Dreadd

Ještě štěstí, že už se nestříhá klasicky, protože by byl ve střižně bordel jako po výbuchu bomby o síle jednoho Megatona. Jaký má smysl snímat dva chlapy co se mlátěj padesáti kamerama? Už tak byla zápletka pochybnější než ta původní a nejistá režie dala potom k pochybám dost prostoru. A i přesto se najdou lidi, pro něž je Megaton teď hitmaker, jelikož se do kin nahrnuli fanoušci jedničky a film vydělal peníze, které si nezaslouží. Další geniální věc je naivní představa, kdy extrémně stresová situace donutí mladou holku skákat po střechách jako Jason Bourne a zázračně ji naučí driftovat, přestože neumí ani zaparkovat a dvakrát ji vyrazili od zkoušek v autoškole. Bohužel Neeson se v akčních filmech dostal do širšího povědomí až docela pozdě a i když pořád zvládá dost a případně si díky Megatonově chaotickému zabírání může klidně uprostřed scény minutku vydýchnout a nikdo to nepozná, začíná se blížit do věku kdy bude dostávat nabídky spíš mentorské než agentské. A jestli se nakonec potvrdí i trojka, z Bessona se definitivně stane mamonář a filmový prase.

Na Radnorovi se mi líbí především jeho přístup k filmotvorbě jako takové, ale určitě bych se vyhýbal srovnávání s Allenem, sice zvládne napsat si sám scénář, ten scénář si zrežírovat a zahrát hlavní roli a trochu se tématicky shodují, ale přece jenom do takové persony má ještě dost daleko. Navíc by neuškodilo vyzkoušet spolupráci se zkušenějším scénáristou, který zachová myšlenky, ale vyplní ty obrovské mezery, kterých má zrovna Liberal Arts víc, než bych snesl. A kazí to dojem z celého filmu, protože základní poselství, které by měl film předat na druhou stranu obrazovky, aspoň tak, jak jsem ho pochopil já, jistě nezůstane bez divácké odezvy a postavit prakticky všechny scény na pouhé konverzaci, to chce taky koule.

Povedených českých komedií je poslední dobou jako šafránu a mezi nimi tak působí tento kousek velmi svěže. Přestože se jedná o velmi komerční projekt a nijak neskrývaný product placement (tedy posraná reklama) působí rušivě, nakonec ke štěstí stačí atraktivní námět a několik povedených vtípků. A to i přesto, že využití konfrontace člověka ze současnosti s rokem 89 vypadá na dvouhodinovou stopáž trochu odbyté a výzkumné středisko někde ve stodole vypadá dost naivně a dost málo futuristicky. Proč tedy tento projekt neroznést na kopytech či pohřbít předsudky? Namátkou Josefíková, Waldemar, Licokníga a překvapivě i Mádl. A hlavně u toho moc nemyslet.

Proti všem předpokladům mě dokázal Bourneův odkaz slušně zabavit a některé jeho prvky mě vyloženě potěšily. Zprvu vypadalo rozšíření kultovní trilogie jako pouhý parazitismus (Treadstone je pouhá špička ledovce, existuje spousta dalších programů ještě tajemnějších, vypadalo jako opravdu brilantně promyšlený scénář), ale velmi se mi líbí pojetí původního scénáristy, nyní i režiséra, který začal velmi pozvolným představením nového hlavního hrdiny a od té doby adrenalin exponenciálně rostl až do závěrečné honičky a při tom se stihl i jemně dotýkat událostí z ultimáta. Zároveň chválím i konečný výběr hlavní dvojky, protože z diskutovaných kandidátů byl právě Jeremy Renner jediný zajímavý. Je velká škoda, že došlo k neshodám mezi studiem, Greengrassem a Damonem, což poškodilo celý projekt a je také důležité dodat, že bez pokračování vyzní celý odkaz naprázdno a bez pokračování s účastí Damona zrovna tak.

"Even a big bitch cockroach like you should know... never, but never, fuck with the King. " Elvis nezemřel a Kennedyho nezavraždili. Zemřel pouze Presleyho dvojník a Kennedyho obarvili nahnědo, vzali mu mozek a nahradili ho pískem. Zní to šíleně? Mělo by (pokud ne, přidejte si k nim ještě mumii, která vysává duše obyvatelům domova důchodců netradičním tělním otvorem). Naštěstí o absurditu šlo už od začátku a tahle dvojka důchodců snažících se dostat mumii, přestože sami sotva chodí je neskutečně zábavná, především díky skvěle zahranému Elvisovi, od něhož Campbell výborně odkoukal gesta i mluvu.

Po vizuálně nabitém Legacy už málokomu přijde triková a grafická stránka původního Trona ohromující nebo aspoň zajímavá, jenže porovnávat ho se svou novější verzí nemá smysl, jelikož je od sebe dělí, ve vývoji počítačů propastných, téměř třicet let. Ale nikdo už mu nemůže upřít, že přispěl k rozvoji počítačové animace velkou měrou a ve spoustě myšlenek je vpravdě vizionářský. Děj sice není jako z pera Stephena Kinga, ale i přesto z toho Legacy nakonec vychází jako pouhá vyumělkovaná kopie původního Trona, jelikož na tom dějově není o nic líp.

"Flash, Flash, I love you! But we only have 14 hours to save the Earth!" Tohle infantilní sci-fi kde quarterback New York Jets zachraňuje svět pochopitelně zaujme jen menší část publika. Většině lidí připadá jako příšerně tupý film s nesmyslnými dialogy a na svůj rozpočet vypadá dost lacině. A taky je to všechno pravda. Ale Flash Gordon je tak zábavně kýčovitý (například konec filmu: "Congratulations, Flash Gordon. You've saved your Earth. " "Yeah!" a dalo by se citovat dál a dál), že si nutně musel svoje fanoušky najít. A soundtrack od Queen je mimochodem taky pecka. Uvidíme, jestli nakonec vznikne remake, protože tenhle příběh by se v současné tvorbě dobře vyjímal.

Totiž Ted (nebo Méďa, jelikož čeští filmoví distributoři stále tvrdě bojují za zachování českého jazyka) není vůbec špatná komedie. Rozhodně v současném spektru (amerických) komedií trochu vyčnívá (určitě však ne sám, abych někomu nekřivdil), přestože se na první pohled tváří jako fekální (dokonce i jeden vtip byl doslova o hovně, navíc tento byl až za hranicí snesitelnosti) komedie pro náctileté s tradičním schématem, kde dramatická vložka v komedii je snad nějakou nesmyslnou povinností, navíc už od začátku děj vypadal jako kopie loňských Muppetů, z čehož se nakonec MacFarlane částečně vyvlíknul v unášejícím závěru. Jenže kromě pár skřípajících vtipů je tu i spousta připomínajících proč má tolik lidí rádo Griffinovi a halda sentimentálních odkazů, někdy je však nutné přefiltrovat použité výrazivo.

Je na čase oprášit všechny klišé o originálnosti britské komediální produkce, protože ať chcete nebo ne, většina z nich je pravdivá a autobiografický příběh Neila McCormicka, jehož život byl vždy úzce svázaný s U2 to jenom dokazuje. Někomu se nemusí líbit fakt, že nakonec stejně neví co je úplná pravda a co si přibarvil sám autor a později scénáristé a autobiografická hodnota díla tím značně utrpěla, ale pokud si myslíte, že kazeťák nebo vinyly nepatří do šrotu a že sedmdesátkové garážové kapely měly něco do sebe (a nemusíte být zrovna skalní příznivec U2), užijete si vtipně vyprávěný příběh o dvou kapelách, jakých bylo v té době mraky, z nichž to nakonec vyšlo pouze jedné. A soundtrack nazpívaný samotnými hlavními představiteli je prostě... no podobně jako Arnoštek.

Sly si kromě svého ega namastil i kapsu, ale i přesto, že napsal pouze variaci na modrý světlo, který modře svítí, jeho frajer se sirkou v puse nahánějící zloduchy v nádherným bouráku od Forda splňuje všechno, díky čemu se stalo mnoho osmdesátkových akčních postav kultem. A že se považuje za nejlepší variantu pro hlavní role do filmů které napíše mu nelze příliš vytýkat, protože většinu jeho legendárních filmů si napsal sám, pár si jich navrch i zrežíroval a na to, že začínal v pornu, si už pomalu nikdo nevzpomene.