Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenzie (799)

plagát

Problém tří těles (2024) (seriál) 

Problém tří těles jsem kdysi začala číst, začátek kolem čínské kulturní revoluce dobrý, ale pak mě odradilo to kvantum různých vojenských a politických postav s čínskými jmény, tak jsem to odložila, že se k tomu někdy vrátím. Zatím nevrátila, proto jsem ráda za seriál. Potěšilo mě, že tady se jde rovnou na věc, postav je tak akorát, abych se v nich v pohodě vyznala a pár si jich i oblíbila. Příběh je rozhodně dostatečně zajímavý a já se ani chvilku nenudila. Je tu tajemství, konspirace, záhadná úmrtí, spousta fyziky a taky zajímavé výlety do herního světa. A nehraje se o nic menšího, než o osud lidstva. Už aby tu byla druhá série.

plagát

Ramses a jeho synové (2022) 

Tohle mi moc nesedělo, nějak jsem nepochopila smysl toho všeho. Jasnovidec – podvodník si v chudé čtvrti v Paříži hledí svého byznysu, ale zaplete se s dětským gangem. Na jednu stranu se film tváří jako tvrdá realita, ale přitom se některé postavy změní obratem ruky k lepšímu, protože mají v podstatě dobré srdce a kdyby neměly těžký život… bla bla bla. Vždyť to znáte.

plagát

Sandman (2022) (seriál) 

O Sandmanovi jsem měla povědomí už dříve a připadal mi vždy zajímavý, protože se zdá, že jde o jedinečné, mnohorstevné dílo. Bohužel, komiksy nejsou moje parketa a tak jsem to nechala být. Pak udělali seriálového Lucifera, ale pochopila jsem, že ten nemá s předlohou společného téměř nic, navíc je to jen nenáročná kriminální blbinka, i když občas docela zábavná. No a teď je tu seriálový Sandman. Měla jsem zrovna zálusk na hezké temné fantasy a to jsem jako neznalec předlohy dostala. A líbilo se mi to tak, že bych tomu střelila plnou palbu, kdyby to skončilo po šestém dílu. Do té doby to bylo opravdu fajn. Charismatický, nekompromisní a přesto sympatický Morfeus a jeho knihovnice, cool Korinťan, Jenna Coleman jako slečna Constantine, příjemně nejednoznačný záporák v podání Davida Thewlise, bráchové Kain a Ábel, s roztomilým chrličem, a byla jsem spokojená i s Luciferem. Vizuálně i trikově taky povedené a hlavně se mi líbily příběhy jednotlivých epizod, ať už se odehrávaly v Londýně, v baru nebo v pekle. Bohužel, kvalita šla trochu dolů od sedmé do desáté epizody, když se tam začal(a) řešit snový vír. Není to žádný průšvih, ale děj se začal trochu táhnout a kdyby to zhustili do jednoho dvou dílů, prospělo by to lepšímu zážitku. Bonusová jedenáctá epizoda už byla zase docela v cajku, překvapily mě ty animované kočky. Každopádně, určitě se těším na pokračování, i když to vypadá, že si budu muset ještě tak rok počkat.

plagát

Zošalieť (2022) 

Divnofilm, ale z mého pohledu, ne zrovna v dobrém smyslu slova. Paní Ingrid Hrubaničová, která napsala scénář a zahrála si i hlavní roli, je podle všeho autorkou tří dokumentů, z toho dvou krátkometrážních. A u nich měla taky zůstat. V tomto dramatu si zjevně chtěla vzít na paškál téma problémových sousedů a bezzubost městských orgánů, v řešení těchto konfliktů. Bohužel v tomto směru nepřináší nic zajímavého a podnětného, spíš jen tak klouže po povrchu. Její postava je vystavena sousedskému teroru od psychicky nemocné sousedky, ale já jsem měla pocit, že ani ona není tak úplně normální. Její představitelce je navíc přes šedesát a je to na ní znát, takže tu malou dceru musela mít její postava asi tak v padesáti. Scénář j tedy taky „lahůdka“. Hlavní hrdinka ve filmu říká zhrzenému muži, že už jí funguje jen mozek. To se ale mýlí, protože SPOILER když si jde stěžovat na bytový úřad, úřednice ji nevybíravě vypoklonkuje, že se měla před koupí bytu poptat na sousedy. Milá paní tedy jako poslední záchranu prodá byt a co udělá? Ano, koupí nový, udělá stejnou chybu, nic si nezjistí a skončí pod bytem, který majitel pronajímá bezdomovcům. Což mi taky nepřijde moc reálné. Pak se v poslední třetině téma opustí a řeší se, že hrdinka už nemá zájem o sex (což se v jejím věku není co divit), aby pak vzápětí v bistru aktivně sbalila pilota. A ten bizárovej konec jsem už nepobrala vůbec.

plagát

Nové trable staré Christine (2006) (seriál) 

Christine je asi tak čtyřicetiletá ženská, která je sebestředná, nepořádná, líná, prolhaná, pokrytecká, ne moc vzdělaná, zlomyslná a spousta dalších, ne moc lichotivých -ová. A mě moc baví. Stejně jako její sympatický bratr, exmanžel, který je vždy po ruce, exmanželova nová mladá naivní přítelkyně, Christiina rázná černá kamarádka (jak vždy Christine neprozřetelně ujede) Barbie a plejáda různorodých nápadníků, kteří se seriálem mihnou, než se objeví ten pravý. Dokonce i malý syn, který je natolik roztomilý a má jen minimum času na to, aby mi začal jít na nervy. Taková milá, nenáročná oddechovka.

plagát

Hra s ohňom (2006) 

Zajímavé nahlédnutí do všedního dne, pro nás vzdálené kultury. A nepřekvapivé zjištění, že ty manželské problémy jsou nakonec všude stejné. Moc zajímavé íránské herečky.

plagát

Tmavě červená (1975) 

No asi je hezké, že je Argento takový machr přes vizuály a výtvarnou stránku, ale mně to nestačí, když má k tomu béčkový scénář, diskutabilní herecké výkony a dost nelogičností v chování postav. A vzhledem k tomu, že ústřední zabiják není žádná nadpřirozená bytost, ale člověk z masa a kostí, vyznívají některé strašidelné scény vysloveně úsměvně. Ale počítám, že v sedmdesátých letech mohly i někoho vystrašit.

plagát

Jmenuji se Lo Ki-wan (2024) 

To je těžké, scénář jako by neustále balancoval mezi korejskými emočně vypjatými scénami, evropskou syrovou poetikou a hollywoodským klišé. Objektivně by to bylo asi za tři hvězdy, ale za opravdu skvělý soustředěný herecký výkon Joong-ki Songa a taky proto, že jsem měla zrovna náladu na takový konec, trochu nadsazuji.

plagát

Nemé tajomstvá (2023) 

Podobný koncept, jako u francouzské Anatomie pádu, jen s trochu jiným příběhem. Tentokrát po Česku a opět velmi dobře. Atmosféra, slušné herecké výkony a Alice Nellis jako scénáristka, to ani nemohlo dopadnout špatně. Milenu Steinmasslovou jsem tu skoro nepoznala, každopádně toho Českého lva, za vedlejší herecký výkon, má určitě zaslouženě.

plagát

Duna: Časť druhá (2024) 

No dobře, tak si Villeneuve k příběhu něco přidal (Chani jako feministická nadstavba Paulova svědomí, okolnosti kolem jeho požití živé vody), ubral (Alia, Gilda, Fenring, smrt prvorozeného syna), změnil (baron na konci) nebo nevyřkl (fakt by Denise zabilo, kdyby nečtenářům jednou krátkou větou vysvětlil, jak to bude s princeznou Irulán a Chani?) Nevadí, já na to kašlu. Pokud chci přesný příběh, se všemi nuancemi a vedlejšími liniemi, mám tady milované knihy. Hlavní myšlenka zůstala zachována a dokonalá narativní adaptace, takto mnohovrstevné knihy, je stejně nemožná. Navíc, možná film přinese Herbertově Duně mnoho dalších čtenářů. Uvědomuji si, že film je především obrazové médium a v tomto ohledu se Villeneuve s kameramanem Fraserem vyřádili přímo fenomenálně. Obrazové výjevy, jak z Arrakisu, tak z černobílé Giedi Prime, jsou prostě magické a spolu se Zimmerovou velkolepou hudbou, mě svou atmosférou a epickými momenty přirazily do sedačky, stejně jako mnoho dalších diváků. Akční scény doznaly od jedničky značné zlepšení, Paulův souboj s Feyd Rauthou je něco jiného, než jeho souboj s Jamisem. Pak je tu herecké obsazení. Vůbec jsem nepochybovala, jak dobře se Chalamet zhostí přerodu Paula Atreida v Muad’diba, ale jeho tvrdost a stín temnoty, který v něm ke konci probleskoval, to bylo docela hrozivé. Austina Butlera si pamatuji jako hvězdičku u Disney Channel, to že dokáže až tak přesvědčivě ztvárnit ikonického psychopata, jsem nečekala (i když vím, že už má jednu nominaci na Oscara). Co se týká všech čtyř představitelek Benne Gesseritu… No páni! Vím, že přijde brzy seriál, ale takové obsazení, to bych brala všemi deseti. Bardema a Walkena bych si klidně ráda užila i víc a vůbec, celý herecký ansámbl je velkou ozdobou filmové série. Není pochyb o tom, že je Villeneuva Duna jedním z filmových mezníků, minimálně v žánru sci-fi, a rozhodně si zaslouží velké plátno v kině. Teď už jen doufám, že si stejnou kvalitu udrží i Mesiáš Duny, už se těším.