Dreadd

Proč člen armády vysoce vyvinuté mimozemské rasy chodí oblečený v legínách, jak může policista po konstatování, že je naprostá tma, bez problémů chytit sirky, proč je Béla Lugosi stylizován jako Dracula, proč si nikdo nevšiml, že jeden z mužů míří zbraní na strop? A otázek by bylo mnohem víc. Technicky je film naprostou katastrofou a ostudou i pro béčkovou kategorii, až to vypadá, že režisér svůj film ani neviděl. Smysl dává snad jen prvotní nápad o vyhlazení lidské rasy kvůli její nízké inteligenci a příliš rozvinutému zbraňovému systému, avšak když se začne mimozemšťan posmívat jako prvňáček, najednou se celá idea o jeho nadinteligenci a právu na zničení Země rozpadne (velmi vtipný moment byla i oprava jejich zbraně starou dobrou hrubou silou). Těžko soudit, zda bylo šedesát tisíc dolarů na konci 50. let natolik malá suma, aby mimozemská loď byla hranatá krabice se žebříkem, kabina letadla vypadala jako z papíru a triky, byť jim nelze upřít jistou nápaditost, byly natolik zpackané.

Mladická revolta v injekční stříkačce. Ač se Trainspotting neprofiluje jako komedie, mnoho scén je založeno na komické pointě a často jsou snad téměř bez rozmyslu vkládány do ostrého kontrastu s dějem, který není o drogách a už vůbec o jejich pozitivní propagaci. Je o hodnotách, které člověka nutí okolí přijímat, je, byť vyeskalovaným, příběhem vývoje, kterým prochází spousta mladých lidí, je cestou. A skončila šťastně nebo zničila všechno? Za pozornost stojí i výborný soundtrack a celá banda drmolících Skotů.

Nízkorozpočtové béčko, které se nemá brát vážně, protože pak dokáže i chvílemi dobře pobavit. Fyzikální zákony zde působí naprosto nečekaně, některé se dokonce přímo během filmu mění - nejdříve vzduch v otevřené jeskyni neví vůbec nic o entropii, avšak později při proražení zdi rychle prchá rozpínat se. Triky naprosto odpovídají rozpočtu, všechno bylo potřeba vyřešit co nejlevněji a nebyl čas skrývat všechny drátky (v tu chvíli mi na mysli vytanul Garth Marenghi) a výbuch jednoho z trestanců je skutečná chuťovka. Ani zápletka není kdovíjaká, obyčejná cesta na Měsíc, kde se kromě převratu mezi měsíčními obyvatelkami v přiléhavých trikotech nestane prakticky nic.

The Wizard of Oz se odehrává ve světě fantazie plném dětské hravosti a kouzelných nápadů, až se skoro nechce věřit, že byl ve své době promítán v kinech do 16 let s dospělým doprovodem. Jistě, jsme zde i svědky vraždy, ta je však spáchána trochou vody a omylem. Dokonce ani nevadí, že značná část první poloviny filmu je vyplněna muzikálovým jucháním, výjimečně musím přiznat, že mi k atmosféře pasovaly výborně. I po technické stránce je na svou dobu netradiční, jednak Technicolor vypadá báječně a navíc je použit pouze v pohádkovém světě a kontrastuje s černobílým (či spíše žlutočerným) obyčejným Kansasem.

Dokonalý plán? Stanley Kubrick se buď teprve jako scénárista hledal nebo psal s nějakými postranními úmysly, protože v zápletce má i přes svou značně nadprůměrnou inteligenci občas menší logické mezery, které příběh trochu sráží. Naštěstí filmařsky je Zabíjení lákavé hned v několika momentech a struktura vyprávění je strhující.

Řehořek se vcítil do svého hlavního hrdiny a bez skrupulí a do detailu zkopíroval Ritchieho psychotický styl, možná věděl, že s takovým nicotným scénářem už stejně nic kloudného nevymyslí. Příběh Zdeňka Kubíka si totiž nezasloužil vůbec zfilmovat hned z několika důvodů. Sám hlavní hrdina je postavou krajně nesympatickou (ať už v reálu nebo na plátně, kde nic nezachrání ani Jan Budař), hrdě považovat tento styl obživy za legitimní podnikání vyžaduje značnou dávku arogance a styl jeho vyjadřování, při kterém se vám ve zvukovodu prohání stádo skotu tu není značka stylu, ale ultimátního buranství. Další věc je obsahová stránka. Původní materiál by se hodil možná jako historka do hospody, samozřejmě až po mnoha pivech, protože nemá pointu. K němu byl přidělána provizorní gangsterská zápletka, která však vyznívá úplně stejně a opět pouze vyplňuje čas. Prachy, prachy, prachy, vole. Fuj.

Klasická Hammerovská adaptace se skvělými studiovými kulisami a výraznou divadelní stylizací, adaptuje příběh barona Frankensteina po svém, koneckonců studiu ani nic jiného nezbylo (kvůli hrozícím právním sporům se studiem Universal). Na rozdíl od Universalovské klasiky z 30. let jsou tu monstra dvě a nelze říct, které z nich je více monstrózní. Frankensteinovo monstrum má velmi podivný kostým, zelená mu vůbec nesluší, vypadá spíš jako zombie, ale zřejmě je to opět kvůli právním důvodům. Forma vyprávění uvrhuje celý film do částečné nejasnosti a umožňuje ke konci znejistit i diváka znalého příběhu (ovšem neznalého pokračování, kde se vše rychle vysvětlí).

Tetsuo představuje nesmírně bizarní a intenzivní filmový zážitek, který je zajímavý svým extrémním střihem, soundtrackem i nesmírnou originalitou, avšak zároveň představuje také zážitek značně tísnivý a nepříjemný, který se nedá jen tak vytěsnit z hlavy. A přestože předkládá mnoho námětů k přemýšlení, svou úchylností je úspěšně potlačuje.

Příběh je zajímavý především v koncové pasáži, kdy sledujeme uvědomění opů, jinak je hodně podivný a především postava Dr. Moreaua působí jako ze špatného románu. Z technického hlediska stojí za zmínku bičování, které bylo poměrně elegantně vyřešeno, přestože tam přímý záběr být vůbec nemusel, ale režisérovi se zřejmě hodně líbil. Zbytek mi ale přišel vcelku nezajímavý, až vatovitý a rozhodně to nebylo po zanedbatelnou část filmu.

Banda bolševiků na cestě do pravěku. Tedy na Venuši, která je vývojově teprve v pravěkém období a zde rozvíjejí pochybné vývojové teorie o lecčems a budovatelská atmosféra je cítit na sto honů. Navíc ženu stereotypně znemožňují více, než to dělává Hollywood. (A srovnávat Planetu bouří s Karlem Zemanem? Nudný výzor s minimem nápadů a Zemanovu hravost? Neřekl bych.)