby sešlo a svéhlavá krásná Disney® princezna s úúúúžasně animovanými zrzavými vrkočemi zůstala na ocet. No a jelikož, milé děti, už něco z té černé medvědí magie pochytila, nakonec se i z ní stala stará, ale stále krásná Disney® čarodějnice, která si postavila svou chaloupku na místě zvaném Béowulf hill. Krásná královna se, bohužel,  nikdy nedočkala vnoučátek a král přišel i o druhou nohu, když při návratu z neúspěšného lovu na medvěda šlápl do nastražené medvědí pasti, kterými byl celý královský hvozd posetý. A jaké z toho plyne poučení? Nenadávejte na Mrazíka, nevěřte zrzavým lidem, střezte se medvědů a jakmile uvidíte v titulcích „Walt Disney Studio®  uvádí“, obloukem se takovému filmu vyhněte.

Zprvu téměř boratovská komedie se postupně zvrtne do nechutně manipulativní agitky, na jejímž konci němečtí neonazis skandují „Wir sind ein Volk!“ - tvůrci filmu ovšem (ne)taktně pomlčí o židovském autorství tohoto hesla z knihy Theodora Herzla „Židovský stát“ - de facto bible sionismu. Mlčí se i o množících se případech nebývalého násilí, páchaného migranty uprostřed Evropy. Nu, v Německu o každodenní realitě merkelovského soužití s nelegály („Wir schaffen es!“) ví své, příkladů by se bohužel našlo až příliš: viz znásilnění a následné zabití dcery vysoce postaveného úředníka EU ve Freiburgu. Těžko z toho vinit kohokoliv jiného, než stávající představitele německé politiky. Tvůrci filmu si ovšem neodpustí konstrukt jakési pomyslné rovnice Hitler = Wilders...Le Penová...či Heider..., tváře těchto politiků se ve filmu cíleně objeví v souvislosti s názory německé veřejnosti na nelegální migraci a (nedařící se) integraci migrantů. A tak, namísto, aby nově se zjevící führer dostal obohacující multikulti lekci kupříkladu na nádraží v Kolíně nad Rýnem, filmaři zesměšní AfD a nakonec Hitlera zmlátí - světe div se - jeho obdivovatelé, pro které je modlou...??? Jestli tvůrci filmu chtěli divákům sdělit, že každý v sobě nese zárodky totalitního myšlení, tak měli začít u sebe – prosazování jediného správného pohledu v rámci politkorekt diktatury se od normalizační totality zas tak neliší. Mimochodem: všiml jsem si, že není snad dne, aby se v televizi neobjevil nějaký pořad o Hitlerovi. Přeborníky v tom jsou ČT 2 a Prima ZOOM. Qui bono?

„Co jsem říkal?!!“ „Že je dostanete...“ „Ne, vy je dostanete: dvě nedělní směny – a už je máte!“ :-) Louis de Funés a Michel Galabru, spolu s ostatními četníky ze Saint Tropéz spolehlivě baví diváky už téměř šedesát let. Klobouk dolů! I před nestory dabingu Františkem Filipovským a Soběslavem Sejkem, díky jejichž hlasům je zejména tato první četnická komedie nezapomenutelná.

Bohužel, zklamání... Tvůrcům filmu ani po čtrnácti (!) letech nedošlo, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky, což je i případ zbytečného pokračování Úžasňákových. A to bylo rozhodně dost času promyslet si originální příběh a vyvarovat se scénáristických lapsů. Jack-Jack se superschopnostmi na úrovni zbraní hromadného ničení si neporadí s jedním mývalem? A kde se zčistajasna vylíhli všichni ti superprotivníci s úža-schopnostmi a mutantí vizáží, kterou by nedokázal zakamuflovat žádný z pověřených agentů? Tato pixarovka není ani vtipná ani napínavá, koneckonců to asi nelze od nastavované kaše pod neblahým vlivem The Walt Disney Company očekávat. Mimochodem, nechápu proč má Elastička v tomto dílu prdel jak pivovarský valach.

Film ruského režiséra, s celou mafií záporáků (pochopitelně ruských), dokonce i černoch zde mluví plynně rusky... Mno... Mr. Nobody, ač celkem chrasťák, klame tělem; je to vlastně takový neanimovaný pan Úžasňák, který své superschopnosti, získané předchozí pracovní pozicí, dlouho tají a drží na uzdě. To se však změní ve chvíli, kdy zloději ukradnou dcerce její oblíbený koťátkový náramek. Pak to ale začne lítat! A to doslova. Ovšem i zde platí ono přísloví: dvakrát měř - jednou řež, protože jak se později ukáže, pan Nobody zloděje řezal naprosto zbytečně. Film se slušným soundtrackem, spoustou akce a „tarantinovské krvetvorby“© pomocí stříleček ze všeho, co alespoň trochu připomíná hlaveň, místy vlastně (nechtěně?) až na pomezí komiksu; jak jinak totiž nahlížet na triumfální Nobodyho vítězství nad libovolným počtem (ruských) mafiánů. Jako v Úžasňákových i Nobodyovy z pochopitelných důvodů čeká sem tam nějaké to stěhování – a kdo si film pustí, dozví se, proč se jako první zajímají o to, zda je dům podsklepený.

Pokud by Eastwoodův Pašerák byl zároveň jeho labutí písní, bylo by mi ho docela líto. Starý pán v tomto k uzoufání nenapínavém filmu (krimi?/drama?/thriller?), plném scénáristických malérů, vstoupil na tenký led světa mexické narkomafie a svou herecko-režijní kariéru nesmiřitelného mstitele a obhájce zákona doplnil rolí natvrdlého posla smrti (rozuměj: kurýra drog), který naopak zákon tvrdošíjně překračuje. Ovšem představa tvůrců o fungování drogových kartelů se s realitou míjí stejně jako Beckhamovy penalty s brankou. Každý, kdo viděl pár řad Narcos a alespoň jednoho Sicaria, se nad Pašerákem s jeho útlocitným narkogangem musí jen nevěřícně ušklíbnout. Živoucí legendy by neměly lehkovážně hazardovat se svým jménem. Ani s morálkou. Proto ten odpad.