Matty

Den, kdy si Luc Besson přestane léčit své prazvláštní komplexy psaním scénářů (a následným produkováním) královsky degenerovaných béček oslavím jakožto zapřísáhlý abstinent skleničkou něčeho ostřejšího. Po pravdě, svého odporu k nevyzpytatelným lihovinám občas lituji, stav mírné podroušenosti musí být pro sledování druhého Kurýra více než ideální. První věc, které si, nezávisle na promile alkoholu v krvi, všimnete, je vyměknutí Franka Martina. Malou Asiatku vyměnil za malého klučinu, naštěstí ne moc otravného (protože brzy uneseného), přesto svou starostlivou rodinou brzdícího Martinovu přímočarou jízdu. Když už má nějaký film astenických 87 minut a hraje v něm Jason Statham, automaticky očekáváte retardovanou akci, která na nějaké retardéry nehledí. Bohužel, Kurýr 2 hledí, tudíž nudí a když nenudí, baví leda ementálovitostí scénáře a nakažlivou blbostí akčních scén. Jedna hvězdička za ně, druhá za Jasona, který v nového akčního hrdinu oficiálně dozrál až v Zastav a nepřežiješ, ale již zde předvedl, že patří k těm hercům, kteří nejenže nemusí umět hrát, ba dokonce ani cedit suché hlášky, aby byli zábavní. 45% Zajímavé komentáře: Faye, Adrian, imf, Le_Chuck

Námět, podložený reálným experimentem z Ameriky 60. let, nejspíš nešlo zpracovat výrazně lépe. Přinejmenším v rámci filmů pro mladé, s ambicí rozpoutat diskuzi na středních školách. Klipařský střih, rozdělení do šesti kapitol (dní) a alespoň pár promile vztahy-rozvíjejících dialogů mezi studenty. Nic z toho mi nevadilo tolik jako doslova přestřelený závěr, nabízející efektivní gradaci i za cenu ztráty dosavadní věrohodnosti. Rovněž škoda jen povrchního využití historie země, kde ke všemu dochází. Až na jednu zmínku o německé Třetí říši nejdou tvůrci v rýpání do bolestivé minulosti hloub (neměla-li studentka, která se postaví Vlně, odkazovat k popravené Sophii Schollové). Bráno z opačné strany, film je díky tomu univerzální a lépe vyhovuje globalizovanému („uniformovanému“) světu. K něčemu srovnatelnému může asi vážně dojít kdekoliv. Neboť všichni, obávám se, podvědomě toužíme být vedeni někým navenek zkušenějším a moudřejším. Je to mnohem pohodlnější. A nebezpečnější. 70% Zajímavé komentáře: kiddo, uzzi, wipeout, Martyr

„Hrám tuna protest-songy“ Na napraného Vávru nemožno zapomenout. 85% Zajímavé komentáře: Malarkey, DaViD´82, jahol

Cizí lidé v cizím městě… romantická idylka pozvolna přerůstající v psychoteror. Film plný nezodpovězených otázek (vždyť Walkenova postava je na jejich nezodpovídání postavena). Ač situovaný do prosluněných Benátek, rájem tisíců turistů, svým vyzněním připomínající bloudění dvou ztracených duší osamělým, v mlze zahaleným teritoriem. Buď šlo o velice sofistikovanou metaforu čehosi normálního, nebo o příliš tajemný thriller o něčem hodně nenormálním. Budete-li mermomocí chtít odpovědi, musíte si je domyslet, tohle bych filmu nevyčítal, právě díky spoustě „proč?“ je tak znepokojivý, vzrušující a děsivý. Nevhodná mi přišla jeho délka. Skoro dvě hodiny zpočátku hustou atmosféru postupně ředí až mi ke konci bylo víceméně jedno, kdo, koho a proč. Pomohla by redukce dialogů o všedních věcech, nebo jsou právě ony klíčem k celému filmu? Myslím, že zde bylo zaděláno na hodně silný divácky zážitek, co naplat… 70%

První dvě série Tudorovců zhuštěné do dvouhodinového historického dramatu, které by se mohlo dmout pýchou na televizní obrazovce, nikoliv na velkém plátně. V místy zbytečně roztahaných Tudorovcích jsou všechny ty spletité intriky na královském dvoře alespoň o (podvazkový) řád šťavnatější. Nejen co se týká (zde velmi decentních) erotických scén. Filmu v první polovině chybí také spád, jenž kompenzuje jeho nadbytkem v polovině druhé. Náhle střihy o několik měsíců vyvolávají dojem uspěchanosti. Není-li Králově přízni přáno spočinout mezi mnoha nadbytečnými doplňky výuky dějepisu, pak zásluhou lákavého hereckého obsazení. V duchu nastíněné idey o tom, kdo vlastně mění dějiny, mu jasně dominují ženy. Dospělé, rozumné a cynické (Kristin Scott Thomas, Ana Torrent) i mladé, naivní a věřící v moc svých vnad. Hru Nataliiných „vím víc než ty“ očí a Scarlettiných plných rtů trochu bezmocně sleduje Eric Bana, okolo něhož by se mělo všechno (a všechny) točit. Ale třeba měl pravdu André Maurois, když pravil : „Neexistují nebezpečné ženy, jsou jen slabí muži.“ 70% Zajímavé komentáře: Rex Mundi, Morien, elle, SeanLSD

Častokrát si uvědomíme, kolik zbývá sdělit, až když je příliš pozdě. Krása a krutost filmu Dobrou noc, mami spočívá v jasném vymezení zbývajícího času a následné úporné snaze jej nějak prodloužit. Znám jen málo srovnatelně nekompromisních dramat. Přestože jde o film prozrazující svůj divadelní původ, který se snaží na malé ploše zpracovat dost široké spektrum témat (resp. zrekapitulovat celý jeden lidský život), díky živé kameře a neustálému pohybu Sissy Spacek (a protipohybům Anne Bancroft) nepůsobí staticky. Pátou hvězdičku přidávám za odvahu a za to, že jsem obě hrdinky plně chápal. Ani jedné není co vyčítat. 90%

Polo-dokument o sociologickém experimentu, který je sám sociologickým experimentem. Do sebe zahleděným a (úmyslně?) bolestivě trapným. Nakonec už vůbec není důležité „co“, nýbrž pouze „jak“. Být tvůrci důslednější, vznikne počin polovinou diváků obdivovaný, polovinou nenáviděný. Takto to není nic proti ničemu. Andy Kaufman by každopádně měl radost. 55%

-Je to s námi zlé? -Je to velmi zlé. Petersenovi už z té vody měkne mozek. Natočit jalové drama o jedné větší loďce převrácené pupkem nahoru a následně jej vydávat za moderní, superrealistický katastrofický film (Cinema 7/06), to svědčí přinejmenším o naprosté neschopnosti sebekritiky. Ignorace fyzikálních zákonů není jev, který bych si dovolil kritizovat (jelikož fyzice houby rozumím), ale šablonovité postavičky pár jedovatých slin zaslouží. Každý ze skupinky přežívajících se chová buď jako „an American Hero“, nebo jako kretén (někdy to vychází nastejno), nikdo jako člověk. Nepřipadá vám zvláštní, když se na jedné lodi sejde středoškolský závodní plavec, bývalý starosta New Yorku, homosexuální architekt-sebevrah a matka v lodičkách? Nemluvě o tom, že všichni mají žábry. Poseidon je, počínaje úvodní scénou, nechutně drahým a velkolepým filmem. Hnusné digitální triky střídají ty méně hnusné, něco odněkud neustále padá, vybuchuje, kov skřípe, lidé vřískají – na velkém plátně to mohl být Zážitek, dle dozvuků z Varů ne nutně Zážitek, jenž zamýšleli tvůrci, leč stále Zážitek. Jenže v televizi? S průměrným ozvučením, bez popcornu a vychlazené coly? Zapomeňte. Zapomeňte každopádně a doufejte přitom, že tomu odvážnému Sasovi brzy dojdou nejen nápady, ale rovněž finance. Apendix: Podle mnoha ohlasů jsem seznámení velké vlny s malou lodí čekal záhy po doběhnutí úvodních titulků, něco ve smyslu: „Ahoj“, „Ahoj“, „Šplouch“, skutečnost se má tak, že prolog zabírá nehorázných deset minut. :-) 45% Zajímavé komentáře: Dadel, numi, T2, uzzi, Balu..., Triple H, curunir

Poslouchání mluvících hlav těch, jež spáchali hollywoodskou renesanci, neuspává nejen díky obsahu (i když většinu zmíněného najdete např. v knize Easy Riders, Raging Bulls), ale také zásluhou pěkných střihových sekvencí a obrazových koláží, trochu připomínajících Ten kluk bude točit. Je zajímavé, že tvůrci zpovídají primárně „odpadlíky“, jimž štěstí a producenti po 70. letech nepřáli: Friedkin, Altman, Coppola, Bogdanovich, Paul Schrader. Jelikož prostor dostává také Forman, Pollack či Scorsese, nejspíš nešlo o záměr a Lucas se Spielbergem prostě neměli čas. Potěší připomenutí polozapomenutých, jinde moc nezmiňovaných filmů jako Joe (1970), The Landlord (1970), A Touch of Class (1973)… Pro novohollywoodské nadšence povinnost, ostatním asi přijdou dvě hodiny věnované jedné dekádě příliš. Apendix: Spolurežíroval Ted Demme, kterého v průběhu natáčení stihl infarkt (pravděpodobně po užití kokainu). Film je mu dedikován. 80%

„Uděláme ještě jeden pro štěstí, OK?“ Jedno z těch „making of“, po jehož skončení máte chuť dát filmu, o kterém pojednává, pět hvězdiček, protože… Ti lidi si to zaslouží. Více než tři a půl hodiny videomateriálu dopodrobna mapují průběh 131 dní natáčení. Od počátečních blbinek pro diváky („máme tu problém s chlápkem jménem Gandalf“), přes obrovskou únavu (stý den byl vážně krizový) až k závěrečné úlevě a návratu k nadsázce (záskok Singera a Darabonta). Muselo být fascinujícím zážitkem, sledovat postupně zveřejňovaná videa na netu, vychutnat si přání veselých Vánoc a šťastného nového roku od Naomi Watts, aprílový vtípek s natáčením Kongova syna (serióznost tvůrců mě v tomto momentě natolik zmátla, že jsem v paměti začal dolovat, kde jinde se o něm vyskytly informace). Ale ani čtyři roky poté, pěkně po kupě na DVD, neztrácí to množství materiálu ze své informační hodnoty, neboť zahrnuje prakticky všechny aspekty související s natáčením podobnému velkofilmu. S každým dalším natáčecím dnem jsem měl navíc pocit, že ty lidi znám o chlup blíž, pročež i loučení v poslední den bylo o to smutnější. Výborný nápad a doufám, že se někdy nějaký režisér rozhodne jít v Jacksonových šlépějích (v mnohem skromnějším rozsahu to zkusil Judd Apatow u Zbouchnuté). 90%