nonick1

Blaze tomu, kdo se této dvouhodinové ubíjející nudě, plné slepých scénáristických uliček, velkým obloukem vyhne. Velká škoda režijně nezvládnutého námětu, který skrze slušný vizuál sliboval podobný filmový zážitek jako V nitru Llewyna Davise, Crazy Heart nebo Bez kormidla, kteréžto snímky jsou ovšem filmařsky i hudebně na úplně jiném levelu.

Shia LaBeouf, Burákovej sokol, brokárna a Nasolenej vidlák – to jsou poctivý čtyři hvězdy pro tenhle nenápadnej film s feel good atmosférou a dřevní  muzikou.

Zpočátku slibně vypadající film, v němž dvojice hlavních protagonistů řeší záhadu přibývajících mrtvol, a diváci si lámou hlavu otázkou who-is-who. Bohužel, snímek se postupně zvrtne ve stupidní parodii a neuchopitelný žánrový galimatyáš s nesmyslnou environment-porno zápletkou. Kromě oněch dvou již zmíněných „správných chlapů“ (věčně nalitý Ryan Gosling a obtloustlý Russel Crowe), kteří se při objasňování případu chovají podobně jako Pat a Mat, je ve filmu ještě hafo dalších postav, které tam scénárista nabrnkal zřejmě jen proto, aby mohly hustě hláškovat, chovat se nelogicky a nakonec zhebnout. Ovšem the winner is... botoxová Kim Basinger se strnulým výrazem blonďatého aligátora. Ani se nedivím, že na konci filmu začal chlastat i Mat. Jedna hvězda za povedený retro vizuál.

Filmovou cestu ke zprostředkování hluboké víry dokázal nalézt Lars von Trier, když v šestadevadesátém prolomil vlny. Scorsesemu se to na rozdíl od něj nepodařilo, přestože se o to téměř tři hodiny usilovně snažil. Velká škoda nevyužitého potenciálu Adama Drivera, jehož postava šla během filmu (doslova) do vytracena.

Pro mě osobně velké překvapení: milý, zábavný, vtipný i dojemný animák pro děti i dospělé - s povedeným vizuálem, zajímavým příběhem a skvělým soundtrackem. Nikdy bych nevěřil, že by mě mohl tak bavit film z prostředí malých adeptek baletu. Ale to jsem si o závodnících formule 1 říkal u Rivalů taky – a nakonec z toho byla také plná palba :-)

Cruella aneb Sympathy for the Devil, jak (nejen v tomto filmu) zpívají Rolling Stones. Mno, já stojím na opačné straně a DeVil si mé sympatie, přes veškerou Disney® snahu, rozhodně nezíská. A už vůbec ne touhle navoněnou pseudokomiksovou zdechlinou se třemi flekatými digitálními trhači a přepálenou stopáží.

Dvě hodiny plné informací... dat... faktů... informací o datech... dialogů... faktů o datech... dialogů o informacích... nezapomněl jsem na něco? Tahle faktografická záležitost opravdu patří do vyšetřovacího výboru, ne do kina.

Na jedné straně chápu, že řada lidí, jak o tom mluví Stephen King, se musí coby spisovatelé či scénáristé „vypsat ze svých démonů“, na druhé straně nechápu ty, kteří tleskají zvrácenému pseudoartovému opusu, plném scénáristických nesmyslů, při kterém jsou nuceni přetrpět chronologicky zpřeházenou, dvě a půl hodiny trvající filmovou "westernovou" cestu od S/M praktik, přes incest až k nefalšované pedofilii, navíc rámovanou záběry z kategorie filmů o Hannibalu Lecterovi – o alegorii Jidášovy zrádcovské smrti, ve filmu naprosto, naprosto  nelogicky a samoúčelně použité, nemluvě. Jakmile je režisér filmu zároveň jeho scénáristou, je velmi často zaděláno na průšvih a tento film je toho jen dalším důkazem. Navíc se zdá, že Koolhoven coby scénárista a režisér v jedné osobě, v sobě tají nějakou temnou 13. komnatu – rozhodně bych nechtěl vidět jeho sklep. Nevěrohodně vyfabulovaný příběh ve stylu "co bych tam tak ještě fláknul?", odehrávající se v křesťanské komunitě namísto na odlehlém severském ostrově, bůhvíproč na divokém západě, plný zcela nelogických a totálně, totálně, ale opravdu  t o t á l n ě  nevěrohodných situací (kadibudka?... mlha??... samovysvobození???), vyplozených ve scénáristicky impotentním mozku tvůrce, neomezeného žádnou oponenturou, zčásti zachraňuje jen mimořádně pozoruhodný herecký výkon Emilie Jones v roli mladé Liz. Ani to, včetně slušného vizuálu, však vzhledem k výše uvedenému nestačí na vytažení snímku z kategorie „odpad“.

Pomalu plynoucí western, od začátku neskrývající svou inspiraci coenovskou Opravdovou kuráží, stvrzenou nakonec i účastí Hailee Steinfeld. Bezchybný, téměř artový vizuál, jen některé scény už příliš bijí do očí svou nakašírovaností. Každopádně od Tommyho Lee Jonese velmi slušný režisérský i herecký počin a nebýt scénáristicky nelogického zvratu v poslední třetině filmu (jakkoliv v knižní předloze mohl být i logický), mohlo to vydat na plnou palbu.

Dokument o „profesionálním otci“ a jeho početné rodině o devíti dětech, trávící život střídavě v několika dřevěných boudách pod pošumavskou vesničkou a obytném přívěsu pod španělským mostem. Zajímavá sonda do života svérázné a před okolním světem uzavřené, rádoby na systému nezávislé komunity, která by však bez dávek hmotné nouze a přídavků na děti, pro které si otec rodiny pravidelně dojíždí, vůbec nemohla existovat. Obraz „profesionálního otce“ Petra není nijak lichotivý – působí dojmem přisprostlého autoritativního despoty, bez jehož souhlasu se v rodině nic neobejde, zatímco matka je odsouzena do naprosto submisivní role na slovo poslušné manželky. Po zhlédnutí této besedy (viz odkaz) jsem však trochu na rozpacích, zda dokument před svým dokončením nebyl záměrně sestříhán tak, aby působil co nejvíce kontroverzně:        https://www.ceskatelevize.cz/porady/10486813722-stale-spolu/21256226454/bonus/21418-beseda-s-tvurci/