Vančura

Výborné drama, které mělo být v kinech už dávno - světová finanční krize z r. 2008 (resp. americká hypoteční krize z r. 2007) si o filmovou reflexi vyloženě říkala. Pokud mohu soudit, film zvládá komplikované téma podávat vcelku srozumitelně (i když ty vysvětlující vsuvky s lidmi jako Anthony Bourdain nebo Selena Gomez bych si klidně odmyslel), a celkově na mě působí dojmem, že to je jedna z filmových událostí letošního roku. Jsou tam výborní herci, velké emoce i spousta velmi silných momentů - jsem si jistý, že spousta lidí bude tento film vynášet do nebes. Mně ale tak úplně nesedl, vadily mi například zcizující promluvy postav do kamery a různé podobné formální blbinky (jako dlouhé zaostřování na snímanou postavu apod.), jinému se to ale líbit jistě může. Ať už člověk je či není s tématem filmu obeznámený, film lze určitě doporučit všem. Je to podle mě dost zásadní výpověď o našem světě, kterou by asi mělo vidět co nejvíc lidí. Otevře ten film oči někomu na správném místě? Kéž by...

Zpočátku mi to přišlo tak divné, až jsem uvažoval, že se zvednu z kina. Když ale na scénu vstoupil můj velký oblíbenec Robert De Niro (jeho postava je zde však bohužel spíše jen do počtu, jak se později ukáže), rozhodl jsem se zůstat, a dobře jsem udělal - je to pěkný film, který stojí za vidění. A to především díky herecké přítomnosti Jennifer Lawrence, kterou jsem až dosud neznal a která je pro mě velmi příjemným objevem. Titulní postava v jejím podání je velká sympaťačka a člověk jí drží palce, i když závěr filmu je samozřejmě předvídatelný až hrůza. To už je úděl podobných životopisných fimů, a asi proto je nemám moc rád, protože neumí moc překvapit. V případě ženy, která byla předobrazem filmové hrdinky, se sice v mém případě o nějaké obeznámenosti mluvit nedá - v životě jsem samozřejmě o žádné vynálezkyni lepšího mopu neslyšel, na druhou stranu je logické, že musela uspět, jinak by o ní asi těžko někdo točil film (film Joy je volným ztvárněním života a vzestupu vynálezkyně a hvězdy home shoppingu Joy Mangano, která se v 90. letech stala novým typem televizní hvězdy a podnikatelskou magnátkou s řadou výrobků a vylepšováků pro domácnost včetně slavného samoždímacího „Zázračného mopu“, který dovedl matku samoživitelku z Long Islandu k vytvoření obchodního impéria). A tak když jsem si v kině uvědomil - protože zpočátku se ten film tvářil jako všechno možné - že Joy je jen další variací příběhu o americkém snu, jakých už člověk viděl spousty, přimělo mě to nakonec držet se s hodnocením jen na 3 hvězdách - a to i kvůli divnému úvodu, který mě dost otrávil, a podle mě zbytečně natažené stopáži, která by se dala jistě zkrátit. ZAJÍMAVOSTI: 1) David O. Russell považuje za filmového předchůdce tohoto filmu Scorseseho snímek Alice tu už nebydlí. 2) K vytvoření podobného dojmu jako u černobílých filmů použil kameraman monochromatickou paletu, která se s Joyinými ambicemi rozšiřovala. 3) Zajímavým okamžikem v ději filmu je vzestup teleshoppingu, který je předzvěstí našeho technicky orientovaného světa. 4) Režisér při natáčení spolupracoval se samotnou Joy Mangano, která je předobrazem filmové hrdinky. 5) Postava ředitele QVC Neila Walkera (Bradley Cooper) je smyšlená a složená z několika různých lidí v QVC, kteří s Joy pracovali. 6) Postava Joy ve filmu vystřídá 45 kostýmů, které pomáhají vyjádřit její přerod z mladé vstřícné dívky k tvrdé obchodnici a hlavě rodiny.

Pro mě osobně jednoznačně nejslabší Tarantino (a to jsem přitom už z jeho předchozího filmu Nespoutaný Django odcházel vyloženě roztrpčený). Záměrně mluvím o roztrpčenosti, protože jsem tohoto tvůrce měl v minulosti v oblibě, a tak se jeho posledními 2-3 filmy cítím v podstatě zklamaný (už Hanebný pancharti v sobě měli něco, co mě přimělo svůj dosavadní nekritický názor na Tarantina začít přehodnocovat). V Osmi hrozných sice místy probleskuje starý dobrý Tarantino, ale celkově to až zaráží okleštěnou výpravou a povětšinou slabými dialogy, které ani zdaleka nepřipomínají vybroušenost Tarantinových předchozích podobně ukecaných filmů - ačkoli z velkoryse rovrženého děje chápu, že dlouhá stopáž je zde ospravedlnitelná, přesto mi to nezabránilo v tom, abych mnoho dlouhých scén neprotrpěl znuděn na nejvyšší míru. Film klaustrofobním zasazením na jedno místo s několika málo postavami (z nichž v paměti utkví pouze Major Marquis Warren v tradičně excelentním hereckém ztvárnění Samuela L. Jacksona, který celou pozornost strhává na sebe; zbytek postav tone v zapomenutelné bezvýznamnosti - to platí bohužel i pro postavu Joea Gage v podání mého velkého oblíbence Michaela Madsena) působí spíše jako divadelní hra než hraný film, a celkově na mě ten film působil jako odlesk dřívější slávy většiny zainteresovaných tvůrců - a to jak režiséra a castu, tak třeba i Ennia Morriconeho (nějak nechápu, proč jsem musel už kolik měsíců před premiérou číst o jeho hudbě jako jednom z hlavním lákadel tohoto filmu, když v celém filmu skoro žádná jeho hudba nezazní). Čím víc se ten film blíží závěru, tím se můj dojem z něj vylepšoval, ale za sebe mám prostě dojem, že svůj tvůrčí vrchol už má Tarantino za sebou - a tento film se mu jen vzdáleně přibližuje a nebavil mě (mj. i kvůli až nečekaně slabému soundtracku, což je u filmu Tarantina, jehož soundtracky jsem vždy miloval, opět na pováženou).

Drsný.

Vtipný bizar, který baví i s odstupem let. Provedením je to však v podstatě amatérské video, jehož výpovědní hodnota je žalostně malá.

Nesnesitelná ptákovina, která nestojí za pozornost. Pro autora bych měl tip na další film: natočte dokument o řidičích autobusů, kteří denně vozí lidi od metra do IKEA a zpátky, to musí být taky super adepti na cvokhaus.

Och, připomenout si v tomto výborném náhledu na problém bezdomovectví nejznámějšího českého horolezce a shodou okolností i pražského ex-primátora mělo teda vážně něco do sebe! Díkybohu, že už ten člověk z politiky odešel (ne že by ovšem stávající osazenstvo pražského magistrátu bylo o moc lepší). V každém případě co dělat s bezdomovci je otázka vskutku zapeklitá, a osobně považuji za skandální a neuvěřitelné, jak je společnost celkově k tomuto fenoménu lhostejná. Sám recept na tento problém neznám, a tak mě trochu mrzí, že odpověď jsem nenašel ani v tomto filmu - podle všeho ji nezná ani autor, byť je zřejmé, že jít cestou represe mu vadí stejně tak jako mně - utahovat šrouby nejrůznějšími vyhláškami (jako je ten nechvalně proslulý zákaz pití alkoholu na nejrůznějších veřejných místech) a posílat na bezďáky policajty je jen vysoušení domu, do kterého teče střechou. Dostat ty lidi zpátky do "normální společnosti" se mi po zhlédnutí tohoto filmu jeví zase o něco víc jako nemožné, a tak jsem zvědavý, jak se to bude dál vyvíjet - zastaví se alespoň jejich počty, nebo jen dál porostou? A jak se s nimi většinová společnost bude dál sžívat? Kdo to ví, odpoví...

Nečekaně výborné cvičení 3. ročníku KDT FAMU - autorka si zvolila silný a aktuální námět a zpracovala ho zcela suverénně, skoro by se chtělo říct až příkladně. Smutno mi bylo při jeho sledování - hlavní hrdinka může věru sloužit jako odstrašující příklad. Pozitivní na tom ale je, že se domnívám, že se osobně plete - ve filmu predikuje, že tak jako ona skončí výhledově většina žen. Podle mě je to naprostý nesmysl, stačí se podívat na současnou "epidemii" gravidity všude kolem. Super dokument, který mohu všem zájemcům o toto téma doporučit.

O problematiku poliomyelitidy se už nějakou dobu zajímám, tento dokument mi ale o této nemoci bohužel nic nového ani zajímavého neřekl. Neoslovil mě obsah ani forma a velmi jsem se přemáhal, abych to vůbec dokoukal. Nemůžu si pomoct, ale podle mě by se tyhle ateliérový cvičení FAMU vůbec neměly dostávat ven mezi lidi (a už vůbec ne sem na ČSFD).

Neuvěřitelně nudný, zbytečný a sebestředný film, na němž zaujmou pouze občasné scény z letité repky z pořadu Na vlastní oči, který se tehdy vysílal teprve krátce - člověk hned musí setřít nostalgickou slzu z oka a povzdechnout si, na jaké hrůzy jsme to tenkrát koukali. Jak je vidět z tohoto filmu, někomu ty devadesátky nedají spát dodnes. Sorry, ale tenhle dokument se vážně nepovedl.