Matty

Magické číslo 13. Přináší štěstí, nebo smůlu? A není to nakonec stejně jedno? Nevěřím na náhodu, nevěřím, že máme moc ovlivnit, co se stane. Nanejvýš jak se to stane. Říkejte tomu třeba odevzdanost osudu. Někdy jde o nejpohodlnější, někdy o jedinou cestu životem. Delší úvod Ruské rulety srozumitelně ukazuje, proč se na ni člověk dobrovolně vydává. Nebýt pitomého českého názvu, nevíme, k čemu bezejmenný mladý muž od začátku směřuje, proč je kolem toho taková spousta tajností a podezřelých osob. Mohli bychom jenom tušit příchod něčeho velkého, něčeho osudového. Samotná hra už zvědavost tolik nepodněcuje. Její vývoj lze snadno odhadnout, takže postrádá i očekávanou napínavost (kdyby nám mělo záležet na více hráčích, kdyby duel probíhal až v posledních minutách filmu…). Závěrečná třetina je vyloženě vařením z vody, do které autoři nepřidali dostatek ingrediencí. Zatímco mnohé francouzské snímky mají problém přesně opačný, tento trpí prázdností. Příliš spoléhá na fatalistickou atmosféru vytvářenou nikterak úchvatnou černobílou kamerou a přitom zapomíná na zadní vrátka pro případ, že osudová nota někoho mine. Mne neminula, jen mi přišla příliš obehraná. 70% Zajímavé komentáře: Richie666, Lookass

První hodinu velice příjemný vzpomínkový snímek (svým způsobem prequel k Na zlatém jezeře, zbývajících třicet minut únavné rozebírání jisté události, na kterou jsme připravováni příliš dlouho, takže ztrácí na zajímavosti a nevyvolává ty správné emoce. V některých směrech mi to připomnělo vizuálně méně vypiplané, ale po vypravěčské stránce poctivější Stůj při mně. 65%

Druhé zhlédnutí (UNRATED verze): Talent Jacka Blacka je vážně nevyužitý, některým napoprvé zabijáckým vtipům jsem se smál o poznání vlažněji, jiným zase víc. Mou pozornost tentokrát přitáhly hlavně různé drobné vtípky testující divákovu čilost (Ben Stiller je v závěru odmrštěn explozí přesně jako Tom Cruise v M:I 3) a neustálé (úmyslné) herecké proměny Roberta Downeyho Jr. Přidané scény film příliš nenatahují, na druhou stranu jej obohacují jenom vtipy zdařilými („real Al Pacino“), nikoliv extrémně vymazlenými. Tropická bouře pro mne i přes jisté nedostatky nadále zůstává komedií roku. 85% První zhlédnutí: „I know what dude I am. I'm the dude playin' the dude, disguised as another dude!“ Hollywood si v hlubokém předklonu, bez jakýchkoliv zábran a nikoliv doslovně kálí do vlastní tváře v nejbrutálnější komedii od Borata a nejpekelnějším filmu z Vietnamu od Apokalypsy (ze které krom jiných „cituje“). Herci jsou vykresleni jako banda poloretardovaných („Never go full retard“) přizdisráčů závislých na drogách, svých agentech či na úspěchu (úspěch je synonymum pro Oscara, ale MTV Movie Award taky potěší). S ještě větším potěšením Stiller tepe do bezpáteřných producentů a logiky velkých studií „víc prdů = víc peněz“. Největším překvapením po všech stránkách luxusního obsazení pro mne byl konečně svinsky zlý a konečně svinsky skvělý Tom Cruise, který se buď někomu mstí, anebo mu scientologie definitivně sežrala mozek. Tropická bouře často připomíná výtečný britcom Kompars (Extras), akorát je přibližně kvadrilionkrát dražší a sprostší a zcela nevhodná pro osoby s vyvinutým sociálním cítěním, pro osoby milující zvířata a pro osoby nemilující pohled na střeva vylézající z lidských útrob. Nechápu, jak mohlo něco takového vzniknout, zato chápu, že něco takového zase pár let nevznikne a budu-li chtít ohrozit své zdraví vtipností scény s pandou, případně scény zakončené výkřikem „Jsem David Beckham!“, nezbývá mi, než znovu zajít do kina, a/nebo vyčkat na DVD. Apendix: Fukovy titulky jsou hodně, hodně dobré, ale ani kdyby byly hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně dobré, nemohou vystihnout necudnou krásu všech neuvěřitelných hlášek v "američtině". 90% Zajímavé komentáře: Renton, lakikaki, Honzíno

„A ptáka vám ukážu za chvíli.“ Boží! Steve Coogan hraje Tristrama Shandyho, hrdinu nadčasového postmoderního románu Laurence Sterna. Steve Coogan hraje Stevea Coogana, hrdinu vlastního života, který aktuálně zápolí s natáčením nezfilmovatelného románu Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho. Michael Winterbottom neprolíná fikci s realitou nijak komplikovaně. Je snadné rozlišit dění na place od dění mimo něj či v hrdinově hlavě, zajímavé a mozek zavařující a mysl zamotávající jsou teprve otázky vyrůstající okolo. Existuje nějaká nezpochybnitelná pravda? Jsou naše běžné životy patetičtější než příběhy fiktivních hrdinů? Proč mnohdy snáze přijímáme fabulaci než realitu? Kolik druhů lží existuje? Těžko popsat, co všechno mi během těch devadesáti minut (kéž by byl Tristram delší) proběhlo hlavou. Unikátní film. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, DaViD´82, Eddard, Iggy, dezorz, Wallas

Fajn komedie, která od diváka nevyžaduje víc, než sama nabízí. Na motivy zdařilé knihy Nicka Hornbyho Fotbalová horečka natočili bratři Farellyové zcela nečekaně lidsky hřejivý film. Ač by se to u jejich předchozích počinů nabízelo, něčím lidsky hřejivým zde není míněno xxxxx ani nic podobného. Knižní láska k fotbalu (pro mne jakožto nefotbalistu nepochopitelná) zmutovala v lásku k baseballu (pro mne jakožto neameričana naprosto nepochopitelná), jemuž není třeba příliš rozumět, i když znalost historie týmu Boston Red Sox a všelijakých pojmů pravděpodobně vylepšuje výsledný zážitek. Linie paralelně plynoucí, snáze pochopitelná a v kontaktu s linií fanouškovskou vytvářející přiměřené množství humorných situací, čili linie romantická, není vůbec ničím výjimečná. Je jednoduše v pohodě. Celý film je v pohodě. Neřeší žádné složitosti a za zvuků pěkných songů a prostých, nikoliv hloupých vtipů, letí rychlostí na jistotu odpáleného baseballového míčku k výrazně vyznačené cílové metě. Ani nevýrazný, jinde otravný Jimmy Fallon nebyl po boku enormně „cute“ Drew Barrymore na odstřel. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Jordan

Není to seriál špatný, jenom v naprosté většině ohledů průměrný a po čase (hlavně zásluhou chování hlavního hrdiny) dosti otravný. 65% Zajímavé komentáře: Gemini, Jeanne, viperblade, ScarPoul, TomBar, HawkeyP

Po nemalých očekáváních přichází jenom malé zklamání. Nekřečovité herectví (Nebřenský by hravě zvládnul padoucha v nějakém hollywoodském velkofilmu), plně profesionální ozvučení, „náladě“ okamžiku přizpůsobivá kamera. Tobruk zná své limity, sebevražedně nezdolává těžko dostupné mety (jediný průlet letadla se odehrává v noci) a umí překvapit syrovým naturalismem i nesmírně silnou, třebaže eklektickou scénou náhlého psychického zlomu. Nejvíc se mi líbí jeho pragmatismus obsažený hlavně v odpovědi na otázku, proč se člověk někdy zachová tak a jindy onak. Prostě protože válka. Škoda roztahané poslední třetiny a odfláknuté charakterizace postav. Můj obdiv k odhodlání režiséra a zbytku štábu to ale nijak nedegraduje a pokud Marhoul časem zpracuje 700 stránek svých deníkových zápisů do knižní podoby, koupím si ji na projev stejné úcty, kterou on prokázal 11. východní divizi. 75% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, Bluntman, C.C.Baxter, Macik

Ježíš byl taky jenom člověk aneb Mnoho povyku pro nic. Doprovázena pískotem kritiků z Cannes a obdobně nesouhlasným mručením církve, sklidila filmová adaptace nejdiskutovanější knihy posledních let hromadu proklatě nízkých hodnocení. Právem? Jistěže právem, právo na mylný názor má každý, ale skutečně šlo ten velkohubý brak (ano, četl jsem jej) zfilmovat lépe? Struktura filmu je totožná s tou knižní, tzn.: kecy, kecy, útěk, kecy, kecy, útěk, kecy, kecy, útěk, kecy, kecy, kecy, kecy, konec. Akiva Goldsman z knihy pouze pietně vyextrahoval to nejpodstatnější a pohořel v iniciativní snaze vdechnout plochým postavám nějaký život – z chodících charakterových vlastností učinil nechtěně směšné chodící charakterové vlastnosti. Nechtěně směšný je rovněž akurátní casting. Nudný historik Tom Hanks (obecně akceptovatelný), stejně jako divák nic nechápající vyšetřovatelka Audrey Tautou (je fešná, i když nemá co hrát), britsky šarmantní profesor Ian McKellen (sázka na jistotu), zavilý francouzský inspektor Jean Reno (no comment) a jako (jediná) nečekaná třešnička na dortu albín jménem Paul Bettany. Odměřené, užvaněné, nepřekvapující. Svou bezguľovostí šokující nanejvýš pro neznalce knihy. Ale špatné, mizerné, neukoukatelné? Sakra, lidi, nebuďte tak rozmlsaní. Ron Howard si režíruje svůj standard, Zimmer mu obrušuje hrany okázale temnou hudbou a vše svižnými, ač opatrnými kroky směřuje k „teď zadržte dech“ finále. K dobru režiséra budiž přičteno, že jsem jej (i při znalosti elementární myšlenky) na chvíli zadržel. Dobrý thriller, dobrá zábava, proč ta špatná nálada? 60% Zajímavé komentáře: Marius, Faidra, Jordan, Tommy987, k212, Nick Tow, gr8 escape, Morien, PALINO, tEnCo, f1, Le6n, Konikolec

Emočně vyhrocenější epizoda Pošty pro tebe. Doporučuji raději zhlédnout mnohovrstevnatější Born into Brothels.

Tři vynervovaní looseři vtrhnout do banky a jejich chabý plán se jim postupně rozsype pod rukama. První prchne okamžitě, zbylí dva budou muset čelit narůstajícímu tlaku zvnějšku. Al Pacino si vaše sympatie získá po pár minutách. Nepotřebujete vědět, kdo je a proč to dělá. Budete mu věřit, budete mu fandit. Stejně jako desítky lidí na ulici a stovky lidí u televize. Ale udrží si vaše sympatie po odhalení všech skutečností, po zjištění, jak špatným otcem/milencem je? Sidney Lumet neztrácí čas a jde rovnou k věci, strhující tempo první poloviny bohužel nedokáže udržet během celého filmu a občasné umělé natahování nekonkrétním žvaněním zamrzí. Původní sílu zážitku resuscituje závěr, kdy to už už vypadá, že všechno klapne, všichni (včetně vás) mají skrz naskrz propocené oblečení a do konce filmu zbývá všehovšudy pět minut – nepopsatelný nervák. Speciální vyzdvihnutí si rovněž zaslouží všechny scény s Pacinem, dle své nejlepší tradice stoprocentně ponořeným do komplikované role. Otázkou na závěr zůstává: může Psí odpoledne vzbudit takový poprask jako v 70. letech? V době, kdy k této události skutečně došlo, v době kulminující vietnamské války a celkové zmatenosti, nikoliv jenom sexuální a nikoliv jenom ve Státech? Těžko říct, ale minimálně pokřik „Attica! Attica!“ vám z paměti nikdy nevyprchá. Neměl by. 80% Zajímavé komentáře: StarsFan, JohnFarst, ]V[()Rt