nonick1

Based on a story by Jet Li – tomuto varování v úvodních titulcích jsem, bohužel, nevěnoval dostatečnou pozornost, no a pak už bylo pozdě bycha v Paříži honiti... Dle tohoto béčkového akčňáku soudě, Turci nemají v lásce Číňany. A to ani když kopou za Francii (tedy ti Turci). Co, nemají v lásce - oni je doslova nenávidí! Ve filmech, kde na straně dobra chrabře bojuje Jackie Chan, se člověk aspoň zasměje, tady je ale k nechtěnému pousmání leda obsedantní posedlost inspektora francouzské Sureté (Tchéky Karyo) jedinou utkvělou myšlenkou: Musíme za každou cenu zabít všechny Číňany v okolí! Ať se děje, co se děje! Ještě, že má Jet Li za sebou výcvik v bojových uměních a v záloze navíc závěrečný "polibek draka", jinak nevím, nevím... No, abych to zkrátil: jedna hvězda za vysmátého rastafariánského taxikáře a ta druhá za Jet Liho bojové umění a povedený kousek s kulečníkovou koulí při úvodní akci v hotelu – pokud to ovšem není postprodukční trik...

První sérii neblaze poznamenal jednak kolosální castingový přešlap (obtloustlý agent DEA Camarena aka Kiki, kterého hraje Michael Peňa, má asi tolik charizmatu jako Erbenův Váleček, blahé paměti), dále nevýrazné herecké výkony několika desítek nových postav a pak také řada nelogických scénáristických lapsů, nad kterými divák může jen kroutit hlavou (do očí bijící je společný zásah s armádou, při kterém agenti DEA zmateně pobíhají sem tam v křížové palbě oblečeni stejně jako Mexikánci, proti kterým armáda zasahuje, pouze s pistolemi a navíc bez neprůstřelných vest(?), o postupném zabití dvou vlivných gaunerů bez jakýchkoliv důsledků či odplaty nemluvě. Ve druhé řadě se však s příchodem nového agenta DEA s hodně neortodoxním přístupem k vyšetřování série k-o-n-e-č-n-ě pohne žádoucím směrem: přibývá akce, napětí, zápletek i nečekaných zvratů, a tak z původně zamýšlených tří jsou to nakonec čtyři hvězdy. On-line update: poslední tři díly jsou takový mazec, že je to opět na plnou palbu.

Němci a humor? To je něco jako příslovečné nebe a dudy. Čest výjimkám, jako třeba Good bye, Lenin! Ovšem zdá se, že to přestává platit – a film Zlaté rybky je toho důkazem. Vskutku zábavná, místy až mile ztřeštěná komedie, která opravdu důkladně prověří vaši bránici. Přitom nejde pouze o lacinou zábavu, ale film, který má svou hloubku v příběhu a opravdovosti postav a místy je až dojemný. Takovýchto snímků je jako šafránu a točí se jich čím dál méně – a to nemluvím o bídě domácí filmové scény. Nemohu si pomoci – je to na plnou palbu a těším se na opakované zhlédnutí. Aktualizace: Po opakovaném zhlédnutí musím ještě jednu hvězdu přidat - počkat, ono je jich tu k dispozici jenom pět..?

Pohádkový příběh O Popelce je dostatečně znám, avšak toto jeho filmové zpracování dělá čest svému žánru. Kostýmy, hudba, výprava, efekty, pohádková stylizace – to vše na jedničku, navíc podtrženo uvěřitelně živoucí postavou (Pop)Elky, která svým éterickým vzezřením a naplňováním odkazu své matky (odvaha a laskavost - rozuměj: dobré chtění) dokáže vyvolat nefalšované dojetí. Občasné výtky, týkající se přítomnosti smrti, považuji za poněkud liché - jak jinak by se z Popelky mohl stát sirotek? Onen kontrast mezi smutkem a radostí, mezi ponížením a vyvýšením, mezi dobrem a zlem musí být v každé opravdové pohádce přítomen a Kenneth Branagh se tohoto úkolu zhostil se ctí. Film si ve svém vlastním pohádkovém světě udržuje dostatečný odstup od možného sklouznutí ke kýčovitému vyznění a místy (přes dnes už povinnou polit-korekt úlitbu) dokonce koketuje s nekorektností (suchá hláška týkající se kapitánových nozder :-) Prověřeno prubířským kamenem dětské pozornosti, která po celou dobu filmu neochabla. A růžové šatičky nahrazeny modrými, jak jinak :-) Možná už dětinštím, ale jo, líbilo, vážně.

Ve své době trikově přelomová záležitost - ale čím více let od jeho uvedení do kin uběhlo, tím více si lámu hlavu, pro jakou cílovku je film, míchající téměř hororové scény s téměř infantilní "vysvětlovací" animací, vlastně určen.

S trochou nostalgie dávám plný počet této - dnes už kultovní - policejní taškařici. Mahoney... Lassard... Tackleberry... Modrá ústřice - už to samo o sobě stačí k tomu, aby člověku začaly cukat koutky úst. Škoda, že další pokračování už nedosáhla kvalit prvního dílu, ke kterému se člověk rád vrátí i po mnoha, mnoha letech ;-)

Pozdě, ale přece jsem objevil tuto poněkud opomíjenou, přesto velmi zábavnou komedii, pod kterou je scénáristicky i režijně podepsán tvůrce nezapomenutelné Policejní akademie - Hugh Wilson. Díky tragikomickému omylu, který typickou americkou rodinku z předměstí uvězní na pětatřicet let v hermeticky uzavřeném podzemním protiatomovém bunkru, jsme svědky celé řady komických situací a nedorozumění. Normálně bych asi hodnotil třemi hvězdami, ale za pobavení v době, ochrnuté iracionálním covidovým strachem, a také za tu parádně procítěnou bluesovou kytaru před závěrem, dávám za čtyři.

Skvěle natočený film o prvním výstupu člověka do vesmíru, s perfektním vizuálem a strhujícím příběhem, ve kterém drama a napětí na orbitě pokračuje i po přistání kosmonautů na Zemi - viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Voschod_2#Z%C3%A1v%C4%9Br_letu Tohle se Rusům vážně povedlo - jak let, tak film.

Takhle nějak by asi měly vypadat hrané dokumenty o rockových muzikantech. Na rozdíl od jalové a po povrchu klouzající Bohemian Rhapsody https://www.csfd.cz/film/300902-bohemian-rhapsody/komentare/ jde The Dirt opravdu „až na dřeň“ a tuhle zpovykanou partičku od hlavy k patě pokérovaných glam metalových individuí, promenujících se v holčičích kaťatech po L.A. vám opravdu představí se vším všudy – i s tím, co byste možná vědět nechtěli či nemuseli. Na druhou stranu, Mötley Crüe nejsou Dream Theater a jejich muzika či hudební výkony nebyly nikdy ničím výjimečné – za pozornost tedy stojí spíše excesy, které je „proslavily“ než skladby, o kterých se to říci nedá, no a samozřejmě také snaha tvůrců (jakož i kapely) o upřímnost a otevřenost, což je na filmu znát. Poctivé čtyři hvězdy.

Tom Hardy to řekl za mě - k jeho komentáři nemám co dodat.