verbal

Amadeus z chudobince a se souchotinami. Docela by mě zajímalo, co by dnes Pepouš řekl na to, že jej po dvě stě čtyřiceti letech vyobrazil nějaký sluníčkářský čecháček místo jako božského, cílevědomého a šarmantního klasicistního génia, razícího si zářnou cestu Itálií, která mu ležela u nohou, až se z toho roztomile pohlavně roznemohl, jako slizce bezpáteřního klasicistního genitála, promrdávajícího se s vervou kariéristického parazita nemytými klíny bohatých či vlivných klasicistních Italek, až si umrdal lues. To by ale možná ještě rozdýchal. Ovšem za to, že jeho památku krutě zostudil bezprecedentní neherec a ochrnutý bezlýtkáč Vojtěch Sakmaj, mimicky se projevující výhradně v případech, kdy nosil benátskou škrabošku nebo syfilitickou masku, tak za to by dozajista někomu nasraně vrazil do prdele čembalo. Velmi úsměvné je také to velkohubé označení distributora - „velkofilm“. Ty „velkolepé“ záběry Benátek (cca deset minut baráků ze dvou metrů) v této televizní inscenaci dost připomínají slavný Trhák pana Boufingra. Počítám, že takhle za soumraku a mimo sezónu jezdili tamní člunotramvají za deset éček na hlavu Kanálem Grande, a když náhodou narazili na nějaké liduprázdné zákoutí, vyfuckovali Dicka z lodi, flákli mu na držku škrabošku, aby neplašil holuby, a nechali jej pár minut jako obvykle bezradně nehrát na goupročko, přičemž Václav akorát tak hlídal, aby je odněkud nezmerčili karabiníci a nenapálili jim pokutu dvojnásobně převyšující rozpočet filmu. „Velkokrásně“ oprýskané interiéry „velkošlechtických“ sídel, tipuji na nějaký ten squat v Braníku s pár narychlo nalepenými antickými tapetami z fotošopu a vyloupený sekáč s cigánskými napodobeninami Ludvy Šestnáctky, zase dost nápadně připomínají klasicistní holobyty, jejichž majitelé byly klasicistní socky, tudíž neměli na nábytek. Operní lóže a kukaň desetihlavého orchestru počítám vypapundeklovali někde v Karlíně a nechali mezi nimi pobíhat pár druhořadých italských a ruských!!! (dezoláti zkurvení) herců, kteří patrně makali za jídlo a prohlídku Prahy s ilegálním průvodcem, a jímž místy vkládali do huby dialogy jako z logopedické poradny. Nasraně druhé, ač je to evidentní malofilm a těžký zhovnabitch, musím připustit, že genitální Pepoušovy kompozice udělaly svoje, což spolu s kulantním nasvícením, beznadějnou strohostí, solidní etudou s malým Mozartem a jakýms takýms, byť prudce diskutadebilním, příběhem tomu jistou atmosféru i spád vnukli, a já se u toho příliš neotravoval a zas tolik nezlobil. Takže krásných 2,5000000000132.

„Ťuk, ťuk!“ „Kdo tam?“ „Tady Noční Šalamajn, more.“ „A co chceš, ty kluku pandžábská?“ „BAF!!!“ „… Aha, tak jako asi LEK, že jsi to ty, ale už to nedělej, víš, že ti to moc nejde! Co tam máš dál?“ „Inu, po sté přicházím zkusit resuscitovat svou dávno chcíplou kariéru, tentokrát s takovým urputným homobiblickým varováním o tom, že jestli nějací buzeranti okamžitě nezačnou páchat rituální sebevraždy, nastane konec světa.“ „Hm, hm, jako dobrý, vole, máš recht, koule a mile jsi jim to naandal, ale tebe asi omrzelo točit, co? Vždyť za tohle tě soudruzi z LGBT +DDPPP (Další Deviace, Psychické Poruchy a Parafilie) vykancelujou rychleji, než bys řekl „Svámípráhbhutána“, a nepomůže ti ani ten ukrutně angažovaný a zcela filantropický teplý Ježíš v závěru, homofobe zkurvený! I když, tadyhle Bludman to zase zjevně nepochopil a cáká. No, jestli jsou všichni bukanýři tak hloupí, možná to nakonec i přežiješ, a ještě tě i nechaj natočit další řadu Kvíresfolk. Téma vcelku milé, vole, takové mementivní a konzervativně nosné, po kterém možná i pár probuz(ň)enců zase usne, nicméně satanžel usne i většina heteroseksuálního publika, protože je to zase prázdně nabubřelá, krutě unylá až otravná, rádoby psychologicko – religiózní sračka bez pořádného děje i pointy. Čili celé poselství v prdeli. A to doslova! Takže namažte, nebo vlastně namaž, když jsi tu sám, a už mi s něčím takovým na chatu nikdy klepat nechoď, nebo příště pustím psy! Zjevně jsi kompletně vyhořelý, tak co kdyby ses na to už vysral a začal místo toho třeba sbírat barevné kovy? To ti určitě půjde!“. „Aby tě rakovyna sprala, ty vyjebany nevkusny rasystycki gadžo, a ať ťy Šiva zkrati kar na džaponskou delku!!!“

Konečně kulantní a zcela zasloužená pocta světoznámému zpěvákovi Ajvnovi Jangstrovi také ze Spojených sráčů, jejíž krajově adaptovaná zvuková stopa, aby to bylo dokonalé, rozhodně měla znít takto: / I’m driving Mustang 81 to camp in Alabama / in a rush taking the risk passing through Louisiana./ The monster’s on the rampage there stepping out the glade / eating mostly Texan fucks / Džóžin is its name. //Džóžin - The swamp thing is lurking in the plash / Džóžin - The swamp thing has reached the village edge / Džóžin - The swamp thing is sharpening its claws / Džóžin - The swamp thing bites and sucks and chokes. / To get rid of Džóžin, although it sounds insane, U must use just and only fucking powder plane.// Aneb, když už nějaká ta pásová linka na homixové furtdokolové lobotomie konečně vyprodukuje něco alespoň trochu originálního, jakž takž syslupného, zábavného, dějově dotaženého, pestrého a solidně temného, co na to cýlové publykum?: „Gchrrrrchchch, ééééé, dyď je to úplně blbí, neuvjeřytelné postavi, vůbec ňykdo tam nebil super, nelogyckí děj, nůůůůda, poťme rači opjetkovat ňáki hluboce fylozofyckí, antycki dramatyckí, mišlenkově děsně složytý, exystencyjálně povznášejýcý a hlavně úpa nedyskredytačňý Opruz Dej od Mrvelu!!!" Tudíž si o pokračování můžeme nechat akorát tak zdát. Čuráci vypatlaní!

Šazel už je zase mazel a amplituda jeho sinusoidy kmitla k vrcholu, který překoná jen stěží! A nejen on sám. Po dokonalém Bitchemprásku propadl v žánru hudebně zábavných taškařic svou LaLaLobotomií na totální smrduté dno nestravitelných buzerantských trapáren, aby teď velkolepě povstal ze sraček a uplácal naprosto uhrančivou, k perfekci vyšazlenou, hravou, atmosférickou a parádně odsejpající fantaskní komitragédii o neslyšném chropotu právě chcípajícího němého filmu. Kabaret pro 21. století a velkolepá pocta i pranýř filmového průmyslu, de fuckto házející hovna po prachama a slávou k dekadenci zpotvořených parodiích na lidi v Holém Údu nejen dvacátých let a nonšazlantně si vytírající prdel celou prvoplánově mučivou filmografií Buzny Lulana i všemi kýčovitými cajdáky velkého Štefana. Absolutní exekuční, dějové i dialogové mistrovství, dávající vzpomenout, proč vlastně tak rádi čumíme na pohyblivé obrázky. No povím vám, asi jsem u sledování vypadal jak homopanic před první felací, když jsem s vytřeštěnýma očima a otevřenou hubou jen fascinovaně sledoval, co všechno ještě budu muset ten večer spolknout. Ovšem nakonec mi ani finální katarze pachuť nemytého ocasu na patře nezanechala, tak to prostě blaženě opětkuju a uctivě se pokloním se slibem, že jestli tento učiněný sqost a sviní perla mezi všemi těmi podřadnými manipulativními, nudnými či trapnými sračkami toho Osrala letos nevyhraje, skáknu si osobně do Losích Andělic, kde se opásám hovny a demonstrativně vybuchnu před Dolby tyjátrem.

Davčův přestřik, kterého dozajista má s nějakou androgynní perverzačkou s amputovanýma nohama a kolostomickým pytlíkem, zjevně nepadl daleko od úchylného stromu. Akorát fetuje trochu víc než papá, a tak tato v první půli nadějně mrazivá sondáž na téma „Vyprcali byste svého vlastního klona?“ satanžel vykultivovala do pičoidně deviantní artistické smaženice z lysohlávek, nad níž Bludmanovi zduřelo ego a řádně vyhonil, načež chytil sebestředný slovní průjem plný existenciálních cizích termitů, jež by měl, marxistický homorozumbradáč jeden, dozajista problém zpětně interfelovat. A je to trochu škoda. Ne Bludmanovy masturbace samozřejmě, nýbrž filmu, protože než začali rozdávat na place piko, jednalo se exekučně zdařilou a solidně budovanou syrovou divnoostrovní taškařici, ve které poprvé ve své kariéře překvapivě jakž takž překonal obličejovou obrnu jindy prkenný manekýn Saša Souostroví.

Chujmovi Balakéru se 85 minut dařilo úspěšně páchat to, co mu jde nejlíp. Vcelku originální, roztomile brutální, solidně gradující a skvěle zahranou jednopanelákovku, byť kapku předvidatelnou, rozhodně však evidentně nenavozující vhodnou atmosféru k prstění sester či jiných příbuzných. V 86. minutě mu však někdo ze štábu hodil do kafe piko, a on, místo aby to dotáhl do pořádně makabrozního satanistického konce, vyvrcholil přitepleným narkáčským myslomrdem. A to, jakožto zdejší expert na vysrkávání škeblí a nabubřelé kokoty nekompromisně trestám odnětím dvou rozškrábaných puchýřů.

Tak dneska tu mám tři vzkazy. Ten první je pro dvě brutálně zamindrákované, těžce nemrdané, ovšem veskrze silné a svého pos(l/r)ání plně uvědomělé muženy, Adélu a Táňu. Když se ke kritice v relativně hlavněproudých médiích dostane zoufale špatná pissatelka a nesnesitelná neomarxistická pizda, která z bezpečného prostoru sluníčkové nadace „Poštěvák v plísni“ nemá sice ani šajn, jak se točí svět kolem, ale zato z utopistických firemních bulletinů, pirátských oběžníků a rudých komunitních vytřiprdelníků Deníku P a A2Ass bezpečně ví, že by to mělo být sterilní, bezkrevné a nevzrušující místo plné usměvavých dobroserů, hystericky se starajících o všechny komplexy kolem, jen ne o ty svoje, to je pak chudák každé druhé dílo, bezvýhradně neplnící demagogickou indoktrinaci militantního inkluzního utopistického pičismu, prostě odsouzeno k vláčení bahnem. I Hřebejk by moh řehtat. A nejhorší je, že to takové ryze stranné bolševické krávě s maligně přebujelým egem někdo pustí celé předem, a ta hned vyblije své zhrzené, žlučovité patonázory ještě před premiérou prvního dílu, čímž apriori účelově manipuluje s názorem budoucích slabodušších diváků, kteří si to pak málem mají Strach pustit, aby neutrpěli morální újmu, když je to plné těch zkurvených šovinistů. Elegantním oslím můstkem se tak dostávám ke vzkazu číslo dvě, který je určen pro Jirku. Tak nastraž uši, vole, nebudu to opakovat! Tak takhle by to tedy nešlo, soudruhu režisére!!! Doufám, že se po téhle ostudě podrobíš řádné stranické sebekritice a ve druhé řadě bude Rambo labilní slepice s traumatem z brutálního mentálního zprznění nějakým tím odporným šovinistickým mluvkou, popřípadě konzervativním páprdou! Dále kategoricky požaduji, aby Taclík explicitně prcal Hádka, minimálně jeden z nich byl vegan, na akce sebou vozili hladítko, každého vraha, násilníka či kariérního mukla procítěně pohladili a dlouze objímali, načež by cokoliv sebeanimálnějšího řešili výhradně soudružskou domluvou, protože přeci kdo ví, jak traumatické měl ten chudák dětství a určitě tím pádem za nic nemůže! A v neposlední řadě by bylo více než kýžené a veskrze realistické, aby byl Vetchý negr!!! Ale pozor, ne takový ten globinový, to by byl odporný rasismus a pohrdání čokoládou, pěkně šup s ním na stáž do Afriky, ať tam přirozeně zpigmentuje, přinejhorším ho pošlete na reverzní terapii Míši Džexna. Alespoň mě chvíli nebude v každém druhém filmu srát svou obskurní divadelní dickcí. A samosebou se všichni zúčastnění budou VŽDY A ZA VŠECH OKOLNOSTÍ řídit pokyny a radami silných angažovaných mužen! Jen ty totiž vědí, jak to ve světe chodí a jejich sluníčková vize utopistického Mumulendu, plná pokrytectví, cenzury a bonzáctví, je jediná světospásná. Třetí vzkaz snad vyvolá jen vztek, Fatty Rogers těm dvoum život … Aha, pardon, to se mi jen posral autokorektor. Účelem třetího vzkazu je poslat do zevního genitálu všechny ty zdejší kokotky, co nedbali moudrého přísloví a soudili dnu před kačerem, nebo k dílu přistoupili s despektem po přeslabikování výše zmíněných bolšofrigid. Celé to má více než čtyři a půl hodiny. Čili trochu pomalejší a nesmělejší úvod a to, že ten nový Marešpštajn zpočátku mírně pokulhává v dialozích, neznamená, že to tu po prvním dílu, DMSM kvalitním, budete popravovat jak hysterické buzny! To je něco, jako byste odsoudili porno hned poté, co opravář pračky teprve vešel do koupelny a ještě ani nevybalil vercajk a nadržená hospodyňka předvedla jen macatý pár toporných předehrových replik. Ne, nevěštím tu budoucnost, měl jsem to ponížení vidět to předem celé, a to ve trojce spolu s Anetou a Táňou, které jsem u toho šovinisticky nutil olizovat koule. Samozřejmě až po podepsání konsenzuálního souhlasu za přítomnosti státního notáře! A musím říct, že nemusíte mít strach, protože jde o Stracha v obvyklé vrcholné formě. Dále tedy bude pokračovat zcela sebevědomý, přímočarý, zábavný a svižný procedurální český napínač bez volných konců a artových pičičand s nezvyklým Ivanem v roli přizdisráčského, neprůbojného a veskrze dobrotivého dědka (Ideální neomarxistický hrdina, sic!), se standardně afektovaným Vetchým, milým obézrachitickým duem krásně přirozeně vystřižených čmuchalů a přeqapivě totálně skvělým Rambem, který mi tou žlučovitou harpyji napřesdržku způsoboval trnutí šíje a kdo ví čeho ještě. Takže mě moc neserete, milí rozumbradáči, na Bubáka mi tu nikdo predicktivně plivat nebude! Druhý díl je čiré potěšení z toho, že vcelku sysluplné a zábavné filmy v našich lůzrech a hnojích ještě nebyly úplně vybity žumpoidními telenovelami a hovnometnými kokotmediem retardovaných kinderscénáristů, a ten třetí pak vytasí solidně zvládnutý a rutinérsky dotažený nehtohryz nadstandardní úrovně. P.S. Paní Marhoulová by si měla ihned koupit vícerychlostní vibrátor!

Když po tisících trapných pičočalamádách s Langmajerem, točených výhradně pro neurovegetativní fytoplankton, někdo vrhne do kin něco odlišného, je z toho hned pozdvižení a plesnivé maso pro Lva. Satanžel však „odlišné“ nemusí nutně znamenat dobré, chytré nebo zábavné. A přitom se z životních trampot toho českého sekndhendového Królyho z Podstolemprd dalo v pohodě vytěžit celkem kulantní okultistické nebo politické drama. To by se toho ovšem nesměli chytit druhořadý rešeršní pissálek a urputný artový divadelní masturbant, kteří, nepokrytě ukájejíce své neumětelské ambice, z nadějného tématu uplácali plytkou, divácky naprosto nesnesitelnou repetitivní okultpičistickou a expresifilistickou rádoby kafkofausťárnu s iritující amatérskou leklou ropuchou a děsivě přehrávajícím Šášou v hlavních rolích. Okultpičistickou a expresifilistickou rádoby kafkofausťárnu, u jejíhož sledování nechytnou otravu filmem snad jen samotní pyšní autoři a ta obvyklá kohorta uhrovitých panických rozumbradáčů (čti „absolventů FFUK“), co tolik milují hledat v hovně nestrávené zbytky. Jsem ale rád, milí ufoni, že jste zase jednou nadšeně vylezli ze svých zatuchlých pokojíčků s tím vašim malým, pokřiveným přirozením v ruce a řádně se tu vycákali, protože jste tím vnesli do Arvéda alespoň nějakou zábavu a trochu mi usnadnili rekonvalescenci po tom dvouhodinovém audiovizuálním traumatu. Ahoj kluci!

Žerárovi tentokrát upadlo letadlo, a nebyl by to sveřepě šišlavý altruista, filantrop a pyjonýr Řiťler, jakého máme tolik rádi, kdyby jej okamžitě nezvednul, nechytil za špici a neumlátil s ním celý pluk zlotřilé filipínské guerilly, zmrdsky ohrožující klasický psychologický pelmel porážkových pasažérů pod JEHO bdělým dozorem! Ovšem ač zní výše uvedené sebeabsurdněji, jedná se opět o hezky natočený jednoduchý, svižný, přímočarý, vcelku se neseroucí, homixové debily nementorující a veskrze vinně potěšující akčňák, jakých je dnes už jen asi jako bílých heteroseksuálních supersvištivců, mile evokující další, ještě podařenější kousek z roku 2015, kdy se tenkrát hostilním rákosím prodíral Twouba Vilzn.

Ač je Karlík Potočník manipulativní neomarxistická mrdka a prvotřídní pandement v žoldu BBC (British Bolshevik Cunts), pokud se na chvíli oprostí od zpívání písně svého zaměstnavatele a šíření patomorální kokotporátní agendy probuzněnců, dokáže být místy až třeskutě vtipný. Pikča na Zemi se vzhledem k tématu přeqapivě vyhýbá největšímu současnému ternu inkluzní a diversitní demagogie, tedy zkreslování historie z pohledu agresivní garnitury mocichtivých levičáckých sviní, a zkresluje ji pouze z pohledu prvotřídně vymaštěně kunkdy, která s odzbrojující, nonšalantní blahoslaveností přivádí do rozfucků různé megavážně se beroucí anglosaské vědce i pseudovědce a s až roztomilou tupostí chrlí přehršle rozkokošně dementních teorií. Pár trapkám se sice nevyhnula, nicméně jako celek se jedná o vkusně chichotavý průřez alterretardivním dějepisem, plný hravých, místy až montypajtních dvoj a trojsyslů.