verbal

Pokud jste mongoloidní dítě do 12 let, dočtěte tuto první větu a okamžitě požádejte ošetřovatele, aby vám to pustil, protože budete o sebe nadšeně plácat pokřivenýma ručičkama, hýkat nadšením nad všemi těmi hihňavými tumory a blaženě si slintat na šprušle klecového lůžka. A vy ostatní si s tím zasviňte přehrávače pouze v případě, že se chcete vyhnout pomalé a agonické stoprocentní smrti na ten morově řádící apokalyptický kašlíček a raději byste poměrně rychle pošli na ustyzení se či vražení si pletacích jehlic do očí při sledování tohoto trapkozvratku. Scénář a režie LMD, v hlavních rolích paradementních vyšetřovatelů partička nesympatických megatrapných toporných slizáků, a kdokoliv s tím v jedné větě použije Krotitelé duchů, měl by být okamžitě veterinárně utracen pro podezření z animální debility.

Je-li jeden na pracáku a musí celé dny vysedávat v holobytě se škaredým otylým frackem a věčně pičující starou, není divu, že se úchylí k nějakému tomu rozptýlení. A tenhle slizáček rozjel svůj obsedantně sociopatický plán pěkně naprudko. Sice trochu přitažené za los vlasos a některé ty psychokonstrukty vycházejí až zázračně, nicméně exekuce výborná, herci skvělí a funí to vpřed jako dobře rozzuřený koridový skot.

Hloupí přýběch, nezajýmavé postavi, povrchňý, nuuuuda, přývjes mi prozraďyl, o čem to bude buuuu“. Jen pár ilustračních názorů místního míšního trustu, co vždy tak rychle až zběsile pětkuje hamletovsky sofistikovanou, filosoficky dokonale podkreslenou, dějově převrstvenou, neoddiskutovatelně sysluplnou, ani trochu kýčovitou a až anticky tragickou sérii o tom, jak pan Nafta s partičkou čmoudů furt dokola rozjebává předražená auta. Za mě naprosto neškodná, ničím neurážející, slušně odsejpající a přiměřeně zábavná průměrná scifi kokotinka s lacinými efekty, na kterou se ale v případě nouze podívám znovu mnohem raději než třeba na ten Naftův přiblblý šroťák nebo na to, jak partička oelásťakovaných buzen pateticky chcípá na Tetanus.

Raději zabijte čas Časem zabíjet. Toto je špatně zdramatizovaná, prvoplánová, laciná a tendenčně natahovaná televizní pruda, co se vleče jak negr na bavlníkovou plantáž.

Hm, hm, co tak odborně napsat k filmu, ve kterém se naprosto prkenná slizká lesba 90 procent hrací doby unyle plazí skřípajícím tunelem a producíruje se od ničeho k ničemu po mořském dně, až na ni v té tmě nakonec na dvě minuty bafne rozmazaný zubatý megahadr na podlahu, co jim asi zdrhnul z Clovershitu? K filmu, v němž když někdo otevře hubu, zní to jako žádost chovance downího stacionáře o více jogurtu k rozmazávání si po držce o svačině? Tak snad jen: Ahoj Júbenku, zabij se! A co tak odborně napsat k bande převkusných buzniček, co tu dštily odpady a panické pižmo na stokrát sysluplnějšího a zábavnějšího Megalodona a tisíckrát lepší a svižnější Godzilu 2, a tuhle tupou, plytkou, nudnou, otravnou a lacinou megasračku hystericky nadhodnocují? Tak snad jen: Ahoj klucí, že vám dal ošetřovatel na sváču málo Dobrý mámy?!

To nejlepší z našich lůzru a hnojů! Fantasticky napsaná a ještě lépe zahraná koncentrovaná kvintesence zmrdstí, maloměšťáctví, debility, přizdisráčství, vychcanosti, bonzáctví, afektovaného pičizmu a lopatistického egoismu pod jednou hnijící střechou. Absurdní karikatura? Ani hovno. Libovolný náhodný dvanáctičlenný výtěr z populace bude obsahovat nadpoloviční většinu těhle hovad. Už jen při pohledu sem je zřejmé, kolik těch pičusů nevydýchalo pohled do zrcadla, nebo nepochopilo, na co se vlastně vůbec dívají. Komedie? Ani hovno 2. Mrazivá tragédie, jejíž transpozice do makro roviny rovná se Babitch. Na naše poměry nebývalý sarkastický skvost, který oproti většinovým kinoprodukcím alá TV Hovna a Prima Hnooj vypadá jako Chamonix vedle Špindlu nebo chcete-li jako luxusní belgická čokoláda vedle úplavičného průjmu. Za tohle zasloužíš pořádně zcákat záda, Jirko. Bravo.

Disproporční diferenciál mezi xichtem a zbytkem hardvéru Gipinovic Bětky je skutečně matoucí. Něco jako kdyby se jeden musel rozhodovat, jestli mu má ztvrdnout při nástupu do Lambáče, na který někdo narouboval přední kapotu z Multiply. Opravdu neurčitý pocit, který by ale igelitka z Tesca přes hlavu rozhodně převážila ve prospěch jeskynního potápění. Každopádně její až tragicky neherecké pokusy o suché komediální držky působí v téhle milé, svižné, zábavné a příjemně kečupovité pičovince o mysliveckém svazu korektně dekadentních potentátů naprosto patřičně a lepší prkno mohli najít jen stěží. Ovšem jste-li heideggerovsky založený hnědopich s pravítkem v prdeli, profesionální politolog se sedmi třídami ZŠ nebo maďarský gej, raději si pusťte Hangrgejs!

Šťavnatý iberský gastrospeciál o elegantním řešení nejpalčivějších problémů veřejného stravování a delikatesní sociologická studie o tom, jaké dobroty se servírují na úplném dně humanity. Audiovizuální důkaz, že i sebeidealističtějšího intelektuála dona Chichota, hozeného mezi bandu zhovadilých větrných mlýnů, ten smích nakonec přejde, a on pochopí, že ten komunismus prostě nevybuduje, protože dělnická třída je banda omezených animálních zkurvenců s mimořádně vyvinutým pudem pro vlastní trika. Dialogově velmi kalorické, téměř geniálně naservírované, plné originálních masitých nápadů, a tak je hrozná škoda, že šéfkuchaři na závěr bouchla trouba a ta krásně promaštěná díra vyústila do hajzlu. Konkluze, že symbolem a řešením radikální systémové změny je náhlá mongoloidní holčička jedoucí výtahem nahoru, je absolutně sofististikovaný metamfetaminový myslomrd, který vám málem chuťově dokurví celou předchozí hostinu. A to se v hájkuzin prostě musí ztrestat odnětím minimálně jedné myšulínské hvězdy.

Mlčení Blanek chtělo strašně moc být Purpurovými řekami. To by se ale režisér nesměl jmenovat Kašparózo a Eva García Smaženz de Efedrini být plagiátorskou grafomanskou feťačkou. A tak se v tom jen hodně a dlouho běhá pro zdraví, všichni zúčastnění se většinu hrací doby chovají jako nesvéprávní kokoti a během těch kokainových zpětných a současných záblesků bez jmenovek budoucích příbuzných a potenciálních sociopatů se může jednomu snadno stát, že mu unikne ta skrz naskrz prefíkaná a dokonale sofistikovaná zápletka o dvojčecím trojčeti, kterého nějaký iberský zrzek, říkejme mu třeba Chozé Armando Oukonor, na polední chvíli přismrkl mezi dva cigoše do lůna Končity Farzekašové. No a narodit s korozí doprostřed černočerného Baskicka, to by jeden idiotsky komplikovaným způsobem hned vraždil jako pominutý! A tak jediným rozptýlením v tomto eitopfu z lysohlávek a přiblble vybrakovaných kafilérních zápletek sériově vražedných filmů je sledovat oje inspektorky Kozotřasové. Beléna je již sice kapku tlející a mohutně balzamovaná alfasamice, nicméně s trochou gerontofilní fantazie by se jí pořád celkem dalo zaklikat na kastaněty a v případě nouze do ní i zapíchnout banderilu, kdyby náhodou po Klusákově mementu začaly dvanáctky odmítat Čupačupsy.

GOT je mrtev a bezradné HBO ve snaze týlit masovým zabijákům kultury z Netflusu se Kinga chytá. Avšak Štefanův po miliónté zalitý sebevykradačský lógr z Toho je satanžel dost vetchým stéblem. Po sytých a veskrze originálních prvních dvou dílech přicházejí plíživá zívačka a nezastavitelné klimbání, během nichž notně uleželý šerif Šišlal, partička strnulých vesnických strejců a divná autistická senzidebilní lidoopka honí nějakého trapného mykologického mexického Kukače, a to zejména za pomocí unylých debatních kroužků a urputného čumění z verand. Scénáristické brodění se užvaněnou, zbytečnou a uměle nadstavovanou vatou však Ti hajzli zase podle proložili zhruba deseti minutami kulantního děje na díl, zakončenými nějakým tím útesoviscem, slibujícím naději na zlepšení, tudíž jsem to rozmrzele dotáhl až do poměrně tupého konce, u něhož jsem si rozpačitě rozškrábal nudou zhnisaný zátylek.