FritoleXx

Očividná inspirace v Bird Box nebo A Quiet Place se nezapře, nicméně i se stále ještě neokoukaným námětem jde jen o jalový apokalyptický scénář, který působí spíš jako úvod seriálu, než film s nějakou myšlenkou. I přes sympatické chování rodiny, což je třeba plusový bod oproti zmíněnému A Quiet Place, je tak nějak od začátku jasné, kdo je tam do počtu a mnohem lépe by dle mého film působil jako cesta otce s dcerou. Bohužel se tak neděje a člověk může jen 90 minut koukat, jak se rodina potlouká venkovem bez zjevného cíle. Teda... spíš koukat, jak většinu času sedí v autě a následně jsou zalezení v domě. Onen "tajemný kult", jak Netflix uvádí, je tam pak naprosto zbytečně, je dějově neopodstatněný a postará se o ty nejnudnější scény celého díla, především co se kamery při soubojích týče. Závěrečný monolog pak škoda komentovat. Uff...

Nejlepší zombie seriál vůbec a celkově jeden z nejlepších zombie počinů na poli kinematografie, byť ne dokonalý. Na první pohled únavně dlouhá stopáž je překvapivě napěchovaná akcí a brutalitou, které za celých 12 dílů ne a ne dojít dech, což je opravdu úctyhodné. Vše navíc vyzdvihují i sympatické postavy, kterých je požehnaně a dění mezi nimi plynule přeskakuje, ač samozřejmě parta studentů je před kamerou nejvíce. Spolu s tím je nutno pochválit i fakt, že postavy umírají jak na běžícím páse a je tak poměrně těžko předvídat, kdo přežije a kdo nikoliv až do samotného závěru. Nicméně otravné jsou někdy stupidní dialogy nepřiměřené situaci, naprosto zbytečné a lacině působící flashbacky, které z diváka dělají pitomce, a v neposlední řadě i občas zbytečné natahování stopáže neustálou akcí, která vlastně děj nikam neposunuje. Ve výsledku jsem ale spokojen a doufám, že zdejší obsazení uvidím v dalších výrazných rolích. Minimálně Ji-hoo Park a Yi-hyeon Jo bylo radost sledovat.

Film s dobrým námětem, který se však ztrácí v nudném a stokrát viděném scénáři o dobru a zlu ve středověkém fantasy království. Zprvu sympatické postavy začne časem zabíjet nelogické chování a nepřirozené dialogy, tempo děje zas s blížícím se koncem nekonečné a nudně animované souboje. Slabší tři hvědy a je dost možné, že bych šel ještě níž, kdybych si první zahrál hru. Samostatně však jde o dílo, které sice vyloženě nenudí, ale zítra už si jej nejspíš nebudu pamatovat.

Půl hodiny záběrů na japonské graffiti, na které se sice díky zajímavému stylu kamery dobře kouká, nicméně dokumentární hodnota z hlediska informací je téměř nulová. Záběry jsou proloženy jen krátkými komentáři, které vlastně příliš neřeknou. Zmínka o pokutách například přímo vybízí k rozvedení tématu problémů s policií, vysvětlování stylu pak zas k osobnějšímu nahlédnutí do motivace autora a vztahu k dílům či sprejerství jako takovému. Nic z toho se však nekoná.

Bezkonkurenčně nejlepší herní počin na poli kinematografie. Dokonalost po stránce emocí, akce, audiovizuálu a hlavně postav, jejich vývoje a neskutečného dabingu. A to ani nejsem hráč League of Legends. Zcela zaslouženě se o tom mluví jen v superlativech a já hlavně doufám, že každý filmař, který zas bude chtít prznit nějakou herní značku svými generickými akčními zvratkami, se po tomhle chytne za hlavu a zjistí, že to jde dělat i jinak.

Jasně, je to přehnané, hrdinka je asi Wolverine, protože všechny rány se jí hojí zázračnou rychlostí, přitom skoro v každém díle dostane nakládačku že by to položilo i Chucka Norrise a jako Chuck většinou i obstojí proti násobné přesile, nicméně vzhledem k žánru zcela odpustitelné a hlavně zábavné. A jakkoliv se může na první pohled zdát, že půjde jen o prostý revenge krimi příběh z gangstersko-policejního prostředí, tak nemůžu říct, že bych něco předvídal, neboť tvůrci mě nechali po celou dobu v napětí. Nicméně to vůbec nejlepší je kamera spolu s bojovými scénami, které jsou perfektně nasnímané bez zbytečných střihů, s notnou dávkou brutality a uvěřitelnými hereckými výkony v čele s očividně řádně připravenou So-hee Han na akční roli. Skvělá záležitost, která za mě předčí i letošní megahit Squid Game, i když v posledním díle jí trochu dochází dech.

Introvertní klučina skládající haiku a extrovertní influencerka žíjící svůj online sen. Osud tomu samozřejmě chtěl, aby se tyhle protiklady setkaly a vzájemně si ovlivnily život. V Anime poměrně bežný námět, který nemá čím překvapit a děj je tak těžce předvídatelný, nicméně nemůžu říct, že by tvůrci neudrželi mou pozornost. Charktery jsou dobře napsané, doprovodná zápletka točící se kolem hledání ztraceného vinylu dostatečně zábavná a zasazení do obchoďáku spolu s nezvyklou animací působí svěžím dojmem. Ve výsledku příjemná slice of life, která se vám sice nevryje do paměti, ale rozhodně slušně zabaví.

V posledních letech už nekoukám na hollywoodské komedie ani romantiku příliš často a tohle bylo po docela dlouhé době, nicméně jsem rád, že tyhle filmy vynechávám a asi je budu vynechávat i do budoucna, protože jsem z Holidate trochu znechucen. Ne ani tak z kvality samotné filmařiny, to ne, rozhodně se to docela příjemně sleduje a nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil, neb je to prostě obyčejná rodinná pohodovka, ale přijde mi poněkud smutná ta nulová snaha o byť jen špetku originality v jakémkoliv směru. Holidate je i přes námět s potenciálem naprostá definice klišé romcomu od hnusně vyumělkovaného vizuálu, přes nudné vedlejší postavy, předvídatelné zvraty až po nesmírně trapný závěr. Kdyby to aspoň bylo vtipné, což i přes zoufalou snahu o neustálé hlášky fakt není. Pokud vám nevadí stokrát to samé, tak směle do toho, neb katastrofa to vyloženě není, ale pokud už jste viděli pár desítek amerických romantických filmů, tak není důvod to vidět, nic nového vás tu nečeká.

Zprvu nadějně vypadající romantická komedie se postupem času zvrhává v poměrně šablonovité drama ze života, kdy je pár rozdělen nekonečnou prací daleko od domova a vše začíná jít do kopru. Humor zmizí lusknutím prstu film už nemá prakticky co zajímavého nabídnout. Tedy až do samého závěru, kdy tvůrci na diváka vybalí opravdu nečekaný a skvělý zvrat. Bohužel závěrečných pár minut opravdu zbytek filmu nevynahradí.

Průměrný revenge akčňák, který doplácí hlavně na nedotaženost v několika směrech. Akce, byť poměrně zábavná, přímo prosí o to, aby byla mnohem víc over the top,  vedle toho se pak bijí komediální a dramatické momenty, přičemž ty dramatické nefungují a těch komediálních je tak málo, že to nestojí za řeč, přitom s nástupem Miku Martineau na scénu se ta odlehčenost nabízí. Zmíněné akci pak občas škodí i amatérský slow-motion a očividná nepřipravenost hrdinky na bojové scény, kde jdou okatě vidět její pomalé a nejisté pohyby. Mimo potyčky bez střelných zbraní je však na druhou stranu Mary Elizabeth Winstead překvapivě přesvědčivá akční hrdinka a opravdu jí to sedí. Navíc si ji z žádného filmu nevybavuju tak sexy, jako právě tady, kde je většinu filmu zacákaná krví. Akční hrdinka jak má být. :) Pochvalu pak zaslouží i naprosto boží noční růžovo-modré neonové Tokio, vytvářející tu nejvíc synthwave barevnou paletu, co jsem kdy ve filmu viděl. A v závěru stojí za zmínku i parádní soundtrack v čele s Band-Maid, které si ve filmu střihnou i cameo.