FritoleXx

Na filmu je zřejmé, že není pouhou Anihilací, ale také Autoritou a možná i Adaptací? Zatímco Anihilace je jedna z mých oblíbených knih, tak Autorita mě neskutečně nudila a neměl jsem sílu pokračovat. Film dozajista není podle knihy, ale je pouze inspirovaný knihou, protože děj je, až na nějaké základy, podstatně jiný. Číselné ohodnocení je za film jako takový, rád beru filmy samostatně pokud mají předlohu, ale v komentáři se prostě nevyvaruju srovnání. Zcela upřímně jsem byl první polovinu filmu docela znuděný a říkal jsem si, že to docela podělali. Ta krásně tajemná atmosféra podpořená nebezpečím, které vlastně ani "neexistuje" je tu docela zabitá. Na naše hrdinky útočí zvířata, což je děsná nuda, postava psycholožky tu moc nedává smysl, také spíše nudí a věž, deníky? Kde to je? Druhá polovina ovšem všechno zachraňuje a ono napětí se konečně dostavuje spolu s velkým překvapením a film to táhne výrazně nahoru. Vizuál by možná potřeboval trochu víc péče nebo víc peněz, to je fakt, ale přesto se na to hezky kouká a vyzařuje z toho originalita, což se nedá říct o hudebním doprovodu, kde dokola hraje otravné brnkání na kytaru. Garland šel vlastní cestou, těžko říct, jestli si pomohl nebo uškodil. Slabší 4 hvězdy.

,,Všechno, co děláme, nemá smysl, protože se člověk vzbudí, děla hamburgery a pak je mu najednou 70. “ John Cusack je sympaťak jako vždy. Hraje navíc postavu s docela zajímavou a nezvyklou povahou, ale to je téměř vše, co film nabídne. Romantika moc emocí nenabídne, je to navíc celkově hodně předvídatelné a do konce ještě nacpali dramatickou zápletku vycucanou z prstu. Komedie je uplně mimo, ač film působí odlehčeně, ale rozesmát nedokáže. Pokud je vám 22 a nevíte co s budoucností, jako právě hlavní hrdina, tak Crowe natočil film možná právě pro vás, ale na průměrnosti a nudě to neubere.

Film plný vlasteneckých keců, nepodstatných historek a dalších žvástů, které nikam nevedou a tvůrci se tim rozhodli vyplnit polovinu filmu. V druhé polovině zas příšerně nudná akce, podpořená ještě nudnější hudbou a nezajímavou kamerou. Na oko to všechno vypadá dost dobře, ale točila to banda amatérů asi. Napětí a jakékoliv emoce na nule.

Než začnete tenhle film hodnotit, vygooglete si význam slova "bokeh". Pak si ve filmu najděte to, co chcete. Je film o odvrácení lidstva od Boha? Jde o metaforu života jednoho páru? Poznáváte se v některé z postav? Jste zbyteční a totálně k ničemu jako oni dva? Co když jde o satiru narážející na neschopnost většiny z nás. Přiznáte si to? Umíte vůbec udělat kafe? A co byste vlastně udělali v případě konce světa? Žádní zombíci, žádné ohrožení na životě. Co vlastně máte dělat když ne přežít? A nebo je to prostě procházka po Islandu, objevování krásy světa? Těžko říct, ale jisté je, že Maika Monroe je špatná herečka.

První Cloverfield je jednou z ikon found footage žánru s perfektním ozvučením jako třešničkou na dortu. Druhý Cloverfield, ač teda měkčí verze The Divide, tak je stále zatraceně napínavý thriller. A třetí Cloverfield? Třetí Cloverfield je paradox. Zprvu možná zajímavý scénář se postupem času zvrhává ve stupidní vyvražďovačku, která nudí neuvěřitelným způsobem. (Asi) hlavní hrdinku žene za svým cílem její rodina samozřejmě, je to přece film z USA. Kdyby vám to bylo málo, tak v závěru vyblije totálně trapný monolog. Aby to bylo něčím zajímavé, tak ještě sledujem osudy manžela hrdinky na Zemi, který se tam tahá s random děckem, ale nikdo neřekne proč. A posledních 5s filmu radši ani nekomentuju... Vzhledem k rozjeté sérii je to škoda, ale vzhledem k budoucnosti série je to asi jedno. Jsem zvědavý, co bude dál a čím víc odlišné to zas bude, tím líp.

Češi jsou obeznámeni s filmy o dětech (Nechci říct pro děti, jelikož tohle asi děti bavit nebude). Stejně tak všichni známe filmy pojednávající o životě v totalitním režimu, kde byly často ukázány pronikající trendy ze západních zemí. Omohide poro poro je podobným nahlédnutím do Japonska minulého století. Nostalgicky seznamuje s tehdejšími trendy, globalizací, rozdíly venkova a velkoměsta a hlavně s morálními zásadami a výchovou či celkovou mentalitou lidí. A to rovnou ve dvou rovinách. Jednou z 60. let, kdy do Japonska pronikají třeba Beatles či západní móda a pro mladé slečny je to vším. Zde musím nejvíce ocenit, jak realně přibližuje problémy dětí, bez zveličených a dramatických zbytečností. Naprosto mě dostala scéna, kde rodina poprvé chutná ananas. Všichni zasednou slavnostně ke stolu s kouskem na talíři, po prvním soustu nahodí znechucené xichty a otec si okamžitě zapálí cigaretu. „Myslím, že nejlepší ovoce je banán.“ Druhá linka je již z 90. let, kdy se Taeko nevyhnutelně blíží třicítce a přesto je v životě ztracená a bez cíle. A o tom tenhle film je. O nostalgii, hledání smyslu života a opravdovém štěstí. Hrdinka jednou použije větu „Stávala jsem se příjemně unavenou“, to je možná to, co všichni (nebo alespoň já?) hledáme.

Zajímavé postapo, které zprvu překvapí dosti povedenou animací, krásnou hudbou a stylizací. Postupem času se ale odkrývá příběh, který ač nápadem působí neokoukaně, tak provedení je zabité klasickým soubojem dobra proti zlu s předvídatelným koncem. Faktem ale je, že to vyloženě nenudí a v žádném případě neurazí. Jednou zabaví, víckrát si nevzpomenete.

,,Každý den je boj, nemohu si to odpustit. Bylo by lepší, kdybych byl mrtvej.“ Kakeru neměl zrovna jednoduchý život. Problémy v rodině, rozvod, smrt, výčitky, sebevražda... ale má přátelství. Tak silné, že v realu téměř ani neexistuje. Vážně moc jsem chtěl, aby se mi Orange líbilo, protože samotné jádro scénáře je fakt zajímavé. Seriál se nese v dosti melancholické náladě, plné ne zrovna radostných momentů. Aby se jen nedepkařilo, tak sleduje i nějakou tu romantickou linku a na pozadí toho všeho ještě jinou rovinu v paralelním světě. Cílem je zachránit Kakerua, což má za úkol jeho pět přátel, kteří dostanou dopis z budoucnosti. Od začátku je tedy seriál dosti předvídatelný, víc mi ovšem vadily jiné věci. Dramatické momenty, které by mě jindy zaručeně dostaly jsou zde poměřně špatně vygradované (Ač přiznávám, že závěrečná epizoda to trochu prolomila), často ještě zabité opravdu nehodící se hudbou. Ona romance působí trochu jako laciná výplň aby se něco dělo a chování postav je mnohdy poněkud infantilní a nepůsobí přirozeně. Dobrý nápad je tak ve výsledku trochu zabitý nedostatkem citu pro takové téma ze strany tvůrců. Škoda.

Promrhaný potenciál, tak by se dalo It Stains the Sands Red jednoduše shrnout. V první hodině filmu jde sice o obyčejné béčko a nízký budget je vcelku znatelný, ale stále dokázali tvůrci vytvořit vcelku originální záležitost. Film sleduje pouhou jednu dívku a jednoho zombíka, kteří jdou pouští a tak nějak se formuje jejich vztah. Respektive vztah hrdinky k zombíkovi. Problém mám především s hrdinkou, to je občejná striptérka, která si sem tam šňupne a vydává ze sebe pouze nadávky a nezajímavé kecy. Ne, že by každý filmový hrdina musel být sympatický dobrák, ale když už je hlavní postavou člověk s vlastnostmi hodícími se spíše pro záporáka, tak by měl být buď drsňácky sarkastický nebo extrémně hloupý, aby to nějak odlehčil a pobavil. V posledních 20 minutách to tvůrcům nejspíš došlo, tak se snaží otočit a zahrát trochu na city. Pomocí flashbacků (Jak já je nesnáším!) přibližují hrdinčinu minulost a dělají z hrdinky vlastně dobré člověka, což otočí její priority a cesta pouští přichází vniveč. Obrat jde do naprosto genericky nudného cíle a ze samotného zakončení nezbývá než vrtět hlavou...

Předpokládal jsem, že půjde o rodinný film točící se okolo dvou dětí a jak český název napovídá, o jejich "lásce". Dostal jsem rodinný film, kde jediná láska je otcova nová přítelkyně a hlavní dětská hrdinka s ní má problém, protože se cítí odsunuta na druhou kolej. Jak originální, což? Ne. Ale budiž.... problém je, že se tam hodinu nic neděje, film tak nějak plyne, nenudí, ale ani nepobaví a v závěru pak příjde laciná ždímačka, která dle mě nefunguje, protože je špatně vygradovaná, uspěchaná a typicky americká. Ale jde o děti! Hrůza! Není to špatný film, ale ve všech svých žánrech funguje polovičatě nebo vůbec.