Réžia:
Jiří MenzelScenár:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrajú:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Ústrednou témou filmovej adaptácie slávneho Hrabalovho románu je životná cesta čašníka, neskôr hoteliera a nakoniec cestára v čase politických zvratov v prvej polovici dvadsiateho storočia. Jan Dítě (od 18 do 38 rokov Ivan Barnev, potom Oldřich Kaiser), lebo o ňom je reč, niekoľkokrát v živote pocíti, ako ním druhí opovrhujú - nielen pre malý vzrast a to, že vyrastal ako odložené dieťa, ale tiež pre sympatie k Nemcom a pre svojskú životnú filozofiu. Nikdy však nezatrpkol, neživil v sebe nenávisť a nechcel sa pomstiť. Má totiž svoje sny! Túži po bohatstve, uznaní vo svojej profesii, po milujúcej žene... A hoci sa mu všetkého dostáva, je to len nakrátko - nie je totiž uznaný ani ako árijec, ani ako milionár... (TV Doma)
(viac)Videá (4)
Recenzie (830)
Menzel se vrátil za kameru, aby ukázal další tvář lidskosti. Jenže zapomněl, že když v jeho dřívějších výletech fungovala, bylo to díky upřímnosti a ne díky tomu, že se naivní hrdina s pitomým úsměvem protlouká světem falše - aby se v něm nakonec začal sám s radostí rochnit. Režisérova libůstka v adaptování jasně daných figurek, která tak dokonale funguje v Postřižinách, tentokrát fatálně selhává ve chvíli, kdy se z Krále začne stávat pokus o něco víc. Ten totiž nevyhnutelně vyzní zcela hloupě. Češi jsou buď zbabělci nebo ublížení vlastenci, Němci nežijí ničím jiným než oddaností Hitlerovi a když už přijde Vítězný únor, nesmí chybět usměvaví komunisté, kteří přece chtějí vše rozdělit lidu. Copak může být něco polopatičtější, než právě tyto figurky? V takových chvílích mizí z tváře poslední úsměv, který pramenil z toho, že když už nedostanu pořádný příběh, alespoň je vinoucí nit ověšena mnoha pokusy o "milé výjevy ze života". Bohužel těch pasáží, kdy se neděje zhola nic a skupinka bodrých obtloustlých pánů mlsně kouká na polonahou slečnu, je moc. Tak moc, že se z Menzelova plánovaného kariérního vrcholu stává občas až mučení a důkaz, že u kvalitativního dna českého filmu se může ocitnout opravdu kdokoli. ()
85% - Nečetl jsem Hrabalovu předlohu, ale až ji přečtu, nechám své hodnocení tohoto filmu tak jak je. Proč? Protože mě tento film motivoval více než cokoli jiného k její četbě, a hlavně proto, že když jsem odcházel z kina, bylo mi, jako by mě jakási neviditelná ruka stále hladila na duši. Cítím ji i při psaní tohoto komentáře. Jiří Menzel se nezměnil. Jeho osobitý styl vyprávění, smysl pro poetičnost, erotiku, ironii, pohodu (onu českou hodnotu č.1)… To vše mu zůstalo, a mě tím nadchnul. Ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále je svým způsobem obsaženo mnoho věcí, které se dají těžko prezentovat, aniž by divákovo ego, či vkus zůstaly nerušeny. Mluvím zejména o prosté touze po movitosti, pohodě, o mentalitě typu „nás se to netýká“, o třídní hierarchii, a hlavně o ironii osudu – to vše očima postavy krásně jednoduché a otevřené, která nechybí snad v žádném z režisérových opusů. Bylo by toho ještě mnoho - je zde plno lahodných symbolů (spokojený tanec s jídlem, zrcadlové scény, rozhazování peří, atd.), ale není nutno o tom psát, to se musí vidět. Překrásné řemeslné zpracování a výtečné herecké výkony. Hudba Aleše Březiny mě uváděla občas do rozpaků. Nejprve kopie Smetanovských tanců, pak kopie Krkonošských pohádek (ano, nápadná asociace při oparu v sudetech), pak další falzifikát, tentokrát Strausse… Ale neurazilo mě to, spíše pobavilo, a naopak to podpořilo atmosféru filmu (snad až na pár nastavovaných opakování téhož). Vzpomínal jsem nostalgicky na Menzelova dvorního skladatele Jiřího Šusta… Pro mě byl tento film krásným zážitkem, a rád se k němu vrátím. ()
Obsluhoval jsem anglického krále přestává minutu po minutě, sekundu po sekundě být filmem a stává se reklamou... na pivo. Na český film poměrně netradičně a odvážně vyprávěný film (vše je nám podáváno skrze ústa starého Dítěte, kterého skvěle ztvárňuje Kaiser, jenž si dovolí tu scénu zrychlit, tu zpomalit apod.), ve kterém nefunguje nakonec zhola nic a ani ty Kaiserovy psí oči to nezachrání. Menzel se snažil obsáhnout všechno a nechybí mu nápady (úvod jako jedna z raných grotesek ad.), ale jeho poetika zde působí kašírovaným dojmem, ve scénách s nahotinkami je až starečky uslintaný a pouhé dvě scény z celého filmu jsou v rámci vyprávění dobře inscenovány. Obsluhoval jsem anglického krále mě sice méně iritovalo než Hřebejkovo Horem pádem, ale ve výsledku je to mnohem horší film (chybou je, že Menzel považuje diváka za hlupáka, a tak mu musí dobové záležitosti předžvýkat hlas vypravěče a "myšlenku díla", vhodnou k poetice muže s proutkem na festivalech, několikrát pro jistotu zopakovat), ve kterém stojí za pochválení maximálně kamera a vhodná hudba Aleše Březiny, dva prvky aspoň trochu navozující atmosféru. Velcí herci zde mají malé role a otrocky figurkaří, chybí jim překvapivě schopnost pointovat dialog, postavám jako takovým zas motivace a toporný Barnev s jedním výrazem na celý film není postava, s kterou by se dokázal divák ztotožnit, popř. s ní cítit. Na tak drahý český film (85 milionů) překvapí svou nepovedeností vyloženě rušivé triky, do oka bijící televiznost celého projektu a také odsouzeníhodné podbízení se většinovému divákovi. Podle Menzela jsou dnešní lidé "zlí, hloupí a zločiní", jeho Obsluhoval jsem anglického krále je zase film "tezovitý, hloupý a do dnešní doby nevhodný". ()
Scénář: Jiří Menzel .. Slušná poeticko-nostalgická freska táhnoucí se především první polovinou dvacátého století s přesahem do dob normalizace mapuje život malého pinkla v kulisách tehdejšího Československa. Šlo by mít spoustu připomínek, ať už oprávněných (způsobených komercionalizací) nebo jen vynucených (způsobených komercionalizací). Jenže, Menzelova typicky poeticky laděná režie funguje, kamera či hudba jsou na výši a dotváří slušnou dobovou atmosféru a na snímek se tak nejen příjemně dívá. Navíc, holky jsou moc hezké a propagace piva funguje (tak, že jsem si na jedno točené po kině také zašel.. :o)). V kontextu celé tvorby Menzela téměř nejslabší kousek, v kontextu současné české tvorby stále příjemný nadprůměr - a své hodnocení přikláním k té druhé misce vah .. 70%. ()
Kdo jiný se mohl ujmout adaptace slavného románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále než Jiří Menzel. Film nás provází životní cestou pikolíka, který se snaží o uznání ve svém oboru, bohatství a milující ženu. Za války se ožení s Němkou a po válce není v době politických zvratů (únor 1948) uznán ani jako Němec, ani jako milionář a tak je mu hotel a všechny jeho peníze zabaveny a je odsouzen na 15 let. Bulharský herec Ivan Barnev zvládl svou roli dobře a Oldřich Kaiser, který představuje stejného hrdinu po letech a vypráví nám svůj příběh, dostal po dlouhé době slušnou roli, kterou zvádl výborně. Jiří Menzel mě nezklamal ani scénářem ani režií, ale na pět hvězdiček to není. Na druhou stranu nechápu hodnocení některých uživatelů, kteří dají hvězdičku nebo dokonce odpad, ale samozřejmě, že je to jejich názor. ()
Galéria (63)
Zaujímavosti (37)
- Hlavní hrdina filmu, Jan Dítě (Ivan Barnev), při svém prvním zaměstnání chodí do šantánu U Rajských. Stejné jméno šantánu se vyskytlo i později v seriálu Četníci z Luhačovic (od r. 2017). (azcr)
- Scéna u bázenu s vojáky, kterým chybí různé končetiny, se natáčela se skutečnými invalidy. (T-enter)
- Kromě 38 hlavních a vedlejších rolí si ve filmu zahrálo na 1100 komparzistů. (hippyman)
Reklama