Temná hvězda

Ještě před Halloweenem a Útokem na okrsek 13 natočil John Carpenter temnou nízkorozpočtovou sci-fi Dark Star. Ovšem jako vždy dokáže za málo peněz - hodně muziky. To už dokázal následným Halloweenem nebo Okrskem 13. Podívejte se na rok vzniku - 1974. Dříve než Star Wars, Aliens nebo Star Trek filmy udělal "serioznější" sci-fi. Do té doby tu byla akorát 2001 Vesmírná odysea a pak ony 50tkové skvosty - Den kdy se zastavila Země apod. Po 40 letech je vidět, že triky na koleně hodně stárnou. Nemluvě o tom, že následné filmy dostaly více peněz a udělaly ze sci-fi rozšířený žánr. Loď Dark Star má úkol ničit potencionálně nebezpečné planety a čistit Vesmír. Nebezpečné planety ve smyslu - možná kolize, potencionální ohrožení soustavy apod. K tomu se používají bomby,které jsou naprogramovány k myšlení - chytré bomby. Posádka se zabavuje krmením mimozemšťana, čtením playboye a "bezúčelným" tlacháním. Ano bude to místy nudné, protože členové posádky moc charisma nepobrali. Sledovat bandu zarostlých chlápků v montérkách není zrovna cool. Prostor lodi nenabízí komfort a více to připomene pozdější seriál Red Dwarf (jednu z postav daboval také Kamil Halbig). Musím se však zastat Carpentera, pokud si odmyslím, že mimozemšťan měl podobu nafukovacího míče (s puntíky!!!). On dokázal z minima dost. Honba za míčem má náboj a následná scéna ve výtahu i napínavou zápletku. Konec filmu vše zachraňuje. Závěrečných cca 20 minut je skvělých. Díky poruše se jedna z bomb zasekne a nehodlá opustit loď. Dialogy s bombou, kapitánem a mezi členy posádky gradují do explozivního konce. Nakonec těch 80 minut uteče příjemně. Nečekal jsem žádné zázraky a rozhodně pozdější tvorba Carpentera je daleko lepší. Tady se však dá poznat i malé inspirace pro Lucase nebo Spielberga. - Odkud se pak vzala Death Star, která ničí celé planety? Malá poznámka na závěr: scénárista Dark Star je podepsán i pod prvním Vetřelcem. Pokud by zdejší alien byl více zdařilejší, tak je tu vidět náznak pozdějšího kultovního hitu. Hodnocení OST: Klasický Carpenter - syntezátory, minimalismus. Utváří atmosféru jako vždy. 7/10 (20.02.2013)

Na začátku asi budete valit oči a než chytnete rytmus, mohli byste se i pár minut nudit... postupem času budete valit oči ještě víc -- myslejí to vážně, nebo ne? To má být jako humor nebo to nechápu? Jenže pak se pochyby rozplynou, chytí a nepustí a už to sviští.... :-) Kdyby byl takhle natočený Stopařův průvodce po galaxii.... byl by úplně dokonalý. Ostatně vzhledem k časovým souvislostem cítím jako dost pravděpodobné, že se Douglas Adams při psaní inspiroval právě potměšilým tónem tohoto příběhu. A závěr.... je pro mě tak klasický, jako třeba úvod 2001: A Space Odyssey ;-) (06.12.2006)

Skvelá depresívna, smutná a klaustrofobická sci-fi komédia ako debut béčkového režiséra Johna Carpentera. So skromným rozpočtom, 4 hercami, veľkou rajčinou, inteligentným počítačom a ešte s inteligentnejšími bombami rozohral kultový film, z ktorého čerpali mnohé iné sci-fi filmy. Napr. hyperpriestor tu bol o 3 roky skôr ako v Lucasových Hviezdnych vojnách. (11.02.2009)

(Komentář obsahuje spoilery.) Nekonečná nuda mezihvězdné prázdnoty. Vesmírná loď s několika kosmonauty už prakticky nemá spojení se Zemí ani šanci se na ni někdy vrátit, nemá však ani konečný cíl, kterého by měla dosáhnout. Její jedinou prací je putovat ze systému do systému a vyhledávat / ničit nevyhovující planety. Tolik moci a přitom tak málo uspokojení! Stačí zaměřit, dát příkaz bombě k vysunutí, zkontrolovat čas odpálení a výbuchu, uvolnit bombu a už jen pozorovat ohromnou explozi. Vše je otázkou několika minut. I tak jde ale o jediný alespoň malý záblesk zábavy, který nekonečně pustý vesmír nabízí. Talby celé dny nevylézá z průhledného kokpitu, v němž sedí, obklopen hvězdami a mlhovinami, které pozoruje a přemýšlí o „zářících Fénixových asteroidech, které putují vesmírem a vracejí se každých 12,3 bilionů let“. Doolittle sní pro změnu o své dávné pozemské vášni – surfování – a rád by měl s sebou alespoň ono surfovací prkno. Nic víc. Pokud kosmonauti žijí „půlživotem“ obrazně, smrtelně zraněný a toho času zmražený (ex)velitel Powell jím „žije“ doslova – probouzen je jen v kritických situacích (tolik jsem toho tady zapomněl... tolik). Zbytek posádky tvoří bizarní (a zákeřný) mimozemšťan vypadající jako nafukovací hopík s pařátky a do jisté míry autonomní, ovšem příkazů poslušný systém umělé inteligence. Vše se opakuje už dlouhá léta; kosmonauti se holí, ač se nemají před kým předvádět, jedí stále stejné instantní „cosi“, jedna bomba za druhou poslušně opouští útroby lodě, aby svou smrtí alespoň na chvíli vzrušila otupělé kosmonauty, rutinně se řeší drobné potíže jako průlet asteroidově-magnetickou bouří... Ale právě při jednom takovém je loď poškozena a věci se dávají do pohybu. Závěrečných dvacet minut představuje jedno z nejúžasnějších filmových vyústění, s nimiž jsem se setkal. Bomba si uvědomí relativitu všeho a že jediné, nač se může spolehnout, je ona sama jako myslící Já. O všem ostatním nemůže říct s jistotou zhola nic. Jsou kolem skutečně nějaké planety, nějaký účel? Po vzoru Kirillova (není-li Boha, pak je veškerá vůle moje a já jsem povinen svobodnou vůli projevit) se sama stává Bohem a činí nejzásadnější rozhodnutí, které její svobodnou vůli manifestuje. Je to gesto částečně nihilistické, ale zároveň hrdé – je to konec, ale konec zvolený, nikoliv nadiktovaný někým jiným (posádkou lodi) pro jeho vlastní cíle. Bomba mohutně zazáří a zaniká. Tento osud je nakonec příznačný pro všechny členy posádky, kteří si uchovali alespoň zbytky snů; Talby odlétá s Fénixovými asteroidy na zároveň kratinkou i nekonečnou pouť vesmírem, Doolittle se na ulomené traverze jako na surfovacím prkně řítí vstříc atmosféře blízké planety. Dlouhá, apatická existence se končí zábleskem štěstí; stálo to za to. (01.10.2006)

Od prvních záběrů neuvěřitelně laciné béčko. Ty triky si snad dělal Carpenter doma v kůlně... nemůžu uvěřit, že tenhle film vznikl až po Vesmírné Odysee. Je pravda, že Dark Star měl asi 200x menší rozpočet, ale stejně je ta úroveň zvláštních efektů naprosto strašná. Na druhou stranu je pravda, že Star Wars nebo Vetřelec teprve měli vzniknout... Není to úplně špatné, například scéna s výtahem je přes amatérské provedení poměrně působivá, navíc je docela zajímavá i díky tomu, že během ní zazní jedna skladba od Rossiniho. Že by inspirace Odyseou? ___ Zamrzí, že zápletka filmu se rozjede až po hodině a odehrává se jen v posledních 20 minutách, veškerý děj předtím je jen úvod. Promlouvání s mrtvým velitelem lodi (úplně stejně, jako to Philip K. Dick popsal v Ubikovi) je také brilantní scéna. Celý konec je prostě dost povedený, ale jako celek je film jen průměr. (01.03.2010)