FritoleXx

Neoriginální a svým zasazením mezi pitomé puberťačky místy i dost protivné. Stále ale film, který člověka donutí přemýšlet a určitě na něj nezapomene.

,,Popřejte novomanželům“ - ,,Abysme chcípli.“ A tak se stalo.

Vrchol filmového, respektive seriálového, cyberpunku. Po vizuální stránce vážně až neuvěřitelná paráda. V Netflixu zdá se nevědí, co penězma. Tvůrci ale dokáží překvapit i po příběhové stránce a z obyčejné kriminálky se v pouhých 10 dílech stává rozsáhlá pavučina zvratů, což je na jednu stranu velmi poutavé a diváka drží neustále v napětí, ale na stranu druhou může být během těch devíti hodin dost náročné pochytit všechny detaily a nedostat se do situace, ve které nechápete kde se vzalo tohle a jak se stalo tamto. Nebo něco tvůrci nedomysleli? Největší pochvalu jistě zaslouží velká dospělost a na americký seriál i nevídaná nekorektnost. Akčním scénám, které jsou plné krve, useknutých končetin a dokonce vytrhaného masa z těla pak nejvíc škodí typicky nezvládnuté souboje, jenž se neobejdou bez četných střihů, ač jsou stále na vyšší úrovni než je zvykem. Největším zklamáním a důvodem, proč nedávám plný počet jsou poslední dva díly, které působí jako nastavovaná kaše a závěr tak promarnil šanci na nějakou přijatelnou gradaci a výsledný dojem, který diváka rozloží. Stejně ale silnější 4 hvězdy a druhá série má krásně nakročeno k tomu, být něčím lehce jiným. Těším se. Jo a Martha Higareda je prostě dokonalá.

Typický americký western. Zápletka se nepřekvapivě točí okolo zlého boháče, který "vykupuje" pozemky od prostých farmářů až nakonec jednomu týpkovi dojde trpělivost a rozhodne se věci řešit... westernovým stylem. Velmi předvídatelné a neoriginální, ale diváci westernů si asi zvykli už. Největší problém ovšem je, že film není zajímavý v jediném aspektu. Samozřejmostí je i co největší přiblížení americkým vidlákům formou vynuceného vyzdvižení farmaření, aby se pak redneckové mohli poplácat po zádech, že na nich stojí Amerika. No a nakonec Kiefer Sutherlands, který vypadá jak strejda štamgast a absolutně se na svou roli nehodí, protože z něj jde nulový respekt. Ač uznávám, že barová přestřelka byla fajn. Ve výsledku se na to kouká dobře, ale nic navíc tvůrci nenabídnou.

Jaká je kniha jsem slyšel vesměs převyprávěno, respektive srovnání s filmem, jaký je a jaký není. Znělo mi to prostě jako typicky americký, zidealizovaný román pro ženy, takže se nabízí otázka, kde je vlastně chyba. Nebudu knihu ale soudit, číst také ne a jednoduše řeknu, že film je všechno, co nejspíš očekáváte. Tvůrci si nevědí rady se survival žánrem stejně jako si nevědí rady s romantikou. Výsledek pak je polovičatá slátanina, která v člověku vyvolá jedinou emoci - smích. Člověk by nevěřil, co všechno dokáží v Hollywoodu ještě zrecyklovat. Vždyť je to rok 2017, tak proč?! Předvídatelnost, samoučelná sex scéna, flashbacky (Ty jsou vůbec nejvtipnější. Idris Elba chytá flashbacky událostí, ktere se staly doslova před minutou), kecy o Bohu, nějaká ta rakovinka, zakázaná láska, neustále opakující se "nebezpečné" momenty, klišé romantické scény a neuvěřitelně neoriginální a dementní závěr a nakonec nechybí ani ta americká vlajka. Prostě vše, co se vám vybaví pod slovem Odpad. Aspoň že na ty hory se kouká docela dobře.

Docela obyčejné "feel good" rodinné drama s lehkými fantasy prvky. Ničím nepřekvapí, kvalitou je to spíše televizní, hlavní hrdina je místy dost nesympatický a špatně vybraný, což trochu zachraňuje Camilla Luddington, ale ruku na srdce - hezká tvářička z ní nedělá talentovanou herečku. Pobíhat v mocap obleku jí šlo mnohem lépe. Ve výsledku se na to ale nekouká vůbec špatně a závěrečné titulky člověka přesvědčí, že filmy jako tenhle nevznikají pro pouhé pobavení, ale mají možná trochu vyšší smysl.

Lady Bloodfight je přesně to, co byste očekávali. Stupidní výplachovka plná klišé, s mizernými hereckými výkony a trapně americky natočenými souboji s neskutečným množstvím střihů. Ale klidně se přiznám, že jsem se ani chvíli nenudil. Když k tomu přistupuje člověk tak, jaký film od pohledu je, tak dostane přes hodinu a půl záběrů na hezké holky, které se mydlí do krve (Někdy ta brutalita působí až samoúčelně, což se dá také očekávat). Především na Amy Johnston se hezky dívá a její mentorka Muriel Hofmann má tak neskutečně příjemný hlas na poslech, že by vás mezi tou nekonečnou akcí dokázala i uspat. Ve výsledku mnohem lepší akční podívaná než tisíckrát koukat na další policejní thriller nebo jak Neesonovi opět unesli dceru.

Nečetl jsem předlohu. Chyba nebo výhoda? Těžko říct. I Kill Giants není žádným epickým fantasy dobrodružstvím jak by se třeba i dle coveru mohlo zdát. Je to pomalé, "těžké" drama s lehkým nádechem fantasy, které sází na indie feeling a emoce. Pravděpodobně se to bude více líbit lidem, kteří rádi filmy o šikaně či psychických problémech než milovníkům fantasy. Je jen na vás, jak k filmu budete přistupovat. V závěru musím pochválit i trojku Madison Wolfe, Imogen Poots a Zoe Saldana. Všechny to zvládají skvěle a takhle sympatické obsazení se často nevidí.

,,Stefí, packu“ - ,,Haf“. Když si rozkliknete profil No Game, No Life, vidíte cover hýříci barvami v čele s růžovou, pak mrknete do galerie a všechno je stále tak nablýskané a růžovoučké, že si říkáte ,,Tohle asi nebude nic pro mě.“ Jop, taky jsem si to říkal, ale ten název mi stejně ze zvědavosti nedal a musím říct.... Takhle jsem se nebavil u anime už nějakou dobu. Jak moc zábavné je sledovat šachovou partii? Nebo kámen, nůžky, papír? Nebo dokonce obyčejný hod mincí? Tvůrci berou jakoukoliv známou deskovou, karetní nebo klidně video hru a udělají z ni neskutečně zábavnou podívanou. Vše je samozřejmě protkané notnou dávkou fantasy a nakonec každou hru detailně rozeberou a ukáží vám, jak Sora a Shiro došli k vítězství, což je někdy tak zatraceně promyšlené, až člověk nevěří svým očím. Nejsou to samozřejmě jen hry, které baví, ale v první řadě je to humor. Ten je typicky plný sexuálních narážek, ale to vůbec nejzábavnější je gradace vážných momentů. Seriál se dokáže třeba 10 minut tvářit jako ta nejvážnější věc na světě a ve zlomku sekundy vše pošlou do kytek tou nejméně hodící se hláškou, která diváka jednoduše dostane. No Game, No Life je Japonsko po všech směrech, především humorem, na který je potřeba si zvyknout. Pokud vám nedělá problém, tak směle do toho.

Na filmu je zřejmé, že není pouhou Anihilací, ale také Autoritou a možná i Adaptací? Zatímco Anihilace je jedna z mých oblíbených knih, tak Autorita mě neskutečně nudila a neměl jsem sílu pokračovat. Film dozajista není podle knihy, ale je pouze inspirovaný knihou, protože děj je, až na nějaké základy, podstatně jiný. Číselné ohodnocení je za film jako takový, rád beru filmy samostatně pokud mají předlohu, ale v komentáři se prostě nevyvaruju srovnání. Zcela upřímně jsem byl první polovinu filmu docela znuděný a říkal jsem si, že to docela podělali. Ta krásně tajemná atmosféra podpořená nebezpečím, které vlastně ani "neexistuje" je tu docela zabitá. Na naše hrdinky útočí zvířata, což je děsná nuda, postava psycholožky tu moc nedává smysl, také spíše nudí a věž, deníky? Kde to je? Druhá polovina ovšem všechno zachraňuje a ono napětí se konečně dostavuje spolu s velkým překvapením a film to táhne výrazně nahoru. Vizuál by možná potřeboval trochu víc péče nebo víc peněz, to je fakt, ale přesto se na to hezky kouká a vyzařuje z toho originalita, což se nedá říct o hudebním doprovodu, kde dokola hraje otravné brnkání na kytaru. Garland šel vlastní cestou, těžko říct, jestli si pomohl nebo uškodil. Slabší 4 hvězdy.