Dreadd

Gamera, raketová šavlozubá želva dštící oheň na straně Japonska a proti ní Gaos, pterodaktyl přetáhnutý žehličkou s dvěma páteřemi, které fungují jako ladička. Příběh je velká fraška, malý kluk radí generálům a vědcům co mají dělat a nakonec přijdou s nápadem Gaose přilákat k nádobě s umělou krví a tu poté roztočit, aby se mu zamotala hlava. Ale všichni víme, že v těchto filmech lidstvo představuje převážně kompars a důležitější jsou monstra a jejich souboje. Jenže triky jsou jízda nahoru a dolů, povedené záběry střídají nepochopitelné kiksy. Nejdřív se krásně rozpůlí helikoptéra a vzápětí z ní začnou až příliš okatě vyskakovat pasažéři, jindy zase Gaos letící s Gamerou v pařátech je úplně statický a ještě má křídla nastavená proti směru letu.

Nějak se mi nechtělo věřit, že by se nechal člověk oddaný racionálnímu uvažování, jakým konstábl Crane bezpochyby je, okamžitě přesvědčit o existenci nadpřirozených sil poté, co mu přistane v klíně jedna hlava a (pokud jsem něco nepřehlédnul) jeho historie byla nakonec úplně odfláknutá, přestože jsem byl pravidelně krmen jejími výjevy. Jako obvykle Burtonovy filmy bývají, i Ospalá díra je vizuálním pozlátkem, které mu (společně s přítomností Deppa) zdánlivě propůjčuje možnost beztrestně si několikrát v ději vytáhnout Černého Petra, nelze však odpustit vše.

Filmaři buď nebyli úplně kompetentní nebo jejich plány byly větší než rozpočet a některé prvky nevypadají moc hezky. A nikdo jim neřekl, že klasické triky jsou občas lepší než digitál (obzvlášť v dobách, kdy ještě nebyl tolik rozvinutý), který chvílemi vypadal jako kreslená animace. Snaha o realistickou podobu scény při použití dřevěných maket domů má být docílena oddálením záběru kamery od tváře v okně, avšak tento způsob působí v jejich provedení úplně naopak a spíše komicky. Godzilla už dávno není sympatický strejda zachraňující Japonsko, ale dostala novou, hrozivou (a pořád hodně gumovou) hlavu (a jak zjistíte při průplavu ponorky skrz její útroby, je stejně jako TARDIS uvnitř větší, než zvenku). Ale ona ani kolegové už nepůsobí jako člověk v převleku, ale jako opravdová fiktivní monstra. A jejich souboje jsou propracovanější, přestože choreografie je chvílemi zdrženlivější. Jako celek už tedy Godzilla není tak naivní a komická jako byla v Showa series, ale na druhou stranu je na ní pořád co ocenit.

Když pomineme reinkarnaci ďábla, nečinně stojící za kamenem a vypadající jako podvyživená koza, jedná se o jeden ze skvělých produktů studia Hammer s až nečekaně velkou trikovou základnou. Jako obvykle bylo nutno hledět i na rozpočet, ale většinou triky vypadají pěkně, i když se občas nevyhnou chybám - obrovský pavouk natočený stejně jako ve filmu Tarantula v teráriu a poté pomocí dvojexpozice přidán do snímku vypadá v některých záběrech skutečně děsivě, ovšem chvílemi fialově svítí a jindy zase pobíhá v normálním měřítku okolo svícnu. I automobilové honičky jsou natočeny hezky, ačkoliv jsem se nemohl ubránit úsměvu při představě, jak při průjezdu potokem kdosi ze štábu leží pod stojícím autem a stříká na herce vodu.

Scénář na motivy Stevensonovy novely představuje syntézu poctivého příběhového základu z Podivného případu Dr. Jekylla a pana Hyda a oživení v podobě nevyřešené série vražd ze čtvrti Whitechapel. Změnily se základní motivy i pohnutky hlavního hrdiny/hrdinky, místo agresivity hraje prim transsexualita a probouzení ženské stránky (přestože to nebyl původní záměr) a vraždy nejsou důsledky hormonální léčby, ale jí předcházejí. S triky si nikdo příliš hlavu nedělal, vše řeší pohyb kamery, ale londýnská smogová atmosféra by se dala krájet.

Trochu zamrzí, že příběh nakonec částečně ztrácí svůj smysl, protože se jednak alibisticky vyhýbá přijatelnému vysvětlování původu čehokoliv a přítomnost dětí s očima žhnoucíma je nutné brát jako fakt, stejně jako neplánovaný šlofíček celé vesnice a jednak si až příliš pohrává s kontinuitou vyprávění nečekanými skoky v ději. Aspoň se nevyhnul velmi důležité myšlence, tedy co vlastně s nimi? S triky si mohli tvůrci pohrát trochu víc, obzvláště s náloží dynamitu, která, místo aby rozprášila maketu domu, způsobí větší táborák.

Kung-fu upír (v americké verzi Batman), asijský kung-fu Ježíš a epické souboje snímané a sestříhané extrémně rychle. Triky sestávají pouze z vybuchujících petard a jiných vybuchujících věcí. A k odhalení příběhu je potřeba se důkladně zamyslet, ale jako bizarní komedie obstála Legenda o tekutém meči na výbornou.

Čekali byste, že Červený drak pojídá jehněčí kotlety k snídani, ale jsou to nakonec roztomilá jehňátka, kdo na rozdíl od něj dokáže chrlit oheň. Všechno psycho i atmosféra se kamsi vytratily a zbylému torzu nepomůže ani fakt, že příběh neslouží jenom k rozptýlení mezi scénami s Hannibalem, nýbrž je slušnou zápletkou s velmi zajímavou postavou. Obsazení vypadá perfektně, ale nakonec zjistíte, že Anthony Hopkins i Edward Norton... tam byli. Hodně. Ale nic víc. Pouze dva momenty za něco stály - úplný začátek a úplný konec, ovšem filmem se chce nazývat především ona nudná věc mezi tím.

Jak Arnold slíbil, navrátil se a stále ještě má dostatek energie a na svá nejbližší důchodová léta si připravil velké plány. Scénář respektuje fyzický vývoj akčního hrdiny 80. let, takže až na drobné výjimky má s sebou dostatečné krytí (přestože jako správný alfa samec nakonec skolí hlavního padoucha úplně sám) a nechybí zde ani sebeironie, jenže režisérovo moderní pojetí akčního filmu (nehledě na průměrný scénář) zde zápasí s faktem, že celý kult jménem Schwarzenegger se skládá ze střelných zbraní a suchých hlášek.

Mrazivé pohledy geniálního sériového vraha, napjatá, tísnivá a pohlcující atmosféra, rozhovory s křehkou mladou agentkou, jejich bizarní vztah. Naneštěstí celé zabalené do trochu obyčejné (a uvědomuji si, že naprosto nezbytné) zápletky okolo dalšího sériového vraha. Fascinace Hannibalem Lectorem je totiž obrovská a Anthony Hopkins mu vdechnul intenzivní život i na ploše dvaceti metrů čtverečních. Dokonce natolik, že to dokáže převážit i zmiňovanou průměrnou detektivku. Zakončení větou „I'm having an old friend for dinner.“ je pouhá sladká psychopatická tečka za celým jeho koncertem, při kterém vám vyrve mozek z hlavy. A sní jej.