Kim Novaková se v Genezaretském jezeře nikdy nekoupala

"Rakovina, šukat, smrt, láska" . . . Ano, "mohlo to být takový superléto", strávené ve staré chatě "Genezaret" u jezera, které jako by zůstalo zachováno od dob Ráje... Mohly to být poslední pohodové prázdniny dvou dorůstajících kamarádů a staršího už dosti protřelého bratra jednoho z nich... Leč do jejich životů osudově zasáhla "bez varování jako anděl z nebe" krásná učitelka Ewa a její zálet se starším z bratrů... "Člověk míní a Bůh mění", praví mladý Erik jako jednu ze svých oblíbených >pubertálních< frází, pochycených od otce, aniž by si uvědomoval, jak hlubokou má >pravdu< - byť nakonec se celý smysl slov obrátí a člověk sám na Boha si zahraje... . . . A tenhle film je takový malý úžasný příběh, film o vzpomínání na událost kdysi dávno před čtyřiceti lety, která ovlivnila životy všech protagonistů - a vlastně nakonec pak tak nějak fatálně v nejlepším možném rozřešení, i když za cenu smrti jednoho z nich... A tak - i když nakonec ani v závěru filmu není tak zcela jasné, kdo tenkrát doopravdy zabil toho debila "Kanóna" Beru Albertssona, surového a stupidního snoubence Ewy - ve snech žáků puberťáků jakési blonďaté bohyně, idealizované převtělení herečky K.N. - není to vlastně vůbec důležité. Stejně tak jako jestli ono kluky oblíbené "SupePríma" je v jejich slovních hrách jedno slovo nebo dvě... . . . Pravda zůstává jen jedna. Erikovi po těch letech zbylo už jen to tajemství, jen vzpomínky na krátké ale zásadní přátelství, na nepřekonatelnou bratrskou soudržnost, na předčasné dospění a na první velkou, byť platonickou lásku, odbytou masturbací při šmírování za oknem. A taky smíření se se sebou, se svým svědomím a vědomím o zločinu, který asi se však musel stát a kterým nejspíš byly zachráněny životy jiné... . . . Přes svůj složitý název je tohle dílko pomalu plynoucí a svým způsobem jednoduchý, leč dle výtečné předlohy perfektně civilně odehraný a mistrovsky natočený skvělý film, s podivuhodnou atmosférou plnou nenápadných symbolů a tajemství, s nostalgickou atmosférou ztraceného mládí a smíření se s životem. A ta jednoduchost je síla a krása, vlastně možná víc, než nějaká velkolepá gesta. V životě i ve filmu! - - - - - (Poprvé viděno 16.11.2008 na dvd, komentář zde jako šestnáctý - 16.11.2008) (16.11.2008)

Vlastně nejde vůbec o Kim Novakovou. Otázka je totiž taková, jestli vůbec nějaká taková Kim Novaková je. Tenhle film totiž vypráví hlavně o klucích, co sní své sny a touhy. A v takových dětských snech a touhách má každý kluk místo pro tu svojí Kim Novakovou. A o tom tenhle film vlastně je. Hlubší vyprávění to nemá, ale nechá se na to hezky koukat. Celé to vlastně až do konci vyplyne tak, že si člověk zavzpomíná i na to svoje dětství a je mu po shlédnutí docela fajn. (15.08.2013)

Moc hezký film, který kdyby ještě trochu přitlačil na pilu, tak mohl být skoro stejně dobrý jako finský Domov šedých motýlů. Takhle ale ještě zůstal o třídu výše. Může za to hlavně mnoho načatých zajímavých myšlenek a dějových linií, které i díky krátké stopáži zůstanou zcela nerozvinuty. Vytkl bych ještě jednu veledůležitou složku a tou je hudba. Při vší úctě, zde se opravdu moc nepovedla. Je příliš krotká, nevyvolává odpovídající emoce a vzhledem k ději na plátně působí poněkud nepatřičně. Opět mi vytanul na mysli Domov šedých motýlů, kde vám krása hudby doslova zvýší tep. (19.04.2011)

Kim Novakova v Izraeli nebyla. 1) Na rozdíl od většiny místních komentátorů mi první půlka (ta nostalgicky prázdninová o dospívání) připadala velmi nudná a až onen milostný trojúhelník dodal snímku potřebné napětí. 2) Nevýrazní herci pronášejí instantní moudra uprostřed, pravda, příjemných švédských lesů a kdyby nedošlo k vraždě, velmi bych váhal byť i jen s jednou hvězdičkou. 3) Co je na věci mysteriózní jsem nepochopil (snad název filmu) a i o thrilleru mám jiné představy. (26.04.2013)

"Život má být lehký jako letní den pro motýla." V tomhle duchu se odvíjel tenhle zpočátku idylický prázdninový příběh, plný klukovského mudrování nad životem a okouzlení Ewou alá Kim Novakovou. Pak přišel den, který už nebyl tak lehký jako letní den pro motýla a vzpomínka na něj je pro Erika přece jen bolestná. Nostalgické, příjemné, trochu poetické, ale chybělo tomu trochu víc něčeho, co by se dotklo mých emocí. (23.09.2013)