verbal

FAN-TAS-TI-CKÉ a VEL-KO-LE-PÉ tři bitvy, naprosto úžasný Žakím v roli preqelu k Hitlerovi a parádní výprava. Ale co z toho, když bitvy zabírají ze 158 minut zhruba 38 a zbytek je naprosto unylá scénáristická mrdka, co neví, jestli být nudným, kinderhistorickým a holyúdsky zkresleným klipovým životopisem nebo zasranou nezáživnou telenovelou. Rydly, Rydly! Fuckt nechápu, proč ve své pozici musíš sem tam točit podle popsaných hajzlpapírů profesionálního nudila Skarpy, který evidentně měl zrovna příušnice, když se ve škole braly dramatizace, invence a záživnost dialogů. A já, tupoun, jsem si z přívěsu málem uhnal tenisový loket a těšil jsem se snad víc než sbormistr Kulínský na hudební tábor. A čeho jsem se dočkal? Dvou hodin narkoleptické napoleonské manželské poradny, Slavkova málem někde v Alpách, kam jezdí Brňáci lyžovat, Moskvy s debilně amatérsky přimalovanou oblohou, hudby vykradené z Kmotra a posmrtné kástingové dehonestace na svou dobu těžké vulvy dei Josefíny obskurně odpornou Prasovanesou. Inu což, tenhle politováníhodný incident zatím uzavřu notně krpatou trojkou za ty parádní bitvičky a z úcty k Rydlymu, který v pětaosmdesáti stále udrží nejen moč, ale i megalomanskou velkoprodukci. A rozhodně si počkám na tu avízovanou čtyř a půl hodinovou Vojnu a mír, kde Rydly nemusel vystřihovat dečky pro kinomentály, v naději, že odstraněný matroš jsou jen bitvy či záživné historické události a žádná další bestiálně nekrotizující rodinná terapie korsického zkutra.

Skrabatělé poštěváky sobě. Absurdně groteskní divadelní férie, čpící zatuchlou rybí kafilérií a dechem špatného trávení, o mindrácích z nemrdání špatně holených popřechodových samic za zenitem. Ty dle současných trendů zapomněly po zahnití kundy stárnout s grácií a proměňují se tak vesměs ve dva základní typy. Odporné, rezignovaně žluklé prasnice, které, místo aby hnuly povislou prdelí, se raději odevzdávají do pohodlného náručí gastroporna a pečlivě si pěstují nepřirozeně hnusné a řádně oštětinované laloky a převisy, a odporné, nesoudné plastické trhaviny které, místo aby hnuly povislou prdelí, se raději odevzdávají do pohodlného náručí botoxu a invazivní chirurgie a pečlivě si pěstují nepřirozeně hnusné balóny vepředu i vzadu, bestiálně neladící s povislými krky a kýtovou celulitidou, chemicky svraštělou kůži a liposukcemi zkrabatělá břicha. A všechny pak svorně skučí, že se na ně ten jejich bývalý seladónek zvysoka vysral, když už se na to nemohl bez dávení dívat, dal přednost nějakému flexibilnímu, sportovně založenému matroši, byť i stejné předraqové kategorie, a kromě deviantů, škaredých zoufalců nebo upoceně odevzdaných pivních mozolů už o ně nikdo nechce opřít ani hajzlovou štětku. Tudíž se slzami stékajícími po masitých či klobásovým jedem deformovaných obličejích si truchlivě mnou vykuchané netopýry nad fotkami neméně toxiny napajcovaného dědy Bredpitky, lkají nad chlapským zmrdstvím, a spolu s nimi zjevně i řádná kohorta obdobně postižených líných qočen a pudlíkovských zženštilců. No, je vidět, že to má základ ve slepičím divadle, a pokud by se jeden povznesl nad ztřeštěné mimicko – groteskní prvky či rádoby umělecké pseudoabsurdity, mohl to být vcelku solidně průměrný a zatuchle roztomilý debut pohledem přes prsty stále skoro šmrncovní 3D Vandy. To by to ale nesmělo obsahovat množství větší než malé opravdu žinantních trapáren, zejména v podobě veškerých kreací evidentně vyšinuté, odpudivě prkenné a zoufale formaldehyd chlastající báby Káhiry či té naprosto děsivé „vpohoděpizdy“. Ty se opravdu bez projímavého studu nedaly, tudíž musím se svým soudem, byť i jako jindy zarytý feminista, emancipant a bobromil, jít pod hranici dobrého vkusu.

Krajně nesympatický až fyzicky odpudivý, hrabivý, samolibý slizáček z vidlí a bezskrupulózně účelový monetární pseudoaltruista, který by se bez asociálních sítí a tamější kohorty mentálně atrofovaných proletářských dětí a jejich neméně obdařených rodičů dostal na výsluní před objektiv leda tak jako šikanovaný faciální model fotosoutěže o nejhnusnější prdel roku, se příznačně zaprodanecky a akulturně stylizoval do krutopřísného emeryckého borečka a lá Browns brothers, čímž si splnil český sen, samosebou strhal všechny rekordy nejsmrdutějších bulvárních žump a vyvolal masové lopatí orgie cerebrálně malomocné většiny našich lůzrů a hnojů. Chápu, že u včel svědí prostředky a touhle pícninou se k prasknutí nažrala všechna hovada včetně toho „tak úžasného a tolik originálního“ paautora a genitálního marketéra blahoslavených, jenž nad sebou samým dozajista i nepokrytě vyhonil, protože je to určitě ten největší a nejchytřejší frajer, jakého zná. Ovšem fuckt, že tohle přitroublé, trapákovské a asociálně vyhajpované ONEFREAKSHOW, plné děsně vychlazených emeryčtinismů mezi českýma solvinama, posralo v kinech i opravdové a někdy vydařené filmy s kulturní hodnotou, je opravdu smutnou vizitkou slzavého údolí Planety opic. Jak zde trefně poznamenal pan Arzenál, je až věčná škoda, že ten mamonářský pamrd nedostal i tolik „kreativní a originální“ krysařský nápad, a tomu dobytku to kapesné nakonec fuckt nerozházel nad Macochou. Raketově by ihned plošně stoupl intelekt národa! A pro šťastný konec by to nad tou propastí ještě chtělo jako třešničku „Kellnerův gambit“, tedy tragickou nehodu rozhazovačného vrtulníku s genitálem na palubě.

Dnes tolik propíraná tak zvaná umělá inteligence je prozatím jen zasraný marketingový konstrukt. Ve své podstatě jde o pouhou umělou demenci (dále jen příznačně „UD“), která umí akorát tak díky vývoji čipů a datových úložišť rychleji vyhledávat v obrovském množství dat, a případně je strojově spojovat, nicméně jinak zatím dělá ze spotřebitelů totální čuráky, protože nyní každý de fuckto klamač začal po cílené mediální masírce nazývat „umělou inteligencí“ kdejaký svůj dříve prachsprostý algoritmus, aby se to blahoslaveným lépe a dráž prodávalo. Čili vesměs dnes posloucháme výhradně píár vychcaná varování před rychlým vyhledáváním dat, a nějaké to strojové samostatné flexibilní myšlení, neuronová analýza či nedejsatan intelektuální vývoj stále trčí pouze někde v Asimovových knihách ze šedesátých let. Ovšem retardéři to žerou i s asemblerovými navijáky. Rovněž dle notoricky známého uspávače hadů, filosofa mýdlových bublin a bezradného pseudoscénáristy Edouše tomu zjevně nebude jinak ani za nějakých třicet let, neboť i jeho futuristický mozkostroj je řádný UD. ÚDajně výpočetně dokonalá androgynní ťamanská holčička s průvanem mezi ušima byla sice stvořena nejvyšším a nejchytřejším digibohem a umí na dálku vypnout kdejaký vysavač, avšak nemá ani šajnu, kdy by to tak asi bylo vhodné udělat. Tudíž se sáhodlouze a projímavě pateticky jen tak přes dvě hodiny producíruje s kundou traumatizovaným Denzlem juniorem v uhrančivých kulisách Jihočínského moře a mezi obskurními logickými i dialogovými lapsy, za něž by se nemusela stydět ani postižená třiosmšestka s těžkou čipovou dysfunkcí, trousí kurzová neomarxistická demagogická dogmata o tom, jak je UD vlastně taky člověk s citečky, a jak bychom ty přechytřelé bezpohlavní toustovače měli bezvýhradně socialisticky privilegovat, aby se náhodou necítily odstrčené, ba dokonce diskriminované. A takový lobotomizovaný zmar rozhodně nevytrhlo ani těch několik málo pompézních akčních scén, ani pár vskutku kulantních Vě-Fa vychytávek. Docela by mě zajímalo, který UD tuhle nudnou pouťovou sračku pro otylé chovatelky koček za zenitem dozajista po důkladné strojové yntelechtuální analýze dobrovolně tak brutálně přefinancoval.

Taxe nám náhle poManktený Davča zaplaťsatan vrátil. Nevrátil se sice jako ten dřívější ztepilý, mysteriózní, inteligentní a tajuplný elegán v ručně šitém qádru, nýbrž tak trochu strojově shrbený, se začínajícím panděrem a v rutinně připosraných slipech a děravých ponožkách, ale jebat! Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě napsat „povznesme se nad to“.  V jeho zkušeném a zručném podání je i taková kapku vyčpělá Odplata ryloudyt bez vtipu i Gibsna stále řádně plnotučná a ryze zábavná jednohubka, kde mohl Mischi Bednář zase jednou pořádně předvést obě své tváře, tedy jaký je to nesympatický kokot a vynikající herec. Tudíž velmi doufám, Davčo, že ses už dostatečně posamohanil a na to „umění“ definitivně vysral, tímto ses i bulvárně vyřádil a budeš nás do budoucna opět oblažovat jen samými neotřelými, vkusnými, svižnými, chytrými, provokativními a šťavnatými kousky, jaxme u Tebe byli zvyklí!

Zavilý SS eMák Jindřich Šídlo je vskutku příkladný soudruh, na nějž může být strana i vláda právem hrdá! Nebojí se kráčet vstříc světlým zítřkům korporátního komunismu a se zanícenou oddaností člena Ústředního výboru dělnické fronty Rudého seznamu předkládá pracujícím nezkreslené, z kontextu nevytržené a zcela, ale opravdu zcela objektivní informace o dění kolem nás, prodchnuté nesmírně vkusným, jen jemně kousavým a místy i decentně košilatým satirickým tumorem pro všechny ty tolik upřímně altruistické a páteřní absolventy FFUK, ubohé, léty pogromů a genocid sužované řitní a jiné psance této země, chudinky mentálně znásilňované, ovšem jinak přesilné a uvědomělé muženy, nejzářivější stranické kádry a čerstvě probuzené smíšky jednotné národní fronty. A touto leninolibou činností bez bázně a hany nastavuje zrcadlo všem těm odporným antimarxistickým živlům, zlovolným rozvracečům republiky, mrzkým vlastizrádcům, slizkým dezolátům a jiným supů, vran hejnům kroužícím, jímž nesobecky ukazuje, jak ohavnou hnilobou a hnisavým vředem na jinak zářném štítu České bolševické republiky, Evropské utopie i samotných Spojených soudruhů korporátních vlastně jsou!!! Tudíž mi to na tomto místě kompulzivně nedá, a prostě musím radostně zvolat „Se soudruhem Šídlem na věčné časy a nikdy jinak!!!“ a „Zaplaťengels za soudruha Šídla!!!“. S takto příkladně angažovanými a oddanými kádry nakonec s dělníky, chciválky a zoláty ruku v ruce ty prapory revoluce záhy po celé zemi opravdu rozvinem!!! A opravdu ne, vážení soudruzi, náš milý soudruh Šídlo není ani trochu prostitut a nečiní tak z touhy po seberealizaci či mediální pozornosti, nýbrž z čirého přesvědčení a bezbřehé oddanosti světospásným myšlenkám největších socialistických müslitelů, a nikdy, ale zásadně nikdy nepřevléká kabát a nezpívá písně svých chlebodárců, neboť je celoživotně veden pevným a neměnným morálním imperativem. S takto ukotveným kompasem by si zasloužil nesmrtelný piedestal nejen na Rudém seznamu a v jeho domovském levoruce hajlujícím Despektu, nýbrž také v dalších zcela nestranných a objektivních zářných baštách závislé žurnalistiky, jakými bezesporu jsou BolševickáPakáž24, I(diotský)-rozhlas, Vytřiprdelník N či A2Ass. Dozajista by se i tam hladce integroval a naprosto korektně zapadl! *** Ups, tak pardon, tohle vlastně není profil Šťastného meziprdelí Jindřicha Šídla. Takže si jen v textu místo něj dosaďte jiného ultratrapného, zamindrákovaného, uřvaného a krpatého bolšozmrda a zarytého bojovníka za nesvobodu slova - Luďka Staňka. Oni jsou totiž v žoldu té největší korporátně placené manipulativní a dezinformační žumpy našich lůzrů a hnojů de fuckto jako bratři v rudém triku, jeden za pět rudých c(í/y)pů, druhý za sedm bez dvou. Prostě další Kokoti na neděli v produkci neomarxistických kokotů. Bijte je a na množství nehleďte, soudruzi!

Zavilý SS eMák Luděk Staněk je vskutku příkladný soudruh, na nějž může být strana i vláda právem hrdá! Nebojí se kráčet vstříc světlým zítřkům korporátního komunismu a se zanícenou oddaností člena Ústředního výboru dělnické fronty Rudého seznamu předkládá pracujícím nezkreslené, z kontextu nevytržené a zcela, ale opravdu zcela objektivní informace o dění kolem nás, prodchnuté nesmírně vkusným, jen jemně kousavým a místy i decentně košilatým satirickým tumorem pro všechny ty tolik upřímně altruistické a páteřní absolventy FFUK, ubohé, léty pogromů a genocid sužované řitní a jiné psance této země, chudinky mentálně znásilňované, ovšem jinak přesilné a uvědomělé muženy, nejzářivější stranické kádry a čerstvě probuzené smíšky jednotné národní fronty. A touto leninolibou činností bez bázně a hany nastavuje zrcadlo všem těm odporným antimarxistickým živlům, zlovolným rozvracečům republiky, mrzkým vlastizrádcům, slizkým dezolátům a jiným supů, vran hejnům kroužícím, jímž nesobecky ukazuje, jak ohavnou hnilobou a hnisavým vředem na jinak zářném štítu České bolševické republiky, Evropské utopie i samotných Spojených soudruhů korporátních vlastně jsou!!! Tudíž mi to na tomto místě kompulzivně nedá, a prostě musím radostně zvolat „Se soudruhem Staňkem na věčné časy a nikdy jinak!!!“ a „Zaplaťengels za soudruha Staňka!!!“. S takto příkladně angažovanými a oddanými kádry nakonec s dělníky, chciválky a zoláty ruku v ruce ty prapory revoluce záhy po celé zemi opravdu rozvinem!!! A opravdu ne, vážení soudruzi, náš milý soudruh Staněk není ani trochu prostitut a nečiní tak z touhy po seberealizaci či mediální pozornosti, nýbrž z čirého přesvědčení a bezbřehé oddanosti světospásným myšlenkám největších socialistických müslitelů, a nikdy, ale zásadně nikdy nepřevléká kabát a nezpívá písně svých chlebodárců, neboť je celoživotně veden pevným a neměnným morálním imperativem. S takto ukotveným kompasem by si zasloužil nesmrtelný piedestal nejen na Rudém seznamu, nýbrž také v dalších zcela nestranných a objektivních zářných baštách závislé žurnalistiky, jakými bezesporu jsou Despekt, BolševickáPakáž24, I(diotský)-rozhlas, Vytřiprdelník N či A2Ass. Dozajista by se i tam hladce integroval a naprosto korektně zapadl! *** Ups, tak pardon, tohle vlastně není profil Uhnilostí Luďka Staňka. Takže si jen v textu místo něj dosaďte jiného ultratrapného, zamindrákovaného, uřvaného a krpatého bolšozmrda a zarytého bojovníka za nesvobodu slova - Jindřicha Šídla. Oni jsou totiž v žoldu té největší korporátně placené manipulativní a dezinformační žumpy našich lůzrů a hnojů de fuckto jako bratři v rudém triku, jeden za pět rudých c(í/y)pů, druhý za sedm bez dvou. Prostě další Kokoti na neděli v produkci neomarxistických kokotů. Bijte je a na množství nehleďte, soudruzi!

Když už ho má Árny, tak v rámci věčné rivality musel mít na Bolševizi samosebou piárko i Slájvestr. Ten se zatím za to, a doufám, že to tak i zůstane, na rozdíl od pokrytecky napraveného, bezpáteřního exrepublikána Černočernocha neupsal té odporné neomarxistické demagogické žumpě na nějakou ultrapičoidní progresivní mrdku pro korektní rudé mentály. A taky se tou sebechválou tolik neodkopal jako to bezohledné a neempatické rakouské hovado. Čímž si u mě docela zachoval ten ochrnutý xicht. Prostě se v této uvážlivé sterilní povídačce téměř bez jakýchkoliv bulvárních kudrlinek či pozoruhodnějších informací jemně poplácává po atrofovaných steroidramínkách a jen tak suše rekapituluje, jak pissal scénáře a točil Rockery a Rambouše, přičemž jakože nenápadně ukazuje svůj barák plný „vkusného“ cigánského fén-šukej, narvaný vlastními kýčovitými sochami, a do toho s komicky vážným výrazem traumatizovaného baseta trousí kýčovitá, pouťově filosofická existenciální moudra pro demotivované retardéry. Každopádně i s obrnou od přirození to byl vždy sympaťák, daleko lepší neherec i kreatura než jeho otylejší osmdesátkový poliokonkurent a bezskrupulózní patologický kariérista Noldík, jímž v mých očích zůstal i po tomto v podstatě nic neříkajícím dokumentu. A teď mě omluvte. Patřičně namotivován odcházím sestřelit prakem nějaký ten ruský bojový vrtulník a pateticky zboksovat pár negrů, bo život je krátký!

Patagonští Římané Dezyder a Mylan mají vážný problém! V sousední holounimobuňce totiž maligně hnije Kotlár, čímž plaší všechny jídelní psy, zavřeli kvůli němu sběrnu, a i kozy jsou z něho nějak divně plesnivé, tudíž kluci mohou zapomenout na dříve tolik vášnivý méééézidruhový konsenzuální seks. Ovšem Mylan s Dezyderem jsou cigoši činu, takže neváhají, a než bys řekl „měděny okap“ naloží Kotlára na dvoukolák a štandopéde jej vyeksportují až za matiční zeď, ať si s ním užijí i ti zkurvení rasističtí gadžove. A milý Kotlár začíná dělat pořádný bordel, bo je přecy more demonycki bojovňyk … Já vím, zní to dost nežvýkatelně, ale jedná se o naprosto pekelně libovou argentinskou svíčkovou, nenadálé překvapení a jednoznačně horor roku, ne-li pětiletky! Originální, svižný, bezútěšný, surový, brutální, temný až hnusný, sírou smrdící a s rozkošným heavyendem. Prostě něco, o čem si mohou plagiátoři, artoví myslomrdaři a bolševičtí cenzoři v Holém údu nechat akorát tak korektně zdát. Já sám jásám! Demian va bombas!

Pět nocí u Dyznyho je sice poměrně slušně natočený, ovšem zcela anemický, přiteplený, unylý a totálně nezáživný kindelholol, který možná vyděsí leda tak několik otylých školou povinných oligofreniků, co špatně spinkají, protože mají panickou hrůzu z toho, aby je v noci náhodou nepřišli opíchat Medvídek Pů s Prasátkem. Vlastně se určitě odporem ošije i pár estétů s nároky na herce, neboť hlavní roli ke vší té otravě osadili snad nejslizštějším a nejtopornějším prasorypákem současného Holého údu, navíc s charizmatem chcíplé kapybary. Čili pokud se obvykle poserete ze strašidelného zámku v Dyznylendu a xmrti rádi sto minut fascinovaně čumíte na ochrnutou, povadlou prdel s očima, jedná se o filmeček přesně pro vás!