Niekto klope na dvere

Pověrčivému vyznavači tradičních hodnot Shyamalanovi došli nápady na pointy, tak se alespoň vyjadřuje ke složitějším sociálním tématům. Konkrétně k adopci rodičema stejného pohlaví. Dramaturgický záměr s divákem je tu jasný, jenomže aby fungoval, museli bychom silně prožívat závažnost home invasion situace (která je žánrově zábavná, ale nejde ji brát vážně) a nevěřit teorii útočníků (k čemu nemáme důvod, protože v tak bizarní konstelaci postav a navíc u Shyamalana je možné všechno). (06.03.2023)

Takový nedopečený Shyamalan. Ani na vteřinu jsem nepochyboval o tom, co se děje, což je dost možná ten největší problém. Kdyby se lépe budovala atmosféra nejistoty, byl by konec zajímavější a měl větší dopad. Takhle je to vlastně jen čekání na Godota. Nicméně v jednotlivostech silné. Shy pořád umí natočit skvělé dílčí momenty. Jen mu tentokrát citelně chybí prvek překvapení  (krom "první oběti", to bylo nečekané), výraznější herci, lépe prokreslené postavy (hysterický manžel se možná chová logicky, ale jde o vrcholně nesympatický charakter) a obecně i o něco košatější struktura. Síla toho, co je zajímavé napoprvé, se logicky v opakujícím mustru vytrácí. Ale nenudil jsem se. Jen to bylo na Shye nečekaně přímočaré. Pokud to porovnám například s jím produkovaným Ďáblem, který si také vystačil s malým prostorem a počtem herců, to byla větší laskomina. (03.03.2023)

Globální katastrofa, náboženství, možnost svobodné volby. Některá z témat, jež Shyamalan akcentuje už po několikáté. Expozice, než divák pochopí, co se děje, je celkem nuda, nejlepší je prostřední část, kdy začíná mezi postavami ta nejlepší třenice a je to taky docela drsné. Konec není ani twist (a byl by fakt nerozum ho po panu režisérovi pořád žádat), ani nic filmařsky či citově silného. Znamení to holt nejsou. Škoda. (09.02.2023)

Ten námet je fantastický, veľmi som sa tešil. Až potom vysvitlo, že ten "rodinný" výlet to sú dvaja kakaovníci a šikmooké dieťa, lebo toto je dnes normálna rodina. Súčasná produkcia je presiaknutá týmto obsahom natoľko, že táto obsesia vyvolá len väčší odpor a paradoxne intoleranciu. Z hnutia, ktoré chcelo toleranciu, sa stalo propagandistické hnutie a deformácie ľudskej prirodzenosti čo by psychické poruchy sa dávajú za vzor, aby skrze filmy nastavovali nový normál. Z toho zvyšku okolo toho sa dá konštatovať, že z mysteriózneho filmu sa nakoniec vykľul taký thriller s katastrofickými prvkami, slávny Ind rozhodne neprekvapil. Priniesol miestami dobrú atmosféru a náznaky napätia, no postavy zvláštne, dialógy znižovali vážnosť situácie. (23.02.2023)

po všech těch letech a filmech s kolísavou úrovní mám Shyamalana pořád rád a ani jeho nejnovější počin mě vyloženě nezklamal, nicméně ani nijak výrazně nenadchnul. Samozřejmě opět se tu dají najít (když divák bude fakt chtít) nějaká podobenství a motivy příznačné pro dnešní dobu, nicméně v případě jeho tvorby sem na tyhle věcí už celkem rezignoval. Někdo klepe na dveře opět přináší dost otázek, na které následně buď neodpoví a nebo na ně odpoví polovičatě a ne zrovna uspokojivě a divák chtivý Shyamalanovských twistů bude zklamaný a bude z kina odcházet s pocitem, že to co právě viděl by nejspíš dokázal doma spatlat taky. Přitom ten nápad, že vám na dveře zaklepou čtyři lidi, kteří působí, že jsou chvíli normální a chvíli magoři a snaží se vás přesvědčit o tom, že jen vy můžete zabránit konci světa je fajn a třeba Bautistovi tyhle role docela sedí. Konec mě osobně přišel celkem jednoznačný a ve své podstatě děsně jednoduchý a hlavně líný. V tomhle směru bych byl snad radši, kdyby to Shyamalan zašmoulil do nějakého nejednoznačného mindfucku...60% (26.02.2023)