Dreadd

Navození ponuré atmosféry pomocí mraků a nepřestávajícího deště je nesmírně efektivní, slunce se neukáže až do samotného závěru. V kombinaci s ústředním tématem, tedy vraždami podle sedmi smrtelných hříchů, které jsou zobrazeny velmi syrově, se depresivní pojetí ještě prohlubuje. A když proti detektivům ještě navíc stojí zabiják, který vypadá, že všechny kroky policistů dávno dopředu zná a jenom si s nimi pohrává, máme před sebou téměř dokonalý krimi thriller.

"Poor dope. He always wanted a pool." Opět jeden ze snímků, který poukazuje na zašlou slávu němých umělců a jejich neschopnost přizpůsobit se novému trendu, tedy zvukovému filmu. Norma je kdysi velmi slavná herečka, která však kvůli své namyšlenosti odmítá pokračovat ve své kariéře směrem, jakým se vyvíjí film. Používání slov nepovažuje za žádné umění. Plánuje tak velký comeback, aby lidem ukázala skutečnou krásu filmu, navíc si myslí, že o ni lidé stále stojí. V této lži ji udržuje její sluha, který jí posílá falešné dopisy od neexistujících fanoušků. Pro přepracování vlastního scénáře si vybere nepříliš úspěšného scénáristu (který zároveň celý příběh vypráví), do kterého se nakonec zamiluje. Gloria Swanson ztvárnila postavu démonické a šílené Normy Desmond perfektně, její úloha byla o něco lehčí, protože se do pocitů vyhaslé hvězdy dokázala vcítit. Sama kdysi bývala velkou herečkou, než se do filmu vetřely dialogy a Sunset Blvd. se stal jejím velkým návratem na plátno.

Fred MacMurray jako muž, který kvůli lásce je schopen i zabít, Barbara Stanwyck jako dokonalá femme fatale a Edward G. Robinson jako pojištovák, který podvod cítí na míle daleko. Perfektní ingredience do noirového koktejlu s názvem Double Indemnity. Příběh je v mnoha ohledech nadčasový. O pojišťovací podvody se lidé snaží od chvíle co vznikly pojišťovny, stejně jako o perfektní vraždu, tentokrát tu máme dokonce obě věci zároveň. Scénář tvořil společně s režisérem i mistr detektivního žánru a voiceoveru Raymond Chandler a jejich výsledek, se všemi jeho postavami, nádhernými dialogy a poutavou zápletkou nelze nemilovat.

Nečekal jsem, že by mě mohl Tim Burton něčím natolik zaujmout, abych bez rozmyslu střelil pět hvězd. Burtona jsem vždycky považoval za nadprůměrného režiséra, ale jeho fantaskní prostředí a atmosféra, která většinou působí depresivně, mě nikdy úplně nenadchly (nějakou velkou pozitivitu jsem nenašel snad ani v Karlíkovi). A pak ke mě připlula Velká ryba - navenek stejně bizarní jako jiné Burtonovy filmy, uvnitř však nesmírně poutavá a pozitivní. S každou další historkou si mě Edward Bloom získával víc a víc, což byla z poloviny zásluha skvělých příběhů a z poloviny Ewana McGregora. Nepříliš zajímavá byla ze začátku realistická rovina příběhu, zabudování rodinného dramatu začalo fungovat někdy od poloviny, ale stejně nakonec představovalo pouze kypření půdy pro emocionálně nabitý závěr (který se však nesmírně vyvedl). Můžeme jen děkovat, že možnost natočit adaptaci dostal nakonec Burton a vybral si právě tuhle hereckou sestavu.

Moonrise Kingdom je pro mě nyní prototypem netuctové romantické komedie ve všech ohledech a prozatím i nejlepším letošním mainstreamovým snímkem společně s povstanuvším Temným rytířem (a dobré vyhlídky na připojení k této skupině má nyní pravděpodobně už pouze Hobit). Nebudu se raději pouštět do obdivování Kary Hayward, na to je přece jenom čas a doufám, že svoje poslední filmové slovo ještě zdaleka neřekla, i když působí velmi vyspěle a Wes Anderson se v některých scénách pouštěl na velmi tenký led. Ale hereckého talentu mají oba hlavní mladí herci (a potažmo i většina vedlejších dětských představitelů) na rozdávání. A k samotnému filmu se toho dá říct spousta a přitom se vlastně nemusí říkat nic. Jedni totiž budou Andersonův absurdní svět s originálním humorem mapující vztah dvou pubertálních uprchlíků, kteří svou první lásku prožívají skutečně intenzivně, obdivovat stejně jako já a budou vnímat jeho neskutečnou pozitivitu a druzí ho okamžitě zavrhnou, protože do něj nedokážou proniknout a on nedokáže proniknout do nich.