FritoleXx

Počáteční nadšení, kdy překvapí poměrně nevídaný přístup k válečnému žánru, střídá v závěrečných epizodách lehká únava z neustálého soustředění se na bitevní pole a strategické plánování. Nicméně větší polovinu jsem se dobře bavil, neboť seriál víc než bitvy sleduje hrdinovu osobní cestu armádou až na pozici velitele v "rozhodující" bitvě, a to i přes svůj nezájem stát se vojákem a nulovou lásku k vlasti. Celá podívaná, neobsahující příliš komediálních či emoce drásajících momentů, stojí na charakteru hlavního hrdiny, jeho sarkasmu a až geniální lehkosti, se kterou provází armádu bojištěm. Výsledek však doplácí na svou krátkost a pouhých 13 dílů působí jen jako předehra k něčemu většímu. Nedostatek času jde znát i na bídném vysvětelní příběhového pozadí světa a jednotlivých postav, přičemž se tvůrci například snaží vyvolat emoce umrtím jedinců, kteří se na obrazovce objevili dohromady kratší dobu, než která byla věnována jejich oplakávání. Škoda. Mělo to na víc.

Barakamon ani nelze příliš poutavě popsat. Je to 12 dílů všednosti na jednom obyčejném ostrově téměř odloučeném od civilizace. Náš tokijský hrdina Handa se zde ocitá poté, co mu jedna nemilá událost téměř zničí kariéru profesionálního kaligrafa a doufá, že zde najde klid na práci. A zatím co pln vzteku a zklamání marně hledá inspiraci, tak nalézá trochu důležitější životní hodnoty. A to je vše. Celý seriál prakticky jen sledujete, jak se Handa adaptuje na vesnický život, hraje si s místními dětmi a vytváří si vztah k hrstce zdejších obyvatel. Vše samozřejmě podáno odlehčeným způsobem s naprosto skvělým humorem, který se mi přesně trefil do vkusu. Pokud hledáte feel good slice of life komedii, tak jste našli super kousek. Speciálně pokud jste introvertní povahy. :)

Série krátkých skečů sledujících vždy příhody jednoho ze zamilovaných párů. Některé vyloženě rozesmějí, většina však jen lehce pobaví. Tvůrci ale jistě zaslouží pochvalu za to, že nikdy nesklouzávají k trapnosti. Zpočátku je sice orientace v přehnaném množství postav na tak krátkou stopáž poměrně náročná, nicméně velmi brzy jsem si zvykl a věřím, že si každý najde své oblíbence. U mě to rozhodně byla tsundere postava Ryouko, díky které jsem se vlastně na seriál začal vůbec koukat, neb jsem narazil na krátký úryvek jejího příběhu na facebooku. O to zklamanější jsem ve výsledku byl, neboť mi přišla poněkud upozadněná. I tak ale jde o solidní zábavu.

Romantické drama točící se okolo nájemného přítele a redaktorky, která ho využívá pro svou práci. Pro evropského diváka poměrně zajímavé téma, jelikož zde nejde o příliš známou věc, nicméně v Japonsku nic neobvyklého. Příjemný indie feeling a jednoduchost však kazí velká předvídatelnost vývoje tohoto placeného přátelství. Bohužel tak film nemá čím překvapit a stává se jen průměrnou podívanou bez výraznějších emocí.

Přijemnou animaci, sympatickou hrdinku s roztomilým králičím sidekickem, či zajímavý nádech čínské mytologie po pár desítkách minut střídá dětinská stylizace plná barevných zvířátek, svítících koláčků a dalších infantilních blbostí, kterým nepomáhají ani nudně stereotypní a otravné vedlejší postavy. A co opravdu vůbec nepomáhá, je stupidní písnička každých 10 minut filmu.

Příběhově je to sice poměrně šablonovitá popcornovka s předvídatelnými zvraty, která ničím nepřekvapí, nicméně stále je díky povedené akci a lehkému humoru na zábanvé úrovni. Celé to však táhne nahoru vizuální stránka, připomínající třeba Firefly nebo Blomkampuv styl, která za pouhých 21 mega s přehledem válcuje Hollywood tak, až se tomu budgetu ani nechce věřit.

Další krásný příběh Violet Evergarden, který působí ještě o chloupek lépe díky ucelenějšímu filmovému zpracování. I přes poměrně jednoduchou zápletku dokáže dojmout a zároveň zahřát u srdce tak, jak jsme u Violet zvyklí. Krásná hudba a animace je pak samozřejmostí. Pro fanoušky seriálu naprostá nutnost vidět.

Nějak nerozumím tomu, proč během tak krátké doby vznikly čtyři různé verze stejného námětu a to hned ve čtyřech různých zemích. Srovnávat však můžu jen s tou francouzskou a ve zkratce lze říct, že to jsou nebe a dudy. Zatím co Rocherova verze je jen jalová snaha o umění, ta korejská je skvěle odsýpající survival drama okořeněné špetkou akce i humoru. Jediná vada je ta, že Shin-hye Park není před kamerou déle. :)

Naprosto bravurně zvládnuté vyprávění s přehlednými časovými změnami, u nichž se člověk necítí jako pitomec, protože by nestíhal pobírat tvůrčí záměr. Hlavní herecká dvojice svými výkony pak drží diváky v neustálém napětí a celkově jde o jasnou 5* záležitost. Jenže pak příjdou titulky a prostě... proč. Ach jo.

Poslední vystoupení dua Boom Boom Satellites, respektive Masayuki Nakana, je zároveň krásným rozloučením s Michiyuki Kawashimou. Díky velkému žánrovému rozptylu, který během 26 let své existence měli, koncert plynule přechází z energického začátku až do pomalejšího a smutnějšího závěru, kde pokud člověka nedostanou do kolen záběry na minulost téhle dvojice za doprovodu skladby Narcosis, tak se o to jistě postará brečící Nakano při děkování fanouškům. Odpočívej v pokoji Michiyuki a díky za všechnu tu skvělou hudbu!