verbal

Pravá láska už dokáže nejen ztopořit homoupíra a rozčvachtat mimozemskou tasemnici, ale nově i zastavit nekrózu a rozpohybovat rigor mortis! A tak se odpudivý zombí hošík zamiluje do své večeře a já jen čekal, kdy ji začne torpédovat svým hnijícím egem a zanechá v ní při troše fantazie i kus sebe. Nezačal, a tak tu máme další MTV červenou knihovnu jako vystřiženou z péra paní Majerové, které ovšem nelze upřít pár originálních vychytávek a trochu opravdové nadsázky, jež ji kapku povytáhly z úplného dna žumpy. Ale i tak se děsím, co ještě bude schopen nějaký "inventivní" autor v novodobé pubertální eufórii zamilovávání se do hororových potvor vyplodit! Například jsme tu ještě neměli šukání fešáckého ducha poďobanou, otylou blondýnou nebo milostný kosočtverec náctiletého lůzra, víly Zuběnky, citově vyprahlého Leprechauna a Vetřelčí matky!!

Pár profláklých, avšak dávno mrtvých xichtů se devadesát minut potácí od ničeho k ničemu ve scénáristickém maglajzu, který by unudil xmrti i pacienta v kómatu. Ideální pro hluchoněmé slepce, co se celé dny baví tím, že si v té tmě a tichu počítají chlupy na genitáliích a z výsledků si v hlavě vytvářejí koláčové grafy měsíčních přírustků. Mnohem větší zábava než tohle tupé svinstvo.

Bobíkovi to zdrhá jako zamlada a i ve svém požehnaném věku pořád v pohodě vydrží Tři dny s kondomem. Ani se mu nedivím! Já mít v patách slizkou transku Šejlu LaBlafa, peláším ještě dvakrát rychleji. Na druhé straně, ruku na koule, abych mu zase tolik nekřivdil, když zrovna neosahává Bamblbýmu karburátor, zvládá roli odpudivé hyeny vcelku dobře a měl jsem chuť zakroutit mu krkem, sotva začal investigativně reportovat! Je to nepochybně tím, že ten Ford není tentokrát žlutý, ale červený, ani na malou chviličku se netransformuje do hodného kokota, pardon, chtěl jsem říct robota, a tak Šejla nemusí jen čumět dvě hodiny slečně Liškové na kozy a tvářit se jako debil. Robert ta kulantní a napínavá, politicky olízaná dramata prostě umí a moc doufám, že to ještě nějakou dobu nezabalí a nevydá se za Pavlíkem vyrábět cherubínům kečupy.

Další bezduché ždímání mokrého hadru, kterým v Abnormální pasivitě vytřeli podlahu, když jim nasraná ektoplasma pět minut před závěrem konečně!! alespoň shodila z linky sklenici s ranní močí, protože se vyděšený otec bál jít v noci na hajzl, aby se ten náhodou sám od sebe hrůzně nespláchl, a chcát do dřezu je přeci nehygienické. A tak tu máme jen další Intergalaktickou debilitu, u níž neposedný divák devadesát procent času chcípá nudou a na závěr se jakože strašlivě vyděsí (eufemismus pro zoufalý smích) ze tmy se nořivší siluety bubu Ítího. Omlouvám se všem tři a vícehvězdičkářům, ale mám za uchem hnisající implantát, co mi tam ve spánku narvala Májka z Gurunu, kterým mě kompletně ovládá a nutí nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jakou že to klišovitou, plagiátorskou sračku jste schopni nadhodnocovat.

Na hovno. Sledovat hodinu a půl jak dvojice podivných, nesympatických kokotků tahá domů ožralého, slizkého ťamana, aniž by zavadili o vtip a nedejbože legraci, je dokonalou podívanou pro Assbookové drsoně 13 & bellow, co si v životě párkrát cucli akorát tak fotrovy Alpy na artritická kolena, mluvili pak sprostě na svého plyšového Džustýna Bíbra a dělali s jeho vycpaným mikrofónkem obscénní gesta.

Jakmile se blikající turbokonzerva ocitla komplexně v genitálních rukách pana Černého, přestala okamžitě být užvaněným, utahaným homixem jako v předchozích dvou případech a vyprsila svůj hrudní reaktor vstříc téměř dokonalému, zábavnému a vtipnému akčňáku s perfektními dialogy. Holt, kdo umí, ten umí a Mrvel v mých očích snad poprvé naplno zabodoval. Ne, že bych teda hned letěl do nějakého toho knihkupectví pro vybledlé, nehezké, poďobané týnejdžry se sýrově bílými holeněmi pro nejnovější limitovanou edici vypatlaných omalovánek, avšak jestli to takhle půjde dál, budu doma místo v tangách běhat po obýváku v žužu vypasovaném, červeno bílém oblečku s baterkou mezi kozama a dělat vžžžuuuuum.

Nesympatický černoušek, metrosexuální jeliman a dva páry luxusních koz se opět přijeli nechat do Texasu přeříznout. Je z toho sólovka pro Ledrfejse a jeho půlmetrovou Husqvarnu, která ovšem beze zbytku Kelly family v jeho retardovaných zádech připomíná spíše dřevorubecký festival, kde mimo komické pajdání s pilou scházely už jen hod trupem a jiné zábavné soutěže. A tak se jen řeže, řeže a řeže a jediné, co se tomu roztomilému psychopatovi nedá upřít je fakt, že seštělovat benzínovku umí opravdu parádně! Jakmile si vzpomenu, jak vždycky půl hodiny tahám za startér jak čurák, vergluju sytičem a vztekle kopu do motoru, než se ozve kýžené vzzzzm, cítím se kapku méněcený, když vidím, že to tomu retardovanému hovadu chytá vždycky na první škubnutí! Jen doufám, že to je rukama a ne tím, že nemám ke xichtu přišitý něčí čerstvě stažený obličej! No nic, porážkoví lidé jsou zde dokonalá polena, ale myslím, že Sašu je třeba opíchat, pardon, chtěl jsem říct vypíchnout, protože pohupuje naprosto pevně a s grácií, se svými přednostmi to zajisté "herecky" dotáhne ještě výš a i tuhle unylou porcovanou dokozila, sice s odřenýma bradavkama, ke slabšímu průměru.

Tak už nám drogy dostaly i mého milovaného Nemrtvého Roberta a já se při tom tolik těšil. Satanžel mi místo očekávaného hutného, pekloidního hororu naservíroval pomatenou, psychodeliktickou smaženici Lordů ze salámu, kde Satana spatlal Švankmajer, a ve které Bobo akorát tak zpropagoval prdel svojí staré, jenž má sice i po třiačtyřicetiletém prznění překvapivě pořád parametry na nějaký ten CACIB, nicméně na kozy ji raději švenknout nenechal, protože ty už dávno nejsou tam, kde by měly být. A situaci nezachránila ani ta skupinka nádherně svraštělých a zteřelých, rozkokošných a úplně nahých sexy sedmdesátek, které snad jako jediné evokovaly ony hrůzy pekelné a přinutily mě upřímně se bát. Raději budu už zbytek života hodný, než aby mě pak na věčnosti čekala Věra Bílá v Evině rouše, co by si se sadistickým úsměvem odhalujícím její zkažený chrup lačně pleskala o dlaň enormním dildem. Takže, Roberte, velkoryse tohle budu brát jen jako dočasné pomatení müsli, moc doufám, že se opět vrátíš k měkčímu matroši a Tvůj příští kousek už mi nezpůsobí autistický záchvat.

Skutr Tomáš (čti "skurvený trpaslík") zachraňuje zbytky pytlivizace a já musím upřímně konstatovat, že už filmům přestal ubližovat jako dříve a klidně bych si teď jeho sádrový odlitek mrskl i na skalku nebo tak. To ta ukrajinská šlápota, co vypadá dobře akorát na satelitních snímcích a hraje tak, že raději měla prorazit v tenise a orgasticky hekat u backhandů, je jiný šálek samohonky, a docela tyhle jinak dokonalé vizuální orgie svým "herectvím" od přirození úspěšně pizdí. Dále následuje jako u ostatních sáhodlouhý, hnědopišský seznam artových nedostatků, yntelechtuálních výtek a esoterických nesrovnalostí, které v Solarisu a Vesmírné odysee rozhodně nebyly, ne ne.: ............ Čistých pět.

Nezastavitelný, krutodrsný Turek je zpět. A je ve formě! Domlácený, pobodaný a s akutním průstřelem jater ležérně nasadí kapačku fyziologického roztoku, dá si hodinový relax v sanitce, promne nonšalantní strniště a pak s odhodláním workoholického deratizátora vyhubí mafii a její přisluhovače v polovině Ameriky. Kunduje mu při tom živoucí reklama na liposukci, botoxové injekce a zázraky moderní plastické chirurgie, seňora Lopézová, kterou sice najali jen proto, aby kroutila svou božskou prdelí a kompenzovala tak přemíru testosteronu, nicméně i tak je ten product placement pořád nesmírně účinný, protože i v jejich čtyřiačtyřiceti má jeden při pohledu na ní chuť nechat si o nějaký ten decimetr prodloužit čuráka a vyzvat ji za použití pár žalostných vulgarismů k tanci, gerontofilie negerontofilie. Takže roztrženo a slepeno to sice žádná velká sláva není, avšak i s tou přemrštěnou stopáží se z toho dá zdravý, dobře natočený průměr pořád vykozit. Ne, pardon, chtěl jsem říct vymlátit. Tak ne, chtěl jsem říct vystřílet... No prostě za tři.