kareen

Já na postapo zas tak moc nejsem, protože většinou je to buď o zombies, nebo o neskutečně otravných pubertálních dívkách, z young adult knížek. Tohle je taky z knížek, ale vypadá to víc na zajímavou scifi detektivku a taky tam hraje Rebecca Fergusson, tak jsem do toho šla. A nelituji ani chvilku. Rebecca mi tady jen potvrzuje, proč jsem si ji dala do herecké topky, její Julia je silná hrdinka, co toho zas tak moc nenamluví, ale o to víc jedná. Skvěle ji doplňuje Tim Robbins a Common, kterého znám víc jako rappera ze spolupráce s The Roots, než jako herce. Premisa příběhu je jednoduchá. Lidé žijí v mnohaposchoďovém silu, které udržuje v chodu velký generátor. Spojení s vnějším světem zajišťují neprodyšná skla, za kterými je jen vyprahlá post-nukleární pustina. Uvnitř sila se lidé řídí zákony, o jejichž dodržování se stará instituce s názvem soudní oddělení. Pokud někdo poruší  nějaký zákon a dostane nejvyšší trest, dostane ochranný oblek a vypustí ho ven. Nebo o to může požádat sám. Když o to pak požádá člověk, u kterého by to nikdo nečekal a oddělení šerifa začne prošetřovat podezřelá úmrtí, je jasné, že tu něco smrdí. Seriál se odehrává v podstatě jen na různých poschodích a kabinkách v silu, takže asi rozpočet nebyl tak velký a pokud se někomu nelíbila třeba Duna nebo Problém tří těles, z důvodu, že jim to přišlo nudné, tak se bude v některých fázích asi nudit i tady. Pro ostatní, kterým víc záleží na atmosféře a budování příběhu, to bude v pohodě. To ale neznamená, že by seriál neměl své napínavé chvíle. To tedy má a Bože, jaké. Např. vykouzlit z pouhé opravy generátoru tak nervydrásající adrenalinovou záležitost, to je svého druhu umění. Navíc jak seriál pokračuje, člověk se seznamuje s celým panoptikem lidí v silu, odkrývají se další otázky a sílí nebezpečí, byla jsem do seriálu vtahována čím dál víc. Vzhledem k tomu, že první série skončila dalšími otázkami, tak mám nutkání vrhnou se na dvojku knihy, ale zase si nechci pokazit pokračování seriálu, ach jo, je to dilema.

Mám k Bodu obnovy respekt. Opravdu. Už mám dost neustálého přehrabování se v poválečné nebo v komunistické minulosti u seriózních českých filmů, o lidových komediích, ala komerční tv nemluvě. A žánrovek je tu také jako jehel v kupě sena. Když se potom objeví takový sci-fi film, který může vážně konkurovat ostatním světovým filmům, je to malé zjevení a člověk má tendenci trochu nadsadit hodnocení. Ale právě proto, že mám k snímku respekt, neudělám to. Takže, technická a vizuální stránka fakt paráda, zvláště na naše poměry. Tvůrci sice nejsou vždy důslední, např. hlavní postava má doma všechny virtuální vymoženosti, pouhým hlasem si nechá přistavit samořídící auto apod., ale pak přijde k šéfovi, který má dřevěné dveře s klikou, na stole malý monitor k stolnímu počítači, ona pak překupníkovi platí papírovými bankovkami apod. Jenže jim to ráda odpustím, protože to ostatní vypadá fakt dobře a např. ty budovy ve městě, to jsem fakt čuměla. Trochu horší to bylo se scénářem. Nebyl úplně marný, jen mi přišlo, že si občas scénáristi vypomohli oslím můstkem, aby se dostali, tam kam chtěli, a jako detektivka to taky nebylo dvakrát originální. Jenže to dnes nejsou mnohdy ani hollywoodské filmy, s o mnoho větším rozpočtem. Takže, o co jde, že?

To dobré je, že u Baze Luhrmanna nelze očekávat žádný životopisný snímek ve stylu „když jste viděli tento, jako byste viděli všecny“. Takže minimálně v první části snímku je to to, co u Baze známe. Opulentní, křiklavé, zábavné, se zběsilými záběry kamery. A se spoustou muziky. Zrovna k Elvisovi se mi tento přístup velmi hodí, protože kdo už jiný, že? Problém je, když Luhrmann později zvolní, protože zvolní až moc a ta stopáž je zkrátka moc přepálená, navíc si myslím, že scénáristům, více než o Elvisův životopis, šlo o jakési drama Elvis-Parker, ale zůstali někde napůl cesty. Austin Butler se tady Elvisovi zas tak moc nepodobá, ale výkon podal skvělý(i ten fyzický) a tu nominaci na Oscara si zasloužil oprávněně. Austin je navíc fakt fešák se sexy barytonem, tak jsem si ho užila. Na druhou stranu Toma Hankse nejspíš nenamaskovali maskéři moc dobře, nebo se nelíbil kameramanovi, protože jsem měla pocit, že mu ani jednou nevidím pořádně do tváře.