Dreadd

Jako kdyby Burtonovi tříletá pauza vůbec nesvědčila. Od Velké ryby produkoval jednu hitovku za druhou, až nakonec přišla docela studená sprcha v podobě Alenky a nyní stejně rozpačitě přijaté Temné stíny, kterým chybí i to, s čím se počítá u Tima už předem, tedy vizuální atraktivita (ne že by Eva Green nebyla vizuálně atraktivní) a příslušná atmosféra. Dokonce i ostřílený matador Danny Elfman tentokrát vytvořil pouze jednu výraznou skladbu a velkou komedii rovněž nečekejte, gagů zde možná není tak málo, ale ty opravdu povedené byste spočítali na prstech jedné ruky. Nezbývá než doufat, že to byly jen náhodné přešlapy a hned v lednu nám Tim ukáže na nemrtvém mazlíčkovi, že ještě nepatří do starého železa.

Rok 2011 se stal rokem kvalitních seriálů, začalo to Hraním o Trůny, pokračovalo komedií o dvou Kravaťácích, šíleným konvertovaným muslimem a nakonec došlo i na pohádky. Zapracování fantasy pohádkových prvků a reálného světa do sebe se vyvedlo, od ústřední dvojice se nám dostává neustálé konfrontace dvou naprosto opačných postojů - mladá žena, která však už na pohádky dávno přestala věřit a její syn, kterého všichni považují za podivína žijícího ve vlastním světě, který však jako jeden z mála opravdu vidí skutečnost. Snaha scénáristů je nezakrývat příliš žádnou vrstvu příběhu a udržet diváka v naprosté informovanosti, což se zrovna u takového příběhu cení. I herecké obsazení se povedlo, především mě potěšila Jennifer Morrison v hlavní roli. Ale i ztvárnění zlé královny, Sněhurky, kterou hraje až moc roztomilá Ginnifer Goodwin, ale především mladý Henry a neskutečně přitažlivá záporná postava Rampelníka, v němž se Carlyle herecky našel. Ze závěru série je cítit chtěný impulz posunout děj podstatně dál a všechno zatím naznačuje, že druhá série bude v úplně jiném stylu.

Nejenom, že Nova dokázala vyprodukovat vynikající seriál když už v to doufal málokdo, letos dokonce přišli se stejně kvalitním celovečerním snímkem. Podzimní plán vysílání sice tyto plané naděje uhasil, ale jak říkáme my, judisté, nemusí pršet, jen když kape. Poslední zápas Pepika Hnátka je sice jen prodlouženým bonusovým dílem, ale komediálně vůbec nestrádá. Naopak postava trenéra Hnátka v podání Miroslava Krobota je velkým zpestřením světa okresního fotbalu, kolem kterého se děj točí opravdu často. Ale slušné gagy nepramení jenom z jeho přítomnosti, dokonce se dá i opakovaně zasmát nad signalizačním zařízením u železničního přejezdu (i když ten poslední případ byl spíš tragikomický). A pan pseudoodborník Slanina, který ČSFD kritizoval kvůli podhodnocování českých filmů by měl vědět, že se tu nepranýřují všechny české filmy. Ale, jak by řekl pan Hnátek, jenom ty co nás naserou.

Sonda do velmi netradičního světa dospívání mladého muže a zároveň kinodebut Richarda Ayoade. Vybral si ke ztvárnění velmi kvalitní a atraktivní knižní materiál a přetvořit ho do stejně kvalitní filmové podoby nejprve ve scénáři a posléze i na samotný filmový pás se povedlo téměř dokonale. Snaha nebýt tuctový nebyla marná, ale Richardův styl nemusí každému sednout. Naopak někdo může Olivera Tatea se všemi jeho ironickými komentáři prokládanými záběry ve stylu třicet let starého home videa a knižní strukturou shledat velmi poetickým.

Zprávy o velkém návratu Ridleyho Scotta ke svému nativnímu žánru slibovaly dlouho dopředu nezapomenutelnou podívanou, čímž se i zvýšila divácká očekávání a znásobilo konečné zklamání. S Prometheem mám naprosto stejný problém jako u Blade Runnera. Je jako nádherně zabalený dárek, jenže když ho rozbalíte, je tam jenom krabice vycpaná papírem. Ridley kouzlí s digitálem jak může a je opravdu král tvorby sci-fi světů (i přesto, že si operace v budoucnosti představuje sešívačkou). Ale buď dostává špatné scénáře nebo je prostě neumí převyprávět. A to je sakra velký nedostatek vzhledem k tomu, jakou látku si vzal do parády. Už od začátku vše směřuje v podstatě pouze k jedné věci - odpovědím. Odpovědím na otázky položené už v samotných ukázkách. Místo nich se ale na konci objeví obyčejná vyvražďovačka, která odhalí pouze to, že na planetě hodně daleko odsud se podivně kutálí vesmírné lodě. Nebo snad byl celý Prometheus pouze příprava na pokračování, které se bude věnovat výhradně vysvětlování? Tomu nevěřím.

Vzít jeden z klasických hororových námětů a našroubovat na něj vědecko-fantastický konspirační příběh se může zdát jako skvělý a originální nápad, naproti tomu zpracovat tuto látku do použitelné formy už je pořádná fuška. Líbil se mi začátek, který se tvářil naprosto normálně a obsahoval scény tvářící se jako by byly z jiného filmu a nutící k přemýšlení až do chvíle, kdy je digitální orel rozprášen v záplavě šestiúhelníků. Tam nejenom došlo k částečnému odtajnění dějových záměrů, ale zároveň filmová atraktivita začala klesat. Ani ne tak kvůli pejskokočičkovskému stylu vaření pomyslného dějového dortu, protože například zapracování různých vtípků do scénáře se hodně povedlo. Zobrazení lidí "tam dole" bylo nejspíš tím kamenem úrazu, protože psychopatické karikatury zachránců světa, jejichž největší zábava je sázka na smrt a následná oslava zabitých, jsou naprosto zbytečným negativním zásahem do jinak slušné podívané. Závěrečný masakr ve stylu "Who let the dogs out?" byl skutečně stylový, stejně jako nečekané cameo. Jen nemuseli zabíjet tu zrzku.

Tenkrát když se ke mě dostali první Muži v černém na videokazetě, naprosto mě uchvátili. Byla to pecka, nejenže to byla skvělá komedie, ale ani akce nevázla, hlavní hrdinové měli pořádný děla a všechno to hezky svižně ubíhalo. Nepopírám, že třetí pokračování má nápad, ale chybí mu ten drajv a jakýsi moment překvapení a netradičnost, která z jedničky přímo sálala. I komediálně trochu strádá, což je možná ten největší nedostatek. Naopak honosit se MIB3 mohou hereckým obsazením, především díky Brolinovi, který skvěle ztvárnil šedesátkového agenta K a hlavnímu záporákovi, kterého si střihnul Jemaine Clement z Flight of The Conchords.

Téměř stoprocentní konec jedné z nejlepších filmových a určitě nejlepší komiksové trilogie, jaká se kdy na plátnech objevila, je více než důstojný. Překonat nebo se alespoň vyrovnat Temnému rytíři, ať už po stránce scénáristické nebo ve ztvárnění hlavního záporného hrdiny nevypadalo příliš reálně, jenomže režisérovou jedinou současnou konkurencí je Christopher Nolan a i tohohle chlapíka se mu daří neustále překonávat. Samozřejmě nechci připisovat kredit pouze jemu, stejný podíl na úspěchu má i celý jeho tvůrčí tým od skladatele, zvukařů, kameramanů až po herce, ale přeci jen Nolan je velmi výrazná vůdčí osobnost. Přestože jeho filmy se dají označit jako studiové blockbustery, stále si jeho produkce zachovává jakousi nezávislost. Klidně studiu odmítne natočit film ve 3D i obsazení záporáka nebo Robina, když potřebuje obrátit kamion, radši než aby použil počítačovou grafiku, utratí víc peněz a vymyslí jak by to šlo natočit, předem oznámí, že on odvypráví trilogii a tím končí, přestože by se série mohla ještě nastavit o pár dílů, ale to on nechce. A studio mu to toleruje, protože jim za to hodí na stůl obrovský balík peněz. Zřejmě jediný ústupek udělal v závěru, kdy chystal půdu pro případné pokračování, kdyby se studiu náhodou nechtělo restartovat a nějakou chvíli mi vrtalo hlavou, zda mu tyto berličky odpustit či nikoliv. Ale ať už to bude restart nebo čtvrtý díl, bude to bez Nolana a nejspíš beze všeho co dělalo tohoto Batmana tak málo komiksově a karikaturně stylizovaného jako byl dříve a co z něj dělalo Temného rytíře. S Nolanem se pravděpodobně můžeme rozloučit i s velkou částí ansámblu, který s ním nejspíš bude pracovat na dalším projektu. Christian Bale se zapsal jako sedmý a nejlepší filmový představitel komiksového superhrdiny. Obsazení Toma Hardyho do role Banea bylo neskutečně prozíravé, nečekal bych, že se Jokerovi (jakkoliv je těžké tyhle dvě postavy srovnávat, protože jeden je šílenec šířící pouze chaos, druhý dost inteligentní hora svalů a snaží se Batmana skutečně zlomit) vůbec někdo přiblíží, ale Hardy na sobě hodně zapracoval a svým vzhledem, bojovými schopnostmi a hlasovým projevem působí skutečně majestátně. Dalším velkým překvapením byla Anne Hathaway, která nejenom dobře hraje, ale hlavně skvěle vypadá, i s třetím křížkem na krku je kouzelnější než kdykoliv předtím. Ale ať už vezmeme neskutečně emotivní scény Michaela Cainea či kohokoliv jiného z obsazení, byly by to pouze věty plné superlativ a pění ód. A v neposlední řadě je tu Hans Zimmer, jeden z nejlepších současných filmových skladatelů. Dobře navázal na své původní hudební motivy a zajímavá témata vytvořil i pro nové postavy. A mimochodem bych chtěl poděkovat i zaměstnancům kina, že tentokrát nerozsvítili po celou dobu závěrečných titulků a já mohl naprosto nerušeně sedět a vychutnat si všechno až do úplného konce.

Béčková nápodoba stejně béčkového Van Helsinga s Jackmanem se nakonec stala lepší podívanou než jsem od Baseta na režisérské sesli čekal. Stylizace do (zatím) posledního filmového ztvárnění nejslavnějšího upírolovce je nejviditelnější na hlavním představiteli - ať už vizáží nebo kostýmem. Paradoxně chybí Solomonovi důstojný záporák, přestože se utkává se samotným ďáblem. Ten bohužel vysílá pouze své nohsledy a těch nejlepších se dočkáme na samotném začátku a potom až na úplném konci, ani povedenou rohatou digitální bestii si ale dlouho neužijeme. Při bojových sekvencích by neuškodila trochu větší příprava a lepší choreografie, ale jinak jsem ochoten odpustit i ignoraci historických skutečností a prázdnou dějovou linku a pokud vznikne i slibované pokračování, rád se podívám. Pokud se nezvrhne v přemoderní, levným a všudypřítomným digitálem na sto honů smrdící nesmysl.

Připadal jsem si jako při jednom z dílů Scary Movie, jenže nebylo to kvůli tomu, že ani Nezvratný osud neunikl parodizaci v jednom dílu a jsou tu nepřehlédnutelné podobnosti, ale tenkrát jsem aspoň jasně věděl, že se jedná o parodii na horor a neskrýval se pod nálepkou seriózního filmu. Začátek byl přitom perfektní, scéna se zřícením letadla byla natočena tak dobře, že tomu kromě hlavního hrdiny skoro uvěřil i divák. Nakonec Nezvratný osud paroduje sám sebe a atmosféru nemá téměř žádnou. A není se čemu divit, když všechny vraždy probíhají neskutečně neděsivě a chvílemi i komicky, když k umírající osobě přiběhne kluk a vytáhne jí z hrudi patnácticentimetrovou čepel se slovy "To bude dobrý".