Vančura

Povídkové filmy moc nemusím, ale tento se mi velmi líbil. Snad jen s lehkou výjimkou v případě první povídky Monicelliho, která mi nepřišla moc vtipná a navíc jsem se u ní musel stále ptát, jestli to takto tehdy skutečně v Itálii chodilo, nebo zda je to výmysl scenáristy. Zákaz sňatků mezi zaměstnanci? Nepokryté sexuální obtěžování ze strany nadřízeného? Vyhazov na hodinu jako projev svévole všemocného nadřízeného? Ech, ani to vypointování mi nějak nesedlo, a hlavní mužská postava mi přišla herecky strašně toporná. To bych ale mohl napsat asi o všech mužích ve všech všech povídkách, snad s výjimkou výborného Peppina De Filippo v roli dr. Antonia v druhé povídce od Felliniho. Nejvíc se mi naopak líbila povídka poslední od Viscontiho, která je neuvěřitelně zábavná a završená skutečně nádherným závěrem. Zjev Sophie Loren v ní je navíc naprosto dechberoucí. Boccacciův Dekameron jsem nikdy nečetl, nemůžu proto posudit, kolik z něj se ve filmu objevilo, ale není to myslím nakonec tak důležité. Všechny povídky jsou nápadné výrazným akcentováním erotických a sociálních motivů, výskytem krásných žen a bezstarostnou italskou atmosférou, dokonale tak baví i bez znalosti Boccacciova klasického textu. A sledovat herectví slavného tria Anita Ekberg & Romy Schneider & Sophia Loren je zde velká radost a hlavní důvod, proč ten film i po letech stále stojí za vidění (výborná je i Marisa Solinas v první povídce Renzo a Luciana). Všechny povídky zaujmou i jako originální sondy ze své doby, která dnešního diváka zarazí především neuvěřitelnou zalidněností některých lokací - například scény z plovárny v první povídce jsou v tomto ohledu něco neuvěřitelného. Celkově bych každou z povídek hodnotil takto: Renzo a Luciana: 3 * - Pokušení doktora Antonia: 4 * - Práce: 4 * - Loterie: 5 * - čili čistý průměr za 4 *.

Film, který mi byl jednu dobu protivný tím, jak se o něm pořád někde psalo a skoro se před tím nedalo schovat. Přičemž všichni stále přežvykovali to samé - údajnou kontroverzi plynoucí z otevřených sexuálních scén, jimiž se má film vlamovat do hájemství pornografie, a do omrzení to zde řeší i většina zdejších komentářů. Osobně mi jsou podobné diskuse úplně ukradené a přijde mi uhozené řešit, zda LOVE je či není porno - jako by to na věci něco (z)měnilo; v kinech se každoročně objeví spousta skvělých filmů, které proplují distribucí téměř nepovšimnuty, a tady se věnuje taková pozornost filmu, který - v roce 2015 - staví na tom, že chce milostný vztah "ukázat se vším všudy", kristebože, jako by si to nikdo nedokázal domyslet, jako by i poslední tabu musela být zborcena, jako by nešlo natočit film, který se bez všech těch ejakulací a felací neobejde! Celý ten humbuk nějak nechápu, přijde mi to jako úplně umělá bouře ve sklenici vody - vydávat v kontextu současné přesexualizované filmové produkce nějaký film, který zašel ve svém naturalizmu trochu možná trochu dál než ostatní, za nějakou filmovou událost, nedejbože skandál.. pche! Když jsem si teď film pustil - po několika měsících od jeho premiéry, kdy se na něj už zase skoro zapomnělo, zjistil jsem, že podle mě za pozornost moc nestojí - i když odhlédnu od své rostoucí averze k filmům o tom, jak kluk potkal holku a zase ji ztratil - nějak jsem zde nenašel nějaký výrazný závan filmařské invence nebo důvod, proč by tenhle film stál za návštěvu kina. Viděl jsem lepší vztahová dramata i lepší artové filmy o lásce (namátkou mi z paměti tanou mé oblíbené filmy Snílci či Stvořeni pro lásku - zvlášť ti SNÍLCI podle mě strčí LOVE dost do kapsy). Film mi přišel neuvěřitelně nudný, postavy mi byly nesympatické, a celé jsem to dokoukal jen s největším sebezapřením. Osobně nemám problém se řadit k lidem, kteří tento film považují za vyumělkovaný, falešný a prázdný art vystavěný na efekt. Lidi v kině si u takového filmu musí podle mě připadat trapně (pokud předem nevědí, do čeho jdou), a osobně doufám, že se z filmů tohoto typu nestane nový trend - už jenom z jeho plakátu se mi vždy chtělo zvracet. P. S. Nechápu, proč zde mají všichni bobra. Pokud se tím chtěl režisér vymezit proti "umělosti" klasického "depilovaného" porna, dosáhl podle mě přesně opaku, jeho film na mě i kvůli tomu působí neobyčejně odtažitě od reálného života - lidé ve věku, v jakém jsou filmoví hrdinové LOVE, se podle mě tam dole v naprosté většině vyholují (nebo to aspoň nějak upravují). Vůbec mám tak nějak podezření, že pokud je něco pro sex v artových filmech typické, je to nadobyčejný výskyt bobrů, které ale jaksi neodpovídají vlastní zkušenosti z praxe, jestli rozumíte, ehm.

Velké emoce a velký filmový zážitek - hlavně ve 3D je to vážně pecka. Film navzdory předvídatelnému závěru neztrácí na napínavosti a celkově na mě zapůsobil jako výborné drama, kde se objeví celá řada skvělých herců. Z nich mě nejvíc zaujal herecký zjev Holliday Grainger, do které jsem se okamžitě zamiloval. (Já ji sice znal už z Popelky, ale tam hrála jen takovou hloupou pipinku a v tom filmu jsem měl oči jen pro Lily James). Nádherná baba a velká radost mít ji před očima na velkém plátně. Velmi se mi líbil i soundtrack a speciální efekty - toto je film, který si o velké plátno přímo říká a který si jde užít naplno jen v kině. Za mě spokojenost a 4 hvězdy. P. S. Na rozdíl od nedávno uvedeného podobného filmu V srdci moře, jehož postavy mi byly hodně nesympatické, nemám problém u tohoto filmu napsat, že ti chlapíci byli hrdinové a mám velký respekt k tomu, co dokázali - komu čest, tomu čest! Jejich úžasný a povzbudivý příběh si o zfilmování přímo říkal.

Na tenhle film jsem se hodně těšil, protože druhý nejnavštěvovanější film loňského roku v českých kinech si o parodii samozřejmě přímo říkal. Za sebe mám z toho nakonec dost rozporuplné dojmy - místy se mi z toho filmu chtělo zvracet, místy jsem myslel, že umřu smíchy, většinou ale spíš převažovala nuda (hlavně k závěru). Přijde mi škoda, že spousta fórů je prozrazena už v traileru, na druhou stranu si podle něj může člověk udělat představu, jestli mu humor tohoto filmu sedne. Určitě to totiž není film pro každého, lidi na novinářské projekci se z kina průběžně zvedali ve velkém (samozřejmě včetně Spáčilky, která se vytratila přesně po 50 minutách od začátku - schválně jsem se podíval na hodinky). Zkrátka je to film blbý až hrůza, ale kdo se chce prostě jen pobavit a sedne mu tenhle pokleslý druh vtipů, ten si to může užít. Návštěvnost v kinech asi nebude nic moc, ale až to bude ke stažení na netu, mohl by se z toho stát hit - věřím, že spousta lidí už se té chvíle nemůže dočkat.

Stejná sračka jako Jízda švárů, jen s navýšeným rozpočtem (jednička rozpočet $25 mio vs. dvojka $40 mio), tzn. je sice trochu znát, že se do toho po úspěchu jedničky nalilo víc prachů (čti: rozfláká se zde víc aut), ale jinak bych k tomu mohl napsat to samé co k jedničce: ten film je nevtipná přehlídka příšerných hereckých výkonů a nekončícího přívalu žánrových klišé - scénář je natolik odporná vykrádačka všeho možného, že v něm původního není snad vůbec nic. Když si k tomu člověk přičte děsivé herectví Ice Cuba, který momentálně aspiruje na jednoho z nejhorších herců co znám, hrozný soundtrack a naprosto idiotský a totálně předvídatelný děj, nemám za sebe problém napsat, že tenhle film je čistý odpad, před nímž by měl být každý varován. Skutečnost, že CinemArt záměrně nikde neuvádí, že Poldův švagr je sequel Jízdy švárů, je podle mě z jejich strany kalkul, aby na to dostali do kina i lidi, kteří jedničku neviděli nebo které by mohlo odradit její nízké hodnocení. Nuže, za mě jste byli varováni. Při ochodu z kina jsem zaslechl povzdech jednoho postaršího pána: "Já vždycky když vidím něco takovýho, je mi hrozně líto těch peněz, co to stálo". Měl svatou pravdu, ten moudrý chlapík!

Nápad zajímavý, ale ve výsledku mě to spíš neoslovilo. V momentě, kdy se film přehoupne do druhé části (která se na rozdíl od té první - noční - odehrává ve dne), mě to už tak nebavilo, a z výsledného rozuzlení jsem byl poměrně i rozčarovaný. Na mě to působí dojmem jakési scenáristické nemouhoucnosti, kdy je neschopnost vypointovat nějak smysluplně film zamaskována rádoby šokujícím vyústěním. Ani název mi k tomuto filmu moc nesedne, protože se Stockholmským syndromem to nemá v podstatě nic společného. Trávit po zhlédnutí čas hloubáním nad tím, co měl ten konec znamenat a co to je vlastně za film, je podle mě ztráta času. Viděl jsem lepší filmy, které si vystačily s minimem herců i prostředků (rozpočet Stockholmu byl 215 tisíc euro). P. S. Nechápu, proč jsou zde uvedeni 3 režiséři, když to natočil jen jeden (Rodrigo Sorogoyen del Amo, narozen v roce 1981 v Madridu).

Nechápu, proč se ve filmu - jehož dvě hlavní postavy jsou z Dánska, kde se odehrává i první polovina filmu - mluví anglicky (přitom po přesunu děje do Paříže francouzština samozřejmě pro dokreslení koloritu zazní). Dále nechápu, proč to CinemArt uvede do kin až 4. února, s tak neuvěřitelně dlouhou prodlevou od premiéy v USA - nota bene když je ten film dávno ke stažení na netu, takže každý, kdo ho chtěl vidět, ho už taky viděl. Za sebe si nakonec nemyslím, že by bylo zase tolik o co stát - herectví toho zrzka jsem nikdy na chuť nepřišel a koukat na něj skoro dvě hodiny se v mém případě rovnalo skoro utrpení. Díkybohu aspoň za tu Alicii Vikander, která je zde herecky naprosto excelentní a která se mi s každým dalším filmem líbí víc a víc. Její úchvatný zjev je pro mě hlavním důvodem, proč jsem chtěl tento film vidět, jinak bych si tu ospalou kostýmní nudu nechal klidně ujít (byť filmu nelze upřít výbornou výpravu, kameru a hudbu). Marná sláva, filmovým adaptacím knižních bestsellerů asi nikdy na chuť nepřijdu. Komunita tranďáků ten film ale bude dozajista milovat.

Nevtipná přehlídka úděsného herectví, vrcholně stupidního scénáře a nekončícího přívalu žánrových klišé - ten film je naprosto odporná vykrádačka všeho možného, že v něm původního není snad vůbec nic. Vařila se ve mně krev z pocitu, že jsem takový film viděl předtím nejmíň milionkrát. Tenhle film je zhovadilost, které by se každý soudný člověk měl obloukem vyhnout - horší ztráta času neexistuje.

Pěkný film, který se mi líbil, byť jsem se trochu zdráhal věřit, že by takové lamželezo ve svých 38 letech stále bydlelo u matky. Možné je ale nakonec všechno - když film dospěje ke svému očekávanému závěru, skoro jsem si navíc říkal, že mi tam ta dějová linka s matkou přišla skoro zbytečná, byť je zase fakt, že to film ozvláštňuje a hlavní postavě to dodává na psychologické zajímavosti. Zajímavé mi mimochodem přišlo, jak se Denis zdráhal jakýchkoli erotických kontaktů s thajskými štětulemi - mělo tím být řečeno, že je stále panic? (Druhým - psychoanalytickým - výkladem je možnost, že pro něj posilovna představovala sublimaci sexuality). Jinak si lze těžko vysvětlit, že by normální dospělý chlápek bez partnerky odolal možnosti si vrznout, nabízí-li se tak snadná příležitost. Vlastně jsem si v jednu chvíli i říkal, že jsem už viděl nějak podezřele moc filmů, v nichž si chlapík pozve k sobě na pokoj šlapku, aby jí následně emotivně navrhl, že by si radši jen povídal - jaké zvláštní filmové klišé, jen považte! Skoro jako by filmaři zanášeli ohrané příběhy ze současnosti pohádkovým motivem postavy, která se zachová jinak než její předchůdci - a tím zvítězí. (I když je podle mě otázka, zda lze za "vítězství" v tomto případě považovat to, když si někdo domů do západní Evropy přiveze o dvě hlavy menší nevzdělanou ženušku z třetího světa, která neumí slovo dánsky - ano ano, láska hory přenáší, já vím, ale stejně moc nevěřím, že by to takovému manželství mohlo klapat). Mimochodem přišlo mi škoda, že ten film v závěru neukáže, jak na novou Denisovu partnerku reagovala ta blonďatá fešanda z posilovny, o kterou se Denis v úvodu filmu neúspěšně pokoušel - mohlo být zajímavé ukázat, zda by nově o Denise projevila zájem, kdyby viděla, že si místo ní našel někoho jiného. Známe přece ženy...

Je až s podivem, že Nicole Kidman a Julia Roberts (oběma je mimochodem 48 let) se spolu poprvé herecky sešly až při natáčení tohoto filmu. Na druhou stranu mám chuť se ptát, kdo o to vůbec stál - och jistě, obě dotyčné jistě mají početné zástupy fanoušků (Nicole Kidman je 9. nejoblíbenější herečka na ČSFD a Julia Roberts 13.), ale nějak nevidím přidanou hodnotu v tom, že se spolu objevily v jednom filmu. Který na mě navíc působil neobyčejně lacině a televizně - toto je film, který absolutně nepotřebuje velké plátno a který mnohem více patří na televizní obrazovky (kam také jistě brzy zamíří, až se protočí v kinech). Osobně jsem navíc herectví Julie Roberts na chuť nikdy nepřišel a teď už se to sotva bude měnit - v tomto filmu je tak příšerně zestárlá, že bych ji osobně v tu ráno poslal do hereckého důchodu - na její místo čekají stovky mladších a talentovanějších hereček. Pro mě osobně byl hlavní hvězdou tohoto filmu výborný Chiwetel Ejiofor - shodou okolností vyšla novinářská projekce tohoto filmu na den po tom, co jsem se dočetl, že Spike Lee bojkotuje Oscary, protože nesouhlasí s tím, že jsou nominovaní jen bílí. Což mi pořád leží v hlavě, protože si myslím, že na tom hollywoodském rasismu něco bude - a když si člověk přečte zdejší komentáře k tomuto filmu, zjistí, že to není jen problém Ameriky. Považuji za skandální hodnotit herce podle barvy jejich pleti, kristepane! Jinak film samotný se mi velmi líbil, je to výborný a napínavý thriller s překvapivým dějem, který lze všem fandům žánru doporučit. Jinak původní stejnojmenné argentinské drama Tajemství jejich očí jsem neviděl a docela jsem na to dostal chuť.