Dreadd

Pokud máte zvrácený smysl pro humor, rozhodně se s Rickym nebudete nudit, hlavně nesmíte čekat zbytečnosti jako ucelený příběh, cokoliv reálného nebo snad že američtí dabéři rozuměli aspoň jednomu slovu v původním znění. Místo toho dostanete to nejšílenější kung-fu, kde protivníci používají mistrné bojové taktiky, při kterých si nožem rozříznou vlastní břicho a Rickyho zkoušejí uškrtit svými střevy nebo se z ničeho nic promění v horu svalů. A celou dobu nechápete, jak se do vězení dostane chlápek, který dokáže proběhnout ocelovou mříží a pěstí rozbít zeď.

Po naprosto nečekaném Wisemanově úspěchu se smrtonosnou pastí přišla samozřejmě stejně atraktivní nabídka střihnout si předělávku kultovní sci-fi s dřevěným kalifornským guvernérem, protože dvacet let bez remaku je dneska hrozně dlouhá doba, Hollywood se v současnosti ubírá směrem, kdy se budou točit remaky ještě před originálním filmem. Ovšem žádnou zajímavou perspektivu nepřináší a navíc okopíroval část světa z Blade Runnera, do hlavní role si obsadil svou manželku, kterou nechal skákat po střechách v podpatcích (ano, skutečně jsem si všimnul, co má žena za boty) a bohužel pojetí akčních scén až příliš připomínalo Underworld. Navíc statická kamera by u několik scén odvedla mnohem lepší práci. O hudebním doprovodu se nedá příliš mluvit, téměř ho nezaznamenáte a nedočkáte se ani jedné jediné zapamatovatelné hlášky, takže nový kult určitě nevznikne.

Po delší době zase jedna zajímavá komedie s netradičním námětem, která přináší náhled do života několika naprosto rozdílných charakterů žijících na maloměstě. Navíc dialogy jsou opravdu povedené a některé scény, jako například zápis do soutěže, u něhož byste nic moc nečekali, mě doslova dostal. Olivia Wilde se do role striptérky neskutečně položila, takže je na co se koukat i tam, kde byste to do ní neřekli a zábavný je i Jackmanův idiot Boyd Bolton. Máslu by se dala vytknout určitá nevyváženost mezi dramatickou a komediální polohou (jo, to zní hrozně blbě, ale vážně je tam přechod od smíchu k slzám dost divně provedený, jako kdyby ho tam nikdo nechtěl, ale dneska je to ve filmu povinnost), přičemž ta komediální mu sluší víc a občas vypráví trochu zkratkovitě, ale naštěstí to dohání svým humorem.

V něčem lepší, v něčem horší, ve výsledku stejně průměrný jako jeho deset let starý předchůdce. Navrch má rozhodně ve výběru hlavních představitelů, jelikož Andrew Garfield mi přijde mnohem více sympatický než Maguire a Emma Stone, to je sázka na jistotu i v peroxidové verzi. Ovšem s žádnou velkou invencí Webb, jehož kvalifikace spočívala zřejmě pouze v jeho příjmení, nepřichází. Pouze se spíše než na světoochranitelské poslání pavoučího muže soustředí na vztah dvou mladých lidí, možná proto, že mu už letecké záběry a vystřelování sítě přišlo příliš ohrané. Ani to vypořádávání se s novými schopnostmi a jejich rádoby novátorské pojetí mě nezaujalo, ale to koneckonců mohu říct o celé postavě Spider-Mana jako takové. A nakonec se mu podařilo vyrejžovat mnohem více chechtáků, než jsem po oznámení nečekaně brzkého restartu čekal. Snad to nezpůsobí nějakou novou vlnu zbytečných 3D předělávek čehokoliv.

Five-Year Engagement je jasným příkladem toho, že sebelepší ústřední dvojice ještě nedělá kvalitní komedii. Jelikož si nedokážu představit o moc lepší kombinaci pro duo hlavních herců, s velkým očekáváním jsem si pustil nejnovější film od režiséra Kopaček, ale jeho debut to v žádném případě nepřekonalo. Nebyl to úplný propadák, ale když už vyjde další z řady klišovitých romantických komedií, alespoň bych čekal, že romantická klišé budou z velké části vyvážena dobrým humorem, což se protentokrát nekonalo. Ani nečekaně dlouhá stopáž pro tento druh filmu ničemu nepřidává a ještě více ubírá na už tak pomalém tempu a vyprávění různých útržků z oněch pěti let většinou bez bližšího časového určení způsobuje mírnou dezorientaci v ději.

Bez alergie na včely, bez otravných flashbacků, bez násilí na ženách, vůbec bez všech blbostí, kterých měl šest let starý remake na rozdávání. Původní film je totiž zaměřený méně na kýčovitost a mnohem více na konfrontaci zatvrzelého policisty - kovaného křesťana s pohanskou komunitou (chvílemi připomínající hippies), kterou nový Rituál odbyl v podstatě jednou větou a celým svým pojetím naprosto popřel hlavní motivy svého předchůdce (a dost možná i původního knižního díla). A nemusel by se zrovna podivovat nad všudypřítomnou nahotou, když byl zasazen do současnosti, ale s tím omezováním to vzal až moc zeširoka a pak se muselo nastavovat nesmysly. I o tanečky Britt Ekland nás Amerika ochudila. Možná by nejlepší bylo říct k Rituálu asi tohle - pokud jste viděli remake a líbil se vám, pravděpodobně vás tento nezaujme a naopak.

Je vidět, že v Americe se nebojí ničeho, dokonce ani zesměšňování významných historických postav. A přizvali si k tomu Rusa, který jim zaručil, že i kdyby původní látka nebyla dostatečně blbá, tak on z ní takovou udělá. Samozřejmě jsem film neodsuzoval předem, ale ve chvíli, kdy po sobě začali házet koně, začal jsem tušit průser. Celá ta honička byla nejenom příliš digitální a měla naprosto nečekané barvy, ale hlavně vypadala hrozně kýčovitě. A nebyla jediná. Samozřejmě aby film byl historicky přesný, musí se věnovat i politice. Kromě patetických proslovů z Lincolnova denního života však dostaneme hlavně šílené točení sekyrou a když hlavní postava zestárne, vypadá (záměrně?) jako Liam Neeson. Možná si chtěli přichystat námět pro případné pokračování, kdy by se z Abrahama skutečně stal upír a letos mu unesli jeho třicátou manželku. Naštěstí výdělky nic takového nenaznačují.

Hned na úvod dal Charlie naprosto jasně najevo, co si myslí o svém novém nástupci v Dva a půl chlapa a pak už se vrhnul na svůj (doufejme) velký comeback. A vybral si k tomu velmi dobrý materiál, který by mohl vydržet na několik zábavných sérií. Dostává pozitivní reakce ze všech stran, protože místo tazích po barech táhne nový zábavný sitcom a to fanoušci dokážou ocenit, obzvlášť když zábavný sitcom není dnes lehké najít. Teď už jen nezbývá než počkat, jestli Charlie vytrvá ve svém snažení a jestli scénáristé dokážou dál psát na stejné úrovni (slíbených je 90 dílů, takže sebevědomí určitě tvůrcům nechybí). Potom by mohli přetáhnout i značnou část diváků Dva a půl chlapa, protože kterýho vola by zajímalo, kde má Ashton káru.

Velmi netradiční americká komedie, tentokrát však ne úplně v tom dobrém slova smyslu. A je to velká škoda, protože z velmi zajímavého námětu a obsazení hlavních rolí se nakonec vyklubal naprosto průměrný snímek, který se spíš než na cestování časem soustředí na vztahové příběhy několika zajímavých charakterů, které spolu vedou mnoho zajímavých dialogů, ale na tak krátký film se až moc často objevují nudné pasáže. Na druhou stranu jsou momenty, které působily hrozně příjemně a zápletka nebyla plná klišé, jak to často bývá, dokonce ani závěr nebyl lehce předpověditelný a Safety Not Guaranteed by mohlo nadchnout spoustu odpůrců mainstreamu.

Jednoho sejme pěstí, dalšího efektním kopem, super. Ne, počkat, sejme JEDNU...? Nicku, opravdu bylo potřeba se snížit až k násilí na ženách? Docela jasným signálem už je jenom to, že tvůrci původního filmu měli potřebu oznámit, že s tímhle remakem nemají opravdu vůbec nic společného. Podivný matriarchální svět, kde muž = svaly+sperma totiž není ani mysteriózní, ani hororový a šílený policista alergický na včelí bodnutí, který jezdí sám po ostrově plném včel na kole, které jste viděli u babičky na chalupě, je vůl. A neustálé opakování scény s nehodou je naprosto bezúčelné, příběh se dá částečně odhadnout i bez znalosti předlohy (až na kopání do žen, medvědí kostýmy a podobně, to asi nikdo nečekal). Ovšem aspoň se do toho Cage pořádně položil a Rituál se zařadí do kolonky zvrácené zábavy. A digitální včely už prosím nikdy více.