verbal

I já jsem jednou, samozřejmě ryze nedopatřením, sežral pilulku, která mě vystřelila do doby ledové, kde jsem se zúčastnil divokých dostihů na mamutech, sjížděl na obsidiánových bobech permafrost, hulil pětilebkové glaciální relikty a zběsile šukal neandrtálkyně, protože to chudák pan Huml bez stimulantů všechno nestíhal. Akorát, narozdíl tadyhle od kluků, když jsem se po tom výletě probral na gauči, naštěstí jsem zjistil, že jsem měl ten pazourek zaražený v prdeli jenom jako, ač jsem byl předtím neochvějně přesvědčen, že mi ho tam při tom praswingru nějaký ten homo erectus opravdu narval. Docela škoda! Ne teda toho pazourku, dokonale opracovaného do tvaru pradilda a citlivě nalubrikovaného medvědím tukem, nýbrž toho vskutku originálního fantaskního nápadu, z něhož se s více penězi a artově nedeformovaným scénáristou dalo vyfetovat daleko, daleko více než jen jeden sjetý bezďácký otrokář, jeden otylý unylý konkvistador, jeden sveřepě zamlklý pan Huml a pytel nezáživných haluciologů! Nicméně, i když to točili narkáči za výdělky z kouření pod stoly v nádražce a konec je přinejmenším pikologický, nápad rozhodně zvítězil nad formou, herci i toporný šedý odstínář hráli synchronizovaně, a to je nutno ocenit.

Lupin, ze kterého Lepenovi dozajista rupne cévka, slaboduchý tendenční škvár Netflusu na podporu senegalských víz do EU a anální znásilnění odkazu Maurice Leblanca ebenovým BLM kabanosem o tom, jak to dává šarmantní, sympatický a dokonale asimilovaný černoušek s fikaným využitím hloupých a slizkých bílých kriminálníků sežrat zkurvenému bílému privilegovanému rasistovi, který mu s hluboce zakořeněnými tmářskými předsudky, arogantním xenofobním zmrdstvím a bělošskou hrabivostí rozvrátí idylickou, naprosto kulturně integrovanou, pracovitou a společensky prospěšnou čokorodinu. A jediný, kdo mezi všemi těmi tupými a zkorumpovanými bílými policajty stíhá jeho bezbřehý intelekt je hnědokomisař jménem Jusuf! Rychlodementní a předvídatelný tuposcénář, avízovaný jako „moderní verze“ a zcela pošlapávající kouzlo i promyšlenost originálního Arzéna, svědčí jednoznačně o tom, že se jedná výhradně o Die ewige weisse Schnauze neomarxisticko – fašistického korporátu a propagandistické sraní na evropské kulturní tradice, od nichž je již jen krůček k Čokotintinovi, Hraběti Monte Negrovi nebo Qasimodovi z Dakaru. A po kultuře vesměs hned přicházejí překrucování historie (skoro splněno), potlačování svobody slova (splněno) a diktatura proletariátu či reakční vláda finanční oligarchie (cuming soon). Opravdu trapné a nudné podprahové svinstvo pro programování Instakokotů k nucené diverzitě, po kterém očekávám v rámci rasové rovnosti minimálně Owena Wilsona v roli Kunty Kinteho v „moderní adaptaci“ Kořenů.

Přitroublý fekál a retardovaná pocta Džexnovým Mozkomrtvým. Ovšem možná je to těmi a priori dementně komickými Brazilci a možná je to Mejbylyn, ale místy se v tom brodění hovny, zvratky, vepřovou krví a žumpovými tumory náhle zjeví skeč až natolik suše mentálně zaostalý, že se jeden prostě musí nahlas zachichotat, jako by se ho nějaký down s bodrým hýkáním snažil žerovně ulechtat pokřivenými prsty, zaprasenými od Nutelly. A jak známo, i slaboduchý smích léčí, tudíž musím tu chvilkovou terapii nějak docenit. A teď mě omluvte, jdu si narvat do rypáku pár kostek z Lega a oslintat šprušle klecového lůžka.

Pro milovníky nevkusných, propagandistických válečných filmů rozhodně povinnost! Zvláště těch z bojových konfliktu mezi roztahanou ťamanskou nudou a hloupoučkým rákosnickým bajkařstvím. Velkovýpravná a velmi draze natočená přiblblá čínská sračka, ve které se mongoloidně snoubí retardovaný patos s dementním kýčem a ukrutně překynutým pičopatriotismem, vratce postavená na skutečném týdenním incidentu Války o planetu opic, ovšem veskrze přepatlaném debilním hybridem Žluté karkulky, Bitvy u Šangopyl, Opičího krále a lživého superhrdinského zveličování. Nekriticky musím připustit, že těch pár bojových scén na počátku docela ujde, ty ale ve skoro tříhodinovém filmu zaberou ani ne třetinu, načež následuje sáhodlouhá, veskrze otravná telenovelizovaná pícnina pro demoralizované čínské pradleny, a jak to tady čtu, zjevně i pro pár qocientně strádajících Indoevropanů s rakovinou vkusu.

Dobrý herec pro Hollandku i přes pyj skočí. Tak nám Epštajn nekompromisně poslal Ivana do prdele, ovšem i tak lze jeho fabulační hyperbolu, za níž by mu Mikulášek patrně namíchal nějakou extra léčivou směs z rulíku, potměchuti a bolehlavu, rozhodně považovat za trefu do hnědého. K dobru mu je nutno přičíst zejména to, že ukrutně přeceňovaná bába Hollandová natočila asi nejlepší film své kariéry, ke zlu pak snad jen ten pičoidní zkrat na konci, který nepochybně zasponzoroval Gůgl. Já fuckt, kurva, nemám chuť ani náladu po skončení dvouhodinového filmu ještě půl hodiny internetovat, jak to vlastně dopadlo, a příště kategoricky vyžaduji plný dezinformační servis, Epštajne!!! Každopádně se se zdejší kohortou artových hnědopichů tentokráte výjimečně shodneme, že nejméně polovina zásluh za finální produkt musí být jednoznačně přičtena nejlepšímu mimickému útočníkovi své generace! Takoví Vetchý nebo Langmajer by sice bezesporu byli daleko věrohodnější buzeranti, ovšem vidět je v této roli, asi by jednoho spíše rozbolely hemoroidy, zduřela mu prostata a měl by neodolatelnou chuť zahrát si volejbal s diváky TV Hovna, dát si páku s Vašutem, pomrkávat na zatuchlé padesátnice či se toulat Ulicí. Ivan je holt král, který navíc nikdy neprostituuje pod svou důstojnost, a toho mýtického chcankověštce a božího bukanýra, vykresleného jako totálního labilního kokota, dal s dokonalostí sobě vlastní, uhrančivou grácií a neochvějným heterošarmem, i když musel být při tom natáčení dost v Loji. Jeho úžasný výkon trochu hatilo pouze to, že maskér zřejmě chytil kovid a chudák Mistr si to musel patlat sám. Ve středním věku tak místy vypadá, jako by se právě napudroval na gájprájd Wehrmachtu, jako starší pak dost připomíná Stinga po tantrickém maratonu.

Kolský hluboký svěrač zcela dostál svému názvu. Po krátké, poměrně slibné retropředehře si soudruzi šňupli ředidla, bez skrupulí sfárali, přiblble vletěli na Věc a začali brutálně šťouchat hovna. A tak chladná až hrdinně zádumčivá imunovložka Jekatěrina Pozovičovna Kozohrajná, podporována partičkou nesvéprávných specnaz idiotů, sveřepě bojuje za pomocí svých vaginálních mykóz se sporami smrdící mentální plísně, způsobující loutkový skučící lančmít. A to natolik zábavně a prefíkaně, že máte už po půl hodině nutkání pocákat televizi antimykotikem, aby ji nudou nezplesnivěly LEDky, a zobnout brufen, protože vás děsně bolí za krkem z neustálého kroucení hlavou nad všemi těmi vážně interpretovanými, narkáčskými legovědeckými pičovinami. Vřele doporučuji autorovi tohoto zvratku zkusit si na pět minut strčit hlavu do předem vyhřáté trouby na 200 stupňů, a pokud by to nezabralo, tak požít enormní dávku svého skorojmenovce, aby na vlastní kůži poznal, jaké to je, někoho takhle otrávit.

Entomofobické porno a vkusná, zábavná, hravá, krásně udělaná a vinně potěšující zombilendovká pičovinka, kterou místní rozumbradáčské kokotárium opět nemilosrdně sestřelilo, protože tam žádný bukvoid nedělal „vžuuuum“ v přiléhavých pastelových legínách a ani to nebyla černobílá manýristická pruda pro sebesodomizující se pozérské teoretiky. Kompenzační plná palba, a to bytostně nesnáším prkenného homoslizáka Dylinu Oubrajena. Kdokoliv pod čtyři by zasloužil narvat do prdele obří krtonožku, aby se trochu uvolnil a přestal se brát tolik vážně!

Dobří holubi zvracejí! Když už tě to doma nebaví, vydat se za Rosťou a Konrádem není právě nejšťastnější řešení, protože je z tebe ostřílený notář dřív, než bys řekl „antabus“. V podstatě běžný, tuctový příběh, jakých jsou plné léčebny, a úplně obyčejný film o tom, jaxe partička zkostnatělých dánských páprdů snaží přechlastat krizi středního věku a peklo se svými chladně nemrdavými manželkami či otravnými fuckany, místo aby třeba píchala dvacítky a zneužívala konopí, což je dle dlouholetých výzkumů mnohem zdravější a játrofrendly. No, naprostý démon xichtového herectví, Šílenýs Mikymaus, sice opět řádí jak chlamýdie v bordelu a je až neuvěřitelné, co ten frajer dokáže vyjádřit jen pohledem nebo pouhým nakrčením čela, nicméně poměrně zkratkovitý, místy nudný a tendenční scénář tentokrát do absolutoria nevydržkoval ani on. Vinterberg má mnohem šťavnatější kousky.

Dyslektický Cigán tímto klesl ještě hlouběji ke dnu žumpy Debilních Cypovin a uplácal zatím snad nejstrašlivější a nejnudnější povrchní, megapatetickou homokládovinu ze všech dosavadních adaptací retardovaných omalovánek pro postižence poruchou čtení. Prkenná šišohlavá Židozonka tentokrát devadesát procent hrací doby bojuje výhradně s červenoknihovním poševním šlemem otylých čtenářek Rosamunde Pilcher, aby ve zbývajících deseti tupě usvištěla k naprostému správňactví hormonálně destabilizovanou předpřechodovou trapkomilfku, uboze přiblblého homodžina s odulým obličejem a lacině pomentorovala všechny ty děti s mozkovou obrnou a dospělé po mrtvici. Patricie by zoufale potřebovala k narozeninám vibrátor. Nebo nějakého zapřisáhlého šovinistu se zálibou ve fistingu. Popřípadě by účel splnil i doživotní soudní zákaz přiblížit se k jakémukoliv filmovému studiu.

Lidstvo satanžel z větší části tvoří vyrachtaná banda primitivních hovad. Když takhle pošli Lauterbur nebo Mansfield, neštěkl nikde ani pes. Ale když pojde vypatlaná poloopice, prvotřídní arogantní debil, agresivní mentál a narkáč, v Argentině vyhlásí týdenní státní smutek a málem zakotví v retardkalendáři Velikonoce 2, přičemž se světová masmédia můžou posrat, jaký že to byl Bůh, génius, prvotřídní jedinec a nenahraditelná ztráta. Tak jistě, co je taky vynález magnetické rezonance, neustále zachraňující milióny životů, proti přínosu tupého kokota, který světospásně skvěle čutal, a banda lopat si tak mohla o nedělích zařvat gól a dát si do držky, že ano! Čili jsem čekal tklivou ódu na jednomuňku, která kdyby veřejně nečutala, je z ní neméně přínosný Mistr světa v kopání kabelových rýh, absolutní vítěz světové popelářské ligy nebo uznávaný kariérní kriminálník. Naštěstí se toho chopili falklandským stigmatem a házenkářským zmrdstvím postižení Velcí Britové a uplácali z archivních píár záběrů a foteček s Gomorrou portrétek, jaký si Vypatlanec junior rozhodně nebude pouštět každé Vánoce. A to musím aspoň trochu ocenit, protože jinak to bylo pro mě něco, jako kdybych sledoval žonglujícího cigánského cirkusáka nebo petriho misku s velmi rychlou salmonelou.