FritoleXx

Poslední vystoupení dua Boom Boom Satellites, respektive Masayuki Nakana, je zároveň krásným rozloučením s Michiyuki Kawashimou. Díky velkému žánrovému rozptylu, který během 26 let své existence měli, koncert plynule přechází z energického začátku až do pomalejšího a smutnějšího závěru, kde pokud člověka nedostanou do kolen záběry na minulost téhle dvojice za doprovodu skladby Narcosis, tak se o to jistě postará brečící Nakano při děkování fanouškům. Odpočívej v pokoji Michiyuki a díky za všechnu tu skvělou hudbu!

Trochu nedotažené anime ve všech směrech. Přesto, že v první řadě seriál sleduje závody vodních skútrů, tak je paradoxně nejzábavnější v částech, kde se nezávodí. Nicméně ani tam to není velká sláva a v ničem tvůrci nejdou příliš do hloubky. Odlehčené části postrádají humor, vývoj vztahu hrdinek špatně graduje a vedlejší postavy jsou spíše do počtu, aby se krom závodění něco dělo. No a ony závody pak mimo závěrečnou epizodu spíše nudí, jsou bez nápadu a pořádné akce. Jakkoliv to není vyloženě utrpení sledovat, tak mi pouhých 12 dílů trvalo přes půl roku. Koncept hodící se spíš pro videohru, která snad dopadla líp.

Pohodové drama o životě studentů v jednom výzkumném ústavu, respektive tuňákové farmě. Divák se něco málo přiučí, nicméně aby to nebyla taková nuda, jelikož ryby a věci okolo jsou vážně to hlavní, tak to celé oživuje ztřešťená Fuka Koshiba, starající se o zábavu. Je to jedno velké klišé, ač z netradičního prostředí, ale ve výsledku to nijak zvlášť nevadí a sleduje se to příjemně. Podobných feel good rodinných filmů je však mraky a tenhle ničím nevyčnívá.

Příjemné romantické drama s jednoduchým sci-fi/fantasy nápadem, který si snad ani nezaslouží být uveden v žánrech. Nicméně i přes poutavý námět působí film poněkud amatérsky nejen co se výkonu herců týče, ale především pokud jde o samotnou režii, včetně televizně působící kamery. Osobně jsem přesvědčen, že tenhle snímek by mohl dopadnout na výbornou, pokud by se dostal do rukou korejským filmařům, jelikož ti pro podobnou tématiku mají přece jen více citu.

Případní diváci by si měli ujasnit, na co chtějí koukat. Detention totiž v žádném případě není horor a své lehké hororové prvky využívá pouze jako metaforu k politické tématice. Přiznám se, že dokud mi film nezačal dávat smysl, tak jsem se trochu nudil, čemuž dopomohly právě ony zmíněné hororové scény, které možná dobře fungují v herní předloze, nicméně film spíš baví po dramatické stránce o nešťastné lásce v nepříznivé politické situaci. Filmy jako tenhle jednoduše potřebují vznikat a o to zajímavější jsou pro Evropany, kteří s historií na Tchaj-wanu jen tak do styku nepřijdou.

Scénář poměrně chytře zamotaný, nicméně neumětelská režie z toho dělá neskutečně zdlouhavou nudu i přes krátkou stopáž. Nepomáhá tomu ani bídná práce s kamerou a zbytečně uspěchaný a neuspokojující konec. Ve výsledku jen další zbytečný thriller televizních kvalit, jehož největší předností je pouze krásná Gyu-ri Nam. Víc důvodů to vidět není.

Největší problém hrané Kiki je existence mistrovského kousku od Mijazakiho z roku 1989, který je prostě ve všem lepší. To však neznamená, že je hraná verze špatná a v podstatě jí mohu vytknout akorát bídné CGI, které jistě chtělo větší rozpočet. Modrá čísla si však rozhodně nezaslouží, protože jde stále o skvělou rodinnou pohádku nevídaných kvalit. V naší "pohádkové" zemi nebyl nikdo schopný natočit nic lepšího už spoustu let, tudíž kousky jako tenhle vyloženě potěší a připomene, že tenhle žánr ještě ve světě funguje a neumírá v naší kotlině.

Spletenec osudů té nejpodivnější sebranky mezi studenty jedné školy. Místy nepřekvapivě japonsky bizarní, většinu času však brutálně depresivní a často zavánějící až creepy atmosférou. Celý zážitek pak perfektně umocňuje zajímavý "retro" způsob kamery i režie. Film to jistě není pro každého, neb s hrdiny se lze jen těžko ztotožnit, nicméně věřím, že jpn pozitivní jedince ohromí. Fumi Nikaidó je zde mimochodem naprosto excelentní.

Fajn romantická komedie s velmi předvídatelným a jednoduchým dějem, takže to člověka nijak nedojme a na druhou stranu bohužel ani příliš nepobaví. Humor sice není vyloženě trapný, občas jsem se usmál, ale přímo mě nerozesmála snad žádná scéna. Sleduje se to však dobře, neb je to celé tak hezky rozjuchané a milé, že to snad nemůže nikoho urazit. Třetí hvězdu dávám vyloženě za Vivian Sung, ze které jsem byl unešený už v mém oblíbeném Café. Waiting. Love a tohle dílo je jen další její výborný herecký koncert. Čistě kvůli ní to stojí za to.

Na první pohled jen další romantické drama, kde jeden z dvojice trpí nevyléčitelnou nemocí a divákovi tak dává tušit, že z příjemného feel good filmu se postupem začne stávat poněkud ponurejší příběh. Nicméně tvůrci přichází s jednoduchým, ale o to úžasnějším nápadem, který film posouvá na úplně jinou úroveň. Při pohledu na csfd profil mě však mrzí, že tady má tolik lidí potřebu psát spoilery do komentářů. Tohle je jeden z těch filmů, který má na člověka ten správný efekt jen v případě, že o něm neví vůbec nic a jsem rád, že jsem ho tak i měl možnost vidět.