Zlo si umí počkat

Lepšia žánrová štandardka. Vie to budovať miestami silnú atmosféru, vie to priniesť pár silných obrazov, ktoré sa zaryjú do pamäte dlhšie ako na pár hodín, námet nie je úplne vycucaný z palca ale... chýba tomu dramaturgia a spirit, ktoré by diváka viedli kontinuálne celým dejom. Napätie funguje čiastkovo, nie v celom filme. Tak možno nabudúce. (09.01.2024)

„Hnilobák z korby teče, nikdo mu neuteče.“ Rugna s léty zraje jako víno. Kdyby bratři Pedro a Jimi znali jeho předchozí film, hned by věděli, co dělat: „Hnilobáku, do mrazáku!“ Aterrados se mi zavrtal do hlavy scénou s týden mrtvým chlapečkem, sedícím u stolu nad sklenicí mléka, dnes mi Rugna šoupnul do postele hnilobáka, smrdícího hůř než bezďáci květáci v MHD v Plzni. MOKVAJÍCÍ OKÉNKO: [][] Co všechno proteklo zpuchřelým prostěradlem? Ϣ Lék na autismus. Levný, 100% na přírodní bázi a s divácky vděčnými vedlejšími účinky. Ϣ Psí sliny. Bulmastif Roger má děti rád. K snídani. Ϣ Livingdeadův mozek, rozežraný amébou (to je prvok, ne jeho sestra). Ϣ Postřeh Gilmour93, že démonický příběh má i sociální ocas, že chudobu a rodinnou hnilobu politici řeší jen alibisticky, „protokolem“ a „čističi“. Ϣ Můj dojem, že do postele k umírajícímu žoku hnisu a nádorů, který však nesměl (!) být zastřelen, Rugna propašoval i svůj náhled na euthanasii. [][] Morbidní, blivajzovité, hrůzné, zatraceně (ne)lidské, šíleně depresivní, bez východiska. A kdyby mi k pánské jízdě Rugna dopřál i nějakou jedlou (rozuměj mladou a zdravou) dívku, šel bych i na pět vředů. (07.11.2023)

Další horror o posedlosti? Ale kdeže. Tedy aspoň ne o takové té klasické posedlosti, kterou my všichni horroroví diváci přece moc dobře známe. Tahle posedlost je jiná. Její průběh i cíl jsou jiné. Její projevy jsou jiné. Jinak děsivé i jinak nechutné, než bývá obvyklé. Vlastně nechutnost je asi leitmotivem celého filmu. Señor Uriel, ehhh... Nechutnost a taky jakási bezvýchodnost, způsobená snad osudovou předurčeností nebo čím, protože postavy přesně ví co mají a co nemají tváří v tvář posedlosti dělat, a stejně většinou všechno dělají špatně. Alternativní reality a zneklidňující fantazie Demiána Rugny se mi zamlouvaji, po Aterrados další skvělá a originální argentinská pecka. (29.10.2023)

Po tolika pochvalných prvních reakcích je When Evil Lurks pro mě solidním zklamáním. Námět démonické posedlosti šířící se jako epidemie je super, ale jak to tak bohužel bývá, převedení nadějného námětu na plátno a zvlášť cesty, jakými se s ním tvůrci rozhodli ubrat, šly s přibývajícími minutami víc a víc mimo mě. Postavy dělají prapodivná rozhodnutí ovlivněná pohnutkami, které nechápeme, k tomu z děje mizí a zas se objevují, jak jen se to scénáři hodí, a celé je to dějově tak podivně vystavěné, že po absolutním vyvrcholení celého snímku jsem byl přesvědčen, že musí následovat ještě aspoň jeden akt, který to vytáhne z mdlého podprůměru a dodá nějakou celkovou rezoluci. Nenásledoval. [Sitges 2023] (10.10.2023)

Prvá polovica svojou akčnosťou a intenzívnosťou navnadí pomaly na hororový zážitok roka, aby sa následne tempo náhle spomalilo, začala sa riešiť mytológia a atmosféra sa stala tak zameniteľná až šedá, až som neveril, že celý film nakrútil jeden režisér. Nakoniec ide v jadre o problémy jedného rozvedeného chlapíka s bývalou manželkou a deťmi, ak by ste náhodou vopred premýšľali, o čom, respektíve čoho môže byť toto argentínske hororové šialenstvo metaforou. Film tak poteší skôr v maličkostiach než ako celok, ale chápem, že odvaha tvorcov môže oprávnene potešiť mnohých fanúšikov otupených hororovou mainstreavou tvorbou. Už len kvôli prostrediu a napríklad prekvapivému prvému útoku psa. (19.02.2024)