Martrix

První polovina byla dynamická jízda s podobně zvrhle cool smrádkem, jako třeba nedávné Guns Akimbo. Frank Grillo rozhodně nevypadá na 55 letého chlápka a hlášky trousí se stejnou samozřejmostí, jako Willis, nebo Gibson ve zlatých akčních devadesátkách. Jenže tvůrci nechtěli zůstat jen u cool akční nálože a rozhodli se přimíchat nějaké ty rodinné patálie/Příběh. Není potíž v tom, že by byla zápletka blbější, než u jiných filmů s časovou smyčkou, ale subjektivně na mě celý film působil delší, než je. Asi v polovině už ty návraty přestaly být cool. Naštěstí zůstala zvědavost, jak nakonec Roy dopadne. Ta trocha patosu mě osobně nijak nevadila. Jen je škoda, že se nepodařilo naroubovat to k té libové akci bez ztráty dynamiky a bylo to na úkor přiměřené stopáže. Přesto nejsem stejně jako v případě Guns Akimbo zklamaný. Většinou jsem se bavil.

Aby jste tento typ filmu ocenili, musíte mít zkušenost nebo prožitek, který vám pomůže osudy této rodinky aspoň částečně sdílet. Nebo být trpělivý a počkat si, jestli vám aspoň v závěru naskočí, co se tvůrci snažili předat dál. Za mě to byl příběh o tom, že i když krev není voda a rodina a prostředí mají zásadní vliv na to čím a kým se stanete, lze toto "prokletí" prolomit. Ale nezvládnete to sami a může to být cesta plná obětí a bolesti. Příběh je to podle memoárů člověka, který si tím prošel a v závěrečných titulcích se dozvíme nejen jak všichni vypadali, ale také jak ve skutečnosti dopadli. Nepochybuji o tom, že tvůrci si příběh upravili, ale to mu na autentičnosti neubírá. Naopak působí i díky vynikajícím hercům velmi civilně. Ze začátku to může diváka i odradit. Zvlášť pokud ho nebude zajímat, jak to s Vancem dopadne. Překvapivě nespočívá síla tohoto počinu v nějaké zásadní scéně, nebo události, ale právě v tom sdělení. Disfunkční rodina je fenomen, který se velmi často dědí; děti z takových rodin mají blízko k opakování podobného vzorce. A ne z každého takového "letadla", se dá vystoupit.

Za mě celá potíž spočívá v tom, že SW byly velmi komplexní příběh, rodinné drama mixlé soubojem dobra se zlem, bylo tam intrikaření, přátelství, láska...kdežto Mando je jen roadmovie, které je vytuněno odkazy na jiné příběhy, resp. na postavy, které diváci znají. Takže tvůrci vlastně parazitují na SW...za nadšeného povyku fanoušků... aniž by vymysleli něco nového...krom pidiušáka. Já jim to tedy nežeru, takže nekriticky můžu podotknout, že obsahově to byla opět prázdnota a ano, vizáž Ahsoky byla smutně odfláklá. Vypadala jako modrá ženská s divnou čepicí. Ale ano, atmosféra dobrá...nicméně dějově se to hodilo tak do CW jako 25 min. výplňová epizoda.

Vcelku prostoduchý příběh o nepříliš chytré zlatokopce a její chytřejší kamarádce, která zase ujíždí na fešácích. Co se týče designu, tak ač jsem spíš na brunety, uznávám, že Marilyn byla fakt kočka a s volbou bych neváhal. Nicméně příběh nic moc, vtipu pomálu, písničky mě nijak nezaujaly, takže za mě slabota.

Ten konstrukt se mi libil. Jde vlastně o lovestory namixované se staroanglickou pověstí, ozvláštněnou trošku jiným přístupem k duchařskému žánru. Některé momenty mě vysloveně potěšily. Pro fanoušky "první řady" mám ale upozornění. Na Hill house pracovala celá smečka řežisérů a scénáristů a na výsledku to bylo opravdu znát. Tady je to jakoby šité pro méně náročného diváka a nebýt dvou velmi dobrých epizod, byl bych docela otrávený. Škoda, že poslední epizoda byla tak nedomyšlená. Nějak tam neseděl věk postav, záměna herců za účelem postaršení nedávala smysl a to tlačení se do emocí bylo dost navíc. No a tentokrát si myslím, že byla stopáž jednotlivých epizod přepálená, stačilo by 40-45 min. Občas to bylo zdlouhavé. Podruhé už ne, ale ztráta času to nebyla.

Zatím asi nejlepší epizoda. Přes všechny postavy se minulost a vzpomínky přelévají stejně surově a neodbytně, jako se oceán valí přes útesy anglického pobřeží. Konečně mají dialogy sílu a konečně se díváme na postavy z perspektivy diváka, který jejich utrpení chápe. Snad to vydrží a celá tato řada nebude horši než ta předchozí o celý řád, ale třeba jen...trochu horší.

Ale tak proč ne. Některé pasáže byly velmi dobré (honička), jiné přiblblé, ale celkové vyznění se lepší. Dokonce je tady jakýsi náznak zápletky. Doteď to bylo spíš poskakování od úkolu k úkolu, resp. akční roadmovie. Návrat k otevřenému konci první řady sice přišel docela pozdě a pořád je ve hřa slibovaná Ahsoka, ale aspoň se něco děje. Škoda, že jsou jednotlivé epizody tak podivně poskládané. PS: prdelatá Cara Dune tentokrát působila vcelku mdlým dojmem, snad se jí Favreau nepokusí dávat víc prostoru.

Totální dno zábavního průmyslu, kde se bohužel společně s tím debilním formátem, topí i spousta talentovaných lidí, které účinkování v této hrůze velmi poškozuje. I proto to nemá smysl hejtovat, sledovat tyhle "zápasy v blátě" je fakt smutné.

A pak že to nejde. Kdyby byly všechny epizody v podobném duchu, přestanu frflat. Přistávací scéna cool, Bo-Katan příjemné zpestření...prostě je potřeba vidět nějaké herce, nejen helmu a gumáky a CGIťáky. A pokud příště dojde na meeting s Ahsokou, třeba vypláznu pětihvězdu.

Pokud čekáte nějaké šermovačky, nebo kug-fu, budete velmi zklamaní. Válka rozumu a cti pojednává o dobývání města Liang, resp. o chlapíkovi, který využívá svých strategických dovedností, aby město ubránil. Tím vším pak prostupují rádobyfilozofické úvahy o míru, ale taky něco málo o cti/necti některých lidí. Ano, ty válečné pasáže jsou v tom samém hromadně a realisticky působícím vizuálu, jak jsme u čínských velkofilmů zvyklí, přesto mě to místy trochu nudilo. Tvůrci se rozhodli zahrát i na city, takže je tam lehounce načrtnuté lovestory, ale i přes ten relativně hutnější konec, mě tento film nevtáhnul jak by mohl. Tak nějak mi to příjde utlumené, bez drajvu. Možná chybělo lépe vykreslit postavu Li a jeho vztahu s ostatními.