FritoleXx

Zpočátku se tvůrcům daří budovat vcelku zajímavou mysteriozní atmosféru s nádechem thrilleru a celkový dobrý pocit podtrhuje i pěkná hudba s celkem zvládnutou kamerou, ovšem zatím co jsem očekával pořádnou gradaci a nějaký thought-provoking závěr ohledně duchovna, tak se vše zvrhne v docela generickou kravinu, která se sice snaží předat nějaké to duchovní poselství, ovšem dosti neumětelským způsobem bez špetky originality. Navíc si nemohu odpustit poznámku vůči herectví Hery Hilmar. Takovou hereckou tragédii jsem už dlouho neviděl a celý film jde ještě o kus níž pokaždé, když je před kamerou.

Teen komedie, která mohla vzniknout opravdu jen v osmdesátkách a je té době velmi poplatná. V podstatě nemá ani žádný příběh, je to jen série vtipných scének o tom, jak se parta kluků snaží dostat na dívčí koleje, dělání naschválů učitelům a především očumování velmi obdařených slečen. Tedy hlavně očumování Betsy Russell, která nemá chybu. Humor je dle očekávání většinu času stupidní a vyloženě nerozesměje, ač se to sleduje dobře, nicméně ve spojení s občas dost bídným herectvím je to takový cringe, že jsem se postupem času bavil víc a víc.

Na tomhle csfd profilu jde krásně vidět, jak se na určité pořady zapomíná a přes to, že běží již desátým rokem a blíží se 500. dílu, tak drtivá většina zde hodnotila verzi v původní sestavě s Grygarem, Dobrovským, Poláčkem a dalšími výraznimi tvářemi starých Gamesů. Bohužel někdy v letech 2018-19 se redakce obměnila a zatím co starým dílům jsem tu kdysi dal jasných 5*, neboť to tehdá byl asi nejzábavnější podcast o hrách na českém internetu a velmi rád jsem si jej pouštěl jako kulisu na pozadí při učení, práci nebo hraní, novým dílům bych nejraději vrazil odpad. Ten sešup kvality a zábavnosti s novou redakcí je neskutečný a v podstatě jde dnes o "uplně jiný" podcast. Lepší tedy ponechat bez číselného hodnocení.

Jsem rád, že Čína dokáže zdatně konkurovat americké produkci co se 3D animace týče, neboť nějaký ten svěží vítr je občas potřeba. White Snake je sice poměrně obyčejná čínská legenda (a že jich ke zfilmování jistě mají mnoho!), nicméně i přes svou jednoduchost a předvídatelnost se na to stále dobře dívá, což podporuje i krásný audiovizuál včetně pěkných písniček. Slabším čtyřem hvězdám by dle mého vkusu ale pomohlo, kdyby se vztahu ústřední dvojice věnovala větší pozornost na úkor akčních scén. A teď zpětně si i uvědomuji, že jsem před pár lety viděl také hranou verzi, která se mi zdá se líbila, ač si ji už vůbec nepamatuji. :)

Mé vůbec první shoujo-ai a nejspíš jsem si vybral moc dobře. Yagate kimi ni naru není příliš romantickou, dramatickou a už vůbec ne komediální záležitostí. Nemá ani žádný výrazný příběh a celé je to jen taková pohodová, lehce melancholická slice of life podívaná na dvojici (trojici) hrdinek, které hledají samy sebe. Dokonce ani onen lesbický vztah nemá žádnou gradaci a co se mi líbilo nejvíce je fakt, že tvůrci otázku „Co na to společnost?“ řeší jen velmi okrajově a vše se bere jako samozřejmost. Výtku mám možná jen k nedostatečné pozornosti pro postavu Sayaky, která mi byla sympatická nejvíce, nicméně to je jen maličkost. Na podobně klidné plynutí života bych koukal klidně častěji a jsem si jistý, že díky dílům jako tohle je na světě o trošku lépe.

Shodou náhod jsem v době začátku s tímhle seriálem rozehrál i hru Eternal Sonata, která pojednává o životě Frédérica Chopina a tak ve mě tvůrci posílili zájem o jeho hudbu, za což jim v první řadě děkuji. Právě Chopinova hudba se v Your Lie in April vyskytuje poměrně často, minimálně tedy v první polovině. Arimuv příběh totiž působí, jako kdyby v polovině vyměnili scénáristu a rozhodli se kompletně změnit žánr. Zatím co v první části jde o hudební dramedy, kde se hrdina snaží vyrovnat s PTSD i za pomocí své nové kamarádky, v části druhé jde hudba stranou a vše se překlopí do romantického dojáčku. A zde je právě kámen úrazu. Hudební část neustále přerušují rádoby emotivní žvásty, tudíž vás tvůrci nechají užít si krásnou hudbu bez přerušení jen minimálně, a co víc, jednomu vystoupení je věnována třeba celá epizoda v celku, což působí, že se seriál neposouvá k věci. Když pak příjde řada na opravdové problémy hrdinů, zbývá sotva polovina dílů a tvůrci všechno chrlí šíleným tempem. Nemůžu však říct, že by mě to nebavilo nebo že bych u několika scén nezaslzel i já, nicméně kdyby se Arimovi a Kao věnovalo více času i mimo pódium a scény s hudbou spojené, tak si troufám tvrdit, že půjde o 5* záležitost. Takhle jen slabší 4.

Historicky nejspíš nepřesné, což nějak ani nemám v plánu hlouběji zkoumat, nicméně filmově krásná podívaná, která tak nějak pomalu plyne a ač se zde vesměs nic neděje, Mijazaki mě i tak připoutal na dvě hodiny k televizní obrazovce. Na špičkovou Ghibli animaci jsme si všichni zvykli, stejně jako na úžasný hudební doprovod, nicméně Zvedá se vítr je zajímavý především svou jinakostí. Většina Ghibli filmů je sice mířena na dospělé diváky, ale vždy se snaží zalíbit i těm menším a hledat divácký kompromis. Zde se však tak úplně neděje a jde o patrně nejdospělejší dílo studia. A to není vůbec špatně. O to větší dojem na mě nejspíš film udělal proto, že jsem nedávno zkoukl i Hrob světlušek a přečetl knihu Moře a jed. Pohled na válku z japonské strany má jistě něco do sebe.

Hodně divná, skoro až artová, záležitost, která však selhává na druhé polovině, kdy excelentní Pattinson odchází ze scény a Mia Wasikowska jej nedokáže nahradit. Z poměrně cringe komedie se tak stává už jen nudné drama s občasnou snahou pobavit, což se příliš nedaří. Ocenit však musím velmi krásnou kameru, která dokonale maskuje nízký budget.

Dvě hodiny dlouhý pohled na život čtyř sester a jejich každodenní soužití. Čas zde plyne pomalu a holky zažívají zcela běžné věci, ať už jsou pro ně příjemné či nikoliv. Pokud máte rádi japonsky minimalistické vyprávění, tak to budete stejně jako já sledovat s úsměvem na tváři.

Je to koukám necelé čtyři roky, co jsem viděl původní snímek z roku 1995. Nejsem toho názoru, že by nutně potřeboval grafický update, jelikož i originál je dodnes stále špičková animace, nicméně jsem pár dní zpátky rozečetl mangu a tak nějak jsem si vzpomněl, že bych mohl dohnat i verzi 2.0. Přepracované scény působí úchvatně, ovšem nic moc dalšího se nekoná. Ale jelikož jsem se k originálu nevyjadřoval, tak to udělám zde. Ghost in the Shell je naprostá chuťovka po všech stránkách. Dokonalý vizuál, nezapomenutelný hudební doprovod, úžasně temná atmosféra, bravůrně zvládnuté akční scény a "thought-provoking" příběh. Perla filmového sci-fi, kterou směle zařadím k velikánům jako 2001: Vesmírná odysea. Nadčasové dílo.