FritoleXx

Zajímavý námět a chytře vrstvený děj, což zaručí, že to chcete dokoukat a zjistit, co se to tam sakra děje, nicméně podání je velmi chaotické a zbytečně moc se věnuje sci-fi/akční stránce na úkor té romantické. Mohlo by to slušně fungovat ve formě videohry, nicméně ve filmovém podání to dle mě odvádí pozornost od samotných postav a v podstatě mi bylo úplně jedno, co se s nimi stane. Připomnělo mi to starší Nerawareta gakuen, kde slibnou "slice of life" linku také kazí přemíra sci-fi.

Pokud do toho půjdete s tím, že máte chuť na nějakou japonskou romantiku, tak zastavte a poohlédněte se jinde. Honey je pitomoučký rodinný film pro mladší teenagery po vzoru Disney channelu. Tudíž naivní příběh ze školního prostředí, trapné přehrávání, spousta moralizování a celkově jde prostě o infantilní filmařinu s pachutí televizní produkce. Jste-li třinactiletá holka, tak enjoy, jinak se tomu vyhněte.

Poměrně milá romantická komedie se zábavným námětem, které však chybí zajímavější scénář. Ni Ni je naprosto úžasná a v podstatě celý film stojí na ní samotné, což vůbec nevadí, protože se jí výborně daří hrát jak vtipné situace, tak i ty vážnější, čímž se ale dostáváme k hlavnímu problému. Jak jsem řekl, scénáři chybí trocha originality a zatím co komediální části skvěle baví, tak ty vážnější sklouzávají k žánrovému stereotypu, což dle očekávání nudně završí i samotný závěr. Klidně bych styreotypy filmu odpustil, nicméně to by museli tvůrci té vtipnosti ještě řádně přidat aby to vyvažovala. Každopádně i tak příjemný snímek který zabaví, i když na něj za pár dní stejně zapomenete.

Ač se to snaží útočit na emoce, tak mě to nijak zvlášť nedostalo, přitom u podobných filmů běžně brečím jak malý. S čínskými filmy mám problém, že mívají často až nepříjemně vyumělkovaný styl, což je právě případ i tohoto kousku. Možná to pro někoho vypadá děsně hezky na kameru, ale ubírá to na nějaké lidskosti a uvěřitelnosti a co víc, zavání to až amatérsky televizní tvorbou pro ženy ve středním věku. Jednoduše kdyby to natočili Korejci, tak to určitě dopadne líp, což mi teda připomíná, že jsem podobný námět u nich už někdy viděl. Vyloženě nuda to však není a koukat se na to dá, nicméně za tu pitomou taneční scénu v jídelně bych nejradši ještě hvězdu shodil.

Minimalistický, melancholický a především velmi milý snímek s jednoduchým, ovšem o to zajímavějším, scénářem. Na korejské drama má až nevídaný nádech amerických indie filmů, což je rozhodně vítaná změna. Herecky výborné, hudebně dokonalé a svou jemně zpracovanou kritikou společnosti zahřeje u srdce, a to i přes smutnější podání. Tenhle typ filmů opravdu můžu.

Dle očekávání jde o silně šablonovitou romantickou komedii, která v prvním momentě zaujme možná tak nevídaně otevřenými sexuálními vtípky, nicméně i přes to je to ve výsledku velmi zábavný kousek a ani chvíli jsem se nenudil. A Ah-joong Kim je tu neskutečně roztomilá. Dlouho jsem se u romantického filmu takhle nebavil, moc milé překvapení.

Jsem velmi mile překvapen množstvím negativnějších informací, které YG nechali holky říct na kameru, ač mám stále pocit, že za kamerou někdo stál se zdviženým ukazováčkem a slovy ,,Brzdi, tohle už neříkej.“ Že je k-pop otročina a YG není zrovna nejlepší zaměstnavatel je totiž známý fakt a Light Up the Sky není pouhým nahlédnutím do života nejpopulárnější dívčí skupiny na světě, ale i do k-pop světa jako takového. Na jednu stranu koukáte, jak jsou holky šťastné, že ty roky neskutečné dřiny přinesly své ovoce a přímo z nich cítíte tu radost z tance, zpěvu, slávy a peněz, na stranu druhou však celý dokument působí neskutečně depresivně vzhledem k tomu, jak vlastně nemají žádný osobní život, neustále jim je někdo za zadkem a setkání s rodinou je sváteční příležitost. Jakožto fanoušek bych si přál, aby Blackpink pokračovaly co nejdéle, lidsky jim však přeju, aby našly v životě něco lepšího.

Příjemně potrhlá road-movie komedie plná pozitivity a talentovaných herců, u níž si odpočine nejspíš celá rodina a nemusí vstřebávat nějaké přehnané drama. Jediné, co zamrzí, je zoufale malý prostor pro Jessicu Albu a Joshe Lucase, pro které by nebyla na škodu půl hodinka stopáže navíc, neboť jejich postavy válí ze všech nejvíce.

Zoey Deutch: The Movie, aneb 90 minut jejího neskutečně naskilleného herectví. A ten film taky ujde.

Americký zapadákov, faleš, šikana, homofobie a společenská sebevražda následkem přirozenosti. Silné téma, které sice bylo zfilmováno již na sto způsobů, nicméně je stále potřeba ho opakovat vzhledem k tomu, že se společnost příliš nezměnila. Bohužel film jako takový, krom očekáváné závěrečné pointy a Liany Liberato s Adelaide Clemens v dobových kostýmech, nemá moc čím zaujmout a po filmařské stránce se topí v průměru.