Matty

Scorsese má úžasné charisma a jeho poučenému, humorem proloženému povídání o filmech bych dokázal naslouchat dalších pár hodin. Během svého výletu do dějin americké kinematografie zmiňuje všeobecně profláknuté tituly spíše sporadicky a mnohem více prostoru věnuje filmařům méně známým, ale srovnatelně významným (část z nich trefně nazývá „smugglers“ – pašeráci). Jde tedy o velice poutavé povídání (a podívání) i pro ty, kteří si myslí, že o filmech již něco vědí. 90%

Vicky Cristina Barcelona bude pro někoho komedie, pro diváka v melancholické náladě tragédie. Prim má důmyslné, leč ve výsledku nikam nevedoucí proplétání vztahů a načechrané dialogy s filozofickým aroma, nikoliv vtipné hlášky, které byste pak s chutí citovali. Společnost talentované Rebeky, krásné Scarlett a vášněmi zmítané Penélope, jež s mírným zpožděním přináší vítané dějové oživení, je nadmíru příjemná, pro prázdninově komponovaný film naprosto ideální. Zjevné scenáristické berličky – neustále přidávání nových postav místo využití těch stávajících, spoustu skutečností vysvětlující vypravěč – přesto neubírají filmu na atraktivitě a díky pohotovému střihu nejspíš nebudete mít moc času nudit se. V Barceloně bylo pěkně, přesto po několika výletech do Evropy s radostí uvítám Woodyho návrat do New Yorku. 80%

„A koho máme zastřelit?“ Tendle biják mi už ňákej pátek nedal dospat. Neumím napsat proč, dyť jsem ani neměl šajnu, vo čem je, kdo ho režíroval a že vůbec vznikl podle ňáký jakože prý slavný knížky. Když sem před pár tejdny číhnul, kdo byl ten Steinbeck, že teda jako hroznej tencto… kabrňák, a jaký farky napsal, celý natěšený sem číhal až budou Hrozny v telině. Tož byly. A byly dobrý. Až na ňáký to dramatický zaškobrtnutí, jak říkaj ti inteligenti. Když třebas jeden chlapík majzne jinýho po palici dřevěnou palicí, tak sem sebou neškub a asi sem škubnout měl, ale páč to bylo takový ospalý, neškub sem. Co ještě nejni dobrý na tomdle filmu, co mi nešlo přes nos, ač si jinač – prauda – moc nevymejšlím, byl ten scénář, kerej furt opakoval to samý: rodinka si sebere svých pět švestek a kamsi se odkodrcá na starý zrezivělý šunce a pak musej pro nepřízeň vosudu znovu sbalit fidlátka a alou jinam a tahkle porád a porád až do konce. No já se stejně nenudil, byly tam pěkně napsaný postavy, takoví milí, vobyčejní lidi, šak víte. Žádný složitosti nevykládali, žádný fajnový řečičky, mluvili jak jim zobák narost. Každej jeden jako druhej. A pak ten dojemnej konec, jak ta stará paní říká „..řeka plyne porád dál“, to bylo takový pěkný, skoro až dojemný. Prostě vobyčejnej příběh vobyčejnejch lidí a každej ho pochopí, v tom se snad nemejlím, když to píšu. 80% Zajímavý komentář: sportovec

Snad omámeni úspěchem Perného dne, dali se Brouci podruhé dohromady s Richardem Lesterem a svým fanouškům připravili k nové desce dárek v podobně těžko ukoukatelného devadesátiminutového videoklipu. Zápletka spočívá ve snaze jisté skupiny podivných lidí získat vzácný prsten z Ringovy ruky. Vršení ztřeštěných situací a hlášek nedávajících smysl (nikoliv vtipným způsobem) je občas přerušeno nějakou písní, jež s okolním děním vůbec nesouvisí. Hoši se zjevně bavili, já, až na jednu výjimku (Alpy), nikoliv. Perný den, fungující na podobném principu, alespoň obsahoval jakž takž normální humor (tedy: bylo patrné, čemu se smát) a nedějovost dokázal zužitkovat ve svůj prospěch. Help! je již zcela neukotveným, z řetězu odpoutaným řáděním. Jeho jediný přínos bych viděl v raném prezentování později nadužívaných možností rapidmontáže. 40% Zajímavé komentáře: genetique, Radek99

Potemnělá love story, při níž slyšíte tlukot vlastního srdce, se zvolna proměňuje v upírský horor (ačkoliv slovo upír jedinkrát nezazní), jenž pro změnu vykazuje znaky starého dobrého amerického westernu (ne nadarmo nese vůdce smečky jméno Jesse). Hlavní hrdina váhá, pochybuje, nechce ztratit svou „vysátou“ identitu. Výborně zrežírovaný film s mnohonáladovým soundtrackem a požehnaným množstvím mrazivě napínavých scén… Ve všech ohledech „smart and sexy“ překvapení. 85% Zajímavé komentáře: obitus, DaViD´82, Nick Tow, J.Connor

Název, totožný se sloganem, který doprovázel do kin Annu Christie, lže, v této nezábavné nekomedii totiž mluví všichni možní, jenom ne Greta, jejíchž pár upřených pohledů do kamery by z filmu průměrného udělalo film nadprůměrný. Ale to by Sidney Lumet musel mít co do činění s černou magii nebo ruskou mafií, aby hvězdu, skrytou v té době již nějakých čtyřicet let v ústraní, dostal před světla reflektorů. Anne Bancroft se v roli, o které sní každá herečka nad padesát, taky snaží, ale Greta byla jen jedna, však víte… 55%

Vitriol do očí všech cyniků, kteří nevěří v lásku na první pohled, v přátelství mezi mužem a ženou, v idylické soužití tří lidí různých zájmů. Ač Lover’s Concerto ukazuje rovněž všelijaká úskalí těchto pomyslných „mýtů“, jeho konec vyznívá do pozitivna. Brečet přesto budete. Zaručeně. Pravdou zůstává, že mě toto jihokorejské slzavé údolí nezanechalo v natolik vláčném stavu jako jiné tamější snímky. Dílem vinou zdlouhavějšího nabíhání hlavního romantického motoru, dílem lehkou zmateností, co se postav a jejich vzájemných vztahů týče. Bez ostychu si toto dovolím vyčíst režisérovi, jehož následující film, Almost Love, rovněž nevynikal sevřeností. Minimálně tři časové roviny a množství nedůležitých vedlejších postav zavání přehnanými ambicemi. Je toho příliš a jen máloco plní svou funkci, když už to napíšu takhle bezcitně. Naopak právě srdce a jeho rozechvělost během posledních minut tlačí hodnocení silně nahoru. Nenechám se ovládnout city a této veskrze průměrné romanci, nepříliš zajímavé ani zábavné, čtyři hvězdičky nedám. Jsem svině, co se dá dělat, ale když koncert zamilovaných, pak raději Lásku nebeskou. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, MartinNDL, tragos

Až na netradiční prostředí naprosto klasické životopisné drama, kdy hrdina musí projít spoustou útrap, střetnout se s rozličnými podobami lidské hlouposti, aby nakonec stanul na vrcholu a shlížel na všechny ty maličké lidičky tam dole. Vážně nedokážu vypátrat hlavní příčinu mého nadšení z tohoto snímku, který od prvních minut vychýlil ustálenou křivku emocí více, než se na podobně předvídatelný doják sluší. Možná mi byla blízka právě ta předvídatelnost, uklidňující vědomí, že vím, co nakonec dostanu. Věděl jsem, dostal jsem, ale ten konec mne stejně převálcoval. Kdyby šlo o životní story nějaké celosvětově známé popové hvězdičky, která měla cestu předem vydlážděnou, asi bych jí ten úspěch nepřál tolik jako Zezému a Lucianovi. Vždyť je to vlastně nádhera, když se někdo z toho nejchudšího slumu vypracuje k záviděníhodnému blahobytu, a já si zakazuji stydět se za své slzy. Vážně moc pěkné. 85%

Chápu, že kniha, potažmo film chtěl nějakým způsobem „nastavovat zrcadlo“, když už použiji oblíbené hlášky z jiného Menzelova díla, složitým českým dějinám. Ale ono všechno působí tak odtažitě, že mě mnohdy napadlo, ve kteréže krajině tohle vlastně vzniklo. Pominu diskutabilní pohled na nakládání se sudetskými Němci, neboť mi – na rozdíl od pana režiséra – přijde zavádějící prezentovat černobíle jednoznačné stanovisko, a pár jedovatých slin raději vyplýtvám na herecké obsazení. Ať byl původní herecký výkon Ivana Barneva jakýkoliv, český dabing jej zprznil nehorázně. Z pusy, otvírané jako kdyby si nechtěl spálit patro horkým bramborem, vydává zcela neodpovídající slova a svou polohou neškodného blbečka se zcela míjí s vážně „naladěným“ Oldřichem Kaiserem, jenž by snad měl připomínat Dítěteho starší verzi. Ani trochu. Dojmu cizosti napomáhá rovněž množství německých a do češtiny netitulkovaných vět, jimž bych tak jako tak dal přednost před lámanou poněmčenou češtinou Julie Jentsch. Kvůli titulnímu hereckému páru a kvůli režii, která není chladná pouze při „slintání“ nad pěknými děvčaty a stoly prohýbajícími se pod nánosy jídla, mi bylo lhostejné, kam příběh směřuje a co se nám lopotně snaží sdělit. Jiným iritujícím faktorem Krále jsou špatné a přesto nadužívané digitální triky. Působí velmi rušivě. Stejně tak nesmyslný „retro“ prolog, připomínající němé grotesky a přitom obsahující mnohem méně prvků němé grotesky než následující minuty, kde již vůbec nejsou žádoucí. Spílat tvůrcům za reklamu na pivo (jakkoliv oblíbeného to moku Hrabala), táhnoucí se jako nit celým filmem, už nemám sílu. Zdlouhavý, nezajímavý, povrchní, ukrutně nedramatický, od podstatných motivů osekaný; takový je (asi na delší dobu poslední) zfilmovaný Hrabal. 30% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, kiddo, Nathalie, Radek99, Cervenak, Bluntman, Davson, liborek_, Aiax, numi

Juno je ještě o prenatální nehtík provokativnější komedie než Zbouchnutá, kde sice rovněž padlo pár zmínek o potratu, hlavní hrdinka nicméně k celé záležitosti nepřistupovala s chladností ledovce. Stále se však nacházíme na území žánrovky pro masové publikum, čili ani ten největší cynik nezůstane cynikem do úplného konce a taky nějaká ta slza ukápne. Rád bych viděl „nekorektní“ verzi filmu, a nechť mi nikdo netvrdí, že neexistuje, neboť osoba jako Diablo Cody prostě nemohla napsat něco tak mírného. Tím zase nechci vzbudit přehnaná očekávání ze strany puritánů – postavy v Juno mluví ne vždy slušně o ne vždy slušných věcech, akorát dokáží výsledek zaobalit, aby vyzněl spíše roztomile než sprostě. Dobrých padesát procent výsledných kvalit filmu jde na konto Ellen Page, deset zaobstarává příjemný soundtrack a zbytek scénář, režie a ostatní herci. Ač na pár místech usiluje o kulantní prezentaci nějaké všepoplatné myšlenky (poslední, nejposlednější záběr je jednoduše kouzelný), těžko najít pro Juno vhodnější adjektivum než „milá“. Milá komedie o (svým způsobem) milé události a jejích následcích – jelikož jsem nečekal zázrak srovnatelný s neposkvrněným početím, nemám v tuto chvíli důvod nehýřit nadšením. 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Tommy987, Jordan, Mahalik, tangerine1