Okresný prebor - Posledný zápas Pepika Hnátka

Pepika Hnátka... skvělý střihy (stahuje králika a pak ho řeže příborákem), mezivtipy nejjemnějšího kalibru (mrňavý děti, co visí na klandru, a mají v záběru uřízlý hlavičky nebo celý vršky těla; Štěpánek z Básníků kardiochirurgem), nenápadná a neuvěřitelná zahuštěnost (každej pohyb každičký postavy v záběru je vtipnej a vydatnej sám o sobě, včetně dětí, zvlů a psů, není tam žádná hlušina a přitom to nepůsobí strojeně, nikdo nepřehrává, nikdo se nesnaží někým být nebo někoho představovat, všichni nojmálně jsou... **** střílení golásků, každý kratinký prostřih na kousek fotbalu, na brodění se řekou, každý tričko (Vultures; 66’s was the best year for emigrants...), nálepky na dveřích, po stěnách... dokonce i to Šišlalovo šišlání pořád rozesmívá svojí nehjaností a praktickou, odevzdanou suverenitou... jak mám Kjsobota ráda a fandím jeho ultimátním nárokům, tak fakt vrtím hlavou, jak to s těma hercema zase dokázal vyhnat o laťku výš, že tohle nemá žádný typický nešvary českýho herectví, že jsou pořád v akci, přitom přirozený, nepřehrávají a reagujou na sebe naprosto načasovaně, přitom je evidentní, že jim postavy rozhodně nepsal na tělo, že psal živý postavy, a ty herci se do nich dokázali vtělit...), důsledná lapidárnost a věcnost, dokonce až opovržlivost (takový ten odevzdaný postoj, jakože všichni přece víme, co musí přijít, a nestojí to za řeč, za pohled, ale říct a udělat se to musí) kamery, střihu, všech postav je uhrančivá, přitom u každé to působí občerstvujícně jinak komicky (magoj – doktoj – Slavoj), a člověk ani nedejchá, aby mu něco nezaniklo v šumu, jak si podávají ty stručné výměny, za nimiž tak jako tak probíhá na slovech nezávislý, naprosto nevyhnutelně se posouvající děj... **** Málokdy lze zažít ten zdánlivý paradox, kdy z rozpoznatelně pevného režijního vedení a promyšleně naplněného záměru povstane dílo tak přirozené ve svém účinku... a nejen nejlepší kvality řeckých dramat dělají z téhle televizní české komedie výsostný unikát... ty sardonicko-idylické záběry na sklízející kombajny na poli, na malebnou setmělou náves... kdy můžete v třetím plánu uvažovat o tom, jak se asi musí nudit strojvůdce, který to pokaždé s takovou vervou napere do oběti neznalé místních poměrů a vydané mu napospas... jak jsou patrioti proti cizákům... nebo jestli Hnátek neodstřihne spíš děti od houpaček nebo televizní kabel... a přitom – jak ústrojně působí všední realita vesnice a vidláků, přestože ji zrovna představuje plastová dekapitovaná labuť na okresní silnici... Sláva! Ne! Sigmia Olomouc. *~ (03.09.2020)

One man show M. Krobota, který na sebe strhává veškerou pozornost a snímek si krade (téměř) pro sebe. Naštěstí je tu zdatný to přihrávač v podobě skialpinistického (řiťo)lezce Jiřiny (resp. O. Vetchého). Poslední zápas Pepíka Hnátka je snímek pro všechny ty z vás (nás), kteří se v životě (alespoň po nějaký ten čas) honili zas tím kulatým nesmyslem, přičemž to nemuselo být nutně zrovna na vrcholové úrovni. Naopak „čím níže, tím lépe“. A byť to není apriorně o fotbalu jako takovém, troufám si (zde) jednoznačně tvrdit, že každý, kdo v životě hrál za nějaký ten tým, si v tom nějakou tu svou „vlastní“ scénu, (kdy se bude potutelně uculovat a souhlasně přikyvovat), najde. A že je to přehnané? Ale hovno! Pánové (sportovci), přiznejme si upřímně, nic tak spolehlivě nenadzvedne jako zcela „nevinně“ vyhlížející konstatování vaší partnerky (při prohře), byť to (s náma) myslí dobře: „vždyť je to pouze sport“.... No nic, končim komentář. Jdu prcat! :-) p.s. všechny ty z vás, kteří ste seriálovou předlohou nepolíbeni a máte obavy, že se budete v postavách (ději) hůře orientovat ubezpečuji, že tomu tak není a tento prequel si i tak užijete. Za sebe už pouze dodám: zklamán jsem nebyl (na to jsem se (příliš) bavil), nicméně musím (si) přiznat jedno. Ve světle (nejen) zdejších recenzí jsem čekal více. Na jednu stranu tento pilot jako samostatný snímek rozhodně obstojí, na stranu druhou však nutno (si) přiznat, u nejednoho dílu seriálu jsem se bavil více. Zda-li to bude faktem, že (téměř) veškerou pozornost na sebe strhává (byť vynikající) duo Krobot-Vetchý a ostatní nedostávají tolik prostoru a jsou jimi tím pádem zastíněny (téměř vymazáni) nebo to bylo způsobeno mým přehnaným očekáváním, nedokážu momentálně posoudit. Možná to přijde až s časovým odstupem nebo při opakované (Tv Nova) projekci. Uvidíme. 70% p.p.s. Když jdete na snímek se dvěma kamarády (kovanými Slávisty) dostává snímek potom další (neplánovaný) rozměr a nemůžu rozhodně říct, že by mi to nebylo po chuti :-) Byť přiznávám, s (mírnou) pachutí v ústech při záverečném (titulkovém) zavádějícím dodatku a jejich (nadneseným) komentářem „tak aspoň jeden, co při derby zařval“..... Každý Sparťan (resp. "sešívaný") totiž moc dobře ví, jak 270-é pražské derby dopadlo.... :-) (10.04.2012)

„Už za ním prosím tě furt nedolejzej. Je to trapný. Fakt je to trapný.“ Občas sa stane, že podľa filmu vznikne seriál, ale raz za čas sa stane aj to, že podľa seriálu vznikne film. A to je prípad tohto projektu. Relatívne. V skutočnosti nejde o adaptáciu seriálu, ale o jeho prequel. Postava Miroslava Krobota v seriáli nebola a vo filme (odohrávajúcom sa pred ním) je, takže si môžete domyslieť, čo sa „medzi tým“ asi tak stalo (ale záverečný titulok vám to tak či tak potvrdí). Práve skvelý „morous“ Krobot je najvýraznejším plusom snímky. Poteší ale tiež zábavné dedinské prostredie, kilá vtipných hlášok („Těď buď zticha, měl jsi šanci a prosrals ji.“; „To neudělátě.“) a tony ešte vtipnejších dialógov („Ahoj.“ – „Di doprdele.“) a zvyšok kastingu. Ku koncu to začína slabnúť a scéna so semaformi mi pripadala síce pekne vypointovaná, ale zároveň neférová. Napriek tomu nemôžem ísť pod 80%. (04.04.2017)

Tak to ne, vážení. V noci jsem nemohl spát, jak mi pískalo v uších. Takové peklo jsem svým hodnocením způsobit nehodlal. Naprosto smířlivě proto píšu; mrzí mě, že se spolu s vámi nemohu radovat ze skvělého filmu. Ale nedá se svítit, holt na mě Přebor nějak zapůsobil, a i když je mi jasné, že v záplavě zdejších pochvalných ód nemám šanci si svůj odpad obhájit bez pohoršených úšklebků, nechce se mi srabácky dodatečně schovávat do davu. Pro sjezdaře libující si v disciplíně ´Sjíždění po černých ovcích´ původní komentář nemažu, pouze přesunuji do deníku na profilu. Stejně ale zůstanu tupounem, co se jen chce zviditelnit, že? Co naplat, veškeré ostatní stopy na ČSFD asi nehrají roli, když jde o všeobecně oblíbený film... Evidentně jsem ho viděl z naprosto jiného úhlu, než vy. Neslyšel jsem žádná kvanta hlášek, jen nálet sprostoty. Já vím, že to tak na vesnici chodí, sám na vesnici bydlím. Ale ani v reálu mi nepřijde nijak vtipná poetika fotbalových amatérů. Naopak je to smutné. A pakliže to tedy měla být sonda do smutné duše vesnického občana naší země, chyběla mi tam provázanost jednotlivých gagů a epizodek, která by tomu všemu dohromady vnukla pospolitost, jenž dělá film filmem. Včera jsem se nechal unést a napsal v afektu mnohé, co bych teď asi vynechal. Ale ač jsem si Okresní přebor promítal v hlavě celý dnešek, názor na něj změnit nemůžu. Pardon, užijte si vaše nadšení z Pepíka Hnátka, s rozumnými uživateli se těším nasepsanou u hodnocení dalších filmů. (30.03.2012)

Jedinečnej film. Nevtíravé rozšíření skvělého seriálu, které rozhodně obstálo. Udrželo si osobitou poetiku a baví dialogy, gagy, hláškama ("Chceš prcat?") i návratem staré známé party. Suverénní skloubení řemesla, herců a autorského otisku, které sice nemá příběh plně uzpůsoben dramaturgii celovečeráků, ale i tak z něj vypadne docela dost výživné hořkosladké radosti. (27.03.2012)