Kabaret

V Nėmecku se dostávají k moci nacisté, ale lidé se stále chtėjí bavit a doufají, že je kdykoliv zvládnou. Konferenciér v kabaretu varuje před nebezpečím, ale v publiku není žádný moudrý král, který by naslouchal svému šaškovi. V čele příběhu se však rozvíjį vztah kabaretní divy a učitele angličtiny. Minnelli je jako vždy afektovaná a přehrává, navíc odhaluje svoje nepěkné tělo, ale obstojně zpívá i tančí, takže svým herecky nepříliš přesvědčivým výkonem nedeklasuje jinak výborný film. (16.12.2020)

Kabaret se svými obscénostmi, frivolnostmi, jízlivostmi a (skvělými) oplzlými písničkami na jedné straně - a na druhé zlidovělá píseň romantická píseň opěvující rozkvetlou louku a na ní pasoucího se srnečka, třpytivou zeleň lip a Rýn směřující k moři, dítě v kolébce a včeličky na květech atd., a mezitím a na konci "nastane ráno a svět bude můj, der morgige Tag ist mein. Je to lyrické až úderné, pikareskní až nacistické, krásný příklad německého romantismu, z kterého nacismus čerpal (svoji sílu). (Čekal bych zu spíš písničku Hanse Baumanna ,Es zittern die morschen Knochen - Už se chvějí zpráchnivělé kosti‘ s proslulou větou: "Denn heute gehört uns Deutschland und morgen die ganze Welt - Dnes nám patří Německo a zítra celý svět", ale v době filmového příběhu, předpokládám, že kolem roku 1932, se místo "gehört uns" zpívalo "da hört uns" - bude nám naslouchat.) Pozn.: Film glosuje i Slavoj Žižek (Nepolapitelný subjekt) poznámkou adresovanou pseudointelektuálům. "Nacistická ‚Událost‘ [převzetí moci, na rozdíl od ruské revoluce] je estetizované divadlo, padělaná událost, která je ve skutečnosti neschopná učinit konec dekadentní a ochromující slepé uličce. Přesně v tomto smyslu je obvyklá reakce [podmanivá svůdnost] na nacistickou píseň z filmu Kabaret správná ze špatných důvodů; nechápe, nakolik naše předchozí cynická záliba v dekadentních kabaretních písních o penězích a sexuální promiskuitě vytvořila pozadí, které nás učinilo vnímavými k působnosti této nacistické písně." (06.04.2017)

Muzikály mi v podstatě nic neříkají, ale tohle je velká vyjímka. Výborně vystihnutá atmosféra echt kabaretu předválečné doby s neskutečným konferenciérem, protknutá dráždivou romantikou milostného trojúhelníku na pozadí vystrkujícího drápy fašismu, plížící se hrozby pro židovské příslušníky, které dotváří celkový obraz tohotu vyjímečného snímku. Liza Minnelli ve své životní roli, kterou už nikdy nepřekonala a klukovsky nevinný Michael York, je k sežrání. (23.06.2015)

V mladoboleslavském divadle jsem viděl úžasné představení, které mě dovedlo k tomuto filmu a po srovnání obou verzí musím shledat že film... je horší. Ale ne o moc. A v tomhle komentáři nehodlám srovnávat (a když, tak jen trochu), takže k filmu. Postava Kabaretiéra je naprosto dokonalá. Víc slov k tomu netřeba. Liza Minelli je zvláštní paní, ale její postava je skvělá, stejně jako postava Michaela Yorka a všechny, které mají větší prostor. Kabaret má naprosto strhující a ohromující atmosféru Berlína let třicátých, úchvatnou hudbu... a zpívajícího nácka. Přiznejme si to, o ten příběh tam vlastně tolik nejde – a o tu hudbu vlastně taky ne, ale ty dva prvky jsou spolu tak strašně silné, že si budete pamatovat, jak prachy světem otáčí a další vynikající chvíle. Kabaret, i když poměrně málo známý, je jeden z nejlegendárnějších amerických muzikálů rozhodně právem a já jsem neskutečně rád, že jsem ho (vlastně díky shodě náhod) mohl vidět. A ten film také není vůbec špatný:). V tomhle filmu je prostě všechno perfektní – herci, postavičky, režie, atmosféra, choroška, hudba, nacismus, hudba...85 velmi silných %. (26.04.2017)

Film aj divadlo sú krivé zrkadlá spoločnosti. Nedokážu dokonale odrážať jej stav, akokoľvek by sa snažili. Muzikál Kabaret sa to nebojí priznať. Jeho výpoveď je atraktívna práve preto, že je štylizovaná a obohatená nadhľadom, na aký sa v súvislosti s touto témou ani nie tri dekády po skončení vojny odvážilo len málo filmárov. Fosse sa odvážil, obsadil božskú Lizu a... očaril ma! (20.03.2008)