FritoleXx

Dílo zajímavé spíše svým zasazením a také určitou námětovou odvahou a důležitostí s tím spojenou, neboť queer podmínky v Keni nejsou zrovna přívětivé. Nicméně po filmové stránce je to čistý průměr s šablonovitým scénářem, který ničím příliš nezaujme. Navíc představitelka Ziki nemá příliš přesvědčivý herecký projev, což trochu ubírá na uvěřitelnosti a sympatiích.

Jedno z těch zvláštních a laciných sci-fi, kterých v druhé polovině minulého století vznikalo mraky. Tenhle je zajímavý pouze jménem John Carpenter, nicméně ani to nepomáhá snímek vytáhnout z nudného dna. Temná hvězda postrádá cokoliv, co by člověka mohlo i těch krátkých 83 minut zabavit. Humoru zde příliš nenajdete, ucelený děj jakbysmet a napětí už vůbec ne. Nezbývá než sledovat nezáživné životní příhody posádky jedné lodi daleko ve vesmíru, což posádce leze na mozek. Bohužel však ona naznačovaná šílenost posádky vůbec nevyužívá svého potenciálu a sympatické herecké obsazení tak nemá příliš prostoru. Jedna hvězda za závěr s bombou a obědovou scénu. Holt ani velký Carpenter nebyl filmovým géniem od počátků.

Na první pohled zajímavý nápad, kde tvůrci nechají hereckou dvojici zvlášť o samotě ve vlastní chatce někde v lesích s omezenými zásobami vody, plynu a vlastně s minimem vybavení moderního světa, a začíná jakýsi experiment, zda člověk vytržený z víru velkoměsta bude takhle šťastnější. Zní to možná velmi odpočinkově a jako něco, co budou milovat hlavně introverti, nicméně celé pojetí téhle show je poněkud nešťastné. Většinu času jen sledujete, jak naše dvojka sedí a čte si nebo vaří, případně jim příjde nějaká výzva, kterou musí splnit, ovšem na záživnosti to příliš nepřidává. Vše navíc doprovází poněkud otravný vypravěč, který často zbytečně komentuje dění, které přímo vidíte a komentář nepotřebujete. Chybí tomu dle mě nějaká naučná vsuvka typu seznamování s přírodou nebo základy různých zálesáckých dovedností a znalostí, ke kterým to přímo vybízí. Výsledek však působí jako něco, co bylo vytvořeno pro měšťáky ze Soulu, kteří v životě nebyli na venkově, a budou se rozplývat nad tím, že v kamnech hoří dřevo. Ji-sub So však působí jako mrtě pohodový týpek, se kterým byste chtělí jít na pivko. Naopak Shin-hye Park se prezentuje jako typická měšťačka, ač samozřejmě roztomilá. Viděny jen tři epizody, tudíž ponechám bez hodnocení.

Rokka no Yuusha se zprvu tváří jako dobrodružná cesta za zabitím boha démonů, nicméně tenhle cíl je velmi brzy zapomenut a sedm hrdinů je společne uzavřeno v malém chrámě a jeho blízkém okolí, přičemž všichni vědí, že jeden z nich je nepřítel. Vše se tak překlopí do konverzační detektivky s malou dávkou násilných střetů následkem vzájemné nedůvěry. Samotná zápletka je napsaná poměrně chytře, akční scény jsou dostatečně zábavné a různorodost postav je také potěšující, přičemž jsem si jistý, že většinu diváků zaujme hlavně záhadná Fremy. Do seriálu jsem šel v podsatatě naslepo, tudíž o to milejší překvapení to ve výsledku bylo, neboť jde o svěží přístup k dobrodružnému fantasy anime.

Pohodová zombie komedie z jednoho korejského zapadákova, sledující švihlou rodinku, která má jednoho dne nezvaného zombie hosta. Zatím co v jiných filmech by začal boj o přežití, zde se začne myslet na možnosti, jak tuhle příhodu zpeněžit. Bohužel ač je celý snímek příjemná podívaná, tak tomu schází údernější humor. Nelze tomu upřít dávka originality v rámci zombie žánru, ale pokud už hledáte něco originálního a opravdu vtipného, mrkněte raději na japonský One Cut of the Dead.

Korejský zpěvák přicházející o sluch a japonská holčina starající se o rodinný rjokan, která nesnáší svůj život. Jednoho dne se jim zkříží cesty a vy si tak můžete užívat krásu zasněženého japonského venkova, melancholickou atmosféru, spoustu jídla a především nefalšovanou lidskost vyjadřovanou v lámané angličtině. Oishii Man je definice indie dramatu. Dokonalost.

Naprosto zbytečný film, který zkratkovitě zpracovává několik prvních dílů seriálu a nechápu tak tedy, komu je vlastně určený. Fanouškům seriálu se to líbit bude, nicméně jim to nepřinese nic nového a pro neznalé diváky to bude postrádat souvislosti a určitou hloubku především po psychologické stránce, neboť jde spíše o sestřih akčních scén, kde problémy a příběhové pozadí hrdinů působí poněkud uspěchaně. Ve výsledku z toho mám spíš pocit, že jde jen o laciný cash grab na nostalgii a jednodušší distribuci pro západní trh, což dokazuje i to, že jde o jediné dílo ze série, které dostalo český dabing. Tudíž jak jsem psal, doporučuju to spíš jen znalým seriálu, kteří si třeba po letech chtějí Evangelion připomenout.

Městská holčina z popového labelu je vhozena mezi partu zkrachovalých punkových buranů a začíná parádně švihlá zábava. S blížícím se koncem sice humoru už dochází dech, nicméně Aoi Miyazaki to celé drží na plný počet a ta komediální role jí překvapivě moc sedí.

Většinu času klidné drama okořeněné lehkým humorem, které graduje do šablonovitého střetu dvou konkurentů, v tomhle případě dvou krejčích, přičemž jeden představuje starou školu řídící se dle zaběhlých pravidel, a ten druhý zas svěží vítr se snahou nabourávat stereotypy. Vše samozřejmě nutno chápat v kontextu doby, ač teda neznám skutečnost ohledně ošacení v historické Koreji. O dramatickou stránku se pak stará dění okolo typicky argonatního krále idiota, což na zmíněné šablonovitosti opravdu neubírá. Nicméně i jako chlap s minimálním zájmem o módu musím uznat, že se mi zdejší přehlídka kostýmů poměrně líbila a některé kousky jsou opravdu nádherné. A nebo je to možná tím, že je na sobě měla Shin-hye Park. Kdo ví...

Audrey Hepburn once said: The most important thing is learning to enjoy life. Nostalgický snímek točící se především okolo dvojice kamarádek, které se po letech jedou setkat s nejpopulárnějším klukem ze střední školy. Není asi překvapivé, že jej milovala celá škola a ony nebyly výjimkou. Celou nostalgii a melancholický nádech však ničí neustálé časové skoky z přítomnosti do minulosti a naopak, což ve výsledku film dělá poněkud nepříjemně chaoticky neucelený. Následkem toho tak neudělá dojem ani ukázka bezstarostného studentskéo života a následný střet s nudnou pracovní realitou. Nemůžu film vyloženě zasypat jen kritikou a vpálit mu odpad, jelikož v něm jde vidět určitý filmařský cit a pochvalu zaslouží i výběr hudby či práce s kamerou, ale výsledek je nudný jako životy zdejších hrdinů.